Mistr kolejové čety sám jako hlídka: souhrnný trest 3,5 roku

„Byl jsem jen dobrovolník“

Mistr v dovolání poprvé v této podobě tvrdil, že vedoucím práce vůbec nebyl. Podle smlouvy o dílo jím byl někdo jiný a on se řízení práce i role hlídky ujal jen z vlastní vůle, jako dobrovolník. Soudům navíc vytýkal, že o něm psaly jako o „vedoucím pracovníkovi“, ačkoli předpis Op 16 zná jen vedoucího práce a vedoucího zaměstnance.

Nejvyšší soud to odmítl. Mistr sám vypověděl, že byl mistrem čety. Tak ho popsal i jeho nadřízený, stavbyvedoucí. V pracovní smlouvě měl jako druh práce uvedeno „Mistr“ a jako mistr čety figuroval i v záznamech o školeních z předchozích měsíců. Podle předpisu Op 16 je vedoucím práce zaměstnanec určený vedoucím zaměstnancem, případně vedoucí zaměstnanec sám. Stavbyvedoucí ho určil, aby práci toho dne vedl, a o tom, že byl vedoucím práce, proto nelze pochybovat. Z toho mu plynuly všechny povinnosti vedoucího práce. Že soud jednou napsal „vedoucí pracovník“ místo „vedoucí práce“, na tom nic nemění.

„Do koleje vstoupili sami“

Hlavní obhajobou bylo, že za smrt mohli dělníci. Podle mistra nejprve z koleje vystoupili, ale v rozporu s předpisem zůstali uvnitř kolejového pásu. Podle zpráv úřadů, o které se opíral, prý do koleje znovu vstoupili, přestože byli na blížící se vlak upozorněni. I kdyby on sám splnil všechny povinnosti, následek by byl podle něj stejný.

Nejvyšší soud k tomu řekl dvě věci. Za prvé, soud prvního stupně logicky vysvětlil, že dělníci při průjezdu vlaku z jednoho směru neopustili trať úplně, jen ustoupili do koleje, po které se z opačného směru blížil druhý vlak, a že je mistr jako hlídka dostatečně nevaroval. Za druhé, zprávy úřadů posuzovaly odpovědnost firem, ne konkrétních lidí. Zjistily, že pochybila stavební firma, ale ne kdo v ní. Určit, kdo je trestně odpovědný, je úkol soudu.

K příčinné souvislosti Nejvyšší soud připomněl obecné pravidlo pro nedbalostní jednání: jednání pachatele je příčinou následku i tehdy, když k němu vedlo i jednání dalších lidí. Stačí, že bez něj by k následku nedošlo. Podle soudu mistr hrubě porušil řadu povinností z předpisu Op 16 a jednal ve vědomé nedbalosti.

Stavbyvedoucí nechal odpovědnost na mistrovi

Obžaloba byla podaná jen na mistra a soud rozhodoval jen o něm. Nejvyšší soud přesto napsal, že z dokazování vyplývá možná odpovědnost i dalších osob.

Podle něj měla četa mít přinejmenším záblesková světla, tedy technické zabezpečovací zařízení, které stavební firma měla mít v té době k dispozici, nebo víc lidí, aby hlídky nedělal jen mistr. Že je četa zajištěná nedostatečně, když vlaky jezdí po obou kolejích až 110 km/h, musel podle soudu vědět přinejmenším mistrův nadřízený, stavbyvedoucí. Sám vypověděl, že se toho dne kvůli dokončení prací dostal do sporu s traťmistrem. Podle Nejvyššího soudu přesto žádné opatření pro bezpečnost čety neudělal a spokojil se s tím, že veškerou odpovědnost přenesl na mistra. V závěru Nejvyšší soud připustil, že za celou záležitost se před soudem s vysokou pravděpodobností neměl zodpovídat jen mistr.

Mistra to ale neochránilo. I když se na nedostatečném vybavení a obsazení čety mohli podílet jiní, byl to on, kdo toho dne svým konkrétním jednáním porušil povinnosti vedoucího práce a hlídky.

