Ochrana dýchacích cest je mezi osobními ochrannými pracovními prostředky zvláštní tím, že její selhání není vidět. Prasklou přilbu nebo prošoupanou botu pozná každý, netěsný respirátor nikdo. Zaměstnanec v něm odpracuje celou směnu, cítí se chráněný a do plic mu přitom vedle masky proudí prach, který ho za dvacet let může stát zdraví. Proto se tady chyby ve výběru projevují pozdě a obtížně se dokazují, a proto stojí za to vybírat podle čísel, ne podle katalogu.
Výběr dýchacích prostředků popisuje ČSN EN 529 z května 2006, převzatý evropský návod pro výběr, použití, péči a údržbu. Na něj navazuje řada výrobkových norem: ČSN EN 149+A1 pro filtrační polomasky (respirátory FFP), ČSN EN 140 pro polomasky a čtvrtmasky, ČSN EN 136 pro celoobličejové masky, ČSN EN 143 a ČSN EN 14387 pro filtry, ČSN EN 12941 a ČSN EN 12942 pro prostředky s ventilátorem a ČSN EN 137 pro dýchací přístroje se stlačeným vzduchem. Filtrové normy vyšly v nových vydáních v roce 2022, normy na prostředky s ventilátorem v březnu 2025.
Prošel jsem všechny včetně oprav. Obsah norem převyprávím vlastními slovy a u každého údaje uvedu, odkud je, protože text normy je autorsky chráněný. Proč se normy v praxi skoro nečtou, i když na nich stojí řada povinností, jsem popsal v článku ČSN, které nikdo nečte. Obdobný rozbor pro obuv najdete v článku Bezpečnostní obuv podle normy 2022.
1. Respirátor je až poslední opatření
Zákoník práce staví osobní ochranné prostředky na konec řady. Podle § 104 odst. 1 je zaměstnavatel poskytuje tehdy, když rizika nejde odstranit nebo dostatečně omezit kolektivní ochranou nebo organizací práce. ČSN EN 529 to v kapitole 6 rozvádí do pořadí, ve kterém se opatření zvažují: náhrada látky nebo postupu, uzavření zdroje, místní odsávání, zkrácení doby expozice, měření a úklid. Dýchací prostředek přichází na řadu až po nich.
Návod v kapitole 7 jmenuje situace, kdy je dýchací prostředek opravdu na místě: zbytkové riziko, které zůstane i po ostatních opatřeních, přechodné období, kdy limit překročen je a technické řešení se teprve zavádí, neodkladné práce, vzácné a krátké expozice, únik při nehodě a záchranné práce. Řezání betonu nasucho celou směnu do žádné z těch kategorií nepatří. Tam je správnou odpovědí brusný stroj s vodou nebo odsáváním a respirátor je pojistka navíc.
U některých prací je to víc než dobrá praxe. Práce, při které vzniká respirabilní prach krystalického oxidu křemičitého, je podle přílohy č. 2 části C písm. f) NV č. 361/2007 Sb. pracovním procesem s rizikem chemické karcinogenity, a vztahuje se na ni tedy zvláštní režim karcinogenů podle § 16 a násl. Pro samotný respirabilní krystalický SiO₂ stanoví příloha č. 3 část A tabulka č. 1 přípustný expoziční limit 0,1 mg/m³. Zaměstnanec, který se při takové práci spoléhá jen na jednorázový respirátor, je chráněný hůř, než si obvykle myslí, a v další části bude vidět proč.
2. Nejdřív kyslík: kdy filtr nepomůže vůbec
Respirátor, polomaska s filtry i kukla s ventilátorem jsou filtrační prostředky. Čistí vzduch, který je kolem, ale nepřidají do něj nic, co v něm chybí. Normy na respirátory, filtry i prostředky s ventilátorem proto ukládají výrobci, aby v návodu varoval před použitím v prostředí s nedostatkem kyslíku, a ČSN EN 529 v příloze D (D.2.1) říká, že filtrační prostředky se při nedostatku kyslíku nehodí ani k práci, ani k úniku. Normy ČSN EN 12941 a 12942 na prostředky s ventilátorem nedostatek kyslíku výslovně vylučují už z rozsahu.
