Zákon o požární ochraně po 40 letech: audit a 10 změn

Zákon České národní rady o požární ochraně nese datum 17. prosince 1985. Je mu tedy přes čtyřicet let. Prováděcí vyhláška č. 246/2001 Sb. platí od roku 2001 a poslední novela, účinná od 1. ledna 2026, se týká hlavně stavebního řízení. Tento audit vychází z obou předpisů v aktuálním znění a z provozních částí českých technických norem a porovnává je s tím, jak prevenci řeší Německo, Rakousko, Slovensko, Polsko, Anglie, Irsko, Nizozemsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko a USA.

Šel jsem do toho s podezřením, že začlenění, dokumentace zdolávání požárů a požární řády v dnešní podobě moc smyslu nedávají. Část podezření se potvrdila, část ne, a u směrnic i školení se jako technik držím vlastního názoru, i když ho neumím podložit měřením. V textu to rozlišuji. Největší překvapení je jinde: český systém není špatný v tom, co požaduje, ale v tom, že sází na dokumenty a vyvěšené texty tam, kde by měl lidi cvičit a ověřovat výsledek, a že to, co hasiči po požáru zjistí, se k provozovatelům průběžně nedostává. Kontroly přitom vedle dokumentace opakovaně nacházejí zařízení bez kontroly nebo mimo provoz a závady na únikových cestách.

Dvě věci předem. Jsem technik požární ochrany (osvědčení č. Š - TPO - 3 / 2011) a tenhle web prodává vzory požárních řádů. Kdyby moje návrhy prošly, část těch vzorů by nikdo nepotřeboval a část práce techniků by zmizela. A text se týká prevence za provozu, ne projektování staveb. Názory v části o návrzích jsou moje a označuji je tak. Co nevím, je sepsané v samostatné kapitole.

1. Verdikt v jedné tabulce

2. Kde vzniká škoda a co kontroly opravdu nacházejí

Než se bavíme o paragrafech, je dobré vědět, co má prevence vlastně řešit. Statistická ročenka HZS ČR za rok 2025 eviduje 19 031 požárů, přímé škody 5,27 miliardy Kč, 93 lidí usmrcených v přímé souvislosti s požárem (113 celkem) a 1 572 zraněných.

Podíly jsem dopočítal z tabulek ročenky. Obraz se v jednotlivých letech mírně mění, u obytných budov se podíl přímých obětí mezi lety 2021 a 2025 pohyboval od 47 do 65 %. Princip ale drží: zhruba polovina přímých obětí umírá doma, v budovách pro výrobu a služby téměř nikdo a firmy tam přicházejí hlavně o majetek. Režim začlenění a dokumentace přitom míří na firmy a bytové domy výslovně vynechává v kritériu výšky budovy (§ 4 odst. 2 písm. g) zákona).

Podobně vypovídají příčiny. Technické závady způsobily v roce 2025 přes 53 % škod a 5 přímých obětí. Nedbalost 18,6 % škod a 47 přímých obětí, z toho kouření 18. Na první problém platí údržba a revize strojů a elektrických zařízení, na druhý chování. Přepsaný dokument sám ani jedno nezlepší. Německá statistika pojistitelů IFS za rok 2023 má podobný tvar: elektřina 32 %, lidské chování 22 %, přehřátí 8 %, sváření a podobné práce 3 %. IFS sám upozorňuje, že jeho soubor není reprezentativní.

2.1 Co ukazují tematické kontroly

Kontroly nejsou náhodný vzorek, HZS si cíle vybírá, takže procenta nejde zobecnit na všechny firmy. Přesto se napříč akcemi vracejí podobné věci: PBZ a dokumentace ve všech čtyřech, zablokované nebo neoznačené únikové cesty ve třech, užívání v rozporu s povolením ve dvou. Dokumentace je ve dvou akcích první, ve dvou ne. A pozor na výklad: podle ročenky 2024 je neprovozuschopnost PBZ daná zejména neprováděním předepsaných kontrol nebo nesprávným umístěním. Závada na zařízení tedy často neznamená rozbité zařízení, ale kontrolu, která neproběhla. Protiklad „technika, nebo papír“ je proto méně čistý, než se zdá. Anglie to má podobně: v roce 2025/26 úřady nejčastěji nacházely porušení článku o únikových cestách (11 286 případů), údržby (9 727) a teprve potom hodnocení rizika (9 271).

Nejsmutnější český příklad z poslední doby ukazuje totéž. U požáru restaurace v Mostě v lednu 2025 zemřelo sedm lidí. Podle policie host převrhl plynové topidlo, přístup k hlavnímu východu zahradil plamen a druhý východ byl zavřený, terasa neměla stavební povolení ani kolaudaci, požárně bezpečnostní řešení nebylo po přístavbě aktualizované a hasicí přístroje byly naposledy kontrolované v dubnu 2008. Jsou to zjištění policie. V září 2026 byla podána obžaloba, soud zatím nerozhodl a obžalovaní se považují za nevinné. Povinnosti k těmto věcem už dnes existují, zda a kým byly porušeny, rozhodne soud. Těžko si představit, že by tomuhle požáru zabránil nový typ dokumentu, je to ale můj úsudek.

2.2 Co dělá stát

Rok 2021 je u stanovisek výkyv, další roky se drží kolem 25 tisíc. Kontrol firem je víc než před čtyřmi lety, ale pořád o pětinu méně než v roce 2017 (9 880). Komplexních kontrol bylo v roce 2017 celkem 829, teď je jich třetina, zbytek jsou úzké tematické kontroly, což nemusí být špatně. Rozhodnutí o dokumentaci zdolávání požárů za čtyři roky přibylo o 84 % a je jich dnes desetkrát víc než komplexních kontrol, i když kolik práce jedno rozhodnutí stojí, z dat nevím. Samo Generální ředitelství HZS napsalo v roce 2018 v Koncepci požární prevence o rozsahu povinností slova, která by mohl podepsat kdokoli z oboru: „Přílišné podrobnosti nepřispívají k dosažení cíle“. A dodává, že zahlcují státní správu, že některé povinnosti jsou řešeny duplicitně a některé dílčí jsou jen obtížně vymahatelné. Tu větu nenapsal kritik zvenčí, ale ten, kdo zákon vymáhá.

3. Co je na českém systému dobré a nemělo by se ztratit

Kritika bývá snazší než uznání, a tady by byla navíc nespravedlivá. Řada věcí v zákoně a vyhlášce je dobrá, některé lepší než v zemích, které se dávají za vzor.

