Sání v bazénu: stavbyvedoucí, který stavbě nerozuměl

Obrana: nebyl stavbyvedoucím

Podnikatel tvrdil, že nikdy neměl odbornou způsobilost, a nemohl proto být stavbyvedoucím ani mít jeho povinnosti. Podle něj jen zajišťoval nákup materiálu.

Nejvyšší soud to odmítl. Díky autorizovanému inženýrovi jako odbornému zástupci byl podnikatel formálně způsobilý stavbu vést. A skutečně ji vedl, to prokázaly důkazy. Kdo se pustí do složité a nebezpečné stavby bez znalostí, zkušeností a projektu, nemůže se podle soudu vyvinit tím, že stavbě nerozuměl. Takovou obranu soud označil za „absurdní“.

Obrana: normy tehdy neplatily

Hlavní právní námitkou, kterou Nejvyšší soud mohl přezkoumat, byla časová účinnost technických norem. Projekt bazénu byl z roku 1995 a podle obhajoby soudy vytýkaly porušení norem, které v té době ještě neexistovaly nebo neobsahovaly pravidla, jejichž porušení soudy vytkly.

Nejvyšší soud přiznal, že obvodní soud porušení jednotlivých norem v čase nepopsal přesně. Na výsledku to ale nic neměnilo, a to ze tří důvodů:

• Rozhoduje doba, kdy se stavělo, ne doba projektu. Vodní atrakce nikdo nenaprojektoval ani nezkolaudoval.
• Už v první fázi platila norma o rychlosti sání. Od roku 2002 předepisovala nejvyšší rychlost sání vody a k tomu jedno z bezpečnostních řešení na výběr, například zdvojené sání nebo vypouklé rošty. Nevhodná čerpadla ji porušovala.
• V rozhodující druhé fázi platilo všechno. Při přestavbě v letech 2013 a 2014 už platily i podrobnější požadavky na sací otvory a pravidla pro vodní atrakce, podle kterých k otvoru nesmí koupajícího přisát. Právě tahle instalace o tři roky později vedla ke smrti.

Soud dodal, že každému, kdo by se o bezpečnost bazénu skutečně zajímal, by po nahlédnutí do normy muselo být jasné, jak nebezpečné je přisátí koupajícího velkou silou k sacímu otvoru ve velké hloubce.

Povinnost ze zákona, podrobnosti z normy

Právě kvůli tomuto výkladu vyšlo rozhodnutí ve Sbírce. Nejvyšší soud zdůraznil, že podnikatel nebyl odsouzen jen za porušení technických norem, ale především za porušení stavebních zákonů. Ty mu ukládaly dvě věci: stavět podle projektové dokumentace a použít jen takové výrobky, aby stavba splňovala mimo jiné požadavky na bezpečnost užívání.

Technické normy nejsou pramenem práva a obecně závazné nejsou. Stavební zákon ale stavbyvedoucímu ukládal dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě i technické předpisy a technické normy. Podle právní věty R 14/2022 tak může zákon povinnost stanovit obecně a podzákonné předpisy ji mohou konkretizovat, i s odkazem na české technické normy. To je v souladu s Listinou základních práv a svobod, podle které lze povinnosti ukládat jen na základě zákona. Podle Nejvyššího soudu by ale i nezávaznost norem na výsledku nic nezměnila. Soudy k nim přihlédly při posouzení zavinění, protože stavbyvedoucí se s nimi měl seznámit, nebo k tomu zapojit svého odborného zástupce.

Obrana: vinu nese i stavebník

Podnikatel namítal, že soudy vůbec neposuzovaly spoluzavinění stavebníka a montážní firmy, která dodávala a montovala bazénovou technologii. Státní zástupkyně šla ještě dál: kdyby se prokázalo významné spoluzavinění stavebníka, nemuselo by jít o porušení důležité povinnosti. Navrhla proto věc vrátit.