Kyslík ve vzduchu ubývá tam, kde ho něco spotřebovává nebo vytlačuje: v jímkách, šachtách, kanalizaci, nádržích, cisternách, kvasných a destilačních prostorách, v prostorech inertizovaných dusíkem nebo oxidem uhličitým. Příloha č. 3 NV č. 390/2021 Sb. uvádí práce v uzavřených prostorách, kvasných a destilačních místnostech, cisternách, vyhnívacích nádržích, šachtách a stokách jako příklady činností, kde mohou být nutné izolační prostředky dýchacích orgánů. Konkrétní mez obsahu kyslíku ČSN EN 529 nestanoví a odkazuje na národní předpisy; prakticky to znamená, že před vstupem do takového prostoru se kyslík měří a výsledek rozhoduje, jestli se vůbec smí použít filtr.
Druhé místo, kde filtr nestačí, je ovzduší bezprostředně nebezpečné životu nebo zdraví. ČSN EN 529 ho v článku 3.1 popisuje jako prostředí, ve kterém koncentrace látek nebo nedostatek kyslíku ohrožují život hned nebo se zpožděním, vyvolávají okamžité akutní účinky nebo by člověku znemožnily dostat se ven, kdyby prostředek selhal. Pro takové prostředí návod v článku 9.2.2 vyžaduje vysokou úroveň ochrany, například autonomní nebo hadicový přístroj s obličejovou maskou a plicní automatikou nebo přetlakem, a počítá s možností úniku, buď nouzovým příslušenstvím přístroje, nebo jiným stejně účinným opatřením. U plynů a par doporučuje izolační přístroj i tehdy, když koncentraci neznáte: bez ní se nedá spočítat potřebná ochrana ani doba, po které je filtr nasycený (D.2.9).
Pro izolační přístroje se stlačeným vzduchem platí ČSN EN 137 z června 2007. Rozlišuje typ 1 pro průmysl a typ 2 pro hasiče s přísnějšími zkouškami plamenem. Každý přístroj musí mít výstražné zařízení, které se ozve při tlaku v lahvi kolem 5,5 MPa, případně dřív, aby v lahvi zůstalo nejméně 200 litrů vzduchu, s hlasitostí nejméně 90 dB(A) u ucha uživatele (článek 6.18). ČSN EN 529 v příloze A uvádí, že obvyklá doba použití autonomního přístroje je okolo třiceti minut. To je čas, se kterým se musí počítat při plánování práce i záchrany.
3. Respirátory FFP1, FFP2 a FFP3
Filtrační polomaska, v běžné řeči respirátor, je maska, která sama je filtrem. Platí pro ni ČSN EN 149+A1 z prosince 2009. Kryje nos, ústa a bradu a chrání jen proti částicím, tedy proti prachu, dýmu a mlze. Proti plynům a parám nechrání vůbec, ani třída FFP3. Respirátor proti prachu na lakování s ředidlem je jedna z nejčastějších chyb, které na pracovištích vidím.
Norma zkouší dvě věci. První je propustnost samotného filtračního materiálu aerosolem chloridu sodného a parafínového oleje (tabulka 1). Druhá, důležitější, je celkový průnik dovnitř: deset zkušebních osob dělá v masce pět cvičení a měří se, kolik aerosolu se dostane dovnitř filtrem, ventilkem i netěsností na obličeji dohromady (článek 7.9.1). Aby maska prošla, musí vyhovět obě podmínky současně: jednotlivé výsledky i průměry za každou osobu.
| Třída | Průnik filtračním materiálem nejvýš | Celkový průnik, jednotlivé výsledky (46 z 50) | Celkový průnik, průměr za osobu (8 z 10) |
|---|---|---|---|
| FFP1 | 20 % | 25 % | 22 % |
| FFP2 | 6 % | 11 % | 8 % |
| FFP3 | 1 % | 5 % | 2 % |
Za třídou je na masce písmeno NR nebo R. NR znamená, že maska je jen na jednu směnu, R, že ji lze použít opakovaně podle návodu. Třetí možná značka je D: maska prošla zkouškou zanášení dolomitovým prachem, takže jí při prašné práci méně roste odpor při nádechu. U opakovaně použitelných masek je tato zkouška povinná, u jednorázových volitelná. Úplné značení tedy vypadá například „EN 149:2001+A1:2009 FFP3 NR D“.
