Bezpečnostní obuv podle normy 2022: co znamená S3, SR a PS

Bezpečnostní obuv je nejběžnější osobní ochranný pracovní prostředek vůbec. Nosí ji skladníci, stavbaři, údržbáři, řidiči, kuchaři i uklízečky, a právě proto se o ní přemýšlí nejméně. Do seznamu OOPP se napíše „bezpečnostní obuv S3“ nebo „pracovní obuv SRC“, nákupčí objedná, co je v katalogu levné, a tím to končí. Jenže norma, podle které se bezpečnostní obuv vyrábí a zkouší, prošla v posledních letech zásadní revizí a řada zažitých označení přestala platit.

Česká verze ČSN EN ISO 20345 ed. 2 vyšla v lednu 2023 a převzala evropskou normu EN ISO 20345:2022. Podle národní předmluvy s ní předchozí vydání ze srpna 2012 platilo souběžně jen do 31. března 2023. Od té doby je jediným platným zněním nové vydání, doplněné v roce 2024 změnou A1. Spolu s ní se obnovily i sesterské normy: ČSN EN ISO 20347 ed. 2 pro pracovní obuv, ČSN EN ISO 20346 ed. 2 pro ochrannou obuv a ČSN EN ISO 20344 se zkušebními metodami, na které všechny tři odkazují.

Prošel jsem všechny čtyři normy včetně jejich změn. V článku najdete, co znamenají kategorie a značky, jaké konkrétní meze za nimi stojí, kdy se má obuv podle normy vyměnit a jak z toho poskládat zápis do seznamu OOPP, který obstojí při kontrole i po úrazu. Obsah norem převyprávím vlastními slovy a odkážu na článek, ze kterého vychází, protože text normy je autorsky chráněný. Proč normy v praxi skoro nikdo nečte, i když na nich stojí řada povinností, jsem popsal v článku ČSN, které nikdo nečte.

1. Tři normy, tři úrovně ochrany prstů

Obuv pro práci se podle norem dělí do tří skupin a rozhoduje o tom jediná součást: tužinka, tedy ochranná špička nad prsty. Písmeno na začátku kategorie vám řekne, do které skupiny bota patří.

Hodnoty pro bezpečnostní a ochrannou obuv jsou v definicích obou norem (čl. 3.1). Tam, kde hrozí pád předmětu na nohu, se v praxi volí bezpečnostní obuv, ochrannou obuv s tužinkou na 100 J v nabídce dodavatelů potkáte málokdy. Pracovní obuv kategorie O nechrání prsty vůbec. To neznamená, že je horší, jen že chrání před jinými riziky: uklouznutím, chladem, vodou nebo statickou elektřinou.

Všechny tři normy dále dělí obuv podle konstrukce na třídu I, třídu II a hybridní obuv (tab. 1 ČSN EN ISO 20345). Třída I je obuv z usně a jiných materiálů s výjimkou celopryžové a celopolymerní, tedy klasická kožená bota. Třída II je obuv tvářená vcelku z pryže nebo polymeru, typicky holínka. Hybridní obuv kombinuje obojí, například tvářený polymerový spodek s koženým nebo textilním svrškem, a značí se dodatkem H: bezpečnostní hybridní obuv jako SBH, pracovní jako OBH. Tvar obuvi se pak označuje písmeny A až E, od polobotky (A) přes kotníčkovou (B), poloholeňovou (C) a holeňovou (D) až po vysokou obuv (E).

Proč na třídě záleží, uvidíte u elektrických vlastností a u odolnosti proti vodě. Některé značky se totiž dají přiznat jen obuvi určité třídy a třída I se při dlouhém nošení ve vlhku chová jinak než třída II.

2. Kategorie S1 až S7: co skrývá jedno písmeno a číslo

Kategorie je zkratka za balíček vlastností, které výrobce musí splnit všechny najednou. Norma je v tab. 20 sestavila tak, aby pokryly nejčastější kombinace. Základem je kategorie SB, tedy obuv, která splňuje jen základní požadavky včetně tužinky. Každá další kategorie k ní něco přidává:

Pracovní obuv má v ČSN EN ISO 20347 ed. 2 (tab. 17) úplně stejnou stavbu s písmenem O: OB, O1, O2, O3 a jeho varianty, O4, O5, O6 a O7. Jen bez tužinky. Ochranná obuv podle ČSN EN ISO 20346 ed. 2 obdobně používá PB až P7.

