ČSN online po redesignu: nové menu, staré Adobe a norma, která se jmenuje 2098702.pdf

Technická norma není doporučení. Když na ni odkáže právní předpis, je to podmínka, kterou musí zaměstnavatel splnit, a inspektor se na ni bude ptát. Jen nařízení vlády č. 361/2007 Sb. odkazuje na 36 různých ČSN. Bez přístupu k nim se odborná práce dělat nedá.

Ten přístup zajišťuje jediná služba: ČSN online od České agentury pro standardizaci. Letos v létě prošla modernizací. Sedl jsem si tedy k veřejné části portálu, k podmínkám používání i k nápovědě a sepsal, co z toho vyšlo.

Placenou část popisuju jako uživatel, který si ji roky platí. Všechno ostatní je z veřejně dostupných stránek provozovatele, takže si to můžete ověřit sami, aniž byste za cokoli platili.

1. Co modernizace přinesla

Nebudu předstírat, že se nezměnilo nic. Změnilo:

• Dvoufaktorové ověření. Volitelně, přes běžnou ověřovací aplikaci. Vítaná věc, jen dorazila zhruba deset let po zbytku internetu.
• Nové grafické prostředí a v sekcích Jak začít, Časté dotazy a Ke stažení přibylo pole „Vyhledej dotaz“, které filtruje bloky nápovědy.
• Zapamatování přihlášení a přehlednější účet.

Zbytek je kosmetika. Portál pořád běží na ASP.NET Web Forms: adresy končí na .aspx, odkazy v menu jsou javascript:__doPostBack a ve stránce se přenáší skryté pole __VIEWSTATE. To je technologie z roku 2002. Marketingový web agentury přitom stojí na WordPressu, tedy na něčem z tohoto tisíciletí. Placená služba dostala nový kabát, ne nový základ.

Ten rozdíl mezi kabátem a základem je vidět i jinde. Modernizace přinesla vyhledávací pole do nápovědy, ale ne do norem. Přinesla hezčí účet, ale ne jinou cestu k zaplacení. Přinesla dvoufaktorové ověření, ale prohlížení norem se pořád opírá o plugin, který se instaluje do cizího programu. Zvenčí to vypadá jako nová služba, zevnitř je to tatáž služba v novém rámečku.

Detail, který mě pobavil nejvíc: portál nemá favicon. Adresa csnonline.agentura-cas.cz/favicon.ico vrací 404 a ve zdrojovém kódu není jediný odkaz na ikonu. Kdo má otevřených dvacet panelů, hledá ten s normami podle prázdného čtverečku. Je to prkotina. Právě proto je výmluvná: nikdo se na ten web nedíval očima člověka, který ho používá.

2. Dvě služby, které o sobě nevědí, a cesta k zaplacení

ČSN online není jedna služba, jsou to dvě. Varianta pro jednotlivce běží na jedné adrese, varianta od dvou uživatelů výš na druhé. Agentura to popisuje takto: „Jedná se o oddělené systémy. Z tohoto důvodu je při přechodu mezi variantami nutná nová registrace a není možný plynulý přechod mezi variantami během aktivního předplaceného období.“

Praktický překlad: když si jako živnostník předplatíte přístup a za půl roku přiberete kolegu, nepřepnete se. Musíte se registrovat znovu do jiného systému. Nevyčerpané tiskové strany se převedou, ale podle podmínek jen na písemnou žádost, „ne automaticky a není na něj na straně Žadatele právní nárok“.

Samotné zaplacení je vlastní kapitola. Pokaždé, když si přístup prodlužuji, hledám v menu, kudy se to dělá. Není to jedno viditelné tlačítko, je to žádost, kterou odešlete formulářem, počkáte na podklad k platbě, zaplatíte a čekáte na aktivaci. Nápověda k tomu má sedm samostatných položek, mimo jiné „Chci prodloužit službu, ale žádost nelze do systému odeslat“ a „I po zaplacení poplatku je služba ČSN online stále neaktivní“. Když si provozovatel musí do nápovědy dát bod o tom, že služba po zaplacení nefunguje, něco je s tou cestou špatně.

A ještě jedna drobnost, u které jsem se po posledním přihlášení zasmál. V rozhraní je přepínač jazyka CZ a EN. Jazyk nepřepíná.

3. Aby si člověk přečetl normu, musí nainstalovat dva cizí programy

Tohle je jádro problému a není to můj názor, je to psané v podmínkách používání, verze 2025/05:

„K prohlížení ČSN ve formátu PDF vyžaduje Poskytovatel použití software Adobe Acrobat Reader verze 9 nebo vyšší a instalaci zásuvného modulu (tzv. plugin) společnosti FileOpen. (...) Použití jiných prohlížečů PDF z technických a bezpečnostních důvodů Poskytovatel neumožňuje. Nelze rovněž otevírat chráněné soubory přímo ve webovém prohlížeči.“

Přečtěte si tu poslední větu ještě jednou. Dokument, který si stát nechává platit a bez kterého nelze splnit právní předpis, nesmí být otevřen ve webovém prohlížeči. Musí projít přes program americké firmy Adobe, do kterého se doinstaluje plugin jiné americké firmy FileOpen.

Ta daň se platí dvakrát. Poprvé na disku, protože instalace Acrobatu zabere jednotky gigabajtů a přinese s sebou aktualizační služby, o které nikdo nestál. Podruhé v paměti: Acrobat si u mě běžně ukousne přes gigabajt operační paměti, aby zobrazil dvacet stran textu, který by prohlížeč vykreslil za zlomek toho. Na starším notebooku je to znát okamžitě.

