Kniha úrazů od roku 2026: dvanáct údajů, jedna zrušená položka a úrazy, které nikam neposíláte

O nařízení vlády č. 322/2025 Sb. se od ledna psalo hlavně kvůli dvěma věcem: hlášení úrazů jde nově výhradně přes portál inspekce práce a záznam se zasílá do patnácti pracovních dnů. Obojí je pravda a obojí je důležité. Jenže to samé nařízení současně přepsalo § 3, tedy to, co musí obsahovat kniha úrazů, a o tom se nepsalo skoro nikde.

Rozdíl není kosmetický. Povinných údajů je dvanáct, ne třináct. Jeden se zrušil. Klasifikace zranění se přesunula z přílohy č. 3 do přílohy č. 1. A protože skoro každá firma vede knihu úrazů podle formuláře staženého kdysi z internetu, vyplňuje se dnes v Česku kolonka, kterou žádný předpis nežádá.

Tenhle článek je o knize úrazů, ne o celém postupu po úrazu. Ten najdete v samostatném průvodci. Tady jde o zápis, který se dělá jako první a na který se inspektor při kontrole ptá dřív než na cokoli jiného.

1. Co se v knize úrazů k lednu 2026 změnilo

Povinnost vést knihu úrazů plyne ze zákoníku práce. Podle § 105 odst. 2 vede zaměstnavatel evidenci o všech úrazech v knize úrazů, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena neschopnost nepřesahující tři kalendářní dny. To se nemění. Zákoník práce ale neříká, co v knize má být. To říká nařízení vlády, a to je od 1. 1. 2026 nové.

Nařízení č. 322/2025 Sb. bylo vyhlášeno 3. září 2025 a účinnosti nabylo 1. ledna 2026 (§ 12). Ke stejnému dni zrušilo nařízení č. 201/2010 Sb., podle kterého se evidence vedla patnáct let. Přechodné ustanovení v § 10 je jednoduché a stojí za zapamatování: úrazy, ke kterým došlo přede dnem nabytí účinnosti, se dořeší podle starého nařízení. Nový režim platí pro úrazy od 1. ledna 2026 dál.

Praktický důsledek pro rok 2026: pokud jste v lednu doháněli prosincový úraz, byly na stole dva různé režimy najednou. Od letoška už je to jednodušší, ale kniha úrazů musí být nová.

2. Dvanáct údajů, které v knize úrazů musí být

Výčet je v § 3 odst. 1 a je uzavřený. Nic z toho se nedá vynechat s tím, že to firma nepotřebuje.

Když si u zákazníků beru knihu úrazů do ruky, nejčastější stav není chybějící kniha. Je to kniha se třemi zápisy za pět let ve firmě o sto lidech, kde jsou vyplněné sloupce a) až c) a zbytek je prázdný. Formálně kniha existuje. Ve stanoveném rozsahu vedená není.

3. Položka, která zmizela, a proč ji pořád vyplňujete

Staré nařízení č. 201/2010 Sb. mělo v § 2 odst. 1 třináct položek. Nové jich má dvanáct. Rozdíl je v jediné větě, která ve výčtu chybí: počet hodin odpracovaných bezprostředně před vznikem úrazu.

Ztráta té kolonky nikoho nepoškodí. Zajímavé je něco jiného: jak dlouho po zrušení předpisu žije formulář, který se podle něj napsal.

Na webu Státního úřadu inspekce práce visí k dnešnímu dni ke stažení formulář nazvaný KNIHA úrazů a drobných poranění. V metadatech souboru je název formular_kniha_urazu_2015. Ten formulář má kolonku „Od počátku směny odpracoval ___ hodin“ a u druhu zranění odkazuje na „Přílohu č. 3 k nařízení vlády č. 201/2010 Sb.“, tedy na předpis, který od 1. ledna 2026 neplatí. Chybí v něm také kategorie závažného úrazu, protože ta se v takové podobě objevila až v novém nařízení.

Neberte to jako kritiku úřadu, formuláře se aktualizují postupně a tenhle se může změnit den poté, co tohle vyjde. Berte to jako varování: zdroj formuláře nezaručuje jeho aktuálnost. Jestli máte knihu úrazů staženou odkudkoli před rokem 2026, projděte si ji proti dvanácti položkám v tabulce výše. Trvá to deset minut.