Nejvyšší soud s ní nesouhlasil. Pravidlo, že podíl dalšího člověka může snížit význam jednání pachatele, se podle něj uplatní zpravidla při spoluzavinění poškozeného a jen tam, kde vyšší zavinění jednoho výrazně snižuje zavinění druhého. Tady to tak nebylo. I kdyby stavebník, který byl zároveň provozovatelem bazénu, nesl značný díl viny, zavinění stavbyvedoucího by to podstatně nesnížilo. Na následku se může podílet víc lidí a každý z nich může porušit důležitou povinnost.

Proč šlo o důležitou povinnost

Podle Nejvyššího soudu šlo o důležité povinnosti z jeho povolání, a to zvlášť když se vezmou dohromady. Porušením několika zásadních povinností vytvořil značně nebezpečnou situaci, která mohla vést a také vedla k nejzávažnějším následkům.

Obhajoba chtěla jednání rozdělit na šest samostatných skutků podle jednotlivých technických kroků. Nejvyšší soud to odmítl: šlo o dlouhodobější, postupně se rozvíjející nedbalostní jednání, které nelze rozsekat na části.

Náhrada škody

Jedinou úspěšnou námitkou byla náhrada škody. Soudy přiznaly zdravotní pojišťovně i náklady na psychoterapii sourozence zemřelé. Podle Nejvyššího soudu ale tahle újma nevznikla přímo jednáním stavbyvedoucího, ale až smrtí sestry, a chybí proto příčinná souvislost. Pojišťovně pak sám přiznal jen náklady na léčení zemřelé, 10 412,81 eura. Se zbytkem ji odkázal na civilní řízení.

Co platí dnes

Stavební zákon je nový, povinnosti stavbyvedoucího zůstaly. Zákon č. 183/2006 Sb. byl k 1. lednu 2024 zrušen. Podle nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. musí stavbyvedoucí odborně vést provádění stavby (§ 164 odst. 1). Zajišťuje, aby se dodržovaly povinnosti z jiných předpisů k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce. Odpovídá i za dodržení požadavků na výstavbu, popřípadě technických předpisů a norem, které souvisí s prováděním stavby. Obecnou povinnost dodržovat požadavky na výstavbu, na kterou stavěla právní věta R 14/2022, dnes obsahuje § 137 odst. 2. Požadavky na výrobky pro stavbu, na kterých odsouzení hlavně stálo, jsou dnes v § 153 odst. 1.

Norma sama povinnost dál nezakládá. Věta zákona o technických požadavcích na výrobky, že česká technická norma není obecně závazná, platí beze změny.

Trestní sazba je stejná. Za usmrcení z nedbalosti s porušením důležité povinnosti hrozí jeden rok až šest let.

Vyhláška o dokumentaci staveb je nová. Vyhlášku č. 499/2006 Sb. od roku 2024 nahradila vyhláška č. 131/2024 Sb.

Co z toho plyne pro vás

Kdo stavbu vede, za ni odpovídá, i když jí nerozumí. Neznalost podnikatele neomluvila. Kdo se pouští do něčeho, čemu nerozumí, má podle mě jako první přizvat někoho, kdo tomu rozumí.

Odborný zástupce na papíře nestačí. Podnikatel měl autorizovaného inženýra v rejstříku, ale ne na stavbě. Soud mu vytkl právě to, že se s ním ani jednou neporadil.

Přestavba se měří normami platnými v době přestavby. Smrtelná instalace vznikla při změně technologie, několik let po první fázi. Před každou změnou technologie proto doporučuji znovu projít, co v tu chvíli platí pro sání, kryty a spínače.

Nezávazná norma přesto ukazuje, co musíte vědět. Zákon žádá bezpečnou stavbu a norma soudu posloužila jako měřítko toho, co měl stavbyvedoucí znát. Doporučuji mít normy ke svému druhu stavby po ruce, nebo je nechat projít odborného zástupce.

Spoluvina jiných nezachrání. Podíl stavebníka zavinění stavbyvedoucího podstatně nesnížil. U lešení v R 10/2019 vedla spoluvina ostatních k mírnější kvalifikaci, tam ale šlo o hrubé porušení zákona podle § 143 odst. 3, ne o důležitou povinnost. A odsouzený zůstal i tam.