Pozor na jednu věc, kterou zkouška předpokládá a praxe nedodržuje: zkušební osoby jsou hladce oholené (článek 8.5.1.1). Návod výrobce musí podle kapitoly 10 upozornit, že vousy v místě, kde maska dosedá na obličej, vedou k netěsnosti. Výsledky v tabulce tedy platí pro oholenou tvář, a k tomu se ještě vrátím.
4. Polomaska nebo celoobličejová maska s filtry
Kde se pracuje dlouhodobě nebo kde jsou kromě prachu i plyny a páry, je obvykle výhodnější maska s vyměnitelnými filtry. Polomasky a čtvrtmasky upravuje ČSN EN 140 ze srpna 1999. Polomaska kryje nos, ústa a bradu, čtvrtmaska jen nos a ústa. Samotná lícnice se zkouší s náhradou filtru, takže výsledek vypovídá jen o těsnosti na obličeji: jednotlivé výsledky nejvýš 5 %, průměr za osobu nejvýš 2 % (článek 6.16).
Celoobličejová maska podle ČSN EN 136 z prosince 1998 kryje i oči a těsní mnohem lépe: průnik lícnicí nesmí překročit 0,05 % (článek 7.20). Norma ji dělí do tří tříd, které se neliší ochranou dýchání, ale odolností. Třída 1 je lehké provedení pro mírné podmínky, třída 2 pro všeobecné použití a třída 3 pro zvláštní použití, kde musí odolat i sálavému teplu, typicky u hasičů.
Filtry se k masce připojují zvlášť a mají vlastní normy. Obě filtrové normy omezují hmotnost filtru připojeného přímo k masce: nejvýš 300 g u polomasky a 500 g u celoobličejové masky. Těžší filtr musí nést značku, že je jen pro celoobličejovou masku. Když maska nese dva filtry, mění se podle ČSN EN 529 (příloha A.2) vždy oba najednou a jeden filtr nemají používat různí lidé.
5. Částicové filtry P1, P2 a P3
Filtry proti částicím upravuje ČSN EN 143 z února 2022, která převzala EN 143:2021. Třídy jsou tři, P1, P2 a P3, a vyšší v sobě zahrnuje nižší. Mezní průnik filtrem je 20 % u P1, 6 % u P2 a 0,05 % u P3 (tabulka 2). Barevný kód částicového filtru je bílý; stříbrné nebo kovové pouzdro jako bílé označení neplatí.
Nové vydání přineslo změnu, kterou ještě málokdo zaznamenal: zkouška zanášení dolomitovým prachem byla zrušena, a s ní zmizely i značky R, NR a D, které na filtrech byly podle vydání z roku 2000 ve znění změny A1 z roku 2006. Místo NR zavádí norma značku „pouze pro jednu směnu“. Na starších filtrech, které leží ve skladu, staré značky pořád najdete, a není to chyba, jen jiné vydání normy.
Částicový filtr se nasycuje jinak než plynový. Zachycené částice ho ucpávají a dýchá se v něm stále hůř, zvlášť ve vlhku. ČSN EN 529 proto v příloze A.2 uvádí, že konec životnosti částicového filtru se pozná podle vzrůstajícího dýchacího odporu. Výjimkou jsou filtry proti mikroorganismům a enzymům, které se mají vyřadit po prvním použití.
