Vyplatí se BOZP a požární ochrana? Spočítal jsem náklady i výnosy a pokuta je z toho nejmenší položka

Otázku „vyplatí se bezpečnost práce“ jsem za šestnáct let praxe slyšel v mnoha podobách. Od majitele malé strojírny zněla jako „a je to k něčemu, nebo to je jen kvůli papírům“. Od finančního ředitele jako „kolik ušetříme, když to zrušíme“. Od kolegů z oboru jako povzdech, že to nikdo neumí obhájit čísly.

Odpověď, kterou obor používá, je přitom pořád stejná: každé euro vložené do prevence se vrátí 2,2krát. To číslo najdete na stránkách Evropské agentury pro BOZP, v prezentacích konzultantů, v nabídkách outsourcingu i na letácích. Pochází z mezinárodní studie, kterou zadala Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení. Přečetl jsem si ji celou v originále a zjistil, že v ní stojí něco mnohem zajímavějšího než to jedno číslo. A hlavně, že polovina toho, co se s ním v Česku dělá, je věcný omyl.

Tenhle text je pokus odpovědět poctivě. Ne hesly a ne marketingem. Sesbíral jsem veřejná data: analytickou zprávu o pracovní úrazovosti, statistickou ročenku hasičů, roční zprávu inspekce práce, kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu o zákonném pojištění, plná znění předpisů z e-Sbírky a zahraniční ekonomické studie. Pak jsem z nich postavil model padesátičlenné strojírenské firmy a spočítal, co ji bezpečnost práce stojí a co se jí vrací.

Předesílám závěr, protože ho nechci schovávat na konec. Na průměrném pracovním úrazu se prevence v takové firmě nevyplatí. Ani zdaleka. Nevyplatí se ani kvůli pokutám, protože očekávaná pokuta vychází na sto padesát šest korun ročně. Vyplatí se na chvostu rozdělení, v požární ochraně a ve věcech, o kterých se v českém BOZP skoro nemluví. A část toho, co dnes firmy platí, se nevyplatí nikdy, protože to nikdy nemělo snížit žádné riziko.

1. Nejdřív měřítko: co stojí úrazy a nemoci celou zemi

Než se dostaneme k jedné firmě, je potřeba vidět celek. Společenské náklady úrazů a nemocí z práce se počítají ve všech vyspělých zemích a vycházejí pozoruhodně konzistentně.

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci spolu s Mezinárodní organizací práce představily v roce 2017 na světovém kongresu v Singapuru odhad, podle kterého stojí úrazy a nemoci související s prací Evropskou unii 3,3 % HDP, tedy asi 476 miliard eur ročně. Celosvětově jde o 3,9 % HDP. Mezinárodní organizace práce dnes odhaduje, že na následky práce zemře ročně 2,93 milionu lidí, z toho 2,6 milionu na nemoci a asi 330 tisíc na úrazy, a že dojde k 395 milionům nesmrtelných pracovních úrazů.

Pro Česko počítá náklady a ztráty Výzkumný ústav bezpečnosti práce. Podle jeho propočtů činí průměrné roční náklady a ztráty z pracovních úrazů a nemocí z povolání za posledních deset let asi 25 miliard korun, s maximem 29,4 miliardy a minimem 18,2 miliardy. Ústav sám dodává, že jde o spodní hranici odhadu.

Pro srovnání: běžné výdaje celého Státního úřadu inspekce práce, tedy úřadu, který na dodržování bezpečnosti práce dohlíží, činily podle jeho zprávy o činnosti v roce 2024 539 milionů korun. Škody, které má ten systém tlumit, jsou tedy zhruba šestačtyřicetkrát vyšší než náklady na dozor nad ním.

2. Kdo ty náklady doopravdy platí

Tady je první místo, kde se celá úvaha láme, a je to nejdůležitější odstavec v článku.

Britský Health and Safety Executive patří k mála úřadům v Evropě, které náklady pracovních úrazů a nemocí publikují rozdělené podle toho, kdo je nese. Za rok 2023/24 vyčíslil celkové náklady na 22,9 miliardy liber. Rozdělení ale vypadá takhle.

Zaměstnavatelé nesou 4,3 miliardy z 22,9, tedy necelých devatenáct procent. Zbytek platí postižení lidé (13,4 miliardy) a stát (5,2 miliardy). Britové navíc oddělují úrazy od nemocí a vychází jim, že nemoci tvoří 72 % všech nákladů a úrazy jen 28 %.

Z toho plynou dva závěry, které se vzájemně nevylučují, i když to tak vypadá:

• Prevence se společnosti vyplatí jednoznačně. Náklady jsou obrovské a soustředěné do měřitelných položek.
• Jednotlivé firmě se vyplatí mnohem hůř, protože čtyři pětiny nákladů nese někdo jiný. Ekonom tomu říká externalita: náklad vznikne z rozhodnutí jednoho, ale zaplatí ho druhý. Na konkrétním případu: když zaměstnanec po úrazu skončí v invalidním důchodu, platí ho důchodový systém, léčbu zdravotní pojišťovna, ušlý výdělek a zkrácený život nese on a jeho rodina. Zaměstnavateli zůstane náhrada mzdy za čtrnáct dnů a shánění náhradníka. Firemní kalkulace proto nikdy nevyjde tak dobře jako ta celospolečenská, a to ne proto, že by se špatně počítalo, ale proto, že ten účet firma nedostane.

Tohle je věcný důvod, proč vůbec existuje regulace bezpečnosti práce. Kdyby se prevence firmám vyplácela sama od sebe, zákon o ní by nebyl potřeba.

3. Nejcitovanější číslo v oboru: co v něm opravdu je

A teď k tomu euru, které se vrátí 2,2krát.

Studii Calculating the International Return on Prevention for Companies zadaly v roce 2010 Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (ISSA), německá zákonná úrazová pojišťovna DGUV a oborová pojišťovna BG ETEM. Závěrečná zpráva vyšla v roce 2013 jako DGUV Report 1/2013e. Metodou byly řízené rozhovory s 337 firmami v 19 zemích. Firmy měly odhadnout své náklady na prevenci na jednoho zaměstnance a rok a k tomu odhadnout poměr přínosů k nákladům.

Výsledkem je „rozvaha prevence“, kterou v češtině nikdo necituje, ačkoli je zajímavější než ten jeden poměr.

Než se dostaneme k tomu, co z té tabulky plyne, je potřeba říct, co se za jednotlivými položkami skrývá. Názvy jsou z dotazníku a samy o sobě nic neříkají. Studie k nim ale má definice i příklady, takže je tady překládám i s tím, co to znamená v české firmě.

