Tři minuty místo třiceti. Proč vaše evakuace počítá s požárem, který dnes už neexistuje

V roce 2024 v Česku hořelo 17 630krát. Při požárech zemřelo 107 lidí, z toho 77 v přímé souvislosti s požárem, tedy na popáleniny nebo na otravu zplodinami. Dalších 1 493 lidí se zranilo a 18 759 muselo být evakuováno. Čísla jsou ze Statistické ročenky HZS ČR za rok 2024 a v meziročním srovnání nejsou nijak dramatická. Dramatické je něco jiného: způsob, jakým se u nás evakuace plánuje a školí, vznikl v době, kdy v budovách hořelo úplně jinak.

Tenhle text nestojí na názorech. Stojí na velkorozměrových pokusech, na kritériích, která používá požární inženýrství při navrhování budov, a na časech naměřených při skutečných evakuačních cvičeních. Český předpis se v něm objeví až na konci, a to schválně. Napřed je potřeba vědět, kolik času skutečně je. Teprve pak má smysl mluvit o tom, co po nás chce vyhláška.

1. Dva pokoje, stejný nábytek, jiný materiál

Fire Safety Research Institute, výzkumná část UL Research Institutes, dělá opakovaně pokus, který je ve své jednoduchosti nepříjemně přesvědčivý. Postaví dva stejně velké obývací pokoje. Do obou dá stejné množství a stejné druhy nábytku: pohovku, křeslo, konferenční stolek, koberec, závěsy, knihovnu. Jediný rozdíl je materiál. V jednom pokoji je masivní dřevo, bavlna, vlna a pružinové výplně, tedy to, co se do bytů kupovalo v sedmdesátých letech. Ve druhém je polyuretanová pěna, polyesterové potahy, dřevotříska a termoplasty, tedy to, co si dnes koupíte v jakémkoli nábytkovém řetězci.

Oba pokoje se zapálí malým otevřeným plamenem, který má napodobit odložený nedopalek nebo špatně nabíjené zařízení. Pak se měří doba do celkového vzplanutí, tedy do stavu, kdy se všechny hořlavé povrchy v místnosti vznítí prakticky současně. Odborně se tomu říká flashover a nastává, když sálání v prostoru odpovídá teplotě kolem 600 °C. Po flashoveru už v místnosti nikdo nepřežije a hasiči do ní nemohou vstoupit.

Ve čtyřech měřeních vyšlo tohle. Přírodně zařízený pokoj vzplanul v prvním pokusu po 29 minutách a 30 sekundách, ve zbylých třech pokusech do konce měření nevzplanul vůbec. Syntetický pokoj vzplanul po 3 minutách 40 sekundách, po 4 minutách 45 sekundách, po 3 minutách 20 sekundách a po 4 minutách 50 sekundách. První pokus je z roku 2009, poslední natočili v září 2020 a výsledky se drží.

Všimněte si, že tři ze čtyř přírodních pokojů do třiceti minut nevzplanuly. Rozdíl mezi oběma sloupci je tedy ve skutečnosti větší, než graf ukazuje, protože pruhy jsou useknuté na třiceti minutách. Kdyby se čekalo déle, propast by se ještě rozevřela.

Tady je potřeba říct rovnou jednu věc, kterou většina českých převyprávění téhle studie zamlčuje. Pokusy jsou obytné, ne kancelářské. Nikdo nezapaluje open space, aby změřil, za jak dlouho vzplane. Přenos na pracoviště tedy nestojí na tom, že by se pokus opakoval v kanceláři, ale na materiálech. Kancelářská židle má polyuretanovou pěnu a polyesterový potah. Akustické panely jsou z pěny nebo z polyesterového rouna. Stoly a skříně jsou z dřevotřísky lepené pryskyřicí. Kabeláž v podlaze je v plastových chráničkách. Z hlediska paliva je moderní kancelář totéž jako moderní obývák, jen tam k tomu stojí víc elektroniky.

2. Proč syntetika hoří jinak

Rozdíl není v tom, že by plast byl „hořlavější“ v laickém smyslu slova. Rozdíl je v rychlosti, jakou materiál uvolňuje teplo, a v tom, kolik té energie v sobě vůbec má.

