Kontrola požární ochrany: co HZS skutečně kontroluje a jak se na to připravit

Rady, jak se připravit na kontrolu z hasičského záchranného sboru, obvykle začínají seznamem dokumentů. Jenže ten seznam u každé firmy vypadá jinak a u části firem je skoro prázdný. Rozhoduje totiž jedna věc, kterou je potřeba vyřešit dřív než cokoli jiného.

Tou věcí je začlenění provozovaných činností do kategorií podle míry požárního nebezpečí. Bez něj nejde říct, co má firma mít, a kontrola se od něj odpíchne stejně.

1. Tři kategorie a konkrétní prahy

§ 4 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, dělí provozované činnosti do tří kategorií: bez zvýšeného požárního nebezpečí, se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím.

Zákon k tomu dává konkrétní prahy, takže zařazení není věc názoru. Mezi činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím patří podle § 4 odst. 2 mimo jiné činnosti:

• při nichž se v jednom prostoru nebo požárním úseku vyskytují látky a směsi klasifikované jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé nebo splňující vyjmenovaná kritéria tříd nebezpečnosti,
• při nichž se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující plyny v nádobách se součtem vnitřních objemů nad 100 litrů v jednom prostoru, a u zkapalněných uhlovodíkových plynů s celkovým množstvím náplní nad 60 kg,
• u kterých se vyskytuje hořlavý prach nebo páry hořlavých kapalin tak, že nelze vyloučit výbušnou koncentraci, nebo se hořlavý prach usazuje v souvislé vrstvě nejméně 1 mm,
• ve výrobních provozech, kde se na pracovištích s nejméně třemi zaměstnanci vyskytuje nahodilé požární zatížení 15 kg/m² a vyšší,
• v prostorách s nahodilým požárním zatížením 120 kg/m² a vyšším,
• při nichž se používá otevřený oheň nebo jiné zdroje zapálení v bezprostřední přítomnosti hořlavých látek, kromě lokálních spotřebičů a zdrojů tepla k vytápění, vaření a ohřevu vody,
• v budovách o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů,
• ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob, ve stavbách pro obchod, v ubytovacích zařízeních a ve stavbách určených pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace.

Vysoké požární nebezpečí je podle § 4 odst. 3 podstatně užší a míří na velké provozy: výrobu nebo plnění hořlavých kapalin a plynů s roční produkcí 5 000 tun a vyšší, přepravu potrubím o vnitřním průměru 0,8 m a větším, budovy o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce nad 45 m, a podzemní prostory s požárním zatížením 15 kg/m² a vyšším, kde se může současně vyskytovat více než 200 osob.

2. Proč na tom všechno stojí

Zařazení není formalita, protože z něj plynou dvě zásadní věci.

Dokumentace. § 15 odst. 1 ukládá zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám provozujícím činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3, tedy se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím. Kdo provozuje jen činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí, tuhle povinnost nemá.

To je pro řadu kanceláří a malých provozoven překvapení oběma směry. Jedni zbytečně pořizují dokumentaci, kterou mít nemusí. Druzí ji nemají, přestože do kategorie spadli, třeba kvůli nádobám s plyny nad 100 litrů nebo kvůli tomu, že sídlí v budově nad 22,5 metru.

Povinnosti navíc. § 6 odst. 1 ukládá firmám s činnostmi se zvýšeným a vysokým požárním nebezpečím navíc stanovit organizaci zabezpečení požární ochrany s ohledem na požární nebezpečí činnosti, prokazatelným způsobem stanovit a dodržovat podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností, technologických postupů a zařízení, a zajišťovat údržbu, kontroly a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených podmínkami požární bezpečnosti nebo výrobcem.

