První pomoc na pracovišti: od loňska se volá dřív, než se zjišťuje dýchání

První pomoc je jediná část bezpečnosti práce, u které se odborná doporučení mění rychleji než předpis. Zákoník práce v téhle věci vypadá stejně jako před deseti lety, ale postup, který se má školit, se změnil na podzim 2025. Kdo od té doby nesahal do osnovy ani na plakát v hale, učí pořadí, které už neplatí.

Tenhle text stojí na dvou zdrojích. Právní část na platném znění zákoníku práce a zákona o zdravotnické záchranné službě. Odborná část na ERC Guidelines 2025, které vydala Evropská resuscitační rada 30. října 2025 a jejichž český překlad i plakáty zveřejňuje Česká resuscitační rada.

1. Co se v roce 2025 změnilo

Nejdůležitější změna je v pořadí prvních kroků. Při zjištěném bezvědomí má volání tísňové linky přednost před zjišťováním dýchání. Dříve se postupovalo obráceně: zachránce nejdřív zjišťoval, jestli postižený dýchá, a teprve pak volal.

Důvod je praktický. Operátor tísňové linky umí zachránce vést, včetně toho, aby poznal, jestli postižený dýchá normálně. Když se volá později, ztrácí se minuty právě v okamžiku, kdy jsou nejdražší. A rozpoznání lapavých dechů je pro netrénovaného člověka nejobtížnější krok celého postupu.

Dvě další věci, které starší texty uvádějí a už neplatí: resuscitace se zvýšenou polohou hlavy se nedoporučuje a u obézních pacientů se resuscituje standardně, bez zvláštních úprav. Obstrukce dýchacích cest cizím tělesem se navíc přesunula do kapitoly první pomoci.

Co se nezměnilo a co stojí za to mít v osnově doslova: kontrola dechu trvá nejvýš 10 sekund, lapavé dechy nejsou dýchání, hloubka stlačení hrudníku je 5 až 6 cm, frekvence 100 až 120 stlačení za minutu, netrénovaný zachránce pouze stlačuje, trénovaný střídá 30 stlačení a 2 vdechy. Pro AED jde zachránce samostatně jen tehdy, když ho přinese do minuty; jinak se nechá přinést někým jiným a nepřerušuje se stlačování.

2. Co skutečně ukládá zákon

Základ je § 102 odst. 6 zákoníku práce. Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí. Při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.

A dále: zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci a zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby a Hasičského záchranného sboru.

Všimněte si, co v tom ustanovení není. Není tam žádné číslo. Poměry typu jeden proškolený na dvacet zaměstnanců nebo jeden na deset, které kolují v českých textech o první pomoci, nemají oporu v žádném předpisu. Nejsou ani špatně, ani správně; jsou to čísla, která si někdo zvolil a další je přepsali.

Kritérium je jiné a je dvojí: druh činnosti a velikost pracoviště. To znamená, že kancelář s padesáti lidmi na jednom patře a stejně velká firma se čtyřmi provozovnami mají dojít k úplně jinému výsledku, i když mají stejný počet zaměstnanců. A že u práce s vysokým rizikem těžkého úrazu má být hustota vyšší než u práce s rizikem nízkým.

Zákon zároveň říká, s kým se to má konzultovat: s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. To je mimochodem levná rada, kterou už máte zaplacenou ve smlouvě a která se skoro nevyužívá.

3. Jak se dobrat vlastního čísla

Protože zákon číslo nedává, musí ho firma odvodit a umět ho obhájit. Postup, který u kontroly obstojí, má čtyři kroky.

1. Vypište pracoviště, ne zaměstnance. Rozhodující je, jestli se na místo, kde někdo zkolabuje, dostane proškolený člověk během desítek sekund. Sklad na druhém konci areálu je jiné pracoviště než hala, i když patří jedné firmě.
2. Projděte směny. Proškolený člověk, který dělá jen ranní, nepomůže v noci. Tohle je nejčastější díra v celém systému: firma má proškolených lidí dost, ale všichni chodí na jednu směnu.
3. Připočtěte dovolené a nemoc. Jeden proškolený na pracoviště znamená, že třetinu roku tam není žádný. Zastupitelnost není luxus, je to podmínka funkčnosti.
4. Zohledněte druh rizika. Tam, kde hrozí masivní krvácení, popálenina nebo zasažení proudem, má být hustota vyšší, protože u těchto stavů rozhodují první minuty víc než u čehokoli jiného.

Výsledek zapište i se zdůvodněním. Samotné číslo je u kontroly slabé, číslo s odůvodněním je obhajitelné.

4. Kolik času ve skutečnosti máte

Tady se v článcích o první pomoci objevují průměrné dojezdy záchranné služby po městech a krajích. Přesnější a doložitelné je jiné číslo, protože stojí v zákoně.

Podle § 5 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb. stanoví kraj plán pokrytí území výjezdovými základnami tak, aby místo události bylo dosažitelné z nejbližší výjezdové základny v dojezdové době do 20 minut.

