Místostarosta poslal obecní dělníky bourat: 16 měsíců podmíněně

K bourání mě nikdo neškolil

Mistr stavěl obhajobu na tom, že ho obec k bourání řádně neproškolila a nedala mu žádný pracovní postup. Svým lidem prý přesto řekl, ať bourají shora dolů. Jeden z nich pak začal bourat zespodu a ostatní se přidali, takže úraz podle mistra způsobila jejich vlastní volba, ne on.

Nejvyšší soud nezpochybnil, že mistr řádně proškolený nebyl a že školení zaměstnanců neměl na starosti. Z toho ostatně vycházely už nižší soudy. Pro jeho vinu je to ale podle Nejvyššího soudu irelevantní. Právě proto, že věděl, že on ani jeho lidé bourání neumějí, měl pokyn místostarosty odmítnout. A když už práci zadal, měl u ní být a dohlédnout aspoň na základní bezpečnost. Na stavbě ale byl první den až na konci směny a druhý den ráno. Třetí den se stal úraz. Sám připustil, že asi měl kontrolovat, jestli jeho lidé mají a používají ochranné pomůcky. Při takové kontrole by zjistil, že přileb pro všechny není, a práci měl zastavit.

Odvolací soud mistrovi vytkl i další povinnost a Nejvyšší soud se k tomu připojil: vedoucí nesmí připustit, aby zaměstnanec dělal práci, která neodpovídá jeho schopnostem. Mistr věděl, že bourání zdí není náplní práce jeho lidí, a neměl jim ho zadat.

Soud ho odsoudil za takzvanou nevědomou nedbalost: nevěděl, že lidi ohrožuje, ale jako vedoucí to vědět měl a mohl. Předpisy o bourání neznal. Podle soudu ale musí být každému rozumně uvažujícímu člověku zřejmé, že bourání příček lidmi bez zkušeností, kvalifikace a poučení, navíc bez ochranných a pomocných prostředků, může být nebezpečné životu a zdraví. Jako vedoucí měl povinnost si zjistit, co k bezpečné práci jeho lidí patří.

Kdo začal bourat zespodu

Soudy prošly i to, jak se postup bourání změnil. Jeden z dělníků nastoupil na stavbu asi o den později než ostatní. Podle své výpovědi od mistra žádný postup neslyšel. Boural tedy nejdřív jako kolegové, pak začal zespodu, protože to pro něj bylo snazší a dřevěné kozy, ze kterých se mělo bourat shora, byly nestabilní. Zespodu pak bourali i další, včetně muže, kterého příčka zranila.

Poškozenému to Nejvyšší soud nepřičetl jako porušení povinností. Jediný a nevysvětlený pokyn bourat shora dolů podle něj nestačí. Poškozený nevěděl, proč by měl postupovat jinak, neměl vhodné lešení a nevěděl ani, že ve zdi vedou kabely. Ukázal by je průzkum stavby, kdyby ho někdo udělal. Nižší soudy uzavřely, že s odborným dozorem, správným postupem a vhodnými pomůckami by bylo riziko utržení příčky prakticky nulové, a Nejvyšší soud s nimi souhlasil. Jednání poškozeného se podle něj na úrazu podílelo jen okrajově a bylo samo důsledkem toho, co zanedbali obvinění.

Soud výslovně vysvětlil, proč tu nepomohou tři starší případy, ve kterých uspěli obvinění ze stavebního dozoru nebo z řad zadavatele stavby (7 Tdo 934/2021, 3 Tdo 788/2023 a 6 Tdo 1074/2023). Tam se nebezpečí vystavili poučení a zkušení pracovníci vědomě. Tady dělníci neměli poučení ani vybavení.

Místostarosta: za bezpečnost odpovídá tajemník

Místostarosta se hájil jinak: jako místostarosta prý není vedoucím zaměstnancem a za bezpečnost práce v obci odpovídá tajemník, a kde ho obec nemá, starosta. Formálně ho prý k ničemu nepověřili, projekt jen koordinoval a vůli obce předával dál. Opíral se i o znalce, podle kterého porušení předpisů jdou na vrub obce a mistra. Obhájce v replice na vyjádření státního zástupce roli obou obviněných přirovnal k doručovatelce, která také neodpovídá za obsah dopisu.