• Jasná odpovědnost. Za plnění povinností odpovídá statutární orgán (§ 2 odst. 2 zákona). Irská pracovní skupina po Grenfellu si naopak stěžovala, že není jasné, kdo je „osoba, která objekt ovládá“.
• Konkrétní provozní povinnosti. Volné příjezdy a únikové cesty, přístup k uzávěrům a k hasicím prostředkům (§ 5 odst. 1 písm. b) zákona), průjezdná šířka nejméně 3 m (§ 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky). To je přesně to, co kontroly i tragédie ukazují jako rozhodující.
• Odstupňování podle rizika. Povinnosti se liší podle kategorie. Koncepce HZS sama hodnotí diferenciaci jako vyhovující a evropská rámcová směrnice 89/391/EHS s ní výslovně počítá (čl. 8 a čl. 9 odst. 2). Zkritizovat lze prahy, ne princip.
• Jasný režim kontrol zařízení. Kontrola provozuschopnosti PBZ nejméně jednou za rok (§ 7 odst. 4 vyhlášky, výjimka je jen pro vyjmenované objekty jaderných elektráren), zkoušky EPS po měsíci a půl roce (§ 8), kontrola a periodické zkoušky hasicích přístrojů (§ 9), náležitosti dokladu (§ 7 odst. 8, § 9 odst. 8). Tohle je napsané srozumitelně.
• Výpadek zařízení má pravidlo. Je-li PBZ nefunkční, musí se to vyznačit a odborně způsobilá osoba nebo technik musí zajistit náhradní opatření (§ 7 odst. 6 vyhlášky). Malé ustanovení, které řeší nepříjemnou realitu provozu.
• Státní zkouška odborné způsobilosti. V Anglii dosud požární riziko posuzuje každý, kdo je dostatečně kompetentní, bez licence. Grenfell ukázal jednu slabinu takového systému: podle vyšetřování posuzovatel zkreslil část svých zkušeností a kvalifikací. Anglie teď řeší povinnou certifikaci. Česko má zkoušku před komisí ministerstva už dlouho.
• Praktická příprava hlídek. Vyhláška výslovně chce praktickou část (§ 24 odst. 4) a roční opakování. Německo doporučuje opakovat výcvik po 2 až 5 letech.
• Tvrdý nástroj existuje. Vyloučení věci z užívání, zákaz činnosti a zastavení provozu (§ 36 zákona). Že se používají minimálně, je jiná věc.
• Schválení u opravdu nebezpečných provozů. Posouzení požárního nebezpečí podle § 6a zákona se v roce 2025 týkalo jen 58 rozhodnutí. Přesně takhle má vypadat úzká a přísná vstupní kontrola.
• Dveře pro zjednodušení už v textu jsou. Podle § 40 odst. 5 vyhlášky lze obsah dokumentace zapracovat do jiné provozní dokumentace, § 31 odst. 6 dovoluje v požárním řádu odkázat jinam a § 36 odst. 3 od 1. 1. 2026 připouští elektronický záznam o školení bez podpisu. Jsou to možnosti, o kterých je dobré vědět.

4. Začlenění: dobrý nápad, špatné prahy

Začlenění je pro firmu vstupní brána. Podle něj se určí, jestli potřebuje dokumentaci, školení, hlídky a jak často prohlídky. Sám princip je rozumný. Vady jsou čtyři.

4.1 Skoky bez vztahu ke skutečnému riziku

Každý práh někde být musí, to je v pořádku. Vadí, že na překročení navazuje celý balík najednou, a u prodejny nad 2 000 m² navíc i dokumentace zdolávání požárů schvalovaná státem (§ 18 písm. g) vyhlášky).

4.2 Práh bez plochy

Podle § 4 odst. 2 písm. e) zákona jde o zvýšené nebezpečí „v prostorách, ve kterých se vyskytuje nahodilé požární zatížení 120 kg/m² a vyšší“. Příloha č. 2 vyhlášky přiřazuje archivům právě 120 kg/m². Ani zákon, ani vyhláška přitom neuvádí nejmenší plochu takového prostoru. Čteno doslova, stačí jedna archivní místnost. Předpis sice člení činnosti a místa (§ 4 zákona, § 28 vyhlášky), ale řada povinností je vázána na toho, kdo činnost provozuje (§ 15 a § 16 zákona), a text neříká, jak daleko se režim od dotčeného místa šíří. Aktuální ČSN 73 0802 ed. 2 přitom u archivů a knihoven uvádí vedle hodnoty 120 ještě součinitel a = 0,7, kterým norma zohledňuje odhořívání, a ten se v prahu vyhlášky neobjevuje. Praxe si s tím nějak poradí, ale předpis by neměl stát na rozumném výkladu.

Opačná vada je u výroby. Podle § 4 odst. 2 písm. d) zákona stačí na pracovišti se třemi zaměstnanci zatížení 15 kg/m². Pro představu, stejnou hodnotu dává příloha č. 2 tanečnímu sálu a 20 kg/m² zasedací místnosti. Takový práh podle mě splní velká část dílen, a pak nerozlišuje.

4.3 Dokument jen pro ty nad prahem

Dokumentaci o začlenění vyhláška zná jen pro činnosti se zvýšeným a vysokým nebezpečím (§ 27 odst. 1 písm. a), § 28). Firma, která se považuje za činnost bez zvýšeného nebezpečí, tedy nemá předepsaný nikde žádný doklad, jak k tomu dospěla. A právě u ní je omyl nejdražší. Kontroly průmyslu v roce 2024 uvádějí nesprávné začlenění mezi vadami dokumentace, ročenka to nevyčísluje zvlášť.

4.4 Rozpor v pojmech

Vyhláška definuje požární nebezpečí jako pravděpodobnost vzniku požáru (§ 1 písm. h)). Kritéria v § 4 zákona ale z velké části neměří pravděpodobnost, měří následky: výšku budovy, počet lidí, podzemí. A zatímco zákon mluví o činnostech, „u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah“, vyhláška zavádí „složité podmínky pro zásah“ ve výčtu a) až g), v němž dvě nejširší písmena a) a b) končí neuzavřeným „např.“ (§ 18). Hranice je pak nejasná.

4.5 Jak to řeší jinde

V žádném z porovnaných států jsem nenašel obecné členění všech provozovaných činností do tří kategorií s navázanou sadou dokumentů. To je úsudek z prošlých textů, ne výrok nějaké studie. Nejblíž má Slovensko, které rozlišuje činnosti, místa a čas se zvýšeným nebezpečím. Jinde se povinnosti váží přímo k užití a počtu lidí:

• Finsko: záchranný plán mají mimo jiné pracoviště, kde bývá obvykle aspoň 50 osob, obchody nad 400 m², sklady a průmysl nad 1 500 m², restaurace nad 50 míst (vyhláška 407/2011, původní znění).
• Nizozemsko: oznámení užívání od 150 osob v kancelářích a průmyslu, od 50 v obchodě, od 10 v zařízeních s lůžky (Bbl, tabulka 6.6).
• Polsko: instrukce požární bezpečnosti pro výrobu, sklad i veřejné budovy, s výjimkou objektů do 1 000 m³ bez výbušné zóny.
• Německo: pouze dvě úrovně ohrožení, normální a zvýšená (ASR A2.2).
• Dánsko: kategorie podle užití a kapacity určují lhůtu prohlídky úřadem, ne seznam papírů.

Můj návrh: aby každý provozovatel měl krátký záznam, jak k zařazení dospěl, tři úrovně nechat, ale výslovně říct, že povinnosti platí pro dotčené místo a ne pro celého provozovatele. Doplnit minimální plochu a počet osob a oddělit dvě otázky, které § 4 míchá dohromady: jak snadno může vzniknout požár a jak zlé by byly následky. Čísla si netroufám navrhovat bez dat, proto by je měl HZS spočítat z vlastní statistiky požárů a zveřejnit.

5. Dokumentace zdolávání požárů: obsah ano, proces ne

Tady jsem byl nejvíc na pochybách a výsledek je dvojí. Hasič, který v noci přijede do cizího závodu, opravdu potřebuje vědět, kde je hlavní uzávěr plynu, co je ve skladu a kam nesmí bez dýchací techniky. § 18 písm. b) vyhlášky to popisuje přesně: jde o prostory, kde by vstup hasičů bez upozornění znamenal ohrožení jejich zdraví a života. Tuhle část bych neoslaboval ani o čárku. Dokumentace zdolávání požárů patří k mála dokumentům v systému, které mají jasného čtenáře a jasný účel. Problém je kolem něj.