Ze stavby tabulky plynou tři věci, které se v praxi pletou nejčastěji:

• Kategorie S6 a S7 jsou nové. Rozdíl mezi S2 a S6 je v tom, že u S2 se zkouší průnik a absorpce vody svrškem, kdežto u S6 odolnost proti vodě celé boty. Kdo potřebuje stát celý den v mokru, S3 mu nestačí a měl by chtít S7, nebo značku WR.
• Odolnost proti palivovému oleji není součástí žádné kategorie. V tab. 16 je značka FO vedená mezi dodatečnými požadavky. Kdo pracuje s naftou, oleji nebo mazivy, musí FO na botě vidět výslovně, kategorie S3 sama o sobě nic takového neslibuje.
• Písmeno za S3, S5 a S7 nese typ vložky proti propíchnutí. S3 znamená kovovou vložku, S3L a S3S dva typy nekovové. Rozdíl mezi nimi není kosmetický a vrátím se k němu za chvíli.

Totéž platí, když se ochrana proti propíchnutí přidává k nižší kategorii značkou. S1P znamená kategorii S1 s kovovou vložkou, S1PL a S1PS s nekovovou vložkou příslušného typu. Norma v čl. 8.4 uvádí jako příklady zápisy S1PS a S3L.

3. Uklouznutí: SRA, SRB a SRC už neexistují

Největší změna nového vydání se týká odolnosti proti uklouznutí. Předmluva normy výslovně uvádí, že označení SRA, SRB a SRC bylo odstraněno a nahrazeno značkami SR a Ø. Dnes platí jednoduché pravidlo: základní zkouška uklouznutí je povinná pro každou bezpečnostní obuv s běžnou podešví a nemá žádnou značku. Značka se přidává jen za tvrdší dodatečnou zkoušku s glycerinem.

Základní zkouška podle čl. 5.3.5.2 probíhá na keramické dlaždici polité roztokem laurylsulfátu sodného, tedy zředěným mýdlovým roztokem. Měří se součinitel tření ve dvou situacích a obuv musí podle tab. 7 dosáhnout:

Zkouška se značkou SR (čl. 6.2.10 a tab. 19) používá místo mýdlového roztoku glycerin, který napodobuje vazké znečištění podobné oleji. Proto jsou požadované hodnoty nižší. Příloha C k tomu vysvětluje, že glycerin je pro podešev velmi tvrdá zkouška a dosažené hodnoty jsou v ní přirozeně nízké. SR je dnes značka, kterou hledáte tam, kde je podlaha mastná: v kuchyni, na jatkách, v potravinářské výrobě, v dílně s oleji.

Značka Ø znamená opak, obuv na uklouznutí zkoušená nebyla. Podle čl. 5.3.5.1 se tak značí obuv pro zvláštní účely s hroty, kovovými cvočky a podobnými prvky, která je určená na měkký terén, jako je písek, bahno nebo lesní půda. Ø tedy není vada, ale informace, že obuv nepatří na halovou podlahu.

Informativní příloha C normy přidává k číslům výklad, který se v katalozích neobjevuje. Podle výzkumu, na který norma odkazuje, je při součiniteli tření pod 0,24 uklouznutí při běžné chůzi vysoce pravděpodobné, a hodnota 0,36 se obecně považuje za nízké riziko. Příloha zároveň upozorňuje, že ani základní, ani SR zkouška nenapodobují venkovní terén, bláto nebo štěrk, které ucpou dezén a tření výrazně sníží. Odolnost se měří na nové obuvi a s opotřebením dezénu klesá. A při znečištění kuchyňským nebo minerálním olejem může i obuv odolná proti uklouznutí riziko jen snížit a často nezbývá než znečištění nedopustit nebo ho okamžitě odstranit.

Příloha C také označuje výrazy jako „protiskluzový“, „neklouzavý“ nebo „bezpečný proti uklouznutí“ za zavádějící a doporučuje je nepoužívat. Do seznamu OOPP proto nepište „protiskluzová obuv“, ale konkrétní požadavek: základní zkouška, nebo SR.

Podlaha je přitom polovina rovnice. Obuv se zkouší na laboratorní dlaždici, kdežto skutečná podlaha může být hladká epoxidová stěrka nebo leštěný beton. Norma proto doporučuje pro posouzení vhodnosti na konkrétním pracovišti terénní zkoušku, tedy vyzkoušet obuv v reálném provozu. V praxi to znamená dát ji na pár týdnů několika zaměstnancům dřív, než se nakoupí pro všechny.