6. Plynové filtry: písmena, barvy a třídy
Plynové a kombinované filtry upravuje ČSN EN 14387 z února 2022. Typ filtru určuje písmeno a barva. Typ se vybírá podle látky, ne podle oboru. Údaj o vhodném typu filtru obvykle najdete v bezpečnostním listu, v oddíle o omezování expozice a osobních ochranných prostředcích.
| Typ | Proti čemu | Barva |
|---|---|---|
| A | organické plyny a páry s bodem varu nad 65 °C (rozpouštědla, ředidla) | hnědá |
| AX | organické látky s bodem varu do 65 °C | hnědá |
| B | anorganické plyny a páry (například chlor, sirovodík, kyanovodík) | šedá |
| E | oxid siřičitý a jiné kyselé plyny a páry | žlutá |
| K | amoniak a jeho organické deriváty | zelená |
| SX | látky, které výrobce na filtru výslovně jmenuje | fialová |
| NO-P3 | oxidy dusíku | modrá a bílá |
| Hg-P3 | páry rtuti | červená a bílá |
| P | částicová část kombinovaného filtru | bílá |
Kombinovaný filtr nese barvy všech svých složek, například hnědou a bílou u A2P3 nebo hnědou, šedou, žlutou, zelenou a bílou u ABEK2P3. Proti oxidu uhelnatému norma filtry vůbec nepokrývá, takže běžný plynový filtr proti CO nechrání.
Číslo za písmenem je třída kapacity: 1 malá, 2 střední, 3 velká. Zkouší se při koncentraci 1 000 ml/m³ u třídy 1 a 5 000 ml/m³ u tříd 2 a 3 (tabulka 2). Číslo ale neříká, kolik minut filtr vydrží na vašem pracovišti. Norma v kapitole 8 výslovně ukládá výrobci upozornit, že třída nevypovídá o skutečné kapacitě v provozu a nemá souvislost s expozičními limity, a v poznámce k tabulce 2 dodává, že laboratorní doby průniku platí pro standardní podmínky a v praxi se mohou lišit oběma směry.
Některé typy mají pevné omezení. Filtr AX je jen pro jednu směnu, stejně jako NO-P3. Filtr Hg-P3 se smí používat nejvýš 50 hodin. AX, SX, NO-P3 ani Hg-P3 nemají kapacitní třídy. A ještě jedna praktická poznámka z kapitoly 8: aktivní uhlí ve filtru se může od otevřeného ohně nebo kapek roztaveného kovu vznítit a uvolnit toxické látky, což je důležité u svařování a řezání.
7. Kukly a masky s ventilátorem: TH a TM
Prostředky s ventilátorem, který přes filtr fouká vzduch do kukly, přilby nebo masky, upravují ČSN EN 12941 (TH, kukla nebo přilba) a ČSN EN 12942 (TM, maska). Obě vyšly v březnu 2025. Uživatel nepřekonává odpor filtru vlastním nádechem, takže se v nich lépe dýchá i při těžké práci, a kukla nepotřebuje těsnit na obličeji, takže ji může nosit i člověk s vousy.
| Třída | Mezní průnik dovnitř | Třída | Mezní průnik dovnitř (ventilátor zapnutý / vypnutý) |
|---|---|---|---|
| TH1 | 10 % | TM1 | 5 % / 5 % |
| TH2 | 2 % | TM2 | 0,5 % / 1 % |
| TH3 | 0,2 % | TM3 | 0,05 % / 0,1 % |
Ochrana stojí na průtoku. Minimální průtok udává výrobce a norma vyžaduje, aby prostředek upozornil do 15 sekund od chvíle, kdy průtok klesne pod tuto hodnotu, a aby varoval i před vybitím akumulátoru tak, aby zbylo nejméně pět minut na opuštění prostoru (článek 5.12). U masky TM musí návod uvést, že s vypnutým ventilátorem je ochrana malá nebo žádná, u kukly TH, že v ní při zastaveném ventilátoru rychle stoupne oxid uhličitý i škodliviny z okolí. Kukla, ve které se baterie vybije uprostřed práce, je jen čepice.
8. Jak spočítat, jakou ochranu potřebujete
Tady je jádro celého výběru a místo, kde se nejvíc chybuje. ČSN EN 529 rozlišuje dvě čísla. Jmenovitý ochranný faktor (NPF, článek 3.6) se odvodí z výrobkové normy: sto děleno nejvyšším dovoleným celkovým průnikem v procentech. Pro FFP3 s průnikem 2 % vychází 50. Stanovený ochranný faktor (APF, článek 3.2, v tabulce C.1 nazvaný přiřazený) je úroveň ochrany, kterou lze reálně očekávat na pracovišti u 95 % vyškolených uživatelů se správně nasazeným a fungujícím prostředkem. Ten nikdy není vyšší a u většiny prostředků je výrazně nižší.