4. Které úrazy se evidují a které putují dál

Tady je jádro celé věci a zároveň místo, kde se firmy nejvíc pletou. Nařízení v § 2 dělí úrazy do čtyř skupin a s každou se zachází jinak.

Poslední řádek je ten, kvůli kterému tenhle text vznikl. Podle § 6 odst. 1 se záznam zasílá u všech úrazů s výjimkou těch podle § 2 písm. d). Drobný úraz se tedy nikam neposílá, nikdo se o něm nedozví a neobjeví se v žádné statistice. Jediné místo na světě, kde o něm zůstane stopa, je vaše kniha úrazů.

Z toho plyne nepříjemná souvislost. Zatímco u ostatních kategorií vás nesplněná povinnost dožene tím, že něco nedorazí na inspektorát, u drobných úrazů vás nedožene nic. Až do dne, kdy je potřebujete.

5. Úraz bez neschopnosti není úraz bez následku

Proč se vůbec obtěžovat se zápisem o říznutí, po kterém se šlo dál pracovat? Odpověď má dvě části, jednu statistickou a jednu právní.

Ta statistická je stará a pořád platná. V roce 1969 zpracoval Frank Bird rozbor více než 1,7 milionu hlášených událostí z 297 firem a dostal poměr, který se od té doby tiskne ve všech učebnicích bezpečnosti práce.

Ten poměr se dá zpochybňovat a v různých odvětvích vychází jinak. Tvar ale zůstává: na jeden vážný úraz připadají desítky drobných a stovky událostí, které nikoho nezranily. A platí, že vážné úrazy se dějí na těch samých místech a ze stejných příčin jako ty drobné. Kdo eviduje jen to, co má neschopenku, dívá se na špičku pyramidy a spodek nevidí.

Právní část je přímočařejší. Drobný úraz nezmizí tím, že se nezapsal. Zaměstnanec se za tři týdny může rozhodnout jít k lékaři, lékař mu vystaví neschopenku a firma najednou řeší úraz, o kterém nemá jediný papír. Kdo v tu chvíli prokazuje, co se stalo, kde a jestli to vůbec bylo v pracovní době? Zaměstnavatel.

6. Co udělat, když se stane drobný úraz

Postup je krátký a dá se ho naučit každý vedoucí. Celý se vejde do deseti minut.

1. Poskytněte první pomoc a zajistěte ošetření. Tohle je vždycky první, ne papír.
2. Nechte místo tak, jak je, dokud si ho neprohlédnete. U drobného úrazu to není povinnost jako u závažného, ale za dvě minuty víte víc než za týden z vyprávění.
3. Zapište jména lidí, kteří to viděli. Svědci jsou jediná položka knihy úrazů, kterou nejde doplnit zpětně.
4. Vyplňte zápis do knihy úrazů podle dvanácti údajů § 3 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu, ne na konci měsíce.
5. U popisu úrazového děje napište souvislé věty. Kdo, kde, co dělal, co se stalo, čím se zranil.
6. Zařaďte úraz podle § 2. U drobného úrazu je to písmeno d) a tím administrativa končí, nikam se nic neposílá.
7. Podívejte se, jestli stejná příčina není v knize potřetí. Pokud ano, máte opatření k přijetí, ne úraz k zapsání.

Ten poslední krok je jediný, který má šanci něco změnit. Zbytek je evidence.

7. Když se z drobného úrazu po třech týdnech stane neschopnost

Situace, na kterou se ptá skoro každý, kdo tuhle agendu dělá. Zaměstnanec si v pondělí přiskřípne prst, řekne, že to nic není, a pracuje dál. Za tři týdny jde k lékaři a přinese neschopenku s tím, že to souvisí s tou událostí.

Právně se nic nekomplikuje: mění se druh úrazu podle § 2, tedy z písmene d) se stane písmeno c). Tím vzniká povinnost vyhotovit a odeslat záznam, a lhůta se počítá ode dne, kdy se zaměstnavatel o úrazu dozvěděl, ne ode dne, kdy k němu došlo. Z hlediska lhůt tedy nejste pozadu.