4. Propíchnutí: P, PL a PS nejsou totéž

Pod ochranou proti propíchnutí si většina lidí představí ocelovou planžetu. Platná norma ale rozlišuje tři typy vložky (tab. 16 a čl. 6.2.1.1.2 až 6.2.1.1.4) a každý se zkouší jinak:

Zkouší se podle ČSN EN ISO 20344 (čl. 5.9 a 5.10) na čtyřech místech podešve, z nichž aspoň jedno je v oblasti paty, a pro každý typ vložky se používá jiný zkušební hrot. Rozdíl mezi nimi popisuje čl. 8.4 v informacích, které musí výrobce uživateli předat. Ocelová vložka chrání zhruba stejně bez ohledu na to, jak tenký nebo špičatý předmět na ni narazí, jenže výrobce ji kvůli konstrukci boty nemusí roztáhnout přes celé chodidlo. Nekovová vložka je obvykle lehčí a ohebnější a zakryje víc plochy, za to její odolnost víc kolísá podle tvaru předmětu. Mezi oběma nekovovými typy bývá PS vhodnější tam, kde hrozí propíchnutí tenčími předměty.

Pro výběr to znamená, že S3 a S3L nejsou zaměnitelné jen proto, že obě mají „ochranu proti propíchnutí“. Ochranu proti propíchnutí poskytují všechny tři typy. Kde se pracuje s tenkými ostrými předměty, s dráty, třískami nebo hřebíčky malého průměru, je namístě chtít PS. Kde je pro zaměstnance důležitá ohebnost a nízká hmotnost obuvi, je podle mé zkušenosti rozumné zvážit nekovovou vložku, a to po porovnání s riziky konkrétní práce.

Norma k tomu přidává upozornění, které musí být v návodu: laboratorní výsledek platí pro zkušební hroty a síly. Čím tenčí hřeb a čím větší síla, ať při došlápnutí nebo při seskoku, tím větší riziko, že vložka neodolá. Proto je potřeba myslet i na další opatření, například úklid hřebíků z bednění, ne spoléhat jen na podešev.

5. Antistatická obuv není ochrana před proudem

Kategorie S1 a vyšší obsahují antistatické vlastnosti automaticky. Mnoho lidí z toho vyvozuje, že bezpečnostní obuv chrání i elektrikáře. Norma to vyvrací.

Elektrické vlastnosti mají dvě úrovně (čl. 6.2.2). Částečně vodivá obuv, značka C, nesmí mít elektrický odpor vyšší než 100 kΩ. Antistatická obuv, značka A, musí mít odpor vyšší než 100 kΩ a nejvýš 1 000 MΩ, a to po klimatizaci v suchém i v mokrém prostředí. Obě slouží k odvedení statické elektřiny, aby jiskra nezapálila hořlavé látky nebo páry.

Informace, které výrobce musí podle čl. 8.2 předat, ve znění změny A1 z roku 2024 upozorňují na několik věcí:

• Antistatická obuv sice vytváří odpor mezi chodidlem a zemí, ale nemusí poskytovat úplnou ochranu a na práci na elektrických instalacích pod napětím se nehodí. Elektricky izolační obuv má vlastní normu EN 50321-1 a změna A1 výslovně uvádí, že ji norma na bezpečnostní obuv nepokrývá.
• Částečně vodivá obuv se nemá používat tam, kde není úplně vyloučeno riziko úrazu proudem, protože odpor mezi člověkem a zemí je záměrně nízký.
• Odpor obuvi není stálý. Mění se s tím, jak se bota ohýbá, jak je špinavá a jak je vlhká, a ve vlhku nemusí antistatická obuv fungovat. Kožená obuv třídy I nasaje vlhkost a ve vlhkém a mokrém prostředí se může stát vodivou. Tam, kde takové podmínky hrozí, je vhodnější celopryžová nebo celopolymerní obuv třídy II.
• Izolující vložka nebo ponožka mezi napínací stélkou a chodidlem může elektrické vlastnosti zhoršit nebo zrušit. Kombinace obuvi a vložky se má přezkoušet a doporučují se antistatické ponožky.
• Kde je obuv kritická pro bezpečnost, například při manipulaci s výbušninami, doporučuje norma zavést vlastní pravidelné měření odporu a před vstupem do nebezpečného prostoru zkontrolovat elektrické vlastnosti obuvi, pokud podešev mohla znečistit látka zvyšující odpor.

Pro elektrikáře z toho plyne jednoduché pravidlo. Bezpečnostní obuv S3 nosí kvůli prstům a hřebíkům, ne kvůli proudu. Ochranu před úrazem elektrickým proudem zajišťují izolační pomůcky, které mají vlastní normy i lhůty zkoušek.