Proč, vysvětluje příloha C.2. Laboratorní zkouška běží s malým počtem vyškolených osob, které maska dobře padne, a probíhá v podmínkách, které se skutečné práci nepodobají. Na stavbě se mluví, předklání, potí, maska se posune a nikdo ji neopravuje. Proto se pro výběr má podle návodu používat APF.
Postup výběru popisuje článek 9.2.3 a je to jedno dělení. Potřebná ochrana se rovná koncentraci škodliviny ve vzduchu kolem dýchacích cest dělené koncentrací, kterou smí zaměstnanec vdechovat, obvykle hygienickým limitem. Přiměřený je prostředek, jehož APF je vyšší než výsledek.
Tabulka C.1 uvádí stanovené faktory pěti zemí, které je mají v národních pravidlech: Finska, Německa, Itálie, Švédska a Spojeného království. Česká republika v tabulce není a zákoník práce, NV č. 390/2021 Sb. ani NV č. 361/2007 Sb. vlastní hodnoty nestanoví, takže se v praxi pracuje s rozpětím těchto zemí.
| Prostředek | NPF | APF (rozpětí zemí, které hodnotu uvádějí) |
|---|---|---|
| FFP1 nebo polomaska s P1 | 4 | 4 |
| FFP2 nebo polomaska s P2 | 12 | 10 |
| FFP3 | 50 | 20 až 30 |
| Polomaska s P3 | 48 | 20 až 30 |
| Polomaska s plynovým filtrem | 50 | 10 až 30 |
| Celoobličejová maska s P3 | 1 000 | 40 až 500 |
| Celoobličejová maska s plynovým filtrem | 2 000 | 20 až 500 |
| Kukla TH2 / TH3 | 50 / 500 | 20 / 40 až 200 |
| Maska s ventilátorem TM2 / TM3 | 200 / 2 000 | 20 až 100 / 40 až 1 000 |
Rozpětí u celoobličejové masky je tak široké hlavně kvůli Spojenému království, které jí přiděluje jen 40, zatímco ostatní čtyři země 400 až 500. Kdo chce mít rezervu, počítá s nižší hodnotou.
Příklad: při řezání betonu se v dýchací zóně naměří řekněme 1,5 mg/m³ respirabilního krystalického SiO₂. Číslo je ilustrační, skutečnou hodnotu dá jen měření na vašem pracovišti. Limit je 0,1 mg/m³, potřebná ochrana tedy 1,5 / 0,1 = 15. Respirátor FFP2 s APF 10 nestačí, i když na krabici je „chrání proti jemnému prachu“. FFP3 nebo polomaska s P3 s APF 20 až 30 vyhoví, ale s malou rezervou, a jen pokud těsní. Při koncentraci třikrát vyšší by byla potřeba ochrana 45 a nevyhověly by ani ty. Celoobličejová maska s P3 nebo kukla TH3 by obstála jen podle hodnot Finska, Německa, Itálie a Švédska (100 až 500), podle britské hodnoty 40 už ne, a s rezervou by zbýval izolační přístroj. A zároveň je ten výpočet důkazem, že tady se má začít u vody a odsávání, ne u respirátoru.
9. Vousy, brýle a těsnost na obličeji
Respirátor, polomaska i celoobličejová maska chrání jen tehdy, když těsní. ČSN EN 529 v příloze D.4.2 říká, že prostředky závislé na těsnění na obličeji se nemají vybírat pro lidi s vousy v místě těsnění, a odkazuje na studie, podle kterých může ochranu výrazně zhoršit už strniště, které nebylo oholeno do osmi hodin před začátkem směny. Pro vousaté zaměstnance jsou řešením kukly a přilby s přívodem vzduchu, které na těsnění nezávisí. Zaměstnavatel přitom musí podle § 3 odst. 1 písm. c) NV č. 390/2021 Sb. dát prostředek přizpůsobený fyzickým předpokladům zaměstnance.