3. Které dokumenty to vlastně jsou

Druhy dokumentace požární ochrany vyjmenovává § 27 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Je jich dvanáct a ne každá firma má mít všechny:

1. dokumentace o začlenění do kategorie činností se zvýšeným nebo s vysokým požárním nebezpečím,
2. posouzení požárního nebezpečí,
3. stanovení organizace zabezpečení požární ochrany,
4. požární řád,
5. požární poplachové směrnice,
6. požární evakuační plán,
7. dokumentace zdolávání požárů,
8. řád ohlašovny požárů,
9. tematický plán a časový rozvrh školení zaměstnanců a odborné přípravy preventivních požárních hlídek a preventistů,
10. dokumentace o provedeném školení zaměstnanců a odborné přípravě hlídek a preventistů,
11. požární kniha,
12. dokumentace o činnosti a akceschopnosti jednotky požární ochrany, popřípadě požární hlídky.

Vyhláška k tomu v § 27 odst. 2 dodává, že součástí dokumentace je i další dokumentace obsahující podmínky požární bezpečnosti, zpracovávaná a schvalovaná podle jiných předpisů. Sem spadá třeba příkaz ke svařování podle vyhlášky č. 87/2000 Sb.

4. Pravidla, která se na dokumentaci vážou

§ 40 vyhlášky obsahuje čtyři požadavky, na kterých kontroly často stojí, a všechny se týkají spíš formy než obsahu.

Kdo ji zpracovává. Podle § 40 odst. 1 zpracovává, popřípadě vede dokumentaci podle § 27 odst. 1 odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany, není-li zákonem nebo vyhláškou stanoveno jinak.

Co v ní musí být uvedeno. Podle § 40 odst. 2 je součástí dokumentace také uvedení místa a rozsahu její účinnosti, datum zpracování nebo provedení záznamu a jméno a odborná způsobilost zpracovatele, popřípadě osoby, která dokumentaci vede. Dokumentace bez data a bez jména zpracovatele je vada, i když je obsahově správná.

Kdo ji schvaluje. Podle § 40 odst. 3 dokumentaci podle § 27 odst. 1 písm. a) až i) schvaluje statutární orgán nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, případně podnikající fyzická osoba, a to před zahájením činnosti. Nepodepsaná dokumentace tedy formálně neplatí.

Jak často se kontroluje. Podle § 40 odst. 4 se kontrola dokumentace podle písmen a) až i) včetně záznamu o jejím výsledku provádí v rámci preventivních požárních prohlídek, a to nejméně jednou za rok nebo po každém požáru, případně po každé změně, která měla vliv na její obsah.

Poslední bod je ten, který firmám nejčastěji chybí. Dokumentace se zpracuje, založí a pak se k ní roky nikdo nevrátí. Přitom roční kontrola dokumentace je samostatná povinnost se samostatným záznamem a právě na ni se inspektor ptá, když zjistí, že dokumentace popisuje starý stav.

Užitečná je i pojistka v § 40 odst. 10: vznikne-li pochybnost, zda a v jakém rozsahu má být dokumentace zpracována, rozhodne o tom na základě místních podmínek orgán státního požárního dozoru. U hraničních případů se tedy dá zeptat předem, místo aby se to řešilo až při kontrole.

5. Co platí pro každého

Základní povinnosti v § 5 odst. 1 se naopak vztahují na všechny bez ohledu na kategorii. Jsou to přesně ty věci, které inspektor při obchůzce vidí na první pohled:

• písmeno a): obstarávat a udržovat v provozuschopném stavu požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení, a to v potřebném množství a druzích se zřetelem na požární nebezpečí činnosti,
• písmeno b): vytvářet podmínky pro hašení a záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu a topení, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení,
• písmeno c): dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností,
• písmeno d): označovat pracoviště bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně, včetně míst, kde jsou věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení,
• písmeno e): pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby, technika požární ochrany nebo preventisty požární ochrany dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady,
• písmeno f): umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření,
• písmeno g): poskytovat bezúplatně vzorky nezbytné k požárně technické expertize ke zjištění příčiny vzniku požáru.