Smrt dvou lidí se nepočítá dvakrát

Mistr ještě namítal, že mu soud smrt dvou lidí přičetl dvakrát. Nejvyšší soud vysvětlil, že základní skutková podstata usmrcení z nedbalosti počítá se smrtí jednoho člověka. Když pachatel způsobí smrt nejméně dvou lidí činem, při kterém hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy, jde o přísnější odstavec 4. Soud prvního stupně navíc výslovně uvedl, že k okolnostem, které už obsahuje právní kvalifikace, znovu nepřihlížel.

Co platí dnes

Trestní zákoník se v § 143 od roku 2010 nezměnil a sazba tři až deset let pro smrt nejméně dvou lidí při hrubém porušení zákonů o bezpečnosti práce nebo dopravy platí dál. Beze změny je i povinnost zaměstnavatele organizovat práci tak, aby zaměstnanci nebyli ohroženi dopravou na pracovištích (§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb.). Druhé ustanovení, § 3 odst. 1, se od 1. 5. 2016 přeformulovalo: dnes mluví o zhotoviteli, který zajišťuje vybavení staveniště v součinnosti se zadavatelem stavby.

Předpis Op 16, podle kterého soudy případ posuzovaly, u Správy železnic už neplatí. Od 1. 1. 2021 tam platí předpis SŽ Bp1. I ten počítá s bezpečnostní a předsunutou hlídkou, které určuje vedoucí prací, když nelze použít varovný systém ani informace zaměstnance dráhy. Místo pevných 300 a 500 m se dnes délka střeženého úseku počítá z rychlosti vlaku a přičítá se k ní 300 m do 60 km/h, nebo 500 m nad 60 km/h. Nejkratší střežené úseky pak vycházejí od 390 m do 2 500 m.

Změnily se i typy věznic. Věznice s dohledem, do které mistra zařadil soud, od října 2017 neexistuje; dnes jsou jen věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou.

Co z toho plyne pro vás

Vedoucím práce je ten, koho k tomu nadřízený určil. Obhajoba „byl jsem jen dobrovolník“ neobstála, protože ho práci toho dne vést určil stavbyvedoucí a jeho vlastní výpověď, pracovní smlouva i záznamy o školeních ho uváděly jako mistra čety. Doporučuji vedoucího práce na každé pracoviště s rizikem určit písemně a jménem, aby o tom nebylo sporu ani u něj, ani u soudu.

Jedna hlídka, která navíc řídí práci, nestačí. Mistr byl vedoucím práce i jedinou hlídkou a přiblížil se k místu práce, odkud kvůli špatnému výhledu nemohl varovat včas. Nejvyšší soud poznamenal, že četa měla mít víc lidí, aby hlídky nedělal jen mistr. Kde hrozí náraz vozidla, vlaku nebo stroje, doporučuji dát hlídce stanoviště, ze kterého je vidět dost daleko, a nenechat hlídání jen na tom, kdo zároveň řídí práci.

Počet lidí a vybavení jsou věcí nadřízeného. Podle Nejvyššího soudu měla četa mít záblesková světla nebo víc lidí a stavbyvedoucí to musel vědět. Toho dne se přel s traťmistrem o dokončení prací, ale pro bezpečnost čety nic neudělal. Když posíláte partu na riskantní práci, odpovídáte za to, že má čím a kým se zajistit.

Zpráva úřadu není rozsudek. Úřady zjistily, že pochybila firma, a obhajoba se o jejich zprávy opírala. Soud ale zkoumá konkrétní lidi. Že zpráva nikoho nejmenuje, neznamená, že nikdo neodpovídá.

Ani tvrzená chyba zaměstnance vás nevyviní. Obhajoba viděla vinu u dělníků. Přesto odpovídal mistr, protože bez jeho selhání jako hlídky by k neštěstí nedošlo. Stejné pravidlo o příčinné souvislosti platí i mimo železnici.