Stroj s pracovnicí uvnitř: mistr odsouzen za psychickou újmu

„Schovávala se tam a spala“

Mistr tvrdil, že pracovnice v kabině nepracovala. Práci podle něj skončila kolem 11:30, v kabině seděla nebo spala a čekala na konec směny. To, že se do kabiny vrátila, aby uvolnila odpadní rouru, prý dokládá jen její vlastní výpověď. Soudy jí podle něj uvěřily ve všem a jemu v ničem, čímž porušily zásadu rovného zacházení se zaměstnanci.

Nejvyšší soud odpověděl, že v dovolání nepřezkoumává, komu soudy uvěřily, a námitky označil za spekulativní a nepodložené. Okresní soud vysvětlil, proč pracovnici uvěřil. Podle Ústavního soudu navíc její výpověď pro závěr o vině ani nebyla rozhodující: mistr skutek sám připustil a vyjádřil lítost, jen byl přesvědčen, že si poškozená mohla za úraz nejméně z poloviny sama. Zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích podle Nejvyššího soudu nebrání tomu, aby soud uvěřil jednomu zaměstnanci víc než druhému. Opačný závěr by byl absurdní.

Hlavně ale na tom nezáleželo. Podle Nejvyššího soudu není rozhodné, zda pracovnice v kabině pracovala, nebo tam byla z jiného důvodu. Mistr měl povinnost zkontrolovat, že v prostoru stroje nikdo není, v obou případech.

„Postupoval jsem jako vždy, dvacet let se nic nestalo“

Mistr uváděl, že se přesvědčil dost: dveře byly zavřené, průzorem nikoho neviděl, stroj nehlučel. Takový postup byl podle něj běžný a za dvacet let provozu se nic podobného nestalo. Návod k obsluze prý kontrolu kabiny před vrácením stroje do polohy nevyžaduje.

Nejvyšší soud to odmítl. Pracovnice k němu byla přidělena do 14:00, sám jí dával práci kolem stroje a nevěděl, kde je. Nemohl proto spoléhat na to, že když ji nevidí, je někde jinde. Na tom, že kontrolu neukládá návod, nezáleží. Povinnost podle soudu plyne z potřebné míry opatrnosti a z obecné prevenční povinnosti každého zaměstnance podle § 249 odst. 1 zákoníku práce. Ústavní soud k tomu doplnil, že požadavky náležité opatrnosti nemusí stát výslovně v předpisu ani v normě. Když je předpis neupravuje, řídí se konkrétní situací.

„Spoléhal jsem, že ostatní dodržují pravidla“

Obhajoba se opřela o princip omezené důvěry, který soudy používají v dopravě: řidič smí spoléhat na to, že ostatní dodržují pravidla, pokud nevidí opak. Mistr výroby by podle obhajoby měl smět spoléhat na totéž.

Nejvyšší soud vysvětlil, proč ne. V dopravě podléhají všichni účastníci stejným pravidlům ve stejném režimu. Na pracovišti mají zaměstnavatel a zaměstnanec povinnosti rozdílné a upravené jen obecně. U pracovních úrazů proto soud trvá na potřebné opatrnosti. A i kdyby se princip použít dal, mistrovi by nepomohl. Stroj se ten den čistil, lidé se v něm pohybovali, pracovnici měl na starosti a neznal ji, takže nemohl předpokládat, že nic neporuší. Zavřené dveře k závěru, že uvnitř nikdo není, nestačily.

Že poškozená nechala dveře zavřené, ačkoli pravidlem bylo nechat je otevřené, mistra neomlouvá. Jeho jednání bylo jednou z příčin úrazu a příčinná souvislost se tím nepřerušuje. Podle Ústavního soudu přitom obecné soudy vzaly za prokázané, že pracovnice nebyla konkrétně poučena, že má dveře nechávat otevřené.