6. Další značky: kdy je potřebujete

Mimo kategorie zná norma řadu dodatečných značek (tab. 16), které výrobce přidává za kategorii, pokud obuv danou zkouškou prošla. Pro výběr je užitečné vědět, co za každou stojí:

Značka CI má i přímou oporu v právním předpisu. Podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. musí být zaměstnanec při poklesu teploty vzduchu na pracovišti na 4 °C a nižší vybaven mimo jiné pracovní obuví chránící před chladem. Skladník, který jezdí do mrazírny ve stejné obuvi S1P jako po vytápěné hale, tak nemá jen studené nohy, ale i chybějící OOPP.

Pozor také na tvrzení, která na obuvi nemají normovanou značku. Podle normy musí výrobce u každého dodatečného označení souvisejícího s bezpečností umět doložit důkaz. Pokud tvrdí, že obuv je „odolná vůči kyselinám“, musí být zkoušena podle EN 13832-3 pro obuv chránící proti chemikáliím. Nápis „chemicky odolná podešev“ bez odkazu na tuto zkoušku nic nezaručuje.

7. Co musí být na botě a v návodu

Kapitola 7 normy stanoví, co musí nést každý půlpár, a to čitelně a tak, aby se značení neodřelo, typicky ražbou do materiálu: velikost, jméno a adresa výrobce, výrobcem označený typ, aspoň rok a měsíc výroby, odkaz na normu a kategorie nebo značky ochranných vlastností. Odkaz na normu a kategorie mají být vedle sebe nebo pod sebou, takže na jazyku boty najdete typicky zápis ve tvaru čísla normy a kategorie se značkami.

Rok a měsíc výroby nejsou formalita. Obuv stárne i nenošená ve skladu. Proto nové vydání zavedlo v čl. 8.5 povinnost výrobce uvést datum použitelnosti, které závisí na čase a na prostředí, v němž se obuv skladuje. Výrobce za něj odpovídá a má ho doložit zkouškami nebo zkušenostmi. Kdo nakupuje obuv do zásoby na několik let, má si datum použitelnosti ověřit.

Návod, který musí obuv provázet (čl. 8.1), obsahuje mimo jiné vysvětlení všech značek, omezení použití, například rozsah teplot, pokyny pro skladování a údržbu s uvedením nejdelší lhůty mezi údržbovými kontrolami, pokyny k čištění a upozornění, že obuv se nesmí upravovat s výjimkou ortopedických úprav podle přílohy A. Pokud je obuv dodána s vkládací stélkou, smí se podle čl. 8.3 používat jen s ní a vyměnit ji lze jen za srovnatelnou stélku od výrobce obuvi nebo za stélku jiného výrobce, se kterou obuv prokazatelně dál splňuje požadavky normy.

To má praktický dopad. Zaměstnanec, který si do bot vloží vlastní gelovou vložku z drogerie, může nevědomky zhoršit ochranu prstů, absorpci energie v patě i elektrické vlastnosti. Pokud potřebuje ortopedickou úpravu, nabízí příloha A tři cesty: obuv vybavenou stélkami na míru, upravenou bezpečnostní obuv a bezpečnostní obuv vyrobenou na míru. U všech tří platí, že úprava musí být se samotnou obuví vyzkoušená.

8. Kdy bezpečnostní obuv vyřadit

Pevnou lhůtu výměny obuvi nestanoví zákon ani norma. Nařízení vlády č. 390/2021 Sb. v § 3 odst. 4 ukládá zaměstnavateli stanovit způsob, podmínky a dobu používání OOPP podle četnosti a závažnosti rizik, druhu práce a vlastností prostředku. Podle § 3 odst. 5 se nový prostředek přiděluje vždy, když u původního skončila výrobcem stanovená životnost, ztratil funkční vlastnosti nebo účinnost proti rizikům, nebo když jeho používání samo představuje riziko.

Kdy obuv ztratila funkční vlastnosti, popisuje informativní příloha B normy s nákresy. Bezpečnostní obuv by se podle ní měla vyměnit, jakmile se objeví některá z těchto známek opotřebení:

• zřetelné a hluboké praskliny ve svršku, které zasahují do poloviny tloušťky materiálu;
• značné odření svršku, zvlášť pokud je odhalená tužinka nebo vyztužení špičky;
• deformace svršku nebo rozpárané švy na holeni;
• trhliny v podešvi delší než 10 mm a hlubší než 3 mm;
• oddělení svršku od podešve v délce přes 15 mm a hloubce přes 5 mm;
• výstupky dezénu nižší než 1,5 mm v kterémkoli místě;
• výrazně deformovaná nebo rozdrcená původní stélka;
• zničená podšívka nebo ostré okraje tužinky, které mohou zranit;
• oddělování vrstev podešve a výrazná deformace podešve teplem, například slité nebo roztavené výstupky dezénu;
• nefunkční zapínání, ať jde o zip, tkaničky, očka nebo jiný systém.