Podobný problém jsou dioptrické brýle, jejichž stranice narušují těsnění, hlavně u celoobličejové masky (D.4.3). Do masky se pro to dělají vložky s dioptrickými skly. Kontaktní čočky návod nedoporučuje v prostorech s nedostatkem kyslíku, ve stísněných prostorech a v ovzduší bezprostředně nebezpečném životu nebo zdraví.
Příloha E popisuje dvě úrovně ověření těsnosti. Kontrola nasazení uživatelem se dělá před každým použitím. U masky s filtry se zakryje vstup vzduchu a jemně se nadechne, maska se má přisát a chvíli tak zůstat; u respirátoru bez ventilku se zakryje dlaněmi a prudce vydechne. Když se nepodaří masku nasadit tak, aby těsnila, nemá se použít. Taková kontrola je rychlá, ale malou netěsnost neodhalí.
Zkouška těsnosti (fit test) jde dál a ověřuje, že konkrétní model a velikost konkrétnímu člověku sedí. Kvalitativní varianta používá látku s výraznou chutí nebo vůní, například sacharin, a sleduje, jestli ji zkoušený pod maskou ucítí. Kvantitativní varianta měří koncentraci částic nebo zkušebního plynu uvnitř a vně a podle návodu je vhodnější pro celoobličejové masky s vysokým ochranným faktorem. Jedna velikost všem nesedí a ČSN EN 529 považuje posouzení nasazení za součást výběru prostředku (E.1).
10. Jak dlouho se dá v respirátoru pracovat
Dýchání proti odporu filtru je práce. ČSN EN 529 v příloze D.3 upozorňuje, že s rostoucí fyzickou zátěží roste i vliv dýchacího odporu a hmotnosti prostředku, že prostředky bez nuceného přívodu vzduchu se v nich obvykle nedá pohodlně vydržet celou směnu a že pro dlouhou nebo těžkou práci se má zvážit prostředek s ventilátorem nebo přívodem vzduchu. Zmiňuje i riziko přehřátí v horku. Když zaměstnanec respirátor po hodině sundá, protože se v něm nedá dýchat, je chyba ve výběru, ne v zaměstnanci.
Pro rizikové práce má tuto otázku vyřešenou i předpis. Podle § 39 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb. musí být při trvalé práci zařazené jako riziková, při které je nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných prostředků, nebo při trvalé práci s prostředky, které zaměstnanci ztěžují mimo jiné dýchání, zařazeny bezpečnostní přestávky, při kterých si je může odložit. První nejpozději po dvou hodinách práce v trvání nejméně 15 minut, další nejpozději po každých dalších dvou hodinách v trvání nejméně 10 minut a poslední nejméně 10minutová nejpozději hodinu před koncem směny. Během přestávky nesmí být zaměstnanec exponován nad hygienický limit (§ 39 odst. 2), takže se odpočívá mimo zasažený prostor.
Podobný požadavek platí při mimořádných událostech. Pokud technická opatření nestačí omezit nadměrnou expozici chemické látce nebo prachu, smějí na pracovišti zůstat jen zaměstnanci, kteří dělají nezbytné práce, s ochrannými prostředky odpovídajícími látce a očekávané expozici, a doba expozice se zkracuje na nejmenší míru (§ 12 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.). U karcinogenů a mutagenů obdobně § 18 odst. 5.
11. Výměna filtrů, péče a záznamy
Zaměstnavatel stanoví způsob, podmínky a dobu používání prostředku sám podle četnosti a závažnosti rizik, druhu práce a vlastností prostředku (§ 3 odst. 4 NV č. 390/2021 Sb.), a nový přiděluje vždy, když u původního skončila životnost stanovená výrobcem nebo ztratil funkční vlastnosti (§ 3 odst. 5). U dýchadel z norem vyplývají tato pravidla:
- Respirátor NR je na jednu směnu. Opakovaně se smí používat jen maska označená R, a to podle návodu výrobce.
- Částicový filtr se mění, když se v něm začne hůř dýchat. Filtry proti mikroorganismům a enzymům po prvním použití.