• Poradenství v bezpečnostní technice a závodní lékař (251 EUR). Doslova „interní nebo externí bezpečnostní odborník, interní nebo externí závodní lékař, dokumentace". U nás je to paušál za odborně způsobilou osobu, smlouva s poskytovatelem pracovnělékařských služeb a zpracování dokumentace. Největší jednotlivá položka, což odpovídá i českým cenám.
• Investiční náklady (241 EUR). Definice zní „poměrné odpisy bezpečnostní techniky a úprav pracoviště potřebných pro preventivní opatření". Tedy hardware: kryt na stroj, dvouruční ovládání, odsávání, zábradlí, záchytné systémy, protiskluzová podlaha, nouzové osvětlení. Nepočítá se pořizovací cena naráz, ale roční odpis rozpočítaný na životnost. Když si firma koupí za 300 000 Kč odsávání s desetiletou životností, do téhle položky jde 30 000 Kč ročně.
• Organizační náklady (235 EUR). Definice: „vícenáklady spojené s tím, aby výrobní procesy splňovaly požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví, a poměrná část nákladů na systém řízení BOZP". Tohle je nejhůř uchopitelná položka a zároveň nejzajímavější. Jsou to peníze, které stojí samotný bezpečný způsob práce proti tomu nebezpečnému: přípravek, který se musí upnout, i když by to šlo i bez něj; druhý člověk u práce, kterou by fyzicky zvládl jeden; delší takt linky, protože se čeká na doběh; čas vedoucích strávený v systému řízení. Nic z toho není papír a nic z toho běžná česká firma ve svém rozpočtu na BOZP nevidí.
• Osobní ochranné pracovní prostředky (159 EUR). V dotazníku s příklady „chrániče sluchu, obuv, pracovní oděv". Jediná položka, kterou u nás umí vyčíslit každý.
• Specifická školení k prevenci (142 EUR). Příklady ze studie: vstupní i opakovaná školení techniků a pověřených osob, upevňování nákladu, vysokozdvižné vozíky, placené volno na školení první pomoci. Tedy nejen cena kurzu, ale i zaplacený čas, po který člověk nepracuje. Tohle si česká firma do nákladů na BOZP skoro nikdy nedá.
• Náklady na rozběh opatření (116 EUR). Definice: „dodatečné náklady na bezpečnost a ochranu zdraví vzniklé při náběhu výroby nebo ve fázi zavádění preventivního opatření". Je to jednorázová daň ze změny: než se nový postup zaběhne, trvá déle, vyrobí se víc zmetků a někdo to musí dozorovat. Firmy to znají z každého nového pracoviště.
• Pracovnělékařské prohlídky (56 EUR). Nejmenší položka z celé sedmičky.

Co v tom seznamu naopak není: pojištění. Ani úrazové, ani majetkové. Studie počítá jen prevenci, ne přenos rizika. Proto se dá těch 1 200 EUR poctivě porovnávat s mým modelem níž, kde zákonné pojištění taky stojí zvlášť.

A teď čtyři věci, které z té tabulky plynou a které se při citování vytrácejí.

Za prvé: v přínosech nejsou ušetřené úrazy. Ani jedna položka. Největší přínosy jsou obraz firmy, motivace lidí a předcházení výpadkům. Kdo argumentuje číslem 2,2 a k tomu vypráví o ušetřených odškodněních, používá to číslo na něco jiného, než co měří.

Za druhé: náklady jsou odhad respondenta, ne účetní údaj. Zpráva to říká výslovně a dodává, že celkový přínos není naměřený, ale dopočítaný jako součin celkových nákladů a odhadnutého poměru. Přínosy z figury 10 tedy nejsou nezávislým měřením, je to tatáž informace vynásobená.

Za třetí: průměr 2,2 je tažený několika málo firmami. Tohle je nejdůležitější část celé kapitoly, tak k ní potřebuju nejdřív vysvětlit, jak se ta čísla vůbec sbírala. Je to totiž jinak, než si většina lidí představí.

3.1 Jak se ten poměr zjišťoval

Otázka číslo 7 v dotazníku zní doslova: „Jak na základě svých zkušeností hodnotíte (odhadněte!) vztah mezi přínosy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jejími náklady ve vaší firmě?" A pod ní je jediná kolonka: zlomek, kde ve jmenovateli stojí natvrdo 1,0 a do čitatele má firma dopsat číslo.

Metodická příručka k projektu popisuje, jak má ten rozhovor probíhat, a stojí za to si to přečíst celé, protože to o výsledku říká víc než jakákoli statistika:

„Požádejte dotazované, ať si představí prevenci jako váhy. Na základě vlastních zkušeností mají odhadnout, jestli jsou celkové přínosy a celkové náklady prevence v rovnováze, nebo jestli jedna strana převažuje. Pokud převažují přínosy, nabízejte poměry počínaje 1,0 a stoupejte po krocích 0,2 nahoru. Pokud převažují náklady, začněte na 1,0 a klesejte po 0,2 dolů. Firmy mají určit nejvyšší poměr, který ještě přijmou."

Příručka k tomu přidává i vzorový dialog. Tazatel se ptá: „Bude to 1,0? 1,2? 1,4?" a firma řekne „stop" u čtrnáctky. Tazatel poděkuje a zapíše 1,4.

Takže pozor: to číslo není spočítané z účetnictví. Je to bod, u kterého skupina lidí v zasedačce řekla „stop", když jim někdo odshora nabízel stále vyšší hodnoty. To není podvod ani špatná věda, je to legitimní metoda odhadu, kterou autoři popisují otevřeně. Ale je to něco úplně jiného než měření a je potřeba to vědět, než se tím čísluje obchodní nabídka.

3.2 Jak se ten graf čte

A takhle těch 318 firem, které na otázku odpověděly, odhadovalo. Každý pruh říká, kolik procent firem skončilo se svým odhadem v daném pásmu.

Čtěte to po řádcích, stojí to za to:

• 8 % firem uvedlo poměr pod 1,0. Tyhle firmy tedy samy říkají, že se jim prevence nevyplácí, dávají do ní víc, než kolik se jim vrací. To v prezentacích, které citují číslo 2,2, nikdy nezazní.
• 53 % firem, tedy nadpoloviční většina, skončilo mezi 1,0 a 1,99. V překladu: „vrací se nám o něco víc, než dáváme, ale ne dramaticky." To je úplně jiné sdělení než „každé euro se vrátí dvaapůlkrát".
• 18 % je mezi 2,0 a 2,99, dalších 7 % mezi 3,0 a 4,99, 5 % mezi 5,0 a 6,99.
• 9 % firem uvedlo sedm a víc. Devítiprocentní menšina, která tvrdí, že se jí každá koruna vrátí aspoň sedmkrát.