„Psychickou újmu jsem předvídat nemohl“

Mistr nakonec namítal, že nedbalost se nevztahuje na psychickou újmu a délku léčení. Stroj prý jen vracel do základní polohy a řezání nespouštěl. Soudy to podle něj nerozlišily.

Podle Nejvyššího soudu mistr při své znalosti stroje mohl předpokládat, že člověk uvnitř může utrpět vážnou újmu na fyzickém i psychickém zdraví. Že porucha vznikla právě z tohoto zážitku, prokázal znalecký posudek. Ústavní soud dodal, že kdo je v uzavřené kabině s řezacími tryskami a ta se znenadání pohne, musí se cítit ohrožen na životě. Mistr s dvacetiletou praxí si to musel umět představit. Na tom, že trysky se nakonec nespustily, nezáleží. Poškozená to v tu chvíli nevěděla.

Co platí dnes

Trestní sazba se nezměnila. Za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti hrozí podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti, stejně jako v roce 2018.

Peněžitý trest má od roku 2026 jiný základ. Soud ho tehdy uložil podle ustanovení, které samostatný peněžitý trest za přečin dovolovalo jen za určitých podmínek. Od 1. ledna 2026 ho trestní zákoník dovoluje uložit za jakýkoli trestný čin. Denní sazba je dál 100 až 50 000 Kč. Nejvyšší počet denních sazeb se nově odvozuje od horní hranice sazby odnětí svobody, u tohoto činu vychází na 730, stejně jako dřív.

Povinnosti zaměstnance jsou stejné. Paragraf 249 odst. 1 zákoníku práce, podle kterého si má zaměstnanec počínat tak, aby nedocházelo k újmě, se od roku 2018 nezměnil. Stejně tak § 106 odst. 4, podle kterého má každý zaměstnanec dbát o bezpečnost a zdraví lidí, kterých se jeho jednání bezprostředně dotýká. Na ten podle Ústavního soudu mohly soudy odkázat také.

Pro stroje platí i nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Soudy se o něj v tomto případě neopíraly, na podobné situace ale míří přímo a od roku 2003 se nezměnilo. Údržba a čištění se mají dělat na zařízení odpojeném od energií, a když to technicky nejde, s vhodnými ochrannými opatřeními. Obsluha musí mít možnost se přesvědčit, že v nebezpečném prostoru nikdo není, a kde to nejde, má stroj před spuštěním dávat výstražný signál.

Co z toho plyne pro vás

Než stroj pohnete, podívejte se dovnitř. Průzor a zavřené dveře soudu nestačily. Po čištění, údržbě nebo seřizování, kdy se v prostoru stroje pohybovali lidé, otevřete dveře a zkontrolujte celý prostor.

Mějte přehled, kde jsou lidé, které máte na starosti. Mistr odpovídal za pracovnici, kterou mu jednorázově přidělili a kterou měl do 14:00 na starosti. Když někoho nevidíte, neznamená to, že je jinde. U lidí z jiného úseku nebo od agentury to platí dvojnásob, protože neznáte jejich zvyky.

Pravidlo, které nikdo výslovně nevysvětlil, nechrání. Na pracovišti platilo, že kdo je v kabině, nechá dveře otevřené. Přidělená pracovnice o tom ale nebyla konkrétně poučena. Když si nového člověka půjčujete na směnu, řekněte mu místní pravidla dřív, než ho pustíte ke stroji.

„Dvacet let se nic nestalo“ není argument. Postup, který léta funguje, se u soudu měří tím, jestli byl opatrný, ne tím, jak dlouho vycházel. Když kontroluji stroje, ptám se, co brání tomu, aby se dal do pohybu s člověkem uvnitř. Odpověď „dáváme si pozor“ nestačí, chci vidět blokování, zámek nebo aspoň výstražný signál.

Těžkou újmou může být i psychická porucha. Pracovnice neměla nic zlomeného, a přesto šlo o těžkou újmu na zdraví a trestný čin.