Důležitý je odstavec 3, který říká, odkud se ta doba počítá: od okamžiku převzetí pokynu k výjezdu výjezdovou skupinou od operátora. Nikoli od okamžiku, kdy zazvoní telefon. Mezi hovorem a převzetím pokynu je tedy ještě čas na vytěžení volajícího, a ten se do dvaceti minut nepočítá.

Pro firmu z toho plyne jediný praktický závěr: čas, který musíte překlenout vlastními silami, je v řádu mnoha minut, ne jedné nebo dvou. To je celý důvod, proč má smysl mít proškolené lidi a v některých provozech i defibrilátor.

5. AED: co je pravda a co se přehání

Automatizovaný externí defibrilátor je přístroj, který sám vyhodnotí srdeční rytmus a výboj doporučí pouze tehdy, když je namístě. Laik jím nemůže někomu ublížit, protože přístroj výboj nepovolí u rytmu, kde nepomůže.

Co o AED tvrdit nebudu, jsou konkrétní procenta přežití. Kolují v rozpětích, která se v různých textech liší natolik, že je zjevné, že je nikdo neověřuje. Podstatné a nesporné je tohle: u zástavy oběhu s defibrilovatelným rytmem je čas do výboje hlavní faktor, který o výsledku rozhoduje, a každá minuta hraje roli.

Co s AED dělat prakticky:

• Umístit ho tak, aby se dal přinést rychle, ideálně tak, aby cesta tam a zpět trvala do minuty. Pokud to nejde, platí pravidlo z doporučení: zachránce od postiženého neodchází a pro AED pošle někoho jiného.
• Nezamykat ho. Skříňka s klíčem u vedoucího je v praxi AED, které nikdo nepoužije.
• Hlídat expirace. Elektrody i baterie mají omezenou životnost a přístroj to sám hlásí. Kontrola patří do stejného seznamu jako revize hasicích přístrojů.
• Nahlásit ho zdravotnickému operačnímu středisku. Operátor pak může volajícího k nejbližšímu přístroji nasměrovat, a to i v případě, že volá někdo, kdo o něm neví.

Povinnost mít AED z žádného právního předpisu neplyne. Je to rozhodnutí zaměstnavatele a patří do hodnocení rizik: kde je hodně lidí, kde se pracuje fyzicky náročně, kde je práce s elektrickým proudem a kde je věkový průměr vyšší, tam dává smysl.

6. Postup při bezvědomí podle platných doporučení

Tohle je verze, kterou má mít firma na plakátu a v osnově školení od konce roku 2025.

1. Zajistěte bezpečí. Sebe, postiženého i okolí. U elektrického proudu a u chemie je to krok, bez kterého budou zranění dva.
2. Zkuste postiženého probrat. Oslovte ho a jemně zatřeste rameny.
3. Když nereaguje, volejte 155 a zapněte hlasitý odposlech. Volání má přednost před zjišťováním dýchání.
4. Zjistěte, jestli dýchá normálně, nejvýš 10 sekund, a řiďte se pokyny operátora. Lapavé, chrčivé nebo ojedinělé nádechy nejsou dýchání.
5. Nedýchá-li normálně, začněte stlačovat hrudník. Uprostřed hrudníku, do hloubky 5 až 6 cm, frekvencí 100 až 120 za minutu, s úplným uvolněním mezi stlačeními. Netrénovaný zachránce pouze stlačuje.
6. Pošlete někoho pro AED. Sami jděte jen tehdy, když ho přinesete do minuty.
7. Střídejte se. Kvalita stlačování klesá po dvou minutách rychleji, než si zachránce uvědomí.
8. Pokračujte do příjezdu záchranné služby, nebo dokud se postižený neprobere a nezačne normálně dýchat.

Trénovaný zachránce střídá 30 stlačení a 2 vdechy. Pokud si někdo netroufá na vdechy, je správné pouze stlačovat; přerušené stlačování je horší než žádné vdechy.

7. Tři situace, které se na pracovišti stávají nejčastěji

Masivní krvácení. Nejdřív přímý tlak do rány, a to rukou přes co nejméně vrstev. Teprve když přímý tlak nestačí, přichází hemostatický obvaz nebo turniket. Tohle pořadí se v posledních letech ustálilo a je opačné, než k čemu svádí vybavení moderních lékárniček: turniket je na očích a vypadá jako první volba, ale není.

Dušení cizím tělesem. První krok je podpořit kašel, protože kašel je účinnější než cokoli, co zachránce udělá. Teprve když je kašel neúčinný, střídají se údery mezi lopatky a stlačení nadbřišku. Když postižený ztratí vědomí, položí se na zem a zahájí se resuscitace.

Popálenina. Chladit 20 minut vlažnou tekoucí vodou, nikdy ledem, a krýt suchým sterilním krytím nebo potravinovou fólií. Dvacet minut je delší doba, než většina lidí vydrží, a je to přesně ten parametr, který se ve firemních plakátech nejčastěji zkracuje.

Poloha na boku patří jen postiženému, který je v bezvědomí, ale dýchá normálně a nemá příznaky vyžadující resuscitaci.