NIST měřil v nábytkovém kalorimetru třináct kusů čalouněného nábytku, většinu z nich schválně vyrobených tak, aby se daly porovnávat jednotlivé konstrukční prvky. Vrcholový tepelný výkon vyšel od 370 kW u vzorků složených výhradně z celulózových materiálů až po 3 120 kW u vzorků s vysokým podílem polymerů. Vzorky s polyuretanovou pěnou hořely typicky dvakrát až čtyřikrát intenzivněji než vzorky s bavlněnou výplní. Nahrazení bavlněné výplně měkkou polyuretanovou pěnou podle měření samo o sobě zvyšuje rychlost hoření.

Je v tom jednoduchá fyzika. Flashover nastane, když horká kouřová vrstva u stropu vyzáří do zbytku místnosti tolik tepla, že se vznítí všechno ostatní. Čím rychleji jeden hořící předmět uvolňuje teplo, tím dřív ta vrstva dosáhne kritické teploty. Osminásobný rozdíl ve vrcholovém výkonu mezi celulózovým a polymerovým nábytkem se proto nepromítne do osminásobně rychlejšího požáru, ale do rozdílu mezi třemi minutami a půl hodinou.

Poslední řádek stojí za rozvedení, protože se v české praxi skoro nezmiňuje. Polyuretan je dusíkatý polymer. Při jeho hoření nevzniká jen oxid uhelnatý, ale i kyanovodík. Mezinárodní norma ISO 13571, podle které se počítá doba do ztráty schopnosti jednat, bere v úvahu právě tyhle dva plyny, protože v běžné požární atmosféře jsou to jediné dva asfyxianty, které dobu do ztráty schopnosti jednat významně ovlivňují. Účinky se sčítají. Člověk, který nadýchal obojí, ztratí schopnost jednat dřív, než by odpovídalo samotné koncentraci oxidu uhelnatého.

3. Zavřené dveře jsou nejlevnější protipožární zařízení v budově

V říjnu 2017 FSRI zapálil celý přízemní dům o ploše asi 110 metrů čtverečních ve výcvikovém středisku v Sharon Hill v Pensylvánii. Požár založili v obývacím pokoji. Dveře dvou ložnic byly zavřené, dveře třetí otevřené. Pak měřili, co se v jednotlivých místnostech děje.

Ty hodnoty se dají převést na čas, a to je na celém experimentu nejdůležitější. Podle příručky SFPE, ze které vychází i praktický návod australské Society of Fire Safety, je dávka oxidu uhelnatého vedoucí ke ztrátě schopnosti jednat zhruba stálá bez ohledu na koncentraci a činí asi 27 000 ppm.min. Je to součin koncentrace a času, takže se dá dělit: čím vyšší koncentrace, tím kratší doba, než se dávka nasbírá.

Za otevřenými dveřmi při 10 000 ppm to znamená ztrátu schopnosti jednat za 2 minuty a 42 sekund. Za zavřenými dveřmi při 100 ppm to znamená 270 minut, tedy čtyři a půl hodiny. Obyčejné interiérové dveře z dutinkové dřevotřísky, tedy dveře, které nikdo nikdy neoznačil za požární a které by v žádné dokumentaci nefigurovaly, prodloužily dobu přežití stokrát.

Tohle je věc, kterou české školení požární ochrany prakticky neučí. Učí, kde jsou hasicí přístroje, jaké jsou třídy požáru a komu se volá. Neučí, že zavřít za sebou dveře je při odchodu z hořícího podlaží ta nejúčinnější jednotlivá věc, kterou člověk bez jakéhokoli vybavení může udělat, a to jak pro sebe, tak pro ty, kdo zůstali za ním.

4. Požární úseky jsou tentýž princip ve větším

Zavřené dveře nejsou trik ani improvizace. Jsou to stejné fyzikální pravidlo, na kterém stojí celá stavební požární bezpečnost, jen v měřítku jedné místnosti. Požár potřebuje ke svému růstu přísun vzduchu a šíří se tam, kam se dostane horký kouř. Každá uzavřená plocha, která tomu brání, prodlužuje dobu, po kterou je na druhé straně život možný. Rozdělení budovy na požární úseky dělá přesně tohle, jen s pořizovací cenou v řádu statisíců.

Z toho plyne nepříjemný důsledek pro provoz. Zaklínované samozavírací dveře nejsou drobný prohřešek proti pořádku. Jsou to vyřazené bezpečnostní zařízení, za které někdo zaplatil při stavbě a které v okamžiku požáru nebude existovat. Rozdíl je jen v tom, že vyřazenou ochranu na stroji inspektor pozná na první pohled a zapíše ji, kdežto klín pode dveřmi se toleruje, protože se tváří jako provozní drobnost.