- Plynový filtr se mění podle doby, kterou určí výrobce, často výpočtem pro konkrétní látku a koncentraci. ČSN EN 529 výslovně odmítá spoléhat na to, že zaměstnanec průnik ucítí, protože čich a chuť mohou být z řady důvodů otupené (A.2.4.3). Látky, které člověk nepozná pod limitem, řadí návod mezi důvody, proč zvážit izolační přístroj (D.2.9). U filtru typu A upozorňuje i na to, že po použití a uložení může látka samovolně proniknout dál.
- AX a NO-P3 jen na jednu směnu, Hg-P3 nejvýš 50 hodin.
- Doba skladovatelnosti na obalu filtru (rok a měsíc nebo přesýpací hodiny) je něco jiného než životnost při používání. Filtr po datu na obalu se nepoužívá, filtr v datu ale může být po směně nasycený.
Kapitoly 12 až 14 návodu dodávají, že údržbu provádějí odpovědné osoby podle návodu výrobce, prostředky, které nejsou přidělené jednotlivcům, se čistí a dezinfikují, čisté a znečištěné se skladují odděleně a o hodnocení rizik, výběru, údržbě i školení se vedou záznamy přístupné uživatelům. Výcvik má každý uživatel dostat na začátku a opakovat ho podle návodu nejméně jednou ročně (článek 11.3). Prokazatelné seznámení s používáním prostředku ukládá i § 3 odst. 3 NV č. 390/2021 Sb.
Jak kontrolu používání prostředků vést, aby byla doložitelná, jsem rozebral v článku Kontrola používání OOPP.
12. Jak vybrat a zapsat ochranu dýchacích cest
Celý postup od zjištění rizika po zápis do seznamu OOPP v pořadí, které odpovídá ČSN EN 529 a NV č. 390/2021 Sb.:
- Zjistěte látku, její formu a koncentraci. Prach, dým, mlha, plyn nebo pára, nejhorší předvídatelná koncentrace a hygienický limit z NV č. 361/2007 Sb. Vycházíte z vyhodnocení rizik a z přílohy č. 1 NV č. 390/2021 Sb. (§ 4 odst. 1).
- Ověřte, že riziko nejde omezit jinak. Náhrada látky, uzavření, odsávání, mokrý postup, zkrácení expozice. Teprve co zbude, řeší osobní ochranný prostředek (§ 104 odst. 1 zákoníku práce).
- Zjistěte, jestli je dost kyslíku a jestli nejde o ovzduší bezprostředně nebezpečné životu. Když ano, patří na místo izolační přístroj s obličejovou maskou; u plynů a par s neznámou koncentrací ho návod doporučuje také.
- Spočítejte potřebnou ochranu. Koncentrace dělená limitem. Vyberte prostředek, jehož stanovený ochranný faktor (APF) je vyšší, s rezervou na horší podmínky.
- Vyberte typ filtru. Podle látky a její formy, s pomocí bezpečnostního listu. Na plyny a páry nikdy samotný respirátor FFP.
- Posuďte nošení. Vousy, brýle, fyzická zátěž, teplo, doba nošení, komunikace a slučitelnost s ostatními prostředky (§ 3 odst. 1 a 2 NV č. 390/2021 Sb.). U vousů kukla nebo přilba s ventilátorem.
- Stanovte dobu používání a výměny. Respirátor na směnu, filtry podle výrobce, bezpečnostní přestávky podle § 39 NV č. 361/2007 Sb., kde se na práci vztahují.
- Zaměstnance prokazatelně seznamte a nacvičte s ním nasazení. Kontrola těsnosti před použitím, výměna filtrů, skladování. Opakujte podle návodu nejméně jednou ročně.
- Zapište výsledek do seznamu OOPP a evidujte výdej. Ne „respirátor“, ale například „polomaska podle ČSN EN 140 s filtry A2P3 podle ČSN EN 14387, výměna filtrů po každé směně“.
Kde se se škodlivinami pracuje pravidelně, vyplatí se mít ochranu dýchání zapsanou po profesích. Údržbář potřebuje jiné prostředky než zubní technik a obojí se dá připravit dopředu.
13. Časté dotazy
Ne. Respirátory podle ČSN EN 149+A1 chrání jen proti částicím, tedy proti prachu, dýmu a mlze, a to i ve třídě FFP3. Na páry rozpouštědel a ředidel patří maska s plynovým filtrem typu A, a když se zároveň stříká, kombinovaný filtr s částicovou částí, například A2P2 nebo A2P3. Typ a třídu potvrdí bezpečnostní list látky a výpočet potřebné ochrany.