• Je podmínkou provozu. Podle § 6b odst. 1 zákona lze činnost provozovat „za podmínky“, že dozor dokumentaci schválí. Není to běžná povinnost, je to povolení.
• Dopadá i na provozy, kde důvod není zjevný. Podle § 18 písm. g) vyhlášky patří mezi složité podmínky všechny stavby pro obchod a pro shromažďování většího počtu osob. Velká prodejna potravin je v tom stejná jako sklad pyrotechniky.
• Blokuje změny. Podle § 6b odst. 7 zákona se před změnou, která má vliv na obsah, předkládá nová dokumentace a „do doby schválení předložené dokumentace nelze změny v provozované činnosti provést“. U běžného provozu se to může týkat i přestavby skladu, pokud mění údaje v dokumentaci.
• Sankce nesedí. Provoz bez schválené dokumentace nebo změna v rozporu s § 6b odst. 7 znamená pokutu až 10 mil. Kč (§ 76c odst. 2). Neudržování volných únikových cest až 500 tisíc Kč (§ 76 odst. 2 písm. a)), u vysokého nebezpečí až milion. Horní hranice za papír je tak desetkrát až dvacetkrát vyšší než za zablokovaný východ.
• Soukromý zpracovatel počítá síly hasičů. Základní text operativního plánu obsahuje operativně taktickou studii, nejsložitější variantu požáru a výpočet sil a prostředků jednotek (§ 34 odst. 3 písm. a) vyhlášky). Podkladem je požární poplachový plán, který je k dispozici jen k nahlédnutí u dozoru (§ 34 odst. 6 a 7).
• Vzniká po provozovatelích, ne po budovách. V obchodním centru s řadou nájemců je to s jednotným obrazem pro hasiče složité. Kdo odpovídá za společné části, řeší jen obecný § 2 odst. 2 zákona.
• Stojí kapacitu. 2 811 rozhodnutí za rok. Povinnost schvalování zavedla „vrbětická“ novela účinná od srpna 2017 jako reakci na výbuchy muničních skladů, tedy na něco úplně jiného než na prodejnu.

Plukovník a právník Filip Dostál přísnou výměnu dokumentace při změnách v zásadě podporuje a kritizuje hlavně nešťastnou stylizaci § 6b. Má to své opodstatnění: zastaralá karta je pro hasiče horší než žádná. Jenže přísnost může chránit obsah, ne nutně schvalovací řízení.

5.1 Jinde se dokumenty předávají, neschvalují

Můj návrh: rozdělit to na dvě úrovně. Každý objekt ze skupiny, kde to má smysl, předá hasičům krátkou kartu na jeden až dva listy, elektronicky a do jejich systému: plán, přístupy, uzávěry, nebezpečné látky, kontakt, PBZ. Předává ji vlastník budovy, nájemci mu dodají svou část. Při změně se karta opraví a odešle, bez čekání. Schvalování v řízení zůstane jen u vysokého nebezpečí a u provozů z § 18 písm. b) a c), tedy tam, kde jde hasičům o život. Výpočty sil a prostředků patří hasičům.

Co bych nejdřív chtěl vědět: kolikrát jednotky karty při zásahu opravdu použily a jak aktuální je našly. Tenhle údaj jsem nikde veřejně nenašel. Systém s tisíci rozhodnutí ročně by ho mít měl.

6. Požární řád: jeden text pro každého znamená pro nikoho

Začnu tím, co nemůžu dokázat. Tvrzení „požární řády nikdo nečte“ říká každý, kdo jich pár napsal, a já taky. Nenašel jsem ale žádnou studii, která by měřila, kolik lidí vyvěšený požární řád čte nebo zda to mění jejich chování. Proto to nepíšu jako fakt. Vím jen, co je v textu předpisu, a to samo o sobě stačí.

Podle § 31 odst. 2 vyhlášky obsahuje požární řád popis činnosti a charakteristiky nebezpečí, požárně technické charakteristiky látek, nejvýše přípustné množství, podmínky požární bezpečnosti, oprávnění a povinnosti osob, podmínky pohybu a únikových cest a jméno odpovědného vedoucího. K tomu přílohy: pokyny pro hlídku se jmenným seznamem a přehled umístění značek, prostředků a zařízení (§ 31 odst. 3 a 4). A požární řád má být „dobře viditelný a trvale přístupný pro všechny osoby“ (§ 31 odst. 5), přičemž předpis neříká, zda se to týká i příloh se jmény.

Jinými slovy, tentýž dokument má sloužit návštěvníkovi, který potřebuje vědět, kudy ven, zaměstnanci, který potřebuje vědět, co smí u lakovny, a vedoucímu, který potřebuje znát limity množství. Jmenný seznam navíc stárne s každou fluktuací, přičemž dokumentaci neudržovanou v souladu se skutečným stavem může dozor pokutovat (§ 15 odst. 1, § 76 odst. 1 písm. e) zákona).

6.1 Seznamy, které nikomu neslouží

Nejvíc mi vadí povinné přílohy. Podle § 31 odst. 3 vyhlášky je přílohou požárního řádu přehled o umístění výstražných a bezpečnostních značek, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení. Pokyny pro hlídku musí podle § 31 odst. 4 navíc určit vybavení potřebné k prvotnímu zásahu, což se podle mé zkušenosti často řeší dalším výčtem hasicích přístrojů a hydrantů, i když to předpis tak nepíše.

K čemu to je? Značka i hasicí přístroj visí na zdi, kde je každý vidí. Umístění a druh hasicích přístrojů a PBZ už je povinně v dokladu o kontrole (§ 7 odst. 8 písm. c) a § 9 odst. 8 písm. c)). Značky a ostatní věcné prostředky v něm nejsou, ty se ale dají zkontrolovat na místě. Tentýž údaj tak existuje dvakrát až třikrát a s každou přestavbou chodby se musí přepsat, protože dokumentace má odpovídat skutečnosti a kontroluje se nejméně jednou za rok (§ 40 odst. 4). Jediné použití, které si umím představit, je, že si podle něj preventista při prohlídce ověří, že nic nechybí. To ale spíš splní plán s vyznačeným vybavením, doklad je jen stav k poslední kontrole. Člen hlídky se má rozmístění a použití naučit v praktické části přípravy (§ 24 odst. 4) přímo na místě, ne ze seznamu.

Můj návrh: přehled podle § 31 odst. 3 zrušit, kde je vybavení potřeba ukázat, stačí ho zakreslit do plánu. U hlídky je § 31 odst. 4 v zásadě v pořádku: říct, co má při požáru udělat a čím. Stačí vyjasnit, že tím není míněna inventura, a místo jmen povolit funkce. Pokyny bez inventury lze psát už dnes.

6.2 Německý model: tři čtenáři, tři texty

Část A má být podle odborných výkladů jeden list s pevnými nadpisy: předcházení požáru a chování při požáru (zachovat klid, nahlásit, dostat se do bezpečí, pokusit se hasit). DIN jsem v originále nečetl, je placená. Podstatné je, že úřední technické pravidlo DIN uvádí jen jako příklad. Stručnost najdeme i jinde: americká OSHA, tam kde plány vyžaduje její standard, vystačí se dvěma plány o celkem jedenácti povinných bodech a do deseti zaměstnanců je dovoluje sdělit ústně (29 CFR 1910.38 a 1910.39). Její plán prevence se přitom zabývá tím, čím se požáru opravdu předchází: seznam nebezpečí a zdrojů zapálení, hromadění hořlavého odpadu, údržba pojistek tepelných zařízení, kdo odpovídá.

