Otvory ve střeše bez ochrany: jednatel odpovídá i za cizí lidi

„Za bezpečnost odpovídal někdo jiný“

Jednatel tvrdil, že za bezpečnost práce na staveništi byl u firmy ustanoven jiný člověk. Odpovědnost podle něj nemůže plynout jen z funkce jednatele, a soudy ji posoudily příliš široce.

Nejvyšší soud námitku odmítl jako skutkovou a připomněl, co soudy zjistily. Nešlo jen o funkci jednatele. Jednatel za firmu podepsal smlouvu o dílo na montáž světlíků a v ní se zavázal řídit technickým projektem stavby. Jeho součástí byl plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi s přílohou, která výslovně ukládala technické konstrukce proti pádu z výšky. Navíc byl autorem technologického postupu pro práce na střechách a vedoucím montáže světlíků. Osobou odpovědnou za bezpečnost za svou firmu byl tedy nepochybně on.

„Nebylo to moje pracoviště“

Obhajoba dál tvrdila, že zemřelý znal podmínky na stavbě, nedostatečnou ochranu ignoroval, za nepříznivého počasí vystoupil do výšky a mohl ho strhnout poryv větru, třeba kvůli břemenu v rukou. Kdyby prý použil osobní ochranu a na střechu za takových podmínek nešel, nic by se nestalo. A hlavně: v okamžiku pádu prý nešlo o pracoviště jednatelovy firmy, protože ta dělala jinou fázi prací. Povinnost chránit cizí zaměstnance podle § 101 odst. 4 zákoníku práce na něj proto nedopadá.

Nejvyšší soud k podílu zemřelého řekl, že si obhajoba okolnosti domýšlí. Soudy k němu přihlédly, ale jen u trestu. Chybějící kolektivní ochranu daly do přímé souvislosti se smrtí. V popisu skutku, za který byl jednatel odsouzen, stojí výslovně: s kolektivní ochranou by pád nebyl smrtelný, ať ho způsobilo cokoli.

K pracovišti byl soud jednoznačný. Firma jednatele montovala světlíky po celé střeše, druhá firma na téže střeše dělala izolace. Zaměstnanci, kteří pracovali na střeše, se nemohli vyhnout kontaktu se světlíky. Šlo tedy o jedno pracoviště a jednatel měl organizovat práci svých lidí tak, aby chránila i zaměstnance druhé firmy.

„Nebylo to ve smlouvě ani v ceně a chyběl koordinátor“

Poslední linie obrany mířila na smlouvu. Firma prý neměla smluvní povinnost instalovat kolektivní ochranu, ta nebyla ani v kalkulaci ceny díla. Ochrana podle jednatele patřila do prováděcí dokumentace a do ceny a na stavbě měl být koordinátor bezpečnosti práce.

Nejvyšší soud odpověděl stručně. Převzetím staveniště se jednatel stal odpovědným za jeho uspořádání. Odpovědnost mu plyne z právních předpisů, a proto ho nezbavuje, že kolektivní ochranu smlouva nepožadovala ani že na stavbě nebyl koordinátor. K ceně se soud samostatně nevyjádřil. Že chybějící kalkulace je jen obchodní riziko zhotovitele, řekl ve svém vyjádření státní zástupce. Soud přitom dodal, že soudy nezjistily, že by jednatel kohokoli upozornil na rizika nebo na nezajištěnou bezpečnost práce.

Námitku, že soudy před uložením peněžitého trestu nezjišťovaly jeho majetkové poměry, Nejvyšší soud vyřídil tím, že tehdejší zákon peněžitý trest za tento čin dovoloval a uložená výše byla v jeho mezích.

Co platí dnes

Povinnosti na společném pracovišti jsou stejné. Když na jednom pracovišti pracují zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, musí se zaměstnavatelé podle § 101 odst. 3 zákoníku práce vzájemně písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních a spolupracovat. Každý z nich musí podle odst. 4 organizovat svou práci tak, aby chránila i zaměstnance ostatních. Tyto věty zní stejně jako v roce 2008. Odstavec 5 k tomu dodává, že se povinnost zaměstnavatele vztahuje na všechny, kdo se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.

Pravidla pro staveniště a výšky se nezměnila. Za uspořádání staveniště dál odpovídá zhotovitel, kterému bylo předáno a který ho převzal (nařízení vlády č. 591/2006 Sb.). Ochranu proti pádu z výšky nad 1,5 metru má zaměstnavatel zajistit přednostně kolektivními prostředky (nařízení vlády č. 362/2005 Sb., dodnes beze změny).

Zákon o dalších požadavcích na bezpečnost práce má od roku 2016 přesnější pojmy. Novela z 1. května 2016 přepsala jeho § 3: místo obecného „zaměstnavatele“ mluví o zhotoviteli, zadavateli stavby a staveništi a počítá výslovně i s bouracími pracemi. Nic z toho ale nemění závěr tohoto případu: chybějící koordinátor zhotovitele nezbavuje jeho vlastních povinností. Podle dnešního § 14 odst. 1 musí zadavatel stavby koordinátora určit písemně.

Trestní právo je jiné, sazba přísnější. Případ se soudil podle trestního zákona z roku 1961. Dnes by šlo o usmrcení z nedbalosti podle § 143 trestního zákoníku. Za porušení důležité povinnosti hrozí jeden až šest let, při hrubém porušení zákonů o bezpečnosti práce dvě až osm let. Peněžitý trest lze od 1. ledna 2026 uložit za jakýkoli trestný čin.

Co z toho plyne pro vás

Kdo podepíše a převezme, ten odpovídá. Odpovědnou osobou nebyl jednatel kvůli funkci, ale kvůli tomu, co za firmu skutečně dělal: podepsal, řídil montáž a převzal staveniště. Odsouzen byl za to, že otvory nechal bez kolektivní ochrany. Když za firmu děláte tohle, nepomůže tvrdit, že bezpečnost měl na starosti někdo jiný. Pokud ji má mít, musí ji mít doopravdy a musí to být vidět.

Díra ve střeše je riziko pro každého, kdo po střeše chodí. Nejen pro vaše lidi. Otvor, který vaše firma vytvořila nebo převzala, musí být zakrytý nebo ohrazený, i když přes něj zrovna nepracujete.

Smlouva povinnosti nemění. Povinnost chránit lidi proti pádu plyne z předpisů, ne z toho, co je napsané ve smlouvě. Proto kolektivní ochranu počítám do ceny vždycky, i když ji smlouva nezmiňuje. Plán bezpečnosti v projektové dokumentaci si přečtěte dřív, než podepíšete smlouvu. V tomhle případě v něm ochrana proti pádu stála výslovně.

Nečekejte na koordinátora. Když na stavbě koordinátor není nebo nefunguje, vaše povinnosti zůstávají. Informujte ostatní firmy na střeše písemně o rizicích a domluvte, kdo co zajistí. Když přijdu na stavbu, kde se na střeše potká víc firem, ptám se nejdřív na tohle: kdo odpovídá za otvory a kde je to napsané.