Písmeno e) je to, které rozhoduje o výsledku kontroly častěji než stav hasicích přístrojů. Vlastní kontrolní činnost musí probíhat průběžně a musí být doložitelná, jinak nezbývá než spoléhat na to, že zrovna nic není vidět.

6. Co kontrola prochází

Rozsah se odvíjí od kategorie a od charakteru provozu, ale posloupnost bývá podobná.

1. Začlenění činností. První dotaz. Z něj plyne, co má firma mít, a zároveň se ověřuje, jestli je zařazení správné. Chybné zařazení do nižší kategorie znamená, že chybí všechno ostatní.

2. Dokumentace požární ochrany. U činností podle § 4 odst. 2 a 3. Prochází se, jestli existuje, jestli odpovídá skutečnému stavu a jestli se podmínky v ní stanovené dodržují. § 15 odst. 1 žádá všechny tři věci naráz, takže dokumentace popisující stav z doby před přestavbou haly je vada, i když je jinak úplná.

3. Věcné prostředky a požárně bezpečnostní zařízení. Hasicí přístroje, hydranty, elektrická požární signalizace, nouzové osvětlení. Ověřuje se počet, umístění, přístupnost a doklady o kontrole provozuschopnosti.

4. Únikové cesty a přístupy. Přímo podle § 5 odst. 1 písm. b). Nejčastější nález na obchůzce: zaskládaná úniková cesta, zamčený nouzový východ, zastavěný přístup k hydrantu nebo k hlavnímu uzávěru.

5. Značení. Podle písmene d). Kontroluje se i to, zda značení odpovídá skutečnosti, tedy jestli šipka ukazuje tam, kde východ opravdu je.

6. Vlastní kontrolní činnost. Podle písmene e). Záznamy z preventivních požárních prohlídek, jejich pravidelnost a hlavně to, co se stalo se zjištěnými závadami.

7. Školení a odborná příprava. Doklady o školení zaměstnanců a o odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů, pokud je firma má mít.

7. Jak se připravit

Příprava na kontrolu se dělá průběžně, ale pokud je ohlášená, dá se za den udělat tohle:

1. Projít začlenění. Odpovídá stávající zařazení tomu, co se dnes v provozu děje? Přibyl sklad chemie, tlakové lahve, nová technologie?
2. Projít dokumentaci proti skutečnosti. Sedí popis pracovišť, počty osob, technologie? Dokumentace, která popisuje minulý stav, je horší než žádná, protože dokládá, že se neaktualizuje.
3. Obejít únikové cesty. Volné, odemčené, označené, osvětlené. To je kontrola na dvacet minut a řeší nejčastější nález.
4. Zkontrolovat hasicí přístroje. Přístupné, nezakryté, s platnou kontrolou provozuschopnosti, na svém místě podle dokumentace.
5. Dohledat záznamy o prohlídkách a ověřit, že u zjištěných závad je vidět, jak se vyřešily.
6. Srovnat doklady o školení a odborné přípravě s aktuálním stavem zaměstnanců.

Bod pět je ten, který se nedožene. Záznamy o prohlídkách buď za poslední rok existují, nebo ne, a vyrobit je zpětně není možnost.

8. Nejčastější nálezy

1. Chybějící nebo staré začlenění činností. Zpracované při založení firmy a od té doby se provoz změnil.
2. Dokumentace neodpovídající skutečnosti. § 15 odst. 1 žádá udržovat ji v souladu se skutečným stavem, ne jen ji mít.
3. Zaskládaná úniková cesta. Typicky dočasně odložený materiál, který tam stojí půl roku.
4. Zamčený nouzový východ. Obvyklé zdůvodnění je ochrana proti krádežím; z hlediska § 5 odst. 1 písm. b) je to porušení.
5. Preventivní požární prohlídky bez záznamu. Dělají se, ale nikdo je nezapisuje, takže z pohledu kontroly neexistují.
6. Závady bez reakce. Opakovaný záznam téže závady bez termínu a bez odstranění. Písmeno e) žádá odstraňovat je neprodleně.