6.3 Švédsko jeden dokument zrušilo a řeklo proč

Nejsilnější zahraniční doklad je švédský. Povinnost podávat písemnou zprávu o požární ochraně, která se v roce 2016 týkala asi 61 500 objektů, zrušil zákon 2020:882 s účinností od 1. 1. 2021. Vládní návrh (Prop. 2019/20:176, kap. 11) jako důvody uvádí zátěž pro firmy i obce, zprávy neodpovídaly skutečné úrovni ochrany, mnoho obcí je v dozoru nepoužívalo a přínos nebyl v rozumném poměru k zátěži. Odpovědnost majitele a nájemce přitom zůstala beze změny. Švédské doporučení k systematické požární ochraně (SRVFS 2004:3) navíc výslovně připouští, že malé jednoduché objekty písemnou dokumentaci mít nemusí. Pozor na starší popisy švédského systému: většina z nich tenhle vývoj nezachycuje. A poctivě: měření účinku na počet požárů jsem nenašel a Univerzita v Lundu byla proti.

6.4 Poplachové směrnice: co visí, nemusí fungovat

Vyhláška dnes rozlišuje dvě úrovně. Ve všech objektech musí být zřetelně označeno tísňové číslo, případně další pokyny k ohlášení požáru. Provozy se zvýšeným nebo vysokým nebezpečím navíc zveřejňují požární poplachové směrnice (§ 11 odst. 2 písm. a), § 32 odst. 3). Obsah směrnic je v pořádku: co dělat, když vidím oheň, jak se hlásí, jak se vyhlašuje poplach, kam jít (§ 32 odst. 2). Tohle lidé opravdu vědět musí.

Nevěřím ale, že se to naučí z listu na zdi. Podle mě je vyvěšení hlavně alibi: visí to, tedy je splněno. Mezi techniky je ten názor běžný, je to však moje zkušenost, ne měření, data o tom jsem nenašel. Vyvěšený list se hodí nanejvýš před požárem, při školení, kde se s ním má zaměstnanec seznámit i dnes (§ 23 odst. 1 písm. c)). V momentě, kdy hoří, si ho číst podle mě nikdo nebude. Ze zahraničí k tomu mám oporu jen částečnou. Německé pravidlo žádá vyvěšení také při zvýšeném ohrožení, navíc při nutném únikovém plánu a častých návštěvách a cizích firmách (ASR A2.2 bod 7.1), stačí mu ale jeden list nebo pravidla přímo na únikovém plánu a kde spouštěč není, vystačí s přístupem pro zaměstnance. Americká OSHA vyvěšování nepředepisuje, tam kde plán vyžaduje její standard, chce plán a seznámení zaměstnance při nástupu nebo změně (29 CFR 1910.38(f)). Vyvěšení zrušit i při zvýšeném nebezpečí bez cizích lidí je můj návrh nad rámec německého.

Protiargument je zjevný a poctivě ho uvádím: návštěvník, agenturní pracovník nebo cizí firma školením často neprošli a tomu kus papíru může pomoci. Čísla navíc člověk opravdu hledá, a ne v intranetu. Proto bych rozlišil. Čísla a nejkratší postup ať visí všude. Kde se běžně pohybují cizí lidé, ať visí i únikový plán s pravidly chování, to německý předpis výslovně dovoluje.

Můj návrh: požární řád, poplachové směrnice a pokyny pro hlídku nahradit tímto:

• Na zdi pro všechny: tísňová čísla, jak to dnes platí pro všechny objekty, a nejkratší postup. Kde se pohybuje veřejnost, cizí firmy nebo je nutný únikový plán, přidat plán s krátkými pravidly chování.
• Pro zaměstnance: postup při požáru a podmínky na konkrétním pracovišti, klidně jako součást pracovních postupů (to už dnes dovoluje § 40 odst. 5). Dostupné elektronicky, probrané při školení a vyzkoušené v nácviku. Rozhoduje, jestli to člověk umí, ne jestli to visí.
• Pro lidi s úkolem: vedoucí směny, hlídka, údržba. Místo jmen funkce a seznam vedený mimo dokument, jak to dělá OSHA („jméno nebo funkce“).

Dokud platí dnešní text, směrnice viset musí. Jak s tím pracovat v mezích předpisu, je v kapitole o tom, co může firma udělat hned.

7. Evakuační plán a cvičný poplach: měřit výsledek, ne konání

Česká vyhláška cvičný poplach nepředepisuje plošně. Ukládá ho tam, kde to stanoví dokumentace, a přes evakuační plán u složitých podmínek a vysokého nebezpečí (§ 32 odst. 4, § 33 odst. 3 a 4). Slovensko ho ukládá jednou za 12 měsíců ve všech objektech, kde nejsou jednoduché podmínky pro evakuaci, tedy širšímu okruhu. Mezinárodní přehled Gwynneho a kolegů (Fire and Materials, 2019) ukazuje, jak málo je tu jistoty: o vlivu cvičení na chování při skutečném požáru i o vhodné četnosti je výzkumu velmi málo. Velká Británie frekvenci obecně nepředepisuje, Polsko chce cvičení u objektů nad 50 stálých uživatelů po dvou letech, Rakousko jen v režimu zvýšené ochrany ročně, Německo uvádí, že se osvědčilo 2 až 5 let, a jen kde je plán nutný.

Skutečný rozdíl není v četnosti, ale v obsahu. Německé ASR A2.3 v bodě 11 říká, co má cvičení ověřit:

• Dá se poplach spustit bez prodlení?
• Dosáhne na všechny?
• Chápou lidé, co znamená, a jednají podle toho?
• Dají se únikové cesty použít rychle a bezpečně?
• Jsou prostory opravdu prázdné?

Český předpis chce také ověřit účinnost (§ 32 odst. 4, § 33 odst. 4), ale neříká čím a v požární knize stačí záznam o uskutečnění (§ 37 odst. 1). Varovný příklad je vyšetřování NIST po útocích na World Trade Center: 66 % přeživších bylo v posledním roce na cvičení, z těch, kterým ukázali nejbližší schodiště, do něj ale 82 % při cvičení nevstoupilo a 51 % všech dotázaných ho nikdy nepoužilo. Místní předpis tehdy dokonce zakazoval lidem chůzi po schodišti při cvičení nařídit. Výšková budova a vzorek přeživších, tedy žádné obecné pravidlo. Ukazuje to ale, že cvičení bez průchodu trasou mnoho neověří.

K evakuačnímu plánu existuje dobrá norma, kterou předpis nepoužívá. ČSN ISO 23601 řeší, jak má únikový plán vypadat: nejmenší rozměr A3 (v místnostech A4), orientace podle stanoviště člověka, značka „Jste zde“, vyznačené shromaždiště. Vyhláška říká jen „grafické znázornění směru únikových cest“ (§ 33 odst. 2 písm. f)).

Můj návrh: cvičení povinně tam, kde lidé spí, kde jsou lidé neznalí místa nebo se sníženou schopností pohybu a kde je evakuační plán. Interval zvolit podle výsledku. Záznam obsahuje změřené odpovědi na pět otázek. Na grafickou část odkázat na ČSN ISO 23601, a to zdarma.