Když lidem klín vadí provozně, a on jim skoro vždycky vadí, protože zavřené dveře v chodbě jsou nepohodlné, má to řešení. Elektromagnetické kouřové držáky drží dveře otevřené za běžného provozu a při signálu z detekce je pustí. Stojí zlomek toho, co stojí sám požární úsek, a odstraňují důvod, proč lidé opatření obcházejí. To je mimochodem obecnější pravidlo, které platí v celé bezpečnosti práce: opatření, které lidem brání v práci, se nezruší, jen se obejde.

Stejnou logikou je potřeba číst i prostupy. Neutěsněný prostup kabelu skrz požární stěnu je díra ve stejné bariéře. V budově, kde hoří polyuretan, se ta díra projeví za minuty, ne za desítky minut, na které byl úsek navržený.

5. Kolik času vlastně máte

Požární inženýrství na to má rámec, který se v české prevenci skoro nepoužívá, přestože ho evropská příručka CFPA popisuje na dvaceti stranách. Pracuje se dvěma časy.

ASET je doba, která je k dispozici. Počítá se od vzniku požáru do okamžiku, kdy podmínky v daném prostoru překročí mez únosnosti. RSET je doba, kterou evakuace potřebuje. Návrh je v pořádku, když je ASET větší než RSET, a rozdíl mezi nimi je rezerva.

RSET se skládá ze čtyř složek, které běží za sebou: doba do detekce, doba do vyhlášení poplachu, doba do zahájení pohybu a doba samotného přesunu. Ta třetí složka se jmenuje pre-movement time, tedy doba před zahájením pohybu, a v naprosté většině budov je největší ze všech čtyř. To je přesně ta složka, o které česká dokumentace nemluví vůbec.

Když si vedle sebe položíte ASET a RSET u moderní kanceláře, vyjde nepříjemný obrázek. ASET v místnosti, kde hoří, je podle pokusů FSRI něco mezi třemi a pěti minutami. V sousedních prostorech je delší, ale ne o řády, protože kouř se šíří dřív než plameny. A RSET se musí do téhle doby vejít celý, včetně toho, než se někdo zvedne ze židle.

6. Co lidé dělají v prvních minutách, měřeno a ne odhadnuto

Existuje studie, která tohle poctivě změřila v kancelářích. V roce 2011 proběhla dvě evakuační cvičení, jedno v Brisbane a jedno v Cheltenhamu, a u obou se sledoval čas, kdy se zvedli první lidé a kdy poslední. Podmínky byly přitom pro evakuaci maximálně příznivé. Lidé věděli, že jde o cvičení. Signálem nebyla siréna, ale osoba, která prošla patrem a řekla jim, že mají odejít.

Přečtěte si ten řádek s prvním patrem ještě jednou. Ohlášené cvičení, živý člověk, který přišel a řekl to nahlas, žádný kouř, žádný strach, a poslední lidé se zvedli po dvou minutách a padesáti sekundách. V pokusech FSRI vzplanul syntetický pokoj nejrychleji po třech minutách a dvaceti sekundách.

Rozdíl mezi těmi dvěma čísly je třicet sekund. A to je rozdíl při cvičení, o kterém všichni věděli, kde nikdo nemusel rozhodovat, jestli to je doopravdy, a kde nikdo nic nehasil.

Evropská příručka vyjmenovává, co lidé v téhle fázi dělají, a je to seznam, ve kterém se pozná každá kancelář: zjišťují, odkud signál přišel a jestli je skutečný, zastavují stroje nebo rozdělanou práci, zabezpečují peníze a cennosti, hledají a shromažďují ostatní, hasí, hledají cestu ven, upozorňují další lidi a jednají podle mylných informací. Nic z toho není iracionální. Všechno to ale stojí čas z rozpočtu, který má tři minuty.

Právě proto je zavádějící, když se školení soustředí na varování před panikou. Panika není to, co lidi zabíjí. Zabíjí je naprosto racionální a společensky ukázněné chování v prvních dvou minutách.

7. Dvoustupňový poplach spotřebuje celý rozpočet

Evropská příručka rozlišuje tři úrovně vyhlášení poplachu. U úrovně A1 systém po detekci okamžitě vyhlásí poplach v celé budově a doba mezi detekcí a poplachem je nulová. U úrovně A2 jde nejdřív předpoplach na dispečink nebo na ostrahu, která má čas situaci ověřit, a tahle doba se podle příručky pohybuje mezi dvěma a pěti minutami. U úrovně A3 je poplach vyhlašován ručně tlačítkem u místa požáru a doba se prakticky nedá odhadnout.