Prakticky se ale stane tohle: buď máte zápis z pondělí a jen doplníte druh úrazu, nebo nemáte nic a dokazujete tvrzení proti tvrzení. Souvislost mezi poraněním a prací posuzuje lékař, ale okolnosti, čas a místo dokládá zaměstnavatel. Kdyby tenhle článek měl mít jedinou větu, byla by tahle: kniha úrazů není evidence pro stát, je to důkazní prostředek pro vás.

Dodám i to, co se v takové situaci nesmí. Zápis se dělá k datu události s poznámkou, kdy a jak se zaměstnavatel o pokračování dozvěděl. Nepíše se zpětně tak, aby to vypadalo, že vznikl v pondělí. Kniha úrazů s dodatečně vpisovanými řádky je v případném sporu horší než kniha, kde záznam chybí, protože zpochybní i ty poctivé zápisy.

8. Vyslaný a dočasně přidělený zaměstnanec: zapisují oba

Odstavec 2 v § 3 řeší situaci, na kterou naráží každá firma, která posílá lidi na cizí pracoviště nebo je od někoho přebírá. Když se zaměstnanec vyslaný nebo dočasně přidělený k jinému zaměstnavateli zraní, ohlásí to zaměstnavatel, u kterého k úrazu došlo, tomu, kdo zaměstnance vyslal. A do svých knih úrazů zapisují oba.

V praxi to vázne skoro vždy stejně. Firma, u které se to stalo, si to zapíše a tím pro ni věc končí. Kmenový zaměstnavatel se to dozví od zaměstnance, když je zpátky, a do knihy nezapisuje nic, protože „to se stalo u nich“. Přitom je to on, kdo bude řešit odškodnění a kdo má zaměstnance pojištěného.

Agenturní zaměstnávání to jen zvýrazňuje. Nastavte si to písemně dopředu, v dohodě o dočasném přidělení nebo ve smlouvě s uživatelem, ať je jasné, kdo koho a v jaké lhůtě informuje. Podklad pro to bývá součástí pravidel pro pracoviště, kde působí víc zaměstnavatelů.

9. Kdo má právo do knihy úrazů nahlédnout

Podle § 3 odst. 3 vydá zaměstnavatel na žádost postiženého zaměstnance ověřenou kopii údajů o jeho úrazu. V případě smrtelného úrazu má stejné právo rodinný příslušník. Slovo ověřenou je tam schválně: nestačí opsat řádek na papír, kopie má odpovídat tomu, co je v knize.

Právo se týká údajů o vlastním úrazu, ne celé knihy. Kniha úrazů obsahuje jména, zdravotní údaje a popisy zranění jiných lidí, takže ji nelze vydat komukoli, kdo o ni požádá. Praktické řešení, které se osvědčilo: vést knihu tak, aby se dal jednotlivý záznam vytisknout samostatně. U elektronické evidence to je samozřejmost, u sešitu s očíslovanými listy to znamená psát jeden úraz na jeden list.

10. Elektronicky, nebo na papíře?

Nařízení připouští obojí. § 3 odst. 1 mluví o evidenci v knize úrazů v elektronické nebo listinné podobě a nedává žádné technické požadavky. To je rozdíl proti požární ochraně, kde § 36 odst. 3 vyhlášky č. 246/2001 Sb. od ledna 2026 výslovně stanoví, co musí elektronický systém splňovat, aby nahradil podpisy.

Ta absence požadavků je svoboda i past zároveň. Tabulka ve sdíleném dokumentu, kterou může kdokoli přepsat a nikde se to nezaznamená, formálně požadavkům odpovídá, protože žádné nejsou. Její důkazní hodnota ve sporu je ale slabá. Kdo vede evidenci elektronicky, měl by být schopen doložit, kdy zápis vznikl a kdo ho pořídil, i kdyby to po něm žádný předpis nechtěl. Podrobněji jsem to rozebral v textu o prokazatelnosti elektronických záznamů.

11. Jak dlouho knihu úrazů uchovávat

Tady musím být upřímný: nařízení to neurčuje. Lhůta deseti let je v § 6 odst. 2, ale vztahuje se na podepsaný záznam o pracovním úrazu, ne na knihu úrazů. Pro knihu samotnou žádná lhůta stanovená není a nenašel jsem ji ani v zákoníku práce.