8. Školení a hlídky: dva předpisy na jednu událost

Vyhláška žádá školení zaměstnanců po dvou letech a vedoucích po třech (§ 23 odst. 2 a 3). Obojí považuji za málo. Vedoucí drží systém pohromadě: podepisuje záznamy z prohlídek, odstraňuje závady, dohlíží na pořádek a na únikové cesty. A opakuje se méně často než ten, koho vede, což je obrácená logika. Zaměstnanec za dva roky zapomene, kde je přístroj a co dělat, navíc se mezitím mění pracoviště i lidé.

Je to můj názor, ne měřený závěr. Studii, která by ukázala správnou četnost požárního školení, jsem nenašel, Gwynne a kolegové totéž píší o cvičeních. Pevná lhůta není ani evropský požadavek: směrnice 89/391/EHS říká jen „opakovaně, je-li to nutné“ (čl. 12). Podporu pro roční četnost mám v zahraničí: Německo požaduje poučení zaměstnanců nejméně jednou ročně (ASR A2.2 bod 7.2) a OSHA tam, kde mají přístroje používat zaměstnanci, vzdělávání při nástupu a pak ročně (29 CFR 1910.157(g)). U evakuačního plánu jí ale stačí seznámení při nástupu a změně. Praktický nácvik pro všechny ani jeden z těch předpisů nechce, to je můj návrh navíc. Slovensko má 24 měsíců jako my.

Častější neznamená delší. Zátěž se dá vykompenzovat: deset minut ročně přímo na pracovišti s nácvikem je podle mě lepší než hodina jednou za dva roky v zasedačce a elektronický záznam v systému s ochranou proti změnám už je od letoška možný (§ 36 odst. 3). Dokud platí dnešní text, je deset minut navíc: povinné položky z § 23 odst. 1 a tematický plán zůstávají.

Problém je slovo seznámení. § 23 odst. 1 vyjmenovává sedm věcí, se kterými se má zaměstnanec seznámit, včetně „způsobu použití“ věcných prostředků. Nikde nestojí, že by to měl zkusit. Obsah a ověření si určuje firma (§ 26). Praktická část je jen u hlídek (§ 24 odst. 4). O účinnosti výcviku s hasicím přístrojem jsem přitom nenašel žádnou randomizovanou studii. Britské šetření asociací z roku 2021 uvádí, že 93,5 % požárů se při použití přístroje uhasilo a jen 52 % uživatelů mělo výcvik. Je to ale malý vzorek (108) od průmyslového sdružení a neúspěšné případy tam chybí. Takže tohle je úsudek, ne výsledek studie: pro člověka, který v životě nedržel přístroj, je první pokus v kouři špatné místo na učení, a nácvik zabere minuty.

Horší je dvojkolejnost. Zákoník práce v § 102 odst. 6 ukládá zaměstnavateli přijmout opatření pro požáry a evakuaci a určit potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují první pomoc, přivolání záchranných složek a evakuaci. Zákon o požární ochraně v § 13 chce preventivní požární hlídku v každém prostoru s nejméně třemi zaměstnanci při zvýšeném nebezpečí. Kontroly vedle toho často zajišťuje preventista (§ 11 odst. 6). Jeden člověk, jedna událost a dva systémy. Počet členů hlídky se určuje podmínkami požární bezpečnosti bez jakéhokoli vodítka (§ 15 odst. 3 písm. b) vyhlášky).

Nizozemsko má jedinou roli: bedrijfshulpverlener podle čl. 15 Arbowet zajišťuje první pomoc, hašení a evakuaci v jednom. Přesně tak to formuluje i čl. 8 evropské rámcové směrnice. Německo k tomu přidává vodítko: v zásadě stačí 5 % zaměstnanců jako Brandschutzhelfer, více při zvýšeném ohrožení, s ohledem na směny a nepřítomnost (ASR A2.2 bod 7.3).

Můj návrh: zaměstnanci i vedoucí nejméně jednou za rok, krátce a podle role. U vedoucích s obsahem, který řeší jejich práci: závady z prohlídek, změny na pracovišti, požáry v oboru. K tomu jedna role pro mimořádné události, sdílená se zákoníkem práce, s praktickým výcvikem a číselným vodítkem pro počet. Běžný zaměstnanec aspoň jednou reálně drží hasicí přístroj a projde si únikovou cestu ze svého místa. Volitelně převzít americkou možnost: v provozech, kde je to bezpečné a přístroje na pracovišti nejsou, jasně říct „nehasíme, odcházíme“ (29 CFR 1910.157(b)). Byla by to výjimka, ne pravidlo. U nás § 18 písm. b) zákona ukládá každému uhasit požár, jestliže je to možné, nebo zamezit jeho šíření, a § 20 odst. 2 omlouvá jen důležitou okolnost a vážné ohrožení sebe nebo osoby blízké, takže s touhle volbou by firma potřebovala oporu v textu.

9. Prohlídky a požárně bezpečnostní zařízení: pravidla jsou, chybí plnění

PBZ patří k nejčastějším nálezům kontrol. Přitom pravidla tu nejsou slabá, jak ukazuje další část.

9.1 Prohlídka je dobrý nápad s nevhodným zaměřením

Preventivní požární prohlídka je jedna z mála povinností, která nutí provozovatele vyjít z kanceláře a podívat se. Podle § 12 odst. 1 ale spojuje dvě různé věci: prohlídku a prověřování dokladů. A má pevné lhůty 3, 6 a 12 měsíců (§ 13), které jdou jen zkrátit (§ 13 odst. 2), ne prodloužit. Norsko v roce 2016 zrušilo minimální četnost kontrol úřadem i povinného požárního vedoucího a dozor řídí podle rizika. Není to totéž co vlastní prohlídka firmy, ukazuje to ale, že pevná lhůta není samozřejmost. Dánsko vkládá do lhůty úřední prohlídky bezpečnostní kulturu a míru vlastní kontroly (§ 6 BEK 2341/2021). Podobně pracuje britský Regulators' Code s pojmem „earned recognition“, tedy uznání dobrého plnění.

Můj návrh: prohlídka má povinné body na místě, odvozené z toho, co se reálně pokazí: únikové cesty a východy, PBZ a jejich stav, hořlaviny a pořádek, nabíjení a kuchyňky, změny proti povolenému užívání, svářečské a podobné práce. Doklady stačí jednou za rok. Firma s čistými záznamy si může po dohodě interval prodloužit, po požáru nebo závažné závadě se vrací zpět.

9.2 Kontroly PBZ: co stačí z vyhlášky a kde je potřeba norma

Vyhláška sama stanoví režim kontrol: kontrola provozuschopnosti nejméně jednou za rok, kratší lhůtu může určit výrobce, ověřená dokumentace nebo posouzení požárního nebezpečí (§ 7 odst. 4). U EPS přidává zkoušky za provozu (§ 8), u hasicích přístrojů kontrolu a periodické zkoušky (§ 9). Roční lhůtu tedy provozovatel najde bez norem. ČSN 34 2710 v kapitole 12 u EPS tytéž lhůty v podstatě opakuje.