Výstupek dezénu pod 1,5 mm je kritérium, které se dá změřit hloubkoměrem nebo i obyčejným posuvným měřítkem a které má přímou vazbu na uklouznutí. Hodí se proto do kontroly OOPP, kterou vedoucí zaměstnanci dělají pravidelně. Jak kontrolu používání OOPP doložit, popisuji v článku Kontrola používání OOPP. Do vlastního předpisu stačí převzít kritéria z návodu výrobce a doplnit je kritérii z přílohy B tam, kde návod mlčí.

9. Jak obuv vybrat a zapsat do seznamu OOPP

Zákoník práce v § 104 odst. 1 ukládá zaměstnavateli poskytnout OOPP, pokud rizika nelze odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce. Podle odst. 2 přísluší zaměstnanci jako OOPP i pracovní obuv, pokud v daném prostředí podléhá mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci. A podle odst. 5 se OOPP poskytují bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik. Nařízení vlády č. 390/2021 Sb. v § 2 písm. a) naopak vylučuje z OOPP běžnou pracovní obuv, která neslouží k ochraně před riziky a nepodléhá mimořádnému opotřebení ani znečištění.

Postup, který obstojí při kontrole inspekce i po úrazu, vypadá takto:

1. Vyjděte z rizik konkrétní práce. Podle § 4 odst. 1 NV 390/2021 se rizika určují podle přílohy č. 1 a z vyhledávání a vyhodnocování rizik. Příloha č. 3 uvádí příklady: obuv s bezpečnostní tužinkou například pro manipulaci s nákladem, pro práce na staveništích a ve skladech nebo pro manipulaci s mraženými bloky masa, obuv odolnou proti uklouznutí pro úklid, potravinářství nebo práci ve vlhkém prostředí, antistatickou nebo vodivou obuv pro manipulaci s výbušninami.
2. Zvolte druh obuvi. Hrozí pád nebo přimáčknutí předmětu na prsty, pak bezpečnostní obuv S. Nehrozí, pak může stačit pracovní obuv O s potřebnými vlastnostmi.
3. Zvolte kategorii a u S3, S5 a S7 i typ vložky. Kovová vložka P, nekovová PL, nebo nekovová PS tam, kde hrozí tenké ostré předměty.
4. Doplňte dodatečné značky, které riziko vyžaduje. SR na mastnou podlahu, CI do chladu, FO k olejům, HRO k horkým povrchům, WR do celodenního mokra, M na nárt, SC pro práci vkleče.
5. Ověřte podlahu a obuv v provozu. Nechte vybraný model nosit několika zaměstnancům v reálných podmínkách, jak doporučuje příloha C normy, dřív než ho nakoupíte pro všechny.
6. Myslete na velikost a zdravotní stav. Podle § 3 odst. 1 NV 390/2021 musí být OOPP přizpůsoben fyzickým předpokladům zaměstnance a respektovat ergonomii a jeho zdravotní stav. Obuv, která tlačí, se nenosí. Ortopedickou úpravu řešte podle přílohy A normy, ne vlastní vložkou.
7. Zapište do seznamu úplné označení. Ne „bezpečnostní obuv“, ale například „bezpečnostní obuv ČSN EN ISO 20345, kategorie S3S, SR, CI, tvar B“. U pracovní obuvi obdobně „ČSN EN ISO 20347, O2, SR“. Uveďte i dobu používání nebo podmínky výměny.
8. Prokazatelně seznamte a kontrolujte. Podle § 3 odst. 3 NV 390/2021 musí být zaměstnanec s používáním OOPP prokazatelně seznámen a podle § 104 odst. 4 zákoníku práce musí zaměstnavatel OOPP udržovat v použitelném stavu a kontrolovat jejich používání.

Hotové zápisy pro nejčastější profese najdete na kartách OOPP. Každá uvádí u obuvi normu, kategorii a dodatečné značky podle vydání 2022, a k tomu důvod, proč právě tyhle. Tady jsou tři příklady, jak se stejná „protiskluzová obuv“ liší podle profese:

Výdej obuvi a dalších OOPP je dobré evidovat, protože evidenční list s podpisem je zároveň nejjednodušším dokladem o tom, že zaměstnanec prostředek dostal a byl s ním seznámen.

10. Časté dotazy