Praktické doporučení, které dávám a které si každý může posoudit sám: držet knihu úrazů nejméně stejně dlouho jako záznamy, tedy deset let. Důvod je věcný, ne předpisový. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se může objevit s velkým odstupem a kniha úrazů bývá jediný doklad o události, u které se záznam nikdy nedělal. Kdo skartuje knihu po pěti letech, ušetří místo v šanonu a přijde o důkaz.

12. Co si inspektor z knihy úrazů vytáhne

Kniha úrazů bývá první dokument, na který přijde řeč, a má to svůj důvod. Není to jen kontrola, jestli existuje. Je to vstupní bod do zbytku dokumentace.

Inspektor si v knize najde činnost, při které k úrazu došlo, a pak se zeptá na dvě věci. Jestli je ta konkrétní činnost vyhodnocená v registru rizik a jestli k ní existuje pracovní postup, se kterým byl zaměstnanec seznámen. Zápis v knize úrazů tedy sám o sobě nikoho neusvědčí, ale ukáže, kam se podívat. Souvislost to má i s čísly z kontrol: nedostatečně vyhodnocená rizika v souvislosti s pracovní činností byla v roce 2025 nejčastějším nálezem u šetření úrazů, ve 39 procentech případů.

Druhá věc, kterou z knihy jde vyčíst na první pohled, je opakování. Tři zápisy o pořezání o stejný plech na stejném pracovišti během roku nejsou tři nehody, jsou to tři důkazy o tom, že se s tím nic nedělá. A přijetí opatření proti opakování pracovních úrazů je samostatná povinnost se samostatnou sankcí, mimochodem tou nejvyšší z celé úrazové agendy.

Otočte si to proto ve svůj prospěch. Jednou za čtvrt roku projděte knihu úrazů a podívejte se, jestli se něco neopakuje. Když ano, udělejte opatření a zapište, co jste udělali. Deset minut práce, které z evidence dělají nástroj prevence, a v případě kontroly mluví za vás.

13. Šest chyb, které inspekce najde, a co za ně hrozí

Sazby jsou z § 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Ověřoval jsem, jestli je nezměnila novela č. 318/2025 Sb. účinná od 1. 11. 2025, protože ta do § 30 zasáhla. Zasáhla ale jen do písmen týkajících se staveniště, evidence úrazů zůstala beze změny.

Všimněte si pořadí. Za chybějící evidenci hrozí 400 tisíc, za nevyšetření příčin milion a za nepřijetí opatření proti opakování dva miliony, tedy pětkrát víc než za samotnou knihu. Zákon tím říká něco podstatného: zápis nikoho nechrání, chrání až to, co se z něj vyvodí.

K té pravděpodobnosti postihu jedno číslo pro měřítko. Orgány inspekce práce provedly v roce 2025 celkem 7 462 kontrol v oblasti bezpečnosti práce a vyhrazených technických zařízení, našly při nich 16 702 porušení a uložily 781 pokut v celkové výši 41 543 988 Kč. Průměr na uloženou pokutu vychází přes 53 tisíc korun, což je pořád daleko od horních sazeb. Sázet na to ale nedoporučuju, protože o výši rozhoduje mimo jiné to, jestli u zjištěného nedostatku někdo přišel k úrazu.

14. Časté dotazy

15. Na závěr otázka, na kterou nemám odpověď

Stát ví, kolik bylo loni smrtelných úrazů, kolik závažných a kolik těch s neschopností delší než tři dny. O úrazech podle § 2 písm. d) neví nikdo nic, protože se nikam nehlásí. Nevíme, jestli jich je dvakrát tolik co těch ohlášených, nebo dvacetkrát. Nemáme z čeho vyčíst, kde přesně se drobná zranění hromadí, i když právě to by prevenci pomohlo nejvíc.

Dává vůbec smysl vést evidenci, kterou nikdo nikdy neuvidí a nikam se neposílá? Podle mě ano, ale ne kvůli státu. Kniha úrazů je jediné místo, kde firma vidí vlastní spodek pyramidy. Otázka spíš je, jestli by nestálo za to drobné úrazy jednou za rok anonymně sbírat a zveřejňovat, tak jako se sbírají ty ohlášené.

Zajímá mě, jak to máte vy. Kolik zápisů máte v knize úrazů za posledních dvanáct měsíců a odpovídá to počtu lidí, kteří u vás pracují? Napište to do komentářů, tohle je číslo, o kterém se v oboru skoro nemluví.