- Šest otázek, které začnou přípravu u úkonu, ne u prezentace.
- Proč se obsah výkladu píše až jako čtvrtý krok.
- Jak poznat, že je okolnost popsaná dost konkrétně.
Příprava začíná u úkonu, který má člověk předvést, a teorie se píše až jako čtvrtá.
Okolnost popište tak konkrétně, aby šla nasimulovat.
Běžný postup vypadá takhle: někdo vezme loňskou prezentaci, přidá dva nové předpisy a odpřednáší to. Výsledkem je školení, které odpovídá na otázky, které nikdo nepoložil.
Šest otázek v obráceném pořadí
- Co má člověk udělat? Popište úkon slovesem, které je vidět: zastaví, zkontroluje, ohlásí, zajistí.
- Za jakých okolností? Kdy ta situace nastane doopravdy a co ji spustí.
- Podle čeho poznáme, že to umí? To je kritérium, tedy měřítko, podle kterého hodnotitel rozhodne „splnil, nebo nesplnil“. Zapisuje se do karty, které se věnuje další lekce.
- Co k tomu potřebuje vědět? Teprve tady vzniká obsah teoretické části, a bývá kratší, než se čekalo.
- Jak si to vyzkouší? To je praktický nácvik.
- Jak to ověříme? Výkonovou zkouškou podle kritéria z bodu 3.
Pořadí není libovolné. Dokud není hotová trojka, nemá cenu psát čtyřku, protože teorie se odvíjí od toho, co má člověk umět předvést, ne naopak.
1. Zajistí lis před opravou. 2. Vždy před zásahem do stroje, i při pětiminutovém odstranění zaseknutého kusu. 3. Odpojí hlavní vypínač, zajistí ho vlastním visacím zámkem, ověří ovládačem, že stroj nejde spustit; bez nápovědy a bez vynechaného kroku.
4. Kde je vypínač, kde jsou zámky, proč nestačí vypnout ovládacím panelem. 5. Nácvik na stroji mimo provoz, ve dvojicích. 6. Zkouška podle kritéria z bodu 3, hodnotí vedoucí údržby.
Všimněte si, že bod 4 se vejde do tří vět. V běžné osnově na to bývá půl hodiny výkladu, a přitom to podstatné je v bodech 3 a 5.
Kde se u šesti otázek nejčastěji uklouzne
U dvojky. „Za jakých okolností“ se odbude větou „při práci se strojem“, a tím se z nácviku stane obecné cvičení. Okolnost musí být tak konkrétní, aby šla nasimulovat.
Zkušební otázka: dokázali byste podle bodu 2 připravit situaci, ve které ten úkon bude potřeba? Když ne, je popsaná moc obecně a zbytek karty se o ni neopře.
Nejčastější námitka
„To bychom museli přepsat všechny osnovy.“ Nemuseli. Osnovy zůstávají a k nim vzniká praktická příloha, která říká, co se k té osnově nacvičuje. Osnova odpovídá na otázku co probrat, příloha na otázku co si vyzkoušet.
Rozhodovací cvičení: Dá se ta okolnost nasimulovat?
V kurzu si to vyzkoušíte v interaktivním cvičení.
- Projděte šesti otázkami jednu činnost, kterou letos školíte.Obvykle se ukáže jedno ze dvou: školí se něco jiného, než lidé potřebují, nebo se nikdy neověřilo, že to umí předvést.
- Podle bodu 2 zkuste situaci skutečně připravit.Když to podle zápisu nejde, přepište okolnost konkrétněji, než budete psát cokoli dalšího.