Chyběl pracovní postup: soud odsoudil i generálního ředitele

Obhajoba: velká firma má řády i směrnice

Ředitel poukazoval na to, že vede firmu s více než šesti sty zaměstnanci a popsal, jak je organizačně členěná. Firma má podle něj organizační, pracovní a odpovědnostní řád a pracovní řád. K tomuto druhu práce má i směrnici a uzavřela mandátní smlouvu s externí agenturou, z níž plynula i poučení o bezpečnosti práce. Podle něj soudy odpovědnost zbytečně zúžily na jeho osobu a měly zkoumat, jestli za úraz neodpovídá ještě někdo další.

Nejvyšší soud k tomu nejdřív řekl, že soud rozhoduje jen o těch, koho obžaloba viní. Zkoumat, jestli trestně neodpovídá ještě někdo další, nebylo jeho úkolem.

Pak vysvětlil jádro věci. Ředitel jistě nemusel pracovní postup napsat sám. Byl ale povinen zajistit, aby to udělal někdo z jeho podřízených, a to prokazatelně neudělal. Dokumentace a školení, které ve firmě existovaly, včetně těch od agentury, na tuto činnost zaměřené nebyly. Nikdo dělníkům neřekl, jak střechu bezpečně sundat, a nebylo jim jasné ani to, v které fázi ji už musí jistit jeřáb.

Ředitel tuhle práci jednoznačně nesvěřil nikomu z podřízených, a tak povinnost i odpovědnost zůstaly na něm. Nejvyšší soud připustil, že mezi ním a dělníky byla celá škála dalších pracovníků, kteří mohli nehodě zabránit, třeba nařídit, že bez jeřábu se čepy nevytahují. Nikdo z nich to ale neměl přímo za povinnost. Ředitele to odpovědnosti nezbavilo.

Obhajoba: přes osmdesát vozů bez nehody

Obhajoba tvrdila, že nejde o složitou práci, u které by bylo potřeba písemného postupu. Zacvičenému pracovníkovi stačil heslovitý výrobní příkaz a za dobu, kdy tam oba dělníci pracovali, se bez potíží opravilo přes osmdesát vozů. Úraz zavinili dělníci sami, protože si chtěli práci zjednodušit. Opřela se i o znalecký posudek.

Nejvyšší soud odpověděl, že rozhodující není, jestli je práce technologicky složitá, ale jestli při ní hrozí zvýšené nebezpečí úrazu. U takové práce je potřeba aspoň dostatečně přesný popis bezpečného postupu u jednotlivých úkonů. Tady šlo o práci zvýšeně nebezpečnou. Chybějící písemný postup podle soudu ukazoval, že demontáž probíhala nekoordinovaně i dřív. Kdy dojde k úrazu, bylo „pouze věcí času a náhody“. Argument osmdesáti vozů bez nehody proto neobstál.

Obhajoba: chybu udělali dělníci

Ředitel zdůrazňoval, že kdyby dělníci dodrželi stanovené postupy, k ničemu by nedošlo. Nejvyšší soud připomněl, že příčinná souvislost se nepřerušuje tím, že k jednání pachatele přistoupí jednání další osoby. I když úraz bezprostředně způsobili dělníci, ředitel za něj nese svůj díl. Jeho podíl soudy označily za podstatný: měl a mohl si uvědomit, že práce bez podrobného „manuálu“ může být pro zaměstnance nebezpečná. Šlo o nevědomou nedbalost: nebezpečí si neuvědomil, i když měl a mohl.

Poslední námitku, že inspektorát bezpečnosti práce proti firmě nezahájil správní řízení, Nejvyšší soud vyřídil krátce: v trestním řízení se rozhodovalo o odpovědnosti fyzických osob, ne firmy.

Co platí dnes

Obě povinnosti, na kterých odsouzení stojí, platí beze změny. Zaměstnavatel musí podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty. Podle § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce jim musí zajistit dostatečné a přiměřené informace a pokyny, zejména seznámení s riziky a opatřeními proti nim, a to i při zavedení nebo změně pracovních postupů.

Trestní sazba je stejná. Za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti s porušením důležité povinnosti hrozí šest měsíců až čtyři roky. Peněžitý trest od 1. ledna 2026 z tohoto odstavce vypadl, trestní zákoník ho ale nově dovoluje uložit za jakýkoli trestný čin.

Před soudem může stát i firma. V tomto řízení se rozhodovalo jen o lidech. Za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti ale soudy odsuzují i firmy, když se jim čin zaměstnance přičte. Tak dopadl třeba případ vysokozdvižného vozíku bez oprávnění (3 Tdo 578/2025).

Co z toho plyne pro vás

Bezpečný postup nemusíte napsat vy, ale musíte zajistit, že ho někdo napíše. Tohle je jádro celého usnesení. Když jste jednatel, člen představenstva nebo ředitel, nestačí, že firma má řády a smlouvu s externí firmou na bezpečnost práce. Musí být jasné, kdo pro kterou nebezpečnou práci určuje postup, a musí to být napsané.

Pověřujte jednoznačně. Odpovědnost zůstala na řediteli proto, že ji nikdo jiný výslovně neměl. Bez jednoznačného písemného pověření zůstává povinnost na vás. Pověření ji dává konkrétnímu vedoucímu, vy ale dál musíte hlídat, že postup opravdu vznikl.

Měřítkem je riziko, ne složitost. Jednoduchá práce, při které může něco spadnout nebo se samo pohnout, potřebuje popsaný postup stejně jako složitá. Když procházím provoz, ptám se u každé takové práce, kde je napsané, co se smí povolit dřív, než je věc zajištěná.

„Vždycky to tak fungovalo“ neobstojí. Zvyklost, kterou si lidé předávají ústně, není pracovní postup. Pracovní postup se píše před první prací, ne po prvním úrazu.