Pomocník na eternitové střeše: nabídnout pás nestačí

Obrana: pomocník nebyl můj zaměstnanec

Podnikatel tvrdil, že pomocník nebyl jeho zaměstnancem ani formálně, ani fakticky, a nemusel se proto řídit jeho pokyny. Vystupoval prý vlastním jménem, střechy opravoval už dřív a sám mohl posoudit, jestli na práci stačí a jak se zajistí. Mezi nimi měla být smlouva o dílo podle obchodního zákoníku, tedy subdodávka, jak je ve stavebnictví běžné.

Nejvyšší soud to odmítl. Z vlastní výpovědi podnikatele plyne, že šlo o ústní dohodu o pracích mimo pracovní poměr. Nezáleží na tom, jestli to byla dohoda o provedení práce, nebo o pracovní činnosti. Na takový vztah se vztahuje zákoník práce včetně pravidel o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku nepřicházela v úvahu už proto, že pomocník nebyl podnikatel. Nejvyšší soud se tu opřel i o vyjádření státního zástupce. Ten mimo jiné napsal, že pomocník nevylezl na střechu z vlastní iniciativy, ale aby pro podnikatele pracoval podle jeho pokynů.

Obrana: pás jsem mu nabídl

Podnikatel uváděl, že pomocníkovi doporučil pás a lano a řekl mu, že je má v autě. Že je pomocník nepoužil, mu prý nelze přičítat. Víc prý udělat nemohl, protože tuto povinnost má jen zaměstnavatel nebo ten, kdo smí dávat pokyny.

Odvolací soud přiznal pomocníkovi určitou míru spoluzavinění, protože jištěný nebyl. Větší odpovědnost ale podle něj nesl podnikatel. Nejvyšší soud k tomu napsal větu, kterou považuji za jádro celého rozhodnutí: podnikatel měl na použití ochranných a jisticích prostředků trvat, a kdyby to pomocník odmítl, měl s ním spolupráci ukončit. Že pomocník jištěný není, podnikatel přitom podle soudu jednoznačně věděl.

Chování pomocníka příčinnou souvislost nepřerušilo. Přerušila by se jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina bez ohledu na jednání podnikatele. Tak tomu nebylo.

Obrana: nikdo neviděl, proč spadl

Obhajoba namítala, že pád nikdo neviděl, a nedá se proto vyloučit, že pomocník propadl z jiných důvodů, nesouvisejících s prací. Nejvyšší soud tuto námitku označil za skutkovou, a tedy mimo rozsah dovolání.

Soudy naopak zdůraznily, co podnikatel věděl. Odvolací soud uvedl, že podnikatel poslal pomocníka na střechu bez jakéhokoli zajištění, ačkoli znal její špatný stav, a jako pokrývač dobře věděl, co hrozí při špatném šlápnutí. Pomocník navíc spadl cestou k místu, kam ho podnikatel zdola navigoval. Soudy v tom viděly vědomou nedbalost: podnikatel věděl, že může někoho zranit nebo zabít, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se to nestane.

Obrana: za totéž už jsem dostal pokutu

Podnikatel tvrdil, že trestní stíhání bylo nepřípustné, protože za stejný skutek už pravomocně dostal pokutu od inspekce. Odvolával se na zásadu, že nikdo nesmí být stíhán ani potrestán dvakrát za tentýž čin.

Nejvyšší soud přiznal, že jde o tentýž skutek. Pokuta by ale trestnímu stíhání bránila, jen kdyby šlo o trest v širším smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv. To odmítl ze tří důvodů. Zákon o inspekci práce míří jen na vymezený okruh osob, ne na všechny. Život a zdraví přímo nechrání, jen má škodám předcházet, a postihuje porušení i tam, kde se nikomu nic nestalo. A za delikt šlo uložit jen pokutu do milionu korun, bez zákazu činnosti a bez odnětí svobody. Pokuta 50 000 Kč podle soudu nebyla a nemohla být reakcí na smrt člověka. Postihovala porušení preventivních povinností.

Stejnou otázku Nejvyšší soud řešil o čtyři a půl roku později v rozhodnutí 7 Tdo 1481/2014, které tu také rozebírám. Tam šlo o převrácené pojízdné lešení a pokutu 80 000 Kč, závěr byl stejný.

Co platí dnes

Dohodu je dnes nutné uzavřít písemně. V roce 2008 šlo dohodu o provedení práce uzavřít ústně. Od 1. ledna 2011 zákoník práce vyžaduje u obou dohod písemnou formu. Na tom, že se na pomocníka vztahují pravidla o bezpečnosti práce, to nic nemění: ta platí pro zaměstnance v pracovním poměru i na dohodu.

Podnikatel bez zaměstnanců má povinnosti i sám za sebe. Paragraf 12 zákona č. 309/2006 Sb. vztahuje povinnosti k bezpečnosti práce i na osoby samostatně výdělečně činné. Vůči pomocníkovi ale v tomto případě rozhodl zákoník práce.

Pravidla pro práci na střeše se nezměnila. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o které se opřela inspekce, platí v původním znění. Zajištění proti propadnutí vyžaduje u střešních plášťů, kde jsou mezi latěmi nebo jinými nosnými prvky mezery větší než 0,25 metru. Platí to tam, kde není zaručeno, že střešní prvky jsou bezpečné proti prolomení.

Z deliktu je přestupek, pokuta je stejná. Co inspekce dřív trestala jako správní delikt, je dnes přestupek právnické nebo podnikající fyzické osoby. Horní hranice pokuty zůstala milion korun.

Trest je přísnější. Trestní zákon, podle kterého se rozhodovalo, byl k 1. lednu 2010 zrušen. Podnikatel byl odsouzen podle základní sazby. Za usmrcení z nedbalosti dnes v základní sazbě hrozí až tři roky odnětí svobody nebo zákaz činnosti. Tehdy byla horní hranice dva roky.

Co z toho plyne pro vás

Výpomoc je dohoda podle zákoníku práce. Pomocník pracoval podle pokynů podnikatele a soudy vztah posoudily jako dohodu podle zákoníku práce. Odměnou se Nejvyšší soud vůbec nezabýval. S takovým pomocníkem proto počítám jako se zaměstnancem: poučení, postup, jištění.

Nabídnout pás nestačí. I kdyby podnikatel pomocníkovi pás opravdu nabídl, jak tvrdil, nepomohlo by mu to. Větu Nejvyššího soudu doporučuji říct nahlas každému, kdo si bere pomocníka: když pomocník jištění odmítne, spolupráce končí.

Na křehkou krytinu jen se zajištěním proti propadnutí. Kde střecha neunese člověka, patří na ni pochozí podlaha, lávka nebo jiné zajištění proti propadnutí. Hledat díry chůzí po děravé střeše je právě ta situace, před kterou předpis chrání.

Pokuta od inspekce není konec. Pravomocná pokuta tady trestnímu stíhání nezabránila. Počítejte s tím, že za smrtelný úraz může přijít obojí.