Norma je potřeba u dvou věcí. První je rozsah: vyhláška odkazuje na normativní požadavky a průvodní dokumentaci výrobce v tom, co se má kontrolovat (§ 7 odst. 4), v poznámce pod čarou jmenuje jako příklad ČSN 73 0873. Pro servisní firmu je to běžné. Druhá jsou častější úkony za provozu u některých zařízení:

Tady je jediná skutečná nejasnost. Česká technická norma není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb.) a splnění normativního požadavku podle vyhlášky znamená, že se požadavek považuje za splněný (§ 1 písm. f)). Podle § 7 odst. 2 se ale při provozu PBZ podle normativních požadavků postupuje, přičemž mezi těmi, kdo mohou zkrátit roční lhůtu, norma v § 7 odst. 4 uvedena není. Je tedy měsíční zkouška nouzového osvětlení povinná? Z textu to jednoznačně nevyplývá. Kontrolor může namítnout, že jde o úkon při provozu, ne o kontrolu, a na ten § 7 odst. 2 míří. Proti tomu stojí § 1 písm. f) a to, že kde chtěl předpis lhůtu za provozu, napsal ji (§ 8 u EPS). Nouzové osvětlení navíc není vyhrazené PBZ (§ 4 odst. 3), takže záznam v provozní knize vyhláška žádá, jen stanoví-li to výrobce (§ 7 odst. 3), kdežto norma ho chce vždy. Rozhodnutí soudu k tomu neznám a do doby, než to předpis vyjasní, bych počítal s přísnějším čtením. Spor by ale měl řešit předpis, ne provozovatel s kontrolorem.

A hlavně: jak ukázala ročenka výše, část závad je prostě neprovedená kontrola. Lhůtu, která je jasná, někdo neplní. Nové pravidlo to nespraví, spíš dohled a to, aby majitel budovy věděl, co v ní vůbec má. Ostatně jak zařízení použít a co z projektu plyne pro provoz, se často ztratí už při předání stavby. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky vybavení vyplývá z požárně bezpečnostního řešení, které se u starších budov nedá dohledat. Britové mají povinnost předat při dokončení stavby informace o požární bezpečnosti odpovědné osobě, i když Hackittová kritizovala, že tyto informace často chybí nebo nestačí. Nesoulad stavby s povoleným užíváním je přitom další opakovaný nález, ve dvou akcích z tabulky.

Můj návrh: do § 7 přidat jednu větu, jak se lhůty z norem vztahují k roční kontrole, a normy, na které vyhláška odkazuje, zpřístupnit bezplatně. Předání stavby doplnit o jednostránkový provozní výtah z požárně bezpečnostního řešení: co v budově je, co se nesmí změnit a jak se to kontroluje.

10. Kdo smí dokumentaci psát

Dokumentaci požární ochrany zpracovává a vede odborně způsobilá osoba nebo technik (§ 40 odst. 1 vyhlášky). Tady se názory rozcházejí a já si nejsem jistý jednoduchou odpovědí.

Pro volnější přístup svědčí Švédsko, Norsko i USA, kde kvalifikaci zpracovatele předpisy nestanoví a odpovídá ten, kdo provozuje. Proti němu svědčí Grenfell. Hackittová v roce 2018 ještě nechtěla kompetenci posuzovatele předepisovat. Vyšetřování v roce 2024 žádá akreditaci jako povinnou a vláda s tím souhlasila. Konzultace z března až června 2026 řeší certifikaci a otevřeně se ptá, zda bude smět majitel posuzovat sám, a to nejméně u vyšších staveb s bydlením. Britská debata se zatím týká hlavně vysokých a rizikových budov. A Irsko má zajímavý střed: úřad může posouzení nařídit (s. 18(6) Fire Services Act) a pak ho má podepsat autorizovaný odborník s pojištěním.

Česká slabina je jinde. V zákoně ani ve vyhlášce jsem nenašel žádnou lhůtu platnosti osvědčení. Odborná způsobilost i technik se získají jednou, zkouškou, u odborně způsobilé osoby i studiem, a pak nic (§ 21 vyhlášky), pokud osvědčení není odňato. Zároveň preventista má odbornou přípravu opakovat každý rok (§ 25 odst. 1) a odborně způsobilá osoba v BOZP obnovuje zkoušku po pěti letech. Slovenský technik má osvědčení na 5 let, polský inspektor také. Moje osvědčení je z roku 2011. Od té doby se změnila řada norem a předpis po mně obnovu nežádá. Koncepce HZS přitom zmiňuje, že dozor u odborně způsobilých osob nachází indicie nedostatečné úrovně, a říká, že odborná způsobilost musí být obnovována.

Praktická slabina jsou také šablony. Vzor sám o sobě není špatně, sami je prodáváme. Šablona bez prohlídky na místě ale skutečný stav nezachytí, to je můj názor. Irský kodex proto u nařízeného posouzení výslovně chce průzkum na místě.

Můj návrh: pro složité objekty kvalifikaci zachovat a zpřísnit: obnova po pěti letech, veřejný rejstřík a skutečně využívaná možnost odnětí. Pro objekty v základní úrovni nechat firmu, ať si krátký záznam udělá sama podle státního vzoru. Stejně jako v UK průvodce pro malé provozy nebo irský nástroj BeSMART. Je to proti zájmu mé profese a myslím, že je to správně.

11. Státní dozor a data

Vidět je tu dvě věci. Za pět let žádné zastavení provozu a žádné rozhodnutí o rozsahu dokumentace podle § 40 odst. 10 vyhlášky, tedy ustanovení, které by mělo řešit právě spory o to, co firma potřebuje. Celkovou výši pokut ročenky neuvádějí, jen sumy u dvou tematických akcí (1 280 500 a 684 000 Kč), a jiný celostátní součet jsem nenašel. Víme tedy přesně, kolik hoří, ale jen velmi málo o tom, jak se trestá. Vedle toho Strategie rozvoje HZS z roku 2024 připouští, že informace o příčinách požárů se mnohdy nevracejí do výkonu dozoru ani stavební prevence. Stát má nejlepší data o požárech v zemi a provozovatel se z nich pravidelně dozví jen málo.

Pro srovnání, Anglie zveřejňuje každý rok: 50 195 auditů v roce 2025/26, 60 % uspokojivých, 3 355 formálních opatření, 33 stíhání a tabulku porušených článků. Vláda odhaduje, že v režimu předpisu je asi 3 miliony budov, audity tak ročně pokryjí řádově 1,7 %, je to můj hrubý výpočet. I tam je tedy dozor výběrový. Švédské obce musí zdůvodnit, když uvedené objekty kontrolují méně často než jednou za šest let. Dánsko dovoluje zveřejnit výsledky u shromažďovacích prostorů včetně jmen. Britský Regulators' Code ukládá regulátorům přiměřenost podle velikosti firmy, oddělovat povinnost od dobré praxe a umožnit, aby si firma řekla o radu bez obavy ze sankce.

Výraznou změnu mezitím přinesla 13. novela stavebního zákona. Podle prezentace Ministerstva pro místní rozvoj u staveb kategorie I posuzuje požární ochranu stavební úřad a u kategorie II nahrazuje závazné stanovisko vyjádření, s hlavní účinností od 1. 1. 2027. ČKAIT to kritizuje jako krok proti světovému trendu. Sbírkový text jsem neměl k dispozici, takže jen tolik: zjednodušení přišlo na vstupu, tam, kde dozor v roce 2025 vydal 33 697 stanovisek (22 903 k záměrům a 10 794 k užívání). V provozu, kde kontroly nacházejí závady, se pro firmy nezměnilo nic. Zda se uvolněná kapacita přesune do kontrol na místě, jsem nikde nenašel slíbené.

Můj návrh: veřejná výroční data o dozoru (nálezy podle ustanovení, pokuty, sankce) a publikovaná metoda výběru kontrolovaných. Dozor by měl být schopen firmě poradit, aniž by šlo vždy o řízení.