A teď to podstatné. Aritmetický průměr je u takhle zešikmeného rozdělení špatná míra středu, protože ho pár extrémních hodnot vytáhne nahoru. Ukažme si to na sto firmách: když osm z nich řekne 0,8, třiapadesát řekne 1,5 a devět řekne 10, těch devět firem přidá do součtu 90, zatímco těch třiapadesát dohromady jen 80. Devět procent respondentů tedy váží v průměru víc než polovina vzorku.

Prostřední firma, tedy medián, leží zhruba na 1,8. Spočítá se to z grafu: pod hodnotou 1,0 je 8 % firem, pod hodnotou 2,0 je jich 61 %, takže padesátá firma ze sta padne do pásma 1,0 až 1,99 zhruba ve čtyřech pětinách jeho šířky.

A ještě jedno číslo, které jsem z toho grafu dopočítal a které mi přijde ze všech nejsilnější: zhruba dvě třetiny firem v té studii uvedly poměr nižší než 2,2. Tedy nižší než hodnota, která se z téhle studie po celém světě cituje jako její výsledek. Průměr 2,2 je matematicky správně a je to poctivě spočítaný useknutý průměr. Jen popisuje firmu, která ve vzorku skoro není.

Za čtvrté: autoři sami varují. V závěru zprávy stojí, že „z metodických a statistických důvodů by výsledky neměly být přeinterpretovány, jsou to odhady“, a u korelace s konkurenceschopností upozorňují na pozitivní výběr dotazovaných firem. Do studie šly podniky, které mají koho poslat na řízený rozhovor o prevenci. To nejsou průměrné firmy.

Zajímavější než poměr je pro nás nákladová strana, protože ta se dá porovnat s českou realitou.

Tisíc dvě stě eur na zaměstnance a rok, v cenách roku 2009 a při kurzu 25 korun asi 30 000 Kč. Tohle číslo si zapamatujte, za chvíli ho budeme porovnávat.

4. Co ukazují studie, které měří příčinu, ne dojem

Dotazníková studie má jednu zásadní slabinu: měří, co si lidé myslí. Existují ale i práce, které měří příčinu, protože využívají náhodné přidělení.

Nejznámější z nich vyšla v roce 2012 v časopise Science. Aby bylo hned jasno, o jaké kontroly jde: jsou to státní kontroly inspekce práce, přesná obdoba toho, když k nám přijde oblastní inspektorát. Ne interní audit, ne zákaznický audit, ne certifikační orgán. Kalifornský úřad Cal/OSHA má nad podniky stejnou roli, jakou u nás plní Státní úřad inspekce práce: přijde nehlášeně, projde pracoviště, vypíše nedostatky a může uložit sankci.

David Levine, Michael Toffel a Matthew Johnson využili toho, že Cal/OSHA v jednom svém programu přiděloval část kontrol losem. Z množiny podniků, které do programu spadaly, šla jedna polovina na kontrolu a druhá ne, a rozhodla o tom náhoda, ne úsudek inspektora. To je z hlediska dokazování zásadní. Když se totiž jen porovnají zkontrolované a nezkontrolované firmy, nikdy nevíte, jestli rozdíl v úrazovosti způsobila kontrola, nebo to, že inspekce chodí přednostně tam, kde už je zle. Los tuhle námitku odstraní: obě skupiny jsou před kontrolou v průměru stejné, takže každý pozdější rozdíl jde na vrub té kontrole.

Autoři porovnali 409 náhodně zkontrolovaných provozů se 409 srovnatelnými nezkontrolovanými. Ve čtyřech letech po kontrole klesl u kontrolovaných provozů počet úrazových nároků o 9,4 % a průměrný zkontrolovaný podnik ušetřil zhruba 355 000 dolarů na odškodnění a náhradách mzdy. Zároveň se neprokázal žádný dopad na zaměstnanost, tržby, úvěrový rating ani na přežití firmy, což je odpověď na nejčastější námitku proti inspekci práce: že kontroly dusí podnikání.

Tíž autoři na stejných datech publikovali v roce 2023 v American Economic Journal podrobnější rozbor. Vychází jim, že jedna kontrola odvrátí v průměru 2,4 vážného úrazu během pěti let a že při odhadované společenské ceně 53 000 dolarů na jeden vážný úraz odvrátí škodu za 125 000 dolarů, tedy zhruba pětatřicetinásobek nákladů na provedení té kontroly.

Tohle je nejlepší dostupný důkaz, že prevence funguje. Ale pozor na jednu věc, která rozhoduje o tom, jestli se to číslo dá přenést k nám.

Těch 355 000 dolarů je úspora na workers' compensation, tedy na americkém úrazovém pojištění. A to je pojištění, u kterého si zaměstnavatel platí sazbu odvozenou od vlastní škodní historie. Když u něj ubude úrazů, klesne mu pojistné, a ta úspora skončí v jeho pokladně. Kontrola inspekce práce tedy americkému podniku vydělá.

V Česku tenhle mechanismus neexistuje. Sazba zákonného pojištění se řídí jen odvětvím a nikdy se nezmění podle toho, kolik úrazů firma měla. Stejné zlepšení bezpečnosti tedy v Kalifornii zaměstnavateli přinese peníze a v Česku mu nepřinese ani korunu. Rozebírám to podrobně o dvě kapitoly dál, protože je to podle mě nejdůležitější zjištění celého článku.

Ze systematických přehledů stojí za zmínku práce Tompy a kolegů, kteří prošli ekonomické evaluace opatření v BOZP. Silný důkaz o finanční návratnosti našli jen ve dvou oblastech: ergonomická opatření proti poškození pohybového aparátu ve výrobě a skladech a řízení návratu do práce po nemoci nebo úrazu. U zbytku oboru je důkaz slabý nebo žádný. To není odsudek prevence. Je to zjištění, že „BOZP“ není jedna investice, ale desítky různých, z nichž se každá chová jinak.

5. Nákladová strana: co to stojí českou padesátičlennou firmu

Teď k modelu. Beru strojírenskou výrobu, padesát zaměstnanců, průměrnou hrubou mzdu na úrovni celostátního průměru 48 171 Kč. Ceny vycházejí z běžných ceníků na trhu a z podrobného rozboru v článku Kolik stojí outsourcing BOZP.

Dvě věci k té tabulce.

Zákonné pojištění jsem schválně oddělil. Není to prevence, je to přenos rizika. A jak uvidíme, chová se jinak než všechny ostatní položky.

Česká firma utratí za prevenci zhruba polovinu mezinárodního benchmarku. 13 900 Kč proti 30 000 Kč z mezinárodní studie. Část toho rozdílu je cenová hladina a část skladba vzorku, protože do studie šly hlavně velké podniky. Ale i tak stojí za zamyšlení, že v debatě „BOZP je drahá“ se bavíme o částce kolem 1 160 Kč na zaměstnance a měsíc, tedy o zhruba dvou procentech mzdových nákladů.