Položte tohle vedle sebe. Ověřovací okno u dvoustupňového poplachu trvá dvě až pět minut. Syntetická místnost vzplane za tři minuty dvacet. Ověřování samotné tedy může spotřebovat celý dostupný čas ještě předtím, než se kdokoli v budově dozví, že hoří.

Dvoustupňový poplach přitom není hloupost. Vznikl proto, že plané poplachy stojí peníze a zabíjejí důvěru lidí v systém. Problém je, že se nastavuje bez ohledu na to, kolik času vlastně je. Když se ověřovací okno nastaví na tři minuty v budově, kde se hoří polyuretanem, není to řízení rizika, je to spotřebování rozpočtu.

Ke stejné kategorii patří úroveň řízení, kterou příručka označuje M3 a definuje jako standardní objekt se základním minimem požárně bezpečnostního řízení, bez nezávislého auditu. O téhle úrovni příručka rovnou píše, že se nehodí pro výpočtově navrhovanou budovu, pokud se nepřijmou další opatření. Většina českých kanceláří je M3.

8. Proti tomu české lhůty pro jednotky

Teď to nejzajímavější srovnání, které jsem nikde v češtině neviděl. Kolik času má systém, aby k požáru někdo přijel.

Skládá se to ze dvou lhůt, které běží po sobě. První je doba výjezdu po vyhlášení poplachu podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb.: do 2 minut u jednotky složené výhradně z hasičů z povolání, do 5 minut u jednotky s drženou pohotovostí a do 10 minut u jednotky složené z dobrovolných hasičů. Druhá je doba dojezdu na místo zásahu podle základní tabulky plošného pokrytí v příloze zákona o požární ochraně, na kterou odkazuje jeho § 65 odst. 6.

Nejlepší možná kombinace v Česku, tedy území stupně I obsluhované jednotkou z profesionální stanice, dává 2 plus 7, dohromady 9 minut. Nejhorší přípustná kombinace, tedy území stupně IV obsluhované dobrovolnou jednotkou, dává 10 plus 20, dohromady 30 minut.

Obě ta čísla přitom běží až od chvíle, kdy je požár ohlášen. Doba, než si někdo požáru všimne a zavolá, v nich není. Doba do vzplanutí se naproti tomu počítá od zapálení. Reálný rozdíl je tedy ještě větší, než graf ukazuje.

Z toho plyne závěr, který je nepříjemný a přitom se z těch čísel nedá vykroutit. V roce 1975 dávalo plošné pokrytí smysl i pro záchranu lidí uvnitř. Jednotka dorazila za devět minut do místnosti, která měla do vzplanutí ještě dvacet minut. Dnes dorazí za stejných devět minut do místnosti, která vzplanula před pěti minutami, a v hůř pokrytém území do místnosti, která vzplanula před pětadvaceti minutami. Systém zůstal stejný, požár se změnil.

Neznamená to, že je plošné pokrytí k ničemu. Znamená to, že plní jinou funkci, než si lidé myslí. Chrání majetek, brání šíření na sousední objekty a zachraňuje ty, kdo jsou mimo prostor požáru. Uchráněné hodnoty za 31,6 miliardy korun proti přímým škodám za 3,7 miliardy to dobře dokládají, zásah je osmapůlkrát hodnotnější než škoda, kterou požár stihl udělat. Co ale plošné pokrytí nedokáže, je zachránit člověka v místnosti, kde hoří. Ten musí být venku dřív, než někdo vyjede. Podrobnější rozbor, kde se v požární ochraně peníze skutečně vracejí, jsem psal v článku o ekonomice BOZP a požární ochrany.

9. Co ta měření neříkají

Poctivost k datům znamená říct i to, co z nich nevyplývá. Tři věci je potřeba mít na paměti, než se čísla z tohoto článku začnou citovat jako univerzální pravidla.

Za prvé, pokusy jsou obytné. Pokoj s pohovkou a knihovnou není výrobní hala, sklad ani serverovna. V hale s ocelovou konstrukcí, vysokým stropem a malým množstvím hořlavého zařízení se kouřová vrstva plní pomaleji a doba do vzplanutí je jiná. Naopak ve skladu s regály do výšky a s plastovými obaly je horší než v obýváku. Číslo tři minuty dvacet patří k pokoji, ne k jakémukoli prostoru.