Respirátor ani polomasku mu nedávejte, protože nebudou těsnit. ČSN EN 529 výslovně doporučuje nevybírat prostředky závislé na těsnění na obličeji pro lidi s vousy v místě těsnění a uvádí, že ochranu může zhoršit už jednodenní strniště. Řešením je kukla nebo přilba s ventilátorem podle ČSN EN 12941, která na těsnění nezávisí. Druhou možností je dohoda o oholení před směnou, kterou je potřeba zapsat do pravidel používání.
Respirátor označený NR je podle ČSN EN 149+A1 určen jen na jednu směnu a návod výrobce na to musí upozornit. Opakovaně lze používat jen respirátor označený R, a to způsobem, který popisuje výrobce. Zaměstnavatel by měl mít dost kusů, aby se respirátor neodkládal do kapsy na další den.
Žádná pevná doba neexistuje. Číslo třídy (1, 2, 3) určuje jen laboratorní kapacitu a norma výslovně říká, že neodpovídá skutečné době na pracovišti. Dobu použití je potřeba získat od výrobce pro konkrétní látku, koncentraci, vlhkost a dechovou zátěž. Pevná omezení mají jen některé typy: AX a NO-P3 jedna směna, Hg-P3 nejvýš 50 hodin. Spoléhat na to, že zaměstnanec průnik ucítí, ČSN EN 529 odmítá.
Zákoník práce ani nařízení vlády č. 390/2021 Sb. a č. 361/2007 Sb. zkoušku těsnosti výslovně nepožadují. ČSN EN 529 ji ale popisuje v příloze E a posouzení, jestli prostředek konkrétnímu člověku sedí, považuje za součást výběru. Kontrolu nasazení uživatelem před každým použitím doporučuje vždy. Zkouška těsnosti dává smysl při zavádění nového modelu, při změně obličeje zaměstnance a u prací s vysokou potřebnou ochranou, kde rozhoduje každé procento.
Doporučené produkty
Vzor směrnice o poskytování OOPP s kompletní sadou příloh
Směrnice s vlastním seznamem OOPP podle § 104 zákoníku práce a NV 390/2021: kdo vybírá, kdo vydává, jak se kontroluje a kdy se mění filtry.
DESETIMINUTOVKA: Pracoviště: prach a škodliviny v pracovním ovzduší
Krátké školení o prachu a škodlivinách v ovzduší: proč nejdřív odsávání a mokrý postup a teprve potom respirátor.
Doplněk: Chemické látky v provozu
Chemické látky v provozu: bezpečnostní list, expoziční limity a odkud vzít typ filtru.
Karta OOPP: stavební dělník (19 prostředků s normami a pokyny)
Stavební dělník: FFP2 a FFP3 na křemenný prach, polomaska s filtry, s důvodem a normou u každého prostředku.
Karta OOPP: údržbář (22 prostředků s normami a pokyny)
Údržbář: polomaska s filtry na běžné práce a izolační dýchací přístroj pro vstup do uzavřených prostor.
Karta OOPP: zubní technik (12 prostředků s normami a pokyny)
Zubní laboratoř: FFP3 na křemenný a kovový prach a polomaska A2P3 na páry monomeru.
MPBP: práce v uzavřených a stísněných prostorech
Místní provozní předpis pro uzavřené a stísněné prostory: měření kyslíku, povolení ke vstupu, izolační přístroj a záchrana.
Evidenční list pro výdej OOPP s vyplněným vzorem
Evidenční list výdeje: kdo dostal jaký respirátor a filtry a kdy byl seznámen s nasazením.
Doklad o kontrole používání OOPP, přehled kontrol a upozornění
Doklad o kontrole používání OOPP: nasazení, stav masky, doba použitelnosti filtrů.
Balíček: OOPP kompletně (směrnice, 10 karet profesí, kontrola)
Směrnice, deset karet profesí a kontrola v jednom balíčku pro firmu, která OOPP dává dohromady od začátku.