6. Výnosová strana: kolik stojí průměrný pracovní úraz

Teď to hlavní. Kolik se z toho vrátí, když se úraz nestane?

Začneme pravděpodobností. Četnost pracovních úrazů s pracovní neschopností se v Česku liší podle odvětví tak drasticky, že jakákoli plošná úvaha o návratnosti je nesmysl.

Mezi informačními činnostmi (0,09 úrazu na sto pojištěnců) a zemědělstvím (2,40) je šestadvacetinásobný rozdíl. Tatáž investice do prevence tedy má v každém odvětví jinou očekávanou návratnost, aniž by se na ní cokoli změnilo.

Naše modelová strojírna spadá do zpracovatelského průmyslu s četností 1,35 úrazu na sto pojištěnců. Při padesáti lidech to znamená 0,68 úrazu ročně, tedy zhruba dva úrazy za tři roky. Průměrný případ trval v roce 2024 57,05 kalendářního dne.

Co z takového úrazu zaplatí zaměstnavatel ze svého? Většina lidí si myslí, že odškodnění. To je omyl: bolestné, ztrátu na výdělku i náhradu nákladů léčení uhradí zákonné pojištění. Zaměstnavateli zůstane tohle.

Náhrada mzdy je v tabulce spočítaná z redukčních hranic platných pro rok 2026 (285,78, 428,58 a 856,98 Kč) a z deseti zameškaných směn, které se do čtrnácti kalendářních dnů obvykle vejdou. Zaměstnavatel si ji od pojišťovny nevezme zpátky. Vyplývá to přímo z § 271a odst. 1 zákoníku práce: náhrada za ztrátu na výdělku se počítá jako rozdíl mezi průměrným výdělkem a plnou výší náhrady mzdy a nemocenského. Co zaplatí zaměstnavatel podle § 192, se tedy od pojistného plnění odečte.

A teď to nepříjemné. Spočítáme očekávanou roční škodu. Je to pojem z rozhodování pod nejistotou a znamená prostě „kolik to v průměru stojí za rok, když se to počítá přes mnoho let". Spočítá se jako pravděpodobnost krát dopad, stejně jako u loterie: los za dvacet korun s jednou šancí z tisíce na výhru deset tisíc má očekávanou hodnotu deset korun, i když konkrétní los buď vyhraje, nebo ne.

U naší firmy: 0,68 úrazu ročně krát 57 000 Kč na úraz, tedy asi 39 000 Kč za rok. Jinak řečeno, kdyby firma existovala sto let, zaplatila by na následcích běžných úrazů zhruba 3,9 milionu, tedy v průměru 39 tisíc ročně. Náklady na prevenci jsou přitom 695 000 Kč ročně.

Aby se to vyrovnalo, musela by prevence ročně zabránit dvanácti průměrným úrazům ve firmě, která statisticky má sedm desetin úrazu za rok. To nejde ani teoreticky. I kdyby prevence fungovala na sto procent a firma neměla úraz vůbec žádný, ušetří 39 tisíc z 695 tisíc, tedy necelých šest procent vynaložených peněz.

Na průměrném úrazu se prevence nezaplatí. Nikdy. V žádné malé ani střední firmě. Kdo tvrdí opak, buď nepočítal, nebo počítá se společenskými náklady a vydává je za firemní.

7. Pokuta je v té rovnici statisticky zanedbatelná

Druhý nejčastější prodejní argument je strašení pokutou. Podívejme se, kolik ta hrozba doopravdy stojí.

Horní hranice vypadají hrozivě. Podle § 30 odst. 2 písm. d) zákona č. 251/2005 Sb. lze za nezajištění prevence rizik, za porušení povinností podle § 101 až 103 zákoníku práce nebo za neposkytnutí ochranných pracovních prostředků uložit pokutu až 2 000 000 Kč. V požární ochraně dovoluje § 76 zákona č. 133/1985 Sb. pokutu do 250 000 Kč u činností bez zvýšeného požárního nebezpečí, do 500 000 Kč u činností se zvýšeným nebezpečím a do 1 000 000 Kč u činností s vysokým požárním nebezpečím. Za provozování činnosti s vysokým požárním nebezpečím bez odsouhlaseného posouzení požárního nebezpečí je to podle § 76c dokonce až 10 000 000 Kč.

Teď realita. V roce 2025 uložily orgány inspekce práce v oblasti bezpečnosti práce a vyhrazených technických zařízení 781 pokut v celkové výši 41 543 988 Kč, tedy v průměru 53 193 Kč na pokutu, a to ze 7 462 kontrol. Celkem provedla inspekce 7 870 kontrol zaměřených na bezpečnost práce. Zaměstnavatelů registrovaných u České správy sociálního zabezpečení bylo ke konci roku 2023 280 252. (Ke konci roku 2024 vykazuje ČSSZ 353 690, ale ten skok vznikl povinnou registrací zaměstnavatelů, kteří mají jen dohody o provedení práce. Pro srovnání s počtem kontrol je proto poctivější starší číslo; s tím vyšším by očekávaná pokuta vyšla ještě níž.)

Ten výpočet je prostý součin a stojí za to si ho projít po krocích. Na 280 252 zaměstnavatelů připadlo 7 870 kontrol bezpečnosti práce, takže na konkrétní firmu vyjde kontrola v 2,81 % let, tedy zhruba jednou za šestatřicet let. Z kontrol, které proběhnou, skončí pokutou každá desátá. A když pokuta padne, je v průměru 53 193 Kč. Vynásobeno: 0,0281 krát 0,105 krát 53 193 se rovná 156 Kč.

Sto padesát šest korun. To je matematická hodnota hrozby, kterou se v tomhle oboru prodává nejvíc dokumentace. Jediný měsíční paušál externího bezpečáka, dvanáct tisíc korun, pokryje očekávané pokuty na sedmasedmdesát let dopředu.

Tohle číslo prosím nečtěte jako doporučení na předpisy kašlat. Čtěte ho jako fakt o tom, čím se dodržování předpisů nedá obhájit. Kdo staví obhajobu BOZP na pokutě, staví ji na nejslabší položce celé rovnice a nechává si vyvrátit celý argument jedním výpočtem. Podrobněji o tom, kam inspekce skutečně chodí, píšu v článku Kam inspekce práce v roce 2026 opravdu chodí.

8. Skutečná páka: regres pojišťovny

Tady začíná ta zajímavá část. Česká úprava má totiž jeden nástroj, který je finančně mnohem tvrdší než pokuta, a skoro nikdo o něm nemluví.

