Lešení z materiálu stavby: vedoucí party i firma odsouzeni

„Nebyl jsem jejich vedoucí“

Vedoucí party se bránil třemi argumenty. Zemřelému prý nebyl nadřízeným, byl jen pomocný dělník jako ostatní. Neměl odbornost na to, aby přijímal technická a organizační opatření, a firma mu nedala ani základní školení bezpečnosti práce. A posledních pět dní před neštěstím na stavbě vůbec nebyl.

K prvnímu Nejvyšší soud řekl, že se tím okresní soud zabýval důkladně. Že vedoucí party vůči ostatním dělníkům vystupoval jako nadřízený, nevyplývá jen z výpovědi jednatele, který mohl mít zájem svou odpovědnost zmenšit. Potvrdila to řada dalších svědků. Soudy výpověď jednatele s ostatními porovnaly a vysvětlily, proč vedoucímu party a dvěma dalším svědkům v otázce organizace práce neuvěřily.

Zbylé dvě námitky mu nepomohly, protože je nijak nerozvedl. Neřekl, proč by jeho nepřítomnost nebo chybějící školení měly jeho odpovědnost vylučovat, a nenamítl ani, že by jednal v právním omylu. Nižší soudy došly k tomu, že jednal z vědomé nedbalosti, a spojily ji s porušením povinností vedoucího zaměstnance k bezpečnosti práce.

Nezáleží na tom, jestli byli zaměstnanci

Okresní soud uzavřel, že nezáleží na tom, jestli mezi firmou a dělníky byl pracovní poměr, nebo šlo o poskytování služeb. Podle § 12 zákona č. 309/2006 Sb. platí povinnost péče o bezpečnost i mimo pracovní poměr. Týká se osob samostatně výdělečně činných i každého, kdo je zadavatelem nebo zhotovitelem stavby nebo se na ní podílí. Vedoucí party i jednatel proto odpovídali za bezpečnost všech dělníků na stavbě. Okresní soud navíc konstatoval, že práce dělníků měla znaky závislé práce. Nejvyšší soud se s jeho hmotněprávním posouzením v obecné rovině ztotožnil.

Trest firmě nesmí být likvidační

Podle nejvyššího státního zástupce byl peněžitý trest 1,5 milionu pro firmu likvidační. Soudy podle něj vzaly v úvahu jen obrat, ne majetek, dluhy a zisk.

Nejvyšší soud souhlasil v obecné rovině: peněžitý trest, který by firmu zlikvidoval, je nezákonný, podobně jako trest, který nelze vymoci. Sám ale zatím nemohl říct, jestli tento trest likvidační je, protože soudy to vůbec nezkoumaly. Okresní soud kromě zopakování výroku dodal jen jednu větu: že jde o jednočlennou společnost se spíše menšími zakázkami. Krajský soud odkázal na obrat a zakázky v milionech korun. Odůvodnění obou rozsudků proto Nejvyšší soud označil za nepřezkoumatelné a trest zrušil.

Zároveň vyjmenoval, co musí soud zjistit, než firmě peněžitý trest uloží: majetek, závazky včetně nově vzniklých, čistý nebo odhadnutelný zisk, příjmy a výdaje, stav účtu a hotovosti. Opřít se má o účetní závěrku, výroční zprávu, daňová přiznání, výpisy z účtu, případně o znalecký posudek. A musí přihlédnout k tomu, co trest udělá s třetími osobami, tedy s poškozenými a věřiteli firmy.

Nejvyšší soud souhlasil i s tím, že podle účetních dokladů za roky 2019 a 2020 by trest mohl zasáhnout podstatnou část majetku, který firma potřebuje k podnikání. Pokud hrubý zisk firmy nepřesahuje sto tisíc korun ročně, splácela by trest hypoteticky nejméně patnáct let. Zda je trest opravdu likvidační, ale musí teprve zjistit okresní soud.

Co platí dnes

Pravidla pro lešení a práci ve výšce se nezměnila. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. od vydání novelizováno nebylo. Požadavky na výpočet, postup montáže a předání lešení a dočasných konstrukcí odborně způsobilou osobou jsou stejné jako v roce 2017.

Ani pravidlo pro dělníky „na živnost“. Paragraf 12 zákona č. 309/2006 Sb. se od té doby nezměnil.

Trestní sazba je stejná. Za usmrcení z nedbalosti při hrubém porušení zákonů o bezpečnosti práce hrozí dál dvě až osm let (§ 143 odst. 3 trestního zákoníku).

U trestu firmy zákon od 1. ledna 2026 přidal měřítka. Denní sazbu peněžitého trestu firmě soud dál určuje podle jejích majetkových poměrů a nově přihlédne i k čistému obratu. Při výběru trestu bere v úvahu také počet zaměstnanců, předmět činnosti a preventivní a nápravná opatření firmy. Ohled na poškozené a věřitele zůstal. Pravidlo, že peněžitý trest se neukládá, je-li zřejmé, že by byl nedobytný, platí dál, dnes v § 67 odst. 1 trestního zákoníku.

Co z toho plyne pro vás

Dřevo ze stavby není lešení. Když konstrukci nikdo nespočítal a nepředal, nikdo na ni nevstupuje. Úspora za lešení tady skončila smrtí, odsouzením tří obviněných a náhradou škody pozůstalým.

Vedoucí party odpovídá, i když není stavbyvedoucí. Soudy ho odsoudily, protože lidi fakticky vedl a věděl, na čem pracují. Námitky, že ho firma neproškolila a posledních pět dní na stavbě nebyl, mu nepomohly, protože je nijak nerozvedl. Když řídíte partu, ptejte se, na čem lidi stojí.

Na smlouvě s dělníky nezáleží. Ať pracují v pracovním poměru, na živnost, nebo jako subdodavatelé, za jejich bezpečnost na stavbě odpovídá ten, kdo stavbu provádí a práci řídí. Když na stavbu přijdu, ptám se nejdřív, kdo tu komu dává práci, ne kdo má s kým jakou smlouvu.

Firma odpovídá vedle jednatele. Odsouzený byl jednatel i firma. Že trest firmy Nejvyšší soud zrušil, neznamená, že se jí nic nestalo: vina zůstala a o trestu se rozhoduje znovu, podle jejího skutečného hospodaření.