8. Co říct operátorovi, aby se čas neztrácel

Volání na tísňovou linku je teď první krok, takže stojí za to ho ve školení probrat víc než jednou větou. Operátor potřebuje v podstatě čtyři věci a v tomhle pořadí.

1. Co se stalo. Jednou větou. Muž zkolaboval a nereaguje. Pád z lešení. Popálenina obličeje.
2. Kde přesně. Ne název firmy, ale adresa a pak upřesnění uvnitř areálu: která brána, která hala, které patro. Tohle je nejčastější zdroj ztraceného času, protože posádka doveze pomoc k vrátnici a dál neví.
3. Kolik je zraněných a jak jsou na tom.
4. Kdo volá a na jakém čísle je k zastižení.

Dvě věci, které se ve školení opomíjejí. Zaprvé: hovor neukončujte, dokud to operátor neřekne. Vede zachránce a u resuscitace udává tempo. Zapnutý hlasitý odposlech je proto součást postupu, ne vylepšení. Zadruhé: současně s voláním pošlete někoho k bráně, aby posádku navedl. Na velkém areálu to ušetří víc minut než cokoli jiného, co v té chvíli uděláte.

Do traumatologického plánu proto patří adresa v přesném tvaru, pod kterým areál najde navigace, a seznam vstupů s tím, kudy projede sanitka. Je to informace, kterou v panice nikdo nevymyslí.

9. Úraz elektrickým proudem a další případy, kde se nejdřív nepomáhá

U několika typů úrazu platí, že první krok není pomoc postiženému, ale odstranění příčiny. Kdo to neudělá, vyrobí druhého zraněného, a to je nejhorší možný výsledek.

Elektrický proud. Nejdřív odpojit zdroj, teprve pak sahat na postiženého. Pokud odpojit nejde, nesmí se zasahovat vlastníma rukama. U vysokého napětí se nepřibližuje vůbec a čeká se na odbornou pomoc, protože nebezpečná zóna sahá dál, než by člověk čekal. Po zasažení proudem patří postižený do péče lékaře i tehdy, když se cítí dobře, protože porucha srdečního rytmu může přijít se zpožděním.

Nebezpečné látky a uzavřené prostory. Zachránce bez vhodné ochrany do prostoru nevstupuje. Statistiky zásahů v uzavřených prostorách jsou v tomhle ohledu neúprosné: podstatná část obětí jsou lidé, kteří šli pomoct tomu prvnímu. V provozu s tímhle rizikem má být postup záchrany součástí pracovního povolení, ne improvizací.

Pád z výšky se závěsem na laně. Člověk, který visí v postroji a nehýbe se, má omezený čas a nestačí zavolat pomoc. Proto je součástí předpisu pro práci ve výškách i postup záchrany a prostředky k němu; postroj bez plánu, jak visícího dostat dolů, riziko jen posouvá.

10. Lékárnička: obsah neurčuje vyhláška, ale lékař

Otázka, co má být v lékárničce, má odpověď, která lidi překvapuje: žádný obecně závazný předpis obsah firemní lékárničky nestanoví.

Plyne to ze systému, který zákoník práce nastavil v § 102 odst. 6: při poskytování první pomoci zaměstnavatel spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Vybavení tedy vychází z rizik konkrétního pracoviště a určuje ho ten, kdo ta rizika zná ze zdravotní strany.

Prakticky to znamená požádat svého poskytovatele pracovnělékařských služeb o písemné vyjádření k obsahu lékárničky a k počtu a rozmístění lékárniček. Je to jednorázová věc, obvykle na jednu stránku, a řeší celý problém jednou provždy. Zároveň je to doklad, který u kontroly váží víc než jakýkoli nakoupený set.

Co platí bez ohledu na obsah: lékárnička musí být dostupná, tedy nikoli zamčená v kanceláři vedoucího, musí být označená a musí mít někoho, kdo hlídá expirace. Poslední bod je nejčastější nález, protože do lékárničky se roky nikdo nepodívá.

11. Co se musí zapsat, když k úrazu dojde

První pomoc a evidence spolu souvisí víc, než se zdá: záznam se pořizuje ve chvíli, kdy je po všem a nikomu se do toho nechce.

Do knihy úrazů patří každý pracovní úraz, tedy i ten, po kterém zaměstnanec pokračuje v práci. Až u úrazu s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny nebo u úrazu smrtelného se pořizuje samostatný záznam o úrazu a hlásí se dál. Podrobnosti k evidenci a k novým pravidlům podle nařízení vlády č. 322/2025 Sb. jsou v samostatném článku o knize úrazů.

Praktický důvod, proč to dělat pořádně, není kontrola. Kniha úrazů je jediný zdroj, ze kterého firma pozná, co se u ní opakuje. Pět pořezaných prstů na stejné operaci za rok je informace, kterou nikde jinde nenajdete, a je to přesně ten typ zjištění, kvůli kterému se dá udělat opatření dřív, než dojde na něco vážnějšího.

12. Často kladené otázky

13. Časté dotazy