Nejdřív ale k tomu, jak je zákonné pojištění postavené. Řídí se vyhláškou č. 125/1993 Sb. a ta je z roku 1993, takže pracuje ještě s odvětvovou klasifikací OKEČ, kterou statistický úřad dávno nahradil. Sazba pojistného se řídí výhradně převažující činností zaměstnavatele a pohybuje se od 2,8 ‰ po 50,4 ‰.

Promile se počítá z vyměřovacího základu, což je tentýž souhrn hrubých mezd, ze kterého se platí sociální pojištění. Pro představu: 8,4 ‰ znamená, že z každých sto tisíc korun vyplacených na mzdách jde 840 Kč pojišťovně. U padesáti lidí s průměrnou mzdou to za rok dělá skoro čtvrt milionu.

V té tabulce chybí jedna věc: vaše vlastní úrazovost. Vyhláška nezná žádný bonus ani malus. Firma s bezchybnou desetiletou historií platí naprosto stejné pojistné jako firma, která má každý rok dva vážné úrazy. A § 12 odst. 6 dodává lakonicky: „Nespotřebované pojistné se nevrací.“

Zastavme se u toho na chvíli, protože to je klíč k celé české ekonomice bezpečnosti práce. Stát vyřadil jediný tržní mechanismus, který by prevenci odměňoval průběžně a automaticky. Nemusíme přitom chodit daleko. V Polsku stanoví ZUS sazbu úrazového pojistného každému plátci s deseti a více pojištěnci individuálně: vychází z jeho vlastních tří let dat o počtu zraněných, o počtu těžkých a smrtelných úrazů a o počtu lidí pracujících v rizikových podmínkách, a pohybuje se v rozmezí 0,67 až 3,33 %. V Německu ukládá § 162 SGB VII oborovým úrazovým pojišťovnám povinnost provozovat systém přirážek a slev podle počtu, závažnosti a nákladů hlášených úrazů v konkrétním podniku, a to výslovně proto, aby měly podniky motivaci k prevenci. V Česku nic takového není. Kdo investuje do bezpečnosti, nedostane od systému ani korunu zpátky.

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil ten systém kontrolní akcí 19/12 a zveřejnil čísla, která to dokreslují. V letech 2015 až 2018 vybraly pověřené pojišťovny na zákonném pojištění 29,8 miliardy korun. Vyplatily z toho na náhradách škody 18,1 miliardy a na správní režii 1,2 miliardy. Zbylých 10,5 miliardy odvedly do státního rozpočtu.

Jinými slovy: z každé koruny, kterou zaměstnavatelé odvedou na zákonném pojištění, se k poškozeným dostane 61 haléřů a 35 haléřů skončí v rozpočtu. V roce 2018 to bylo dokonce 38,5 procenta. Na jednu korunu vyplacené náhrady zaplatili zaměstnavatelé 1,65 Kč. Kdo tuhle položku ve svém rozpočtu nazývá pojištěním, popisuje ji nepřesně. Je to z větší části daň z objemu mezd odstupňovaná podle rizikovosti odvětví.

NKÚ k tomu dodal, že systém od roku 2006 nepodléhá dozoru České národní banky, že pojišťovny aktivně nedohledávají zaměstnavatele, kteří pojistné neplatí, a že právní úprava se nezměnila od roku 1993, přestože pokusů o reformu bylo mezi lety 2006 a 2017 několik.

8.1 A teď ten regres

Když už je zákonné pojištění takhle postavené, kde je v něm tlak na prevenci? Je v § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky a je brutální:

„Pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění (...) došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jeho zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.“

Pojišťovna tedy poškozenému zaplatí, a pak si to celé vezme od zaměstnavatele. Bez horního limitu. Smysl toho ustanovení se vykládá jako nepřímé donucování zaměstnavatelů k dodržování předpisů pod hrozbou regresního nároku, tedy jako zvláštní druh sankce. Nejvyšší soud v rozsudku 32 Cdo 3790/2014 k tomu doplnil důležité omezení: regres nelze uplatnit kvůli porušení, kterého se dopustil sám poškozený zaměstnanec, protože ten už nese následek snížením náhrady a dvojí postih by na něj dopadl znovu. Regres tedy míří na systémové nedostatky na straně zaměstnavatele nebo na zavinění jiného zaměstnance.

Pozor i na méně známý § 9 odst. 1: když zaměstnavatel ztíží zjištění důvodu, rozsahu nebo výše škody, má pojišťovna právo na přiměřenou náhradu až do poloviny vyplacených částek. Špatně vedená kniha úrazů a chybějící záznam o úrazu tedy nejsou jen přestupek za pár desítek tisíc, jsou to dveře k tomuhle nároku.

A ještě jeden: podle § 10 odst. 3 má pojišťovna právo na úhradu celého plnění proti zaměstnavateli, který byl v době výplaty v prodlení s placením pojistného. Za dobu, za kterou se nezaplatilo, se tedy pojištění chová, jako by nebylo.

Pojem „zvláště závažné porušení“ přitom není v žádném předpise definovaný a judikatura k němu nedospěla k obecnému závěru. Posuzuje se případ od případu. Pro rozpočet firmy to znamená položku s nízkou pravděpodobností a bez stropu, tedy přesně ten druh rizika, proti kterému se pojišťujete, jenže tady se pojistit nedá.

9. Kolik stojí jeden vážný úraz v korunách roku 2026

Aby bylo jasné, o jakých částkách se u regresu bavíme, spočítám dva konkrétní případy podle platných předpisů.

Hodnota jednoho bodu pro odškodnění bolesti i ztížení společenského uplatnění činí podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. jedno procento průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího roku. Pro rok 2026 je to 481,71 Kč.

9.1 Případ první: amputace palce dominantní ruky

Typický úraz na lisu, kotoučové pile nebo fréze s odstraněným krytem.

Dvě poznámky k té tabulce, aby čísla dávala smysl. Bolestné a ztížení společenského uplatnění jsou dvě různé věci, i když se počítají ze stejné hodnoty bodu. Bolestné odškodňuje utrpení během léčení, ztížení společenského uplatnění trvalý následek, tedy to, že člověk už nikdy nebude dělat, co dělal. Proto je ho patnáctkrát víc. A bodové ohodnocení u horních končetin rozlišuje dominantní a nedominantní ruku: za palec nedominantní ruky je v příloze 1 300 bodů, za palec dominantní 1 400. Rozdíl sta bodů je 48 171 Kč.

Pevný kryt s blokováním, provozní předpis a proškolená obsluha stojí desítky tisíc. Pokud se prokáže zvláště závažné porušení předpisů, přebírá těch 1,3 milionu zaměstnavatel.