11.1 Co nejvíc chybí: veřejná evidence požárů

Tohle považuji za největší promarněnou příležitost celého systému. Dozor v roce 2025 založil 6 101 spisů o požárech. Podle § 24 odst. 1 písm. k) zákona ministerstvo zpracovává rozbory příčin vzniku požárů a § 50 vyhlášky ukládá dělat rozbory nejméně jednou za rok, mimo jiné pro zaměření preventivně výchovné činnosti. Ve spisu má být příčina, okolnosti šíření i porušení předpisů. Povinnost to zveřejňovat tam ale není.

Co se dostane ven pravidelně? Ročenka rozděluje příčiny do tabulky, kde samotná položka „technické závady“ má 2 901 požárů a 41,7 % škod a „ostatní změny provozních parametrů“ dalších 870 požárů a 9,1 % škod. V tabulce vybraných zásahů stojí u největších škod ve sloupci příčina dvě slova: technická závada. Vedle je výčet okolností, občas s poznámkou o neprováděných prohlídkách. Co přesně selhalo a jak tomu předejít, se z toho nedozvíte.

Přitom HZS ukázalo, že to umí. V letech 2016 a 2017 vydalo knihy Vybrané požáry 1 a Vybrané požáry 2, kde jsou desítky případů s popisem objektu, průběhu a příčiny, v prvním svazku záměrně bez místopisu. Institut ochrany obyvatelstva dnes píše krátké zprávy z výjezdů expertů a občas vyjde rozbor v časopise 112. Novější svazek jsem nenašel. Je to cenné, ale je to výběr zajímavých případů rozesetý po webu, ne průběžná evidence, ve které by si provozovatel našel svůj druh provozu. Jestli ji někdo vede, veřejně jsem ji nenašel.

Provozovatel přitom potřebuje vědět, co konkrétně se stalo. Ne „závada na elektroinstalaci“, ale co přesně selhalo, v jakém druhu provozu, proč si toho nikdo nevšiml, proč se požár rozšířil, co zafungovalo a co ne. Myslím, že se lidé z konkrétního případu učí víc než z paragrafu, a preventista by měl co říct při školení. Přesně z toho by se dal postavit obsah pro vedoucí, o kterém píšu výš.

Průběžně to zkoušeli i jinde. Ve Švédsku musí záchranné služby ze zákona nehody vyšetřovat a Johansson a Van Hees (2011) popisují, že úřad MSB smluvně zajišťoval od asi čtyřiceti vyšetřovatelů zprávy, které se po odstranění údajů o osobách zveřejňovaly v databázi. Sami autoři uvádějí, že jednotný standard zpráv chybí a obsah se liší. Zda je databáze dnes ve stejné podobě, jsem neověřil. Americká U.S. Fire Administration vydávala technické zprávy o vybraných velkých požárech s důrazem na poučení. Ty ale objekty a místa jmenují a zda řada pokračuje, jsem neověřil. Švédský příklad i česká kniha Vybrané požáry ukazují, že anonymizace a veřejnost nejsou v rozporu.

Překážky existují a je fér je pojmenovat. Část případů řeší policie a soud, a dokud řízení běží, je zveřejňování omezené. Po skončení zbývá otázka pojistných a náhradových sporů a jmen výrobků. V malém městě někoho poznáte i bez jména. Hasiči příčinu vždy neznají: v roce 2025 zůstalo 5,4 % požárů neobjasněných a další v šetření, těch bylo jen 102, nesly ale 6,4 % škod. Dalších 22,7 % ročenka vede jako neprokázané zavinění. A někdo to musí psát.

Můj návrh: průběžná veřejná anonymní evidence, bez jmen, adres a klidně i bez fotek, po skončení řízení. Začít se závažnými požáry, ne se všemi šesti tisíci. Každý záznam ve stejné osnově: druh provozu, co hořelo, konkrétní příčina, proč se požár rozšířil, co zafungovalo, co by příště pomohlo. Hlavní podklady spisy podle § 50 odst. 1 vyhlášky obsahují. Chybí pevná osnova, někdo, kdo to píše, a rozhodnutí to zveřejňovat průběžně. Poctivě: ani tady neznám měření, že zveřejněné případy někdo z provozovatelů čte nebo že snižují počet požárů. Je to můj odhad a zákon by se kvůli tomu měnit nemusel.

12. Stáří textu: drobnosti, které ukazují problém

Nic z toho nikoho nezabije. Ale je to dobrý obrázek, jak se s předpisem zachází, když se čtyřicet let jen dopisuje.

K tomu struktura: v číslování zákona jsou mezery po zrušených paragrafech a povinnosti firem se čtou současně ze zákona, vyhlášky, ČSN a zvláštních předpisů. Strategie HZS sama říká, že zákon je přes řadu novel poněkud zastaralý a neodpovídá zcela realitě. Úkol předložit novou úpravu má termín do roku 2030. Věcný záměr nového zákona jsem veřejně nenašel. To je přitom okno, které se otevře jednou za generaci.

13. Srovnání států v jedné tabulce

Tabulka zjednodušuje, platí pro běžné provozy a Irsko s Dánskem z ní pro nesrovnatelnost vynechávám. Ve federálních státech (Německo, Rakousko, USA) k tomu přistupují zemské a místní předpisy. Finsko jsem četl v původním znění z roku 2011 a jeho reforma právě běží.

14. Deset změn, které bych navrhl

Tohle je můj návrh, ne zjištění. Pořadí je podle očekávaného účinku, jak ho odhaduji. Měřený důkaz k němu nemám.

Vedle toho jsou dvě věci, které nepotřebují velkou reformu. První je rozšířit § 36 odst. 3 na všechny záznamy, tedy i na prohlídky a požární knihu. Druhá je upravit sazby v § 76 a § 76c zákona tak, aby horní hranice pokuty za zablokovanou únikovou cestu nebyla nižší než za chybějící schválení dokumentu.

15. Proč by to nemuselo vyjít

Kdo chce něco zjednodušit, měl by si nejdřív poctivě přečíst, co proti tomu mluví.

• Neznám měření, že méně papíru znamená méně požárů. Ani že víc papíru znamená méně požárů. Nenašel jsem studii, která by to kauzálně testovala, ani švédské měření po zrušení zprávy.
• Trend po Grenfellu jde jiným směrem. Anglie od října 2023 rozšířila písemný záznam na všechny odpovědné osoby, tedy i pod dřívější hranici pěti zaměstnanců. Reagovala na tragédii v bytovém domě, ale pravidlo platí všude.
• Dokument nezaručí plnění, ale jeho zrušení taky ne. V Nizozemsku 32 % firem nemá základní hodnocení rizik, a to platí přímá pokuta. V Anglii je 40 % auditů neuspokojivých (vybraný vzorek). Povinnost a realita se rozcházejí v obou směrech.
• Dokumentace někdy chybí právě tam, kde došlo k tragédii. Ročenka u požáru v Mostě uvádí nevyhovující nebo chybějící dokumentaci požární ochrany. Škrtat bez náhrady by tedy bylo špatně. Proto navrhuji kratší záznam, ale pro všechny.
• Vrbětice se nezapomínají. Předpisy po velké události jsou často přehnané v rozsahu, ale mají důvod. Návrh výše nechává přísné schválení u nebezpečných provozů, tedy tam, kam reakce mířila.
• Ani evidence požárů nemá změřený účinek. Nevím, kolik provozovatelů by ji četlo. Je první v pořadí jen podle mého odhadu.
• Roční školení je zátěž navíc. Malé firmě by znamenalo víc povinností než dnes a měřený přínos neumím doložit. Proto trvám na krátké formě a elektronickém záznamu.
• Bez vyvěšených směrnic by mohl zůstat nepoučený cizí člověk. Proto návrh nechává všude čísla a nejkratší postup a pro místa s veřejností plán.
• Stát by musel přidat práci, než by ji ubral. Státní vzory, elektronické podání karty, data, anonymizace zpráv o požárech. Kdo to zaplatí a kdy, je reálná otázka.