9. Preventivní požární prohlídky: lhůty a rozsah

Vlastní kontrolní činnost podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona má konkrétní podobu v preventivních požárních prohlídkách. Jejich lhůty se odvíjejí od kategorie činnosti a od charakteru prostor a stanoví je vyhláška č. 246/2001 Sb.

Pro praxi z toho plyne několik věcí:

• Prohlídka není obchůzka. Má daný rozsah a má z ní být záznam, ze kterého je poznat, co se kontrolovalo a s jakým výsledkem.
• Záznam patří do požární knihy, pokud ji firma vede, nebo do samostatného dokladu. Podstatné je, aby byl dohledatelný a datovaný.
• Zjištěné závady se podle § 5 odst. 1 písm. e) odstraňují neprodleně. Zákon tu nepoužívá mírnější formulaci jako u jiných povinností, takže odklad je potřeba odůvodnit a doložit náhradní opatření.
• Roční kontrola dokumentace podle § 40 odst. 4 vyhlášky se dělá v rámci prohlídky, ale je to samostatná položka s vlastním záznamem.

Kdo prohlídky provádí, závisí na kategorii: u činností bez zvýšeného požárního nebezpečí obvykle stačí preventista požární ochrany, u složitějších provozů technik požární ochrany nebo odborně způsobilá osoba.

10. Školení a odborná příprava

Poslední okruh, na který kontrola míří, jsou lidé. Rozlišují se tři různé věci, které se v provozu pletou.

Školení zaměstnanců o požární ochraně. Týká se všech a jeho rozsah i lhůty vycházejí z tematického plánu a časového rozvrhu podle § 27 odst. 1 písm. i). Doklad o provedení je samostatný druh dokumentace podle písmene j).

Odborná příprava preventivních požárních hlídek. Hlídka se zřizuje u činností se zvýšeným a s vysokým požárním nebezpečím a v prostorách, kde se shromažďuje větší počet osob. Její členové procházejí odbornou přípravou, ne běžným školením.

Odborná příprava preventistů požární ochrany. Preventista je ten, kdo provádí preventivní požární prohlídky. Jeho příprava je opět samostatná.

Nejčastější nález v téhle oblasti není chybějící školení, ale chybějící tematický plán a časový rozvrh. Firma školí, má prezenční listiny, ale nemá dokument, ze kterého by plynulo, co se má školit, v jakém rozsahu a jak často. Bez něj se nedá posoudit, jestli školení odpovídá požárnímu nebezpečí činnosti.

11. Co dělat po kontrole

Protokol z kontroly obvykle obsahuje dvě různé věci a vyplatí se je odlišit hned.

Uložená opatření mají termín a jejich splnění je povinností podle § 5 odst. 1 písm. f), tedy ve stanovených lhůtách splnit opatření uložená orgánem státního požárního dozoru. Tady není prostor pro úvahy.

Doporučení a upozornění termín nemají a jsou to podněty ke zlepšení. Ignorovat je ale není rozumné, protože při příští kontrole bývají prvním, na co se inspektor podívá.

Praktický postup po kontrole má tři kroky: rozepsat uložená opatření na konkrétní úkoly s odpovědnou osobou a termínem, odstranit je a odstranění doložit, a nakonec promítnout změny do dokumentace, pokud se jich dotkly. Ten třetí krok se vynechává nejčastěji a projeví se až za rok, kdy dokumentace zase neodpovídá skutečnosti.

12. Časté dotazy

13. Kde se to dá ověřit

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, zejména § 4, § 5, § 6 a § 15. Druhy, obsah a vedení dokumentace požární ochrany stanoví vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, zejména § 27 a § 40. Podmínky požární bezpečnosti při svařování upravuje samostatně vyhláška č. 87/2000 Sb.