9.2 Případ druhý: smrtelný úraz čtyřicetiletého zaměstnance

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých činí podle § 271i odst. 2 nejméně dvacetinásobek průměrné mzdy, tedy pro rok 2026 963 500 Kč každému pozůstalému (manželovi nebo partnerovi, každému dítěti a rodičům, kteří se o jednu částku dělí).

Pravděpodobnost, že se to stane právě v naší modelové firmě, je nízká: při 0,68 úrazu ročně a podílu smrtelných úrazů 70 ze 43 815 vychází zhruba jednou za devět set let. Pravděpodobnost závažného úrazu s hospitalizací nad pět dnů je jednou za 87 let. Násobeno cenou to pořád nedává desítky tisíc ročně.

Jenže tady se rozchází statistika a rozhodování. Firma není pojišťovna a nemá portfolio. Padesátičlenná strojírna nemá tisíc pokusů, aby se jí očekávaná hodnota zprůměrovala. Má jeden pokus a jednu bilanci. Riziko, které při očekávané hodnotě vypadá jako nějakých 13 000 Kč ročně (0,11 % krát dvanáct milionů), může při realizaci znamenat konec firmy. Tomuhle se v rozhodování pod nejistotou říká averze k riziku ruinace a je to naprosto racionální důvod, proč platit víc, než kolik činí očekávaná ztráta. Stejný důvod, z jakého si pojišťujete dům, i když očekávaná škoda z požáru je pár set korun ročně.

10. Trestní odpovědnost: položka, kterou nelze pojistit

Regres a pokuta se dají zaplatit. Trestní odpovědnost ne.

U pracovních úrazů přicházejí v úvahu tři trestné činy podle zákona č. 40/2009 Sb.: ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148), těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147) a usmrcení z nedbalosti (§ 143). U všech tří je zvlášť upravená přísnější sazba pro případ, že pachatel spáchal čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce je přesně ta situace.

Adresátem není firma jako abstrakce, ale konkrétní člověk: vedoucí zaměstnanec, technik, jednatel. Od roku 2016 navíc zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob pracuje s negativním výčtem, takže se nedbalostní trestné činy proti životu a zdraví přičítají i právnické osobě.

Tohle je v celé kalkulaci položka, kterou nelze přenést na pojišťovnu, přeúčtovat odběrateli ani zahrnout do ceny. A je to taky důvod, proč se ekonomická rozvaha bezpečnosti práce nikdy nedá dotáhnout čistě: část jejích výstupů se nedá vyjádřit v penězích, protože se týká svobody konkrétního člověka.

11. Požární ochrana počítá úplně jinak

Když jsem stejný postup aplikoval na požární ochranu, vyšla čísla nečekaně jinak. Požární ochrana má totiž tři vlastnosti, které v BOZP chybí: škoda je majetková a tedy přímo měřitelná, dopadá celá na vlastníka a rozdělení je mnohem šikmější.

Podle statistické ročenky HZS ČR vzniklo v roce 2024 v Česku 17 630 požárů s přímými škodami 3 708,2 milionu korun. Uchráněné hodnoty činily 31 579,9 milionu, tedy osmapůlkrát víc než škody.

„Uchráněná hodnota" je hasičský termín a je dobré vědět, co znamená, protože se s ním dá snadno manipulovat. Velitel zásahu po požáru odhadne, jaká hodnota byla v ohrožení, a odečte od ní skutečnou škodu. Zbytek je uchráněno. Je to tedy odhad, ne měření, a u velkých objektů vychází vysoko skoro vždycky. Beru to jako údaj o řádu, ne jako přesné číslo.

Nejzajímavější věta celé ročenky je ale tahle: 602 požárů se škodou nad milion korun způsobilo škodu 2 927 milionů, tedy 3,4 % požárů způsobilo 78,9 % všech škod. V průmyslu je to podobné: 9 % požárů způsobilo 89 % škod.

Tomuhle tvaru rozdělení se říká dlouhý chvost a je to nejdůležitější vlastnost celé požární ochrany. Znamená to, že „průměrný požár" je ve skutečnosti fikce: drtivá většina zásahů je hořící koš, zapomenutý hrnec nebo doutnající izolace, a proti tomu stojí několik set případů, kde shoří hala. Kdo plánuje požární ochranu podle průměru, plánuje ji podle události, která ho nikdy neohrozí. Plánovat se musí podle toho chvostu, tedy podle scénáře, který přijde jednou za dvacet let a zavře firmu.

Průměrná škoda na jeden požár byla 210 tisíc korun. Rozptyl podle příčiny je ale obrovský.

Všimněte si prvního řádku. Průměrný požár vzniklý při svařování, řezání nebo rozmrazování stál 797 tisíc korun, tedy skoro čtyřikrát víc než průměrný požár. To je přesně ta činnost, u které vyhláška č. 87/2000 Sb. požaduje, aby se zvláštní požárně bezpečnostní opatření prokázala písemně (§ 3 odst. 2), a u které nejkratší doba požárního dohledu po skončení svařování činí osm hodin (§ 4 odst. 1). Ta povinnost se běžně považuje za formalitu. Ročenka HZS ji ohodnotila na 797 tisíc korun za jeden případ.

A hned vedle toho leží učebnicový příklad, jak se v požární ochraně dá počítat návratnost. Podle § 4 odst. 3 písm. a) téže vyhlášky se požární dohled po skončení svařování vykonávat nemusí, pokud je svářečské pracoviště a přilehlé prostory vybaveno provozuschopnou elektrickou požární signalizací a stabilním hasicím zařízením; se samotnou signalizací stačí, aby na místě zůstal někdo schopný provést prvotní zásah. Firma, která svařuje denně, tedy investicí do detekce a hašení nekupuje jen nižší riziko, ale i osm hodin práce navíc, které jinak musí každý den někomu zaplatit. Tahle úspora se dá vyčíslit do koruny a do modelu v účetnictví se vejde, na rozdíl od většiny ostatních přínosů prevence.

Druhá věc, která z těch dat vyskočí, je rozdělení škod podle příčiny.

Technické závady stojí za 48,5 % všech škod z požárů. To je téměř polovina a je to zároveň jediná kategorie příčin, kterou systematicky adresují revize, kontroly a preventivní údržba. Nedbalost, o které se mluví nejvíc, stojí za 19,4 % škod. Úmyslné zapálení, které se v pojistných úvahách přeceňuje, za 7 %.

Pro modelovou firmu ve zpracovatelském průmyslu to znamená konkrétní číslo: v roce 2024 vzniklo v tomhle odvětví 621 požárů se škodou 648,3 milionu korun, tedy 1 044 tisíc korun na jeden požár. Pětinásobek celostátního průměru.