16. Co může firma udělat hned, bez čekání na novelu

Část reformy lze provést už teď, v rámci platného textu:

• Zkraťte, co musí viset. Pokud provozujete činnost se zvýšeným nebezpečím, směrnice musí být zveřejněné, ať tedy mají půl stránky se šesti povinnými položkami z § 32 odst. 2 a sedí na objekt. U požárního řádu lze v odůvodněných případech nahradit část údajů odkazem (§ 31 odst. 6). Spoléhat se na to ale nedá, postup lidi naučte.
• Školte častěji, než předpis chce. Nic nebrání krátkému ročnímu opakování, vedoucí především.
• Rozdělte dokumenty podle čtenáře. Pracovní podmínky zapracujte do provozních postupů (§ 40 odst. 5). Podmínky daného paragrafu si ověřte s technikem nebo OZO.
• Záznamy o školení veďte elektronicky podle § 36 odst. 3, v systému s ochranou proti změnám a dokladem o účasti. Tabulka v Excelu to nesplní.
• Pokyny pro hlídku pište bez inventury: co má kdo udělat a čím.
• Požádejte krajský HZS o rozbor srovnatelného požáru a přečtěte si knihy Vybrané požáry.
• Z prohlídky udělejte prohlídku. Únikové cesty, PBZ, hořlaviny, změny užívání. Záznam podle § 12 odst. 7 je krátký. Doklady prověřit musíte i tak.
• Hlídejte lhůty PBZ z vyhlášky a návodů výrobce. Roční kontroly mít splněné je základ. U nouzového osvětlení, hydrantů a sprinklerů se podívejte na provozní úkony v normě a návodu a určete, kdo je dělá.
• Při cvičném poplachu si změřte pět otázek z ASR A2.3, i když je český předpis nevyžaduje, a nechte lidi únikovou cestu fyzicky projít.
• Nechte každého aspoň jednou reálně použít hasicí přístroj.
• Přepočítejte začlenění, i když jste „bez zvýšeného nebezpečí“, a výsledek si zapište. Předpis to po vás nechce, ale při kontrole budete mít z čeho vycházet.
• Zeptejte se místního HZS, co od vás o objektu při zásahu chtějí a v jaké podobě.

Širší pohled na to, kolik dokumentace vlastně dává smysl, je v článku o bezpečnostním balastu. Jak se připravit na kontrolu za současných pravidel, popisuje článek o kontrole HZS.

17. Co jsem neověřil a na co si dát pozor

• Normy DIN a NFPA jsem v originále neměl, jsou placené. Vycházím ze sekundárních popisů a v textu je tak značím. ČSN uvedené ve Zdrojích jsou prošlé v provozních částech.
• Grenfell Phase 2 znám z vládních dokumentů a odborných shrnutí, samotnou zprávu jsem neotevřel.
• Finsko jsem četl v původním znění z roku 2011. Reforma tam právě běží.
• 13. novelu stavebního zákona znám z prezentace ministerstva, ne ze Sbírky.
• Celostátní přehled pokut jsem nenašel, dá se o něj požádat podle zákona č. 106/1999 Sb.
• Ročenka 2024 si u sociálních služeb odporuje. Text uvádí 328 kontrol s nedostatky (46 %), tabulka 389 (54 %). Obě dávají součet 717 a která verze platí, nevím. Dá se zeptat GŘ HZS.
• Kvantifikace zátěže z požární ochrany v Česku neexistuje, nebo jsem ji nenašel. V důvodové zprávě k novele 467/2025 Sb., kterou jsem měl k dispozici, hodnocení dopadů nebylo a zpráva MPO o byrokracii za rok 2025 slovo „požární“ neobsahuje.
• Veřejné rozbory požárů: archiv časopisu 112 po číslech jsem neprošel a zda po roce 2019 vyšel další svazek rozborů, nevím. Pokud evidence existuje, rád článek opravím.
• Vyvěšování směrnic a roční školení: můj názor, ne měřený závěr.
• Česká odborná diskuse o dokumentaci je tenká, nebo jsem ji nenašel. Archivy odborných časopisů jsem číslo po čísle neprošel. Pokud něco znáte, napište mi, rád článek doplním.

18. Časté dotazy

19. Zdroje

• Zákon č. 133/1985 Sb., znění k 30. 8. 2025, vyhláška č. 246/2001 Sb., znění k 1. 1. 2026, novela č. 467/2025 Sb.
• Statistické ročenky HZS ČR 2021 až 2025
• Koncepce požární prevence 2018 až 2021, MV-GŘ HZS ČR
• Strategie rozvoje HZS ČR do roku 2030
• ČT24 o požáru v Mostě, 14. 8. 2025, CNN Prima o obžalobě, září 2026
• Prezentace MMR k novele stavebního zákona, říjen 2026
• Německo: ASR A2.2 a ASR A2.3 bod 11
• Rakousko: § 45 AStV
• Slovensko: vyhláška č. 121/2002 Z. z., zákon č. 314/2001 Z. z. (znění z 1. 9. 2015)
• Polsko: nařízení MSWiA z 7. 6. 2010 (původní znění; jednotný text Dz.U. 2023 poz. 822 jsem nesrovnával)
• Anglie: Fire Safety Order, čl. 9, Building Safety Act, s. 156, statistika 2025/26, konzultace o posuzovatelích, Regulators' Code
• Nizozemsko: Bbl a Arbowet, Arbo in Bedrijf 2024-2025
• Švédsko: Prop. 2019/20:176, MCF o SBA
• Irsko: Licensing of Indoor Events Act 2003 (změna Fire Services Acts), Code of Practice for Fire Safety Assessment 2022, Fire Safety in Ireland 2018
• Finsko: vyhláška 407/2011 (původní znění)
• Švédsko: SRVFS 2004:3 a MSBFS 2021:8
• Hackitt: Building a Safer Future, 2018; Fire Safety (England) Regulations 2022
• Směrnice 89/391/EHS; Fire Extinguisher Use Survey 2021 (FIA); TZB-info k postoji ČKAIT
• Norsko: dozor podle DSB, Norsko: forskrift om brannforebygging, časté dotazy DSB
• Dánsko: BEK 2341/2021
• USA: 29 CFR 1910.38, 1910.39, 1910.157
• Gwynne a kol. (2019), Enhancing egress drills, Fire and Materials; NIST NCSTAR 1-7 (2005)
• Johansson, Van Hees (2011), Learning from Real Fire Incidents; USFA Technical Reports (článek z roku 2003); HZS: zjišťování příčin vzniku požárů a publikace; zpráva o výjezdech expertního týmu IOO
• IFS Brandursachenstatistik 2023
• F. Dostál: Dokumentace zdolávání požárů, Práce a mzda, 2018
• Normy: ČSN 73 0802 ed. 2, ČSN 73 0873, ČSN 34 2710, ČSN EN 671-3, ČSN EN 12845+A2, ČSN EN 50172 ed. 2, ČSN ISO 23601, parafrázováno