Nejvyšší soud námitky odmítl. Znalec podle něj nemá rozhodovat právní otázky, a soudy proto jeho právní závěry správně pominuly. Starosta vypověděl, že se obec dohodla, že přestavbu zařídí místostarosta, i když ze zasedání nebyl pořízen záznam. Odpovídalo tomu i všechno, co místostarosta dělal: jednal se stavebním úřadem, objednal a převzal projekt, oslovil stavební firmu, dal mistrovi pokyn k bourání a o průběhu informoval zastupitelstvo. Organizační řád obce umožňoval, aby starosta místostarostu k jednání za obec zmocnil. Obec tajemníka neměla, takže starosta tím na místostarostu přenesl i odpovídající část jeho úkolů.

Navíc podle soudu jeho povinnosti nevyplývaly z toho, že by byl zaměstnavatel, ale ze stavebního zákona. Jednal za obec jako stavebníka i zhotovitele, a proto měl zajistit dozor, postup a ochranné prostředky. Podle soudu nejde, aby akci zařizoval vůči úřadu, firmám i zaměstnancům on, ale povinnosti s ní spojené nesl někdo, kdo s ní neměl nic společného. Pokyn mistrovi nebyl politický akt, ale pracovní úkol zadaný zaměstnancům obce v rámci jejich práce pro obec. Oba obvinění tedy nebyli jen doručovateli cizích pokynů. Pokyny sami vydávali, a s tím se pojí odpovědnost.

Stejně jako mistra posoudil soud i místostarostu: jednal v nevědomé nedbalosti. Na stavebním úřadu se ptal, co je potřeba k povolení přestavby, podmínky bezpečného bourání si ale nezjistil, ačkoli měl a mohl.

Školení jednou za rok nestačí

Oba obvinění namítali, že za školení zaměstnanců neodpovídali. Soud jim ale nevyčítal jen to, že chybělo odpovídající školení. Vyčítal jim, že pro tuhle konkrétní práci nezajistili bezpečné podmínky: dokumentaci s postupem bourání, ochranné pomůcky a vybavení, odborný dozor a lidi, kteří práci zvládnou a jsou poučení. Řádně poučit dělníky šlo teprve s takovou dokumentací.

Oba se přitom sami účastnili školení bezpečnosti práce, které obec pro celý úřad pořádala jednou za rok. Soud z toho dovodil, že museli vědět, že pro bourání příček nestačí.

Co z toho plyne pro vás

Kdo akci vezme na starost, přebírá i povinnosti. Místostarostovi nepomohlo, že o jeho pověření neexistoval písemný záznam. Soud vyšel z výpovědi starosty, z organizačního řádu a z toho, kdo věc skutečně zařizoval a vydával pokyny. Obec, která chystá stavební akci, by měla písemně určit, kdo za ni jedná a kdo odpovídá za bezpečnost práce. Firmám doporučuji totéž u investičních akcí, které vede někdo mimo běžnou linii řízení.

Kdo bourá sám, je zhotovitel. Patří k tomu stavební dozor s kvalifikací, technologický postup postavený na průzkumu stavby, statickém posouzení a zjištění vedení a ochranné prostředky. Doporučuji i to, co soud necitoval, ale nařízení vlády č. 591/2006 Sb. výslovně ukládá: vnitřní rozvody ve zdech před bouráním odpojit a zajistit (příloha 3, část XII, bod 8).

Práce, kterou lidé nikdy nedělali, potřebuje přípravu. Dělník z technického úseku, který s bouráním nemá zkušenosti, na ně připravený není. Nejdřív posouzení rizik, poučení a vybavení, pak práce.

Na práci, kterou lidé neumějí, je neposílejte. Podle soudu měl mistr pokyn místostarosty odmítnout. Doporučuji to udělat písemně a vyjmenovat, co chybí: dozor, postup, přilby, lešení.

Nová práce chce vedoucího na místě. Mistr přišel první den až na konci směny. Kdyby na začátku zkontroloval pomůcky, zjistil by, že přilby nejsou pro všechny, a podle soudu měl práci zastavit.

Pokyn musí být vysvětlený a musí dojít ke všem. Jediná věta, ať bourají shora dolů, bez vysvětlení nestačila. K dělníkovi, který nastoupil o den později, podle jeho výpovědi nedošla vůbec.