Přidejme k tomu účinnost technické požární ochrany, kterou americká NFPA měří na národních datech o zásazích. V budovách se sprinklery je úmrtnost civilistů při požáru o 90 % nižší, průměrná škoda na budovu o 34 až 68 % nižší a požár zůstal omezen na místnost vzniku v 94 % případů proti 70 % bez systému. Sprinklery zafungovaly v 92 % požárů, které byly dost velké na to, aby je spustily, a byly účinné v 97 % těch případů. Nejčastější důvod selhání byl, že byl systém před požárem uzavřen.

A ještě jedno číslo z domácích kontrol. Hasičský záchranný sbor provedl v roce 2024 571 tematických kontrol průmyslových objektů, u 248 z nich (43 %) našel celkem 835 nedostatků a na jejich základě zahájil 125 správních řízení. Nejčastější nález nebyla hořlavina na špatném místě, ale dokumentace požární ochrany (21 % nálezů), hned za ní neprovozuschopnost požárně bezpečnostních zařízení (17 %), typicky kvůli neprovedeným pravidelným kontrolám.

12. Mýtus, na kterém stojí polovina prodejních argumentů v PO

Když už jsme u požární ochrany, musím se zastavit u čísla, které v ní kroužuje nejvíc: „Čtyřicet procent firem se po požáru nebo katastrofě už nikdy neotevře.“

Ten údaj se cituje s odkazem na americkou FEMA, objevuje se v prezentacích, na letácích i v odborných článcích. Zkusil jsem dohledat původní studii. Neexistuje. Autoři, kteří se o to pokusili přede mnou, došli ke stejnému výsledku: ani FEMA, ani americká Small Business Administration nikdy nepublikovaly zdrojová data. Nejpravděpodobnější stopa vede k jakémusi průzkumu z padesátých let, jehož zadání i metodika jsou dnes neznámé.

Říkám to i proto, že tenhle článek by bez toho nebyl poctivý. Nejde o to, že by požár firmu nemohl položit. Jde o to, že se v našem oboru běžně pracuje s čísly, která nikdo neověřil, a že to dlouhodobě poškozuje důvěryhodnost celé argumentace. Máme k dispozici ročenku hasičů s přesnými škodami podle odvětví. Není žádný důvod citovat neexistující americkou studii.

13. Kde se bezpečnost práce nevyplácí

Poctivá analýza musí mít i tuhle kapitolu.

V roce 2018 vyšla v časopise Policy and Practice in Health and Safety práce Raea, Provana, Webera a Dekkera z Griffith University s názvem Safety clutter: the accumulation and persistence of „safety“ work that does not contribute to operational safety. Autoři popisují jev, který v oboru zná každý, ale málokdo ho pojmenuje: hromadění bezpečnostních postupů, dokumentů, rolí a činností, které se dělají ve jménu bezpečnosti, ale k bezpečnosti provozu ničím nepřispívají.

Popisují tři mechanismy, kterými ten nános vzniká: duplikace (totéž se řeší na třech místech), generalizace (opatření zavedené kvůli jedné situaci se rozšíří na celý provoz) a přespecifikování (postup se popíše podrobněji, než dává smysl). Pohání to asymetrie: přidat bezpečnostní činnost je snadné a nikdo za to není kritizován, ubrat ji je těžké a riskantní. Po každé mimořádné události, auditu a výměně vedení nános naroste a už nikdy neklesne.

Škody vyjmenovávají tři a všechny jsou ekonomické. Oportunitní náklad neúčinné činnosti, protože čas a peníze vynaložené na ni chyběly jinde. Cynismus a povrchní compliance, tedy podepisování místo dělání. A překážka v práci, protože nános se dostane do cesty tomu, jak se věci skutečně dělají.

Aby to nebylo jen teorie, tady je nános, jak vypadá v české firmě. Zaměstnanec při nástupu absolvuje vstupní školení BOZP, kde se dozví, že se má na schodech držet zábradlí. Pak dostane školení k návodu výrobce na stroj, kde je totéž. Pak podepíše seznámení s místním provozním bezpečnostním předpisem, kde je to potřetí. Pak ještě dokument o seznámení s riziky, kde je to počtvrté. Čtyři podpisy, jedno sdělení, nulový rozdíl v chování, a při kontrole se hledá, jestli jsou všechny čtyři. To není bezpečnost, to je archivace. A je to přesně ta „duplikace", o které autoři píšou.

Tohle je z hlediska naší kalkulace zásadní. Znamená to, že položka „695 000 Kč na prevenci“ není homogenní. Část z ní má měřitelný efekt, část nemá žádný a část má efekt záporný, protože učí lidi podepisovat neprovedené úkony. A žádný účetní systém tyhle tři části neodliší, protože v účetnictví vypadají stejně.

Mimochodem, přesně o téhle věci jsem psal v článku Bezpečák nesmí nic nařídit ani zakázat, kde jsem popsal, jak se v oboru běžně podepisuje to, co se nestalo.

14. Sečteno: bilance modelové firmy

Dejme to všechno dohromady.

Ta tabulka je záměrně nesouměrná, protože tak to v realitě je. Měřitelné výnosy nepokryjí měřitelné náklady. Rozdíl vyrovnávají tři věci, které se špatně kvantifikují a přitom o nich rozhoduje vedení, ne bezpečák:

• Licence k provozu. Bez dokumentace, školení a revizí se neprojde auditem odběratele, nedostane se zakázka ve veřejném sektoru, nezískáte certifikaci systému podle ČSN EN ISO 45001. Pro část firem je to podmínka existence trhu, ne úspora.
• Pojistka proti ruinaci. Chvost rozdělení je v BOZP i PO velmi dlouhý. Očekávaná hodnota je nízká, dopad jedné realizace může být fatální.
• Efekty, které ISSA měřila a my je neměříme. Motivace, obraz firmy, výpadky a zmetkovitost. Ve studii tvoří dohromady většinu přínosů a v Česku je nepočítá skoro nikdo.

A ještě jedna věc, která se do modelu nevešla a je pro rozpočet firmy důležitější než všechny pokuty dohromady. V roce 2024 bylo v Česku 2 476 tisíc případů pracovní neschopnosti a zhruba 78 milionů prostonaných dnů. Pracovní úrazy z toho tvoří 1,8 % případů a 3,2 % dnů. Zaměstnavatel, který chce snížit náklady na absenci, má tedy 97 % problému mimo klasickou agendu BOZP: v nemocích souvisejících s prací, v ergonomii, v psychosociální zátěži. To je přesně ta oblast, kde systematické přehledy našly nejsilnější důkaz o návratnosti, a zároveň ta, které česká praxe bezpečnosti práce věnuje nejmíň pozornosti.

