Devadesát pět procent českých pracovních úrazů má stejnou příčinu. To není zjištění, to je prázdná kolonka
V roce 2024 se v Česku stalo 35 874 pracovních úrazů s neschopností delší než tři dny. U 34 163 z nich, tedy u 95,2 procenta, uvedl zaměstnavatel do záznamu stejnou příčinu: špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko. U smrtelných úrazů je to 85,8 procenta. Kategorie, která pokryje pětadevadesát případů ze sta, ale žádnou informaci nenese, a jmenuje se tak, že ukazuje na toho, kdo riziko odhadoval. Ještě zajímavější je, co v té tabulce chybí. Nesprávnou organizaci práce uvedli zaměstnavatelé za celý rok v celé republice 36krát. Chybějící ochranná zařízení 15krát. Nedostatek kvalifikace a zácviku třikrát. Tenhle text rozebírá, odkud se ten číselník vzal, proč je jeho nejpoužívanější kolonka ve skutečnosti přiznáním zaměstnavatele, jak stejnou věc řeší evropská statistika, a co by muselo šetření úrazu obsahovat, aby z něj šlo něco vyčíst.
1 284 dní bez úrazu neznamená nic. Spočítal jsem, co ta tabule na vrátnici doopravdy říká
Na vrátnicích visí tabule s počtem dní bez úrazu. V prezentacích se ukazují křivky úrazovosti s jedním desetinným místem. Na tom čísle visí odměny vedoucích, výběrová řízení i rozhodnutí, jestli se do bezpečnosti bude investovat. Zkusil jsem to spočítat a vyšly z toho dvě nepříjemné věci. Zaprvé, u padesátičlenné strojírny je 1 284 dní bez úrazu výsledek, který nastane náhodou s pravděpodobností 9,3 procenta, tedy u každé jedenácté firmy, která neudělala vůbec nic. U desetičlenné firmy je nula dokonce ten nejpravděpodobnější výsledek. Zadruhé, podle evropského odhadu se v Česku do statistiky dostane zhruba čtvrtina úrazů, takže i ta nula vzniká na datech, kterým chybí tři čtvrtiny. V článku je celý model, srovnání s americkým výzkumem na 3,26 bilionu odpracovaných hodin a návrh, co měřit místo toho.
Tři minuty místo třiceti. Proč vaše evakuace počítá s požárem, který dnes už neexistuje
Skoro každý evakuační plán, poplachové směrnice i osnova školení požární ochrany v Česku mlčky počítají s tím, že od vzniku požáru do chvíle, kdy se prostor stane neobyvatelným, uběhne dost času na rozmyšlenou, na sbalení věcí a případně na pokus vzít hasicí přístroj. Před padesáti lety to platilo. Velkorozměrové pokusy amerického Fire Safety Research Institute ukazují, že pokoj zařízený přírodními materiály vzplane celý po devětadvaceti minutách, kdežto stejně velký pokoj se stejným množstvím nábytku z polyuretanu a polyesteru po třech minutách a dvaceti sekundách. Vzal jsem naměřená čísla, položil je vedle toho, za jak dlouho se lidé v kancelářích při ohlášeném cvičení skutečně zvednou ze židle, a vedle toho, za jak dlouho smí podle českých pravidel dorazit první jednotka. Vyšlo z toho, že rozhodování lidí spotřebuje celý časový rozpočet a že plošné pokrytí je kalibrované na požár, který v moderním interiéru neexistuje.