Řidič VZV bez oprávnění: firma zaplatí trest 300 000 Kč

„Měl průkaz a prošel vstupním školením“

Firma tvrdila, že řidič oprávnění měl. Prošel vstupním školením, na kterém se seznámil i s dopravně provozním řádem, složil praktickou zkoušku a předložil průkaz. Kurz od dodavatele vozíků byl podle ní jen doplňující a nástavbový, ne povinný. Pravost průkazu prý ověřovat nemusela: brala ho jen jako doklad, že s vozíky už jezdil, a spolehla se na údaje v osobním dotazníku.

Soudy to vyvrátily vlastní praxí firmy. Kurz pro řidiče byl u ní jednou z podmínek oprávnění k vozíkům, které používala. Chtěla ho dokonce i po zkušených řidičích, kteří měli oprávnění z dřívějšího zaměstnání. Nový zaměstnanec přitom zkušenosti s řízením vysokozdvižného vozíku neměl. V předchozím zaměstnání byl podle soudů proškolen mimo jiné na ručně vedený paletový vozík bez elektrického pohonu. Z dokladu o vstupním školení ani z žádného vnitřního předpisu nevyplývalo, že by se učil zacházet s technikou, kterou firma používala.

Podle Nejvyššího soudu nedávalo smysl, aby firma trvala na školení u zkušených řidičů a u člověka bez zkušeností ho považovala za nástavbu.

Průkaz, který nic neopravňoval

Při dokazování vyšlo najevo, odkud průkaz pochází. Řidiče na jaře 2018 proškolil externí školitel pro jiného zaměstnavatele a vystavil mu průkaz platný jen u toho zaměstnavatele. Když tam pracovní poměr skončil, průkaz se skartoval. Školitel mu pak vystavil duplikát pro další firmu, kam ale nenastoupil. Právě tenhle duplikát předložil při nástupu. Soudy ho označily za neplatný.

Školitel vypověděl, že průkaz vydaný jiným provozovatelem nelze použít bez proškolení z provozních předpisů, rizik a hlavně z návodu výrobce konkrétních vozíků. U nového provozovatele dostane řidič po zaškolení nový průkaz s razítkem nového provozovatele. Firma se podle soudu spokojila s duplikátem, jehož pravost nezkoumala, a spolehla se na tvrzení zaměstnance, které jí vyhovovalo.

„Udělali jsme vše, co šlo“

Hlavní obrana stála na § 8 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Firma se trestní odpovědnosti zprostí, když vynaložila veškeré úsilí, které po ní šlo spravedlivě požadovat. Tvrdila, že dodržela zákony i vnitřní předpisy a na dřívější nehodu reagovala opakovaným školením. Dokonalý systém dodržování předpisů podle ní neexistuje, a soudy proto nemají lpět na formalitách.

Nejvyšší soud k tomu popsal, co se hodnotí. Nestačí mít opatření na papíře, posuzuje se jejich účinnost a funkčnost. Firma potřebuje tři provázané pilíře: předejít porušení, odhalit ho a na odhalené porušení reagovat. Takový systém se má průběžně sledovat a zlepšovat. Odkázal přitom na metodiku Nejvyššího státního zastupitelství k § 8 odst. 5.

Podmínky vyvinění podle Nejvyššího soudu splněny nebyly. Nový řidič neměl oprávnění, a přesto jezdil. Firma o jeho chybách věděla, o rychlé jízdě i o dřívější nehodě. Tvrdila, že na nehodu reagovala opakovaným školením a poučením o opatrnosti, neuvedla ale, o jaké školení šlo, v jaké formě a s jakým výsledkem. Soud to nepovažoval za opatření účinné ani vlastně preventivní. Školení s praktickou zkouškou má proběhnout před ostrým provozem. Snížení rychlosti a zrcadla přibyla ve skladu až po druhé nehodě.

Nejvyšší soud to shrnul tvrdě. Když firma ví, že zaměstnanec nesplňuje požadavky na určitou práci, a přesto ho ji nechá dělat, nejde o vynaložení veškerého úsilí, ale o zřejmou lhostejnost. Firma se podle něj spoléhala na to, že se nic nestane, a když ano, trestně to odnese konkrétní zaměstnanec, ne firma. O lpění na formalitách nejde. Soud připustil, že dokonalý program neexistuje, tady ale firma o problému věděla a neudělala nic, co by fungovalo.

Co platí dnes

Pravidla přičitatelnosti a vyvinění se nezměnila. Paragraf 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob zní stejně jako v roce 2018. Firmě se přičte i čin zaměstnance, když k němu došlo proto, že vedení neprovedlo opatření, která po něm lze spravedlivě požadovat, zejména povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců.

Od 1. ledna 2026 hraje fungující systém roli i u výše trestu. Soud nově přihlédne k tomu, zda má firma zavedený účinný soubor preventivních opatření, a také k nápravným opatřením, která přijala po činu. U peněžitého trestu firmy zůstala denní sazba od 1 000 Kč do 2 milionů Kč. Při jejím určení soud nově přihlíží i k čistému obratu firmy. Od 1. července 2026 zákon zná také podmíněné upuštění od trestního stíhání právnické osoby.

Trestní sazba za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti s porušením důležité povinnosti je dál šest měsíců až čtyři roky. Peněžitý trest z § 147 odst. 2 od roku 2026 vypadl, trestní zákoník ho ale nově dovoluje uložit za jakýkoli trestný čin.

Oprávnění k vozíku dává zaměstnavatel. Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. se od roku 2003 nezměnilo a obsluhou rozumí zaměstnance, který zařízení používá a je k tomu oprávněn. Jak má vypadat výcvik řidiče vozíku, žádný předpis podrobně neurčuje a česká technická norma není obecně závazná. Soudy v tomto případě vyšly z výpovědí svědků a z toho, co firma sama po řidičích vyžadovala. Beze změny zůstaly i povinnosti zákoníku práce: nepustit zaměstnance k práci, na kterou nestačí, a zajistit mu školení doplňující jeho odborné předpoklady při nástupu i při změně práce.

Co z toho plyne pro vás

Cizí průkaz na vozík je jen vstupenka k vašemu školení. Průkaz od jiného provozovatele neříká nic o vašich vozících, vašem skladu a vašich pravidlech. Chtějte originál, podívejte se, na jaké třídy a druhy vozíků opravňuje, a oprávnění ve vaší firmě vydejte až po vlastním zaškolení a zkoušce.

Pravidlo, které máte, platí pro všechny. Proti firmě hrálo i její vlastní pravidlo. Chtěla kurz po zkušených řidičích, a nedávalo smysl, že ho nechtěla po nezkušeném. Když si nastavíte podmínku oprávnění, hlídejte, aby ji splnil každý.

Dokud školení nemá, nejezdí. Dokud nový řidič školení a zkoušku nezvládne, dělá ve skladu jinou práci. Najde se i bez vozíku.

Nehoda je varování, na které se musí reagovat činem. Opakované proškolení, u kterého firma neuměla říct, co obsahovalo a jak dopadlo, a poučení o opatrnosti soud za účinnou reakci nepovažoval. Když kontroluji sklad po nehodě, chci vidět, co se změnilo: kdo přestal jezdit, kdo prošel zkouškou, co se upravilo v provozu.

Co ví vedení, ví firma. Řidič jezdil s vědomím nadřízených a i proto se čin firmě přičetl. Dejte vedoucím jasné pravidlo, že člověka bez oprávnění k vozíku nepustí, a kontrolujte, že ho dodržují.