Za druhé, počet pokusů je malý. Čtyři měření nejsou statistický soubor, jsou to demonstrace mechanismu. Sílu jim nedává množství opakování, ale to, že jediná proměnná v nich byl materiál a že výsledek vyšel stejným směrem pokaždé, s odstupem jedenácti let. Kdyby se rozdíl pohyboval kolem deseti procent, opatrnost by byla na místě. Rozdíl je ale skoro desetinásobný.

Za třetí, hodnoty za zavřenými dveřmi pocházejí z jediného domu s jediným uspořádáním. Dveře do každé místnosti těsní jinak, jiná je mezera pod nimi, jinak je řešené větrání. Stonásobný rozdíl v době přežití je tedy řádová informace o mechanismu, ne zaručená hodnota pro vaši zasedačku. Směr toho účinku je nicméně jistý a nikdo s ním nepolemizuje.

A ještě jedna věc, kterou tahle data neříkají: neříkají, že jsou hasicí přístroje zbytečné nebo že je plošné pokrytí špatně navržené. Říkají, kde leží hranice jejich účinnosti, a že ta hranice se za padesát let posunula, zatímco naše zvyky zůstaly na místě.

10. Jak přestavět evakuaci na reálný čas

Následující postup je seřazený podle poměru účinku a ceny. Šest kroků nestojí nic než rozhodnutí a jedno odpoledne, čtyři stojí peníze. Většina z nich v žádném českém předpisu není, a právě proto stojí za to je udělat.

1. Změřte čas do prvního pohybu. Při příštím cvičném poplachu postavte do každého patra člověka se stopkami a zapište dvě čísla: kdy se zvedl první a kdy poslední. Čas na shromaždišti změřte taky, ale jako doplněk. Bez čísla do prvního pohybu nevíte o své evakuaci nic, protože největší složku rozpočtu neměříte.
2. Zavřete za sebou dveře. Do poplachových směrnic i do školení dejte jednu větu: kdo odchází jako poslední z místnosti, zavře za sebou dveře. Je to nejúčinnější jednotlivé opatření bez nákladů, jaké v budově existuje, a měření z pokusu v Sharon Hill ukazuje stonásobný rozdíl v době přežití za nimi.
3. Vyhoďte klíny zpod samozavíracích dveří. Každé zaklínované samozavírací dveře ruší celé předchozí opatření a zároveň ruší požární úsek, za který někdo zaplatil. Pokud lidem klíny vadí provozně, je správné řešení kouřové držáky s vazbou na EPS, ne tolerovaný klín.
4. Vyměňte zvonek za větu. Signál, který nese jen informaci „něco se děje“, vyžaduje, aby si ho každý sám vyložil, a právě to je ta ztracená minuta. Hlasová zpráva s pokynem, co má člověk udělat a kudy jít, zkracuje dobu rozpoznání, protože z rozhodování dělá pokyn. Krátký upoutávací tón před zprávou funguje lépe než zpráva samotná.
5. Zkraťte ověřovací okno pod jednu minutu, nebo ho zrušte. Pokud u vás jde poplach nejdřív na ostrahu, zjistěte, kolik minut má na ověření. Jsou-li to tři, spotřebuje ověřování celý čas do vzplanutí. Buď se okno zkrátí, nebo se alespoň v prostoru vzniku požáru vyhlásí poplach hned a ověřuje se jen rozšíření do zbytku budovy.
6. Přestaňte učit hašení jako první volbu. Hasicí přístroj má smysl na požár ve stavu, kdy se vejde do koše, tedy zhruba v první minutě. Školení, které vede k tomu, že člověk nejdřív běží pro přístroj a teprve pak odchází, spotřebuje rozpočet na věc, která v syntetickém interiéru skoro jistě nevyjde. Správné pořadí je ohlásit, odejít, zavřít, a teprve pokud je na to čas a ústup je jistý, hasit.
7. Naučte lidi, co dělat, když je úniková cesta zakouřená. V českých školeních tahle situace prakticky není, přestože nastává často. Odpověď zní zavřít se v místnosti, utěsnit spáru pode dveřmi, dát o sobě vědět telefonem a čekat u okna. Měření z pokusu v Sharon Hill ukazuje, že za zavřenými dveřmi jsou podmínky slučitelné se životem po dobu, která příjezd jednotky s rezervou pokryje.
8. Snižte požární zatížení nákupem. Do poptávek na nábytek a vybavení dejte požadavek na materiály s nižším uvolňovaným teplem a na certifikované čalounění. Je to jediné opatření, které zasahuje příčinu, tedy palivo, a ne následek. Zároveň je to opatření, které v Česku nikdo nedělá, protože nábytek nakupuje kancelář a požární ochranu řeší někdo jiný.
9. Doplňte detekci tam, kde ji předpis nechce. Detekce zkracuje první složku rozpočtu, a ta je jediná, kterou lze zkrátit technikou bez zásahu do chování lidí. Podle statistik NFPA snižuje funkční hlásič riziko úmrtí při požáru v bydlení o 60 %. Na provozy se to číslo přímo přenést nedá, mechanismus ale ano.
10. Zvažte stabilní hasicí zařízení tam, kde ho předpis nevyžaduje. Sprinklery jsou podle NFPA spojené s o 83 % nižší úmrtností a v kombinaci s pevně připojenou detekcí o 92 % nižší. Opět jde o data z bydlení, ale logika je stejná: sprinkler zasahuje do vývoje požáru dřív, než by mohl kdokoli dorazit, a tím prodlužuje ASET místo toho, aby zkracoval RSET.