15. Jak si spočítat návratnost ve vlastní firmě

Model v článku je model. Tady je postup, jak si totéž spočítat na vlastních číslech. Zabere to zhruba půl dne a je to nejlepší investice do argumentace vůči vedení, jakou v tomhle oboru znám.

1. Sečtěte skutečné náklady za uplynulý rok. Z účetnictví vytáhněte paušály za externí služby, školení, OOPP, revize, prohlídky, měření, pojistné a nákup dokumentace. Nezapomeňte na vnitřní čas: kolik hodin nad tím strávili vedoucí a mzdová účtárna, krát hodinová sazba.
2. Vydělte to počtem zaměstnanců. Dostanete náklad na osobu a rok. Porovnejte ho s 13 900 Kč z modelu v tomhle článku a s 30 000 Kč z mezinárodní studie. Pokud jste hluboko pod, buď máte levné dodavatele, nebo něco neděláte.
3. Zjistěte svou skutečnou úrazovost za posledních pět let. Z knihy úrazů a záznamů o úrazu. Spočítejte četnost na sto zaměstnanců a porovnejte ji s četností svého odvětví CZ-NACE z grafu výše. To je jediné číslo, které ukáže, jestli vaše prevence funguje.
4. Spočítejte, co vás jeden úraz skutečně stál. Vezměte tři poslední případy a sečtěte náhradu mzdy za prvních 14 dnů, přesčasy a agenturu na pokrytí výpadku, čas na vyšetření a nápravu a případné vícenáklady na zakázce, která se kvůli tomu zpozdila. Tohle číslo skoro nikdy nikdo nemá a skoro vždy je vyšší, než se čeká.
5. Oceňte chvost. Projděte hodnocení rizik a vypište situace, u kterých je následkem smrt nebo trvalé poškození. U každé odhadněte, jestli by obstála otázka „došlo ke zvláště závažnému porušení předpisů“. To jsou vaše položky s regresním rizikem a patří do zprávy pro vedení, ne do šanonu.
6. Najděte svůj nános. Vezměte seznam dokumentů a pravidelných úkonů a u každého se zeptejte: kdo to čte, co se změní, když to nebude, a kdy naposledy to někdo použil při rozhodování. Co neprojde, navrhněte zrušit. Ušetřený čas přesuňte na hodnocení rizik.
7. Výsledek předložte jako rozvahu, ne jako varování. Vedení nereaguje na „hrozí nám pokuta dva miliony“. Reaguje na „platíme ročně X, měřitelně se vrací Y, a tohle je seznam situací, které by nás mohly stát firmu“.

16. Sedm závěrů, které z těch čísel plynou

• Argument pokutou je slabý a dá se vyvrátit kalkulačkou. Očekávaná pokuta je 156 Kč ročně. Kdo na ní staví, prohraje první debatu s finančním ředitelem, který umí počítat.
• Argument „ušetříte na úrazech“ v malé firmě neplatí. Očekávaná škoda z úrazů je ve firmě do padesáti lidí řádově desítky tisíc ročně. Prevence stojí statisíce. Tuhle rovnici nelze vyhrát a není poctivé předstírat, že jde.
• Skutečná finanční páka je regres a chvost. Jeden vážný úraz s prokázaným zvláště závažným porušením předpisů stojí jednotky až desítky milionů a pojišťovna si to podle § 10 vyhlášky č. 125/1993 Sb. vezme zpátky celé.
• Česká úprava odměnu za prevenci systémově vypnula. Sazba zákonného pojištění se řídí jen odvětvím, bonus ani malus neexistuje, nespotřebované pojistné se nevrací a 35 haléřů z každé koruny končí v rozpočtu. Dokud se to nezmění, nedá se v Česku argumentovat sníženým pojistným, protože se nesníží.
• V požární ochraně čísla vycházejí líp. Škoda je majetková, měřitelná, nese ji celá vlastník a rozložení je extrémně šikmé: 3,4 % požárů způsobí 79 % škod. Technické závady stojí za 48,5 % škod, což je přesně to, co revize a údržba adresují.
• Nejdražší jednotlivá činnost je svařování. Průměrný požár z něj stál v roce 2024 797 tisíc korun. Písemně prokázaná zvláštní požárně bezpečnostní opatření, v praxi příkaz ke svařování, a osmihodinový požární dohled po skončení práce nejsou formalita, jsou to nejlevnější pojistka v celé firmě.
• Část výdajů se nevrátí nikdy a je poctivé to říct. Safety clutter je popsaný a měřitelný jev. Rozpočet, ze kterého se nikdy nic neškrtá, není rozpočet na bezpečnost, ale na klid.

17. Časté dotazy

18. Poznámka k metodě a zdrojům

Všechny české statistiky pocházejí z primárních dokumentů: Analytická zpráva o pracovní úrazovosti v ČR v roce 2024 a její příloha (RILSA pro MPSV, 2025), Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v ČR 2024 (ČSÚ), Statistická ročenka HZS ČR 2024, Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí SÚIP za rok 2025, Program kontrolních akcí SÚIP na rok 2026, kontrolní závěr NKÚ 19/12 a přehled o počtu zaměstnavatelů ČSSZ. Znění předpisů je z e-Sbírky.

Zahraniční zdroje: DGUV Report 1/2013e (ISSA, DGUV, BG ETEM), Costs to Britain of workplace injuries and new cases of work-related ill health 2023/24 (HSE), společný odhad EU-OSHA a MOP z roku 2017, odhady MOP o globální úrazovosti, Levine, Toffel a Johnson v Science 2012, Johnson, Levine a Toffel v American Economic Journal: Applied Economics 2023, Tompa a kol. v přehledu ekonomických evaluací opatření BOZP, Rae, Provan, Weber a Dekker 2018 a data NFPA o účinnosti sprinklerů.

Vlastní výpočty v článku, které v žádném z těch zdrojů nejsou: průměrná škoda na jeden požár podle příčiny a podle odvětví (podíl přímé škody a počtu požárů z ročenky HZS), očekávaná pokuta na jednu firmu a rok, nákladová a výnosová bilance modelové firmy, přepočet náhrad podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. na hodnotu bodu roku 2026 a pravděpodobnosti závažného a smrtelného úrazu v padesátičlenné firmě. U každého z nich je v textu uvedeno, z čeho se počítá, aby se dal přepočítat na jiné vstupy.

Pokud jste dočetli až sem a máte vlastní čísla, budu rád za anketu výše. Chci z ní udělat druhý díl, tentokrát s českými daty o tom, co firmy za bezpečnost práce doopravdy platí. Taková čísla dnes v Česku nikdo nesbírá.