11. Co se dnes školí a co plyne z měření

12. Kde to naráží na české právo

Nic z výše uvedeného nenahrazuje povinnosti, které platí. Naopak, většina těch povinností je s tímhle textem slučitelná, jen se plní formálně a ne podle času.

Požární poplachové směrnice podle § 32 vyhlášky č. 246/2001 Sb. musí obsahovat postup osoby, která zpozoruje požár, způsob a místo ohlášení, způsob vyhlášení poplachu, povinnosti zaměstnanců a telefonní čísla. Musí být zveřejněné tak, aby byly dobře viditelné a trvale přístupné. Nic v tom ustanovení nezakazuje napsat do nich větu o zavírání dveří ani konkrétní pokyn pro zakouřenou cestu. Prostě se to nedělá.

Požární evakuační plán podle § 33 téže vyhlášky se zpracovává pro objekty s vysokým požárním nebezpečím a pro činnosti se složitými podmínkami pro zásah. Určuje odpovědné osoby, síly a prostředky, cesty a shromaždiště, způsob poskytnutí první pomoci, zabezpečení materiálu a obsahuje grafické znázornění směru únikových cest. Časový rozpočet v předepsané osnově není, ale nic nebrání ho tam doplnit. Většina běžných kanceláří evakuační plán zpracovávat nemusí vůbec, takže tam jediným dokumentem o evakuaci zůstávají poplachové směrnice na zdi.

Cvičný požární poplach se u dotčených činností vyhlašuje nejméně jednou ročně a předem se oznamuje krajskému operačnímu a informačnímu středisku HZS. Předpis neříká, co se má měřit. To je dobrá zpráva: čas do prvního pohybu se dá začít měřit hned, bez jediné změny v dokumentaci.

České normy pro požární bezpečnost staveb pracují s dobou evakuace odvozenou z počtu osob, šířek a délek únikových cest a porovnávají ji s mezní dobou. Je to výpočet předepsaného typu, který se dělá při návrhu stavby, ne měření provozu. Nezachytí tedy ani dobu do zahájení pohybu, ani nastavení poplachu, ani to, jestli jsou samozavírací dveře zaklínované. To všechno vzniká až v provozu a spadá pod provozovatele, ne pod projektanta.

A teď poslední poznámka, která je z celého oddílu nejdůležitější. Doporučení odejít místo hašení neodporuje českému právu. Ono z něj dokonce přímo plyne, jen si toho nikdo nevšímá.

Zákon o požární ochraně ukládá v § 18 osobní pomoc a vyjmenovává ji v tomhle pořadí: nejprve provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob, poté uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření, a neodkladně ohlásit zjištěný požár. Záchrana osob je v písmenu a), hašení až v písmenu b) a je podmíněné. Zákonodárce tedy pořadí nastavil správně už v roce 1985.

Česká školicí praxe to pořadí obrátila. Z hasicího přístroje udělala první reakci a ze zavírání dveří nedělá nic. Přitom podmínka „jestliže je to možné“ je právě to místo, kam patří čísla z tohoto článku. U syntetického paliva a rozvinutého požáru možné není, a kdo tvrdí opak, bere na sebe odpovědnost za člověka, kterého pošle zpátky do prostoru s deseti tisíci ppm oxidu uhelnatého. Opustit prostor a zavřít za sebou dveře je naproti tomu nutné opatření pro záchranu ohrožených osob, a to i těch, které jsou za těmi dveřmi.

Pokud vás zajímá, jak se podobná propast mezi praxí a měřením projevuje u dalších technologií, psal jsem o tom podrobně u baterií na pracovišti.

13. Časté dotazy