Co ten plugin dělá, popisují podmínky také:

„ČSN ve formátu PDF jsou opatřeny ochrannými prvky a to vodoznakem s osobními údaji Uživatele v hlavičce normy, ochranou proti kopírování textu ČSN a ochranou proti vytvoření snímku obrazovky (print screen).“

K tomu z nápovědy: po otevření normy se blokuje schránka celého systému, takže nejde kopírovat text ani v jiných aplikacích, dokud normu nezavřete. Hláška zní „Clipboard functionality has been disabled while a protected document is open.“ A když se na normu podíváte přes vzdálenou plochu, provozovatel v nápovědě uvádí, že kvůli ochraně proti print screenu „text normy je skrytý“.

Shrnuto: kupujete si právo dívat se na text, který vám software průběžně hlídá, aby se náhodou nedostal ven. To má svou logiku z pohledu autorských práv. Z pohledu člověka, který si potřebuje v pátek odpoledne ověřit jednu hodnotu z tabulky, je to překážka.

4. Podpora podle operačního systému

Tohle je oficiální stav ze sekce Ke stažení, ne moje interpretace.

Uživateli Linuxu portál radí, ať si pustí „některý z emulátorů OS Microsoft Windows“. Tedy: chcete si přečíst českou technickou normu, na kterou odkazuje česká vyhláška? Nainstalujte si emulátor cizího operačního systému. Na macOS vám funkčnost nikdo nezaručí, přestože jde o druhý nejrozšířenější systém na počítačích a v projekčních a grafických provozech je běžný.

Mobilní varianta je zvláštní kapitola. Existuje, ale je to aplikace třetí firmy, jmenuje se FileOpen Viewer, neumí tisk a hlavně neumí offline. Norma, kterou si stáhnete do telefonu, se bez internetu neotevře.

Zamyslete se nad tím, kde bezpečák normu potřebuje. Ne u stolu, tam má počítač. Potřebuje ji v hale u stroje, na střeše u kotvicího bodu, v kanálu, na staveništi za obcí a ve výtahové šachtě. Tedy přesně na místech, kde signál buď není, nebo je mizerný. Služba je postavená tak, že v terénu nefunguje, a v terénu se dělá ta část práce, kvůli které normy vůbec existují. Vlastní mobilní aplikace ČSN online neexistuje.

5. Vyhledávání, které nehledá v normách

Tohle je věc, na kterou se mě lidi ptají nejčastěji, a odpověď je v nápovědě samotného provozovatele. U kritéria pro hledání podle názvu stojí doslova:

„Kritérium slouží k vyhledání slov nebo jejich částí v českém názvu normy. Pozor, některé normy jsou ve slovenštině. Vyhledávání neprobíhá v textu normy.“

Fulltextové vyhledávání v ČSN online neexistuje. Hledat lze podle označení normy, třídicího znaku, českého nebo anglického názvu, katalogového čísla a data. V textu ne. Takže na otázku „ve které normě je požadavek na svislý rozdíl teplot mezi hlavou a kotníky“ vám databáze neodpoví. Musíte vědět dopředu, ve které normě to je, otevřít ji a hledat v Acrobatu.

K tomu tři další omezení, která provozovatel uvádí sám:

• ČSN a TNI jsou uloženy odděleně a v každém segmentu se musí hledat zvlášť.
• Dokumenty zrušené před rokem 2001 v databázi nejsou vůbec.
• Databáze obsahuje jen ČSN a TNI. Původní ISO, IEC, EN, natož DIN nebo STN v ní nenajdete, i když se na ně české normy běžně odkazují.

Databáze má přes 73 000 dokumentů. Vyhledávat se v nich dá jako v kartotéce z devadesátých let: podle popisku na hřbetu.

Jak to vypadá v praxi, ukážu na skutečném zadání. Potřeboval jsem zjistit, jaká je požadovaná osvětlenost u kontrolního pracoviště, kde se posuzuje povrch výrobku. Vím, že to bude v ČSN EN 12464-1. Kdybych to nevěděl, nemám se čeho chytit, protože slovo „osvětlenost“ v názvu normy není. Musel jsem tedy normu najít podle čísla, otevřít ji v Acrobatu, projít tabulku požadavků na osvětlení a najít řádek, který odpovídá. Deset minut práce, ze kterých bylo devět minut hledání a jedna minuta čtení.

Ta samá otázka v systému s fulltextem znamená napsat „kontrola povrchu osvětlenost“ a dostat odkaz na konkrétní řádek tabulky. Rozdíl není v pohodlí, je v tom, kolikrát si to člověk za den dovolí udělat. Když každé ověření stojí deset minut, ověřuje se míň. A míň ověřených čísel v dokumentaci znamená víc chyb, které pak najde kontrola.

6. Soubor, který se jmenuje 2098702.pdf

Když normu konečně otevřete, stáhne se na disk PDF pojmenované katalogovým číslem. Ne označením normy, ne názvem. Po deseti stažených normách máte ve složce deset souborů s číselnými názvy a jedinou cestou, jak zjistit, co je co, je otevřít je jeden po druhém v Acrobatu.

Napadne vás soubory přejmenovat. Podmínky používání to výslovně nedoporučují:

„Poskytovatel důrazně nedoporučuje na počítači vytvářet jakékoliv archivy stažených norem, přejmenovávat soubory PDF nebo si vytvářet nějaký vlastní systém ukládání.“

Důvod je v předchozím odstavci podmínek: když si vyměníte počítač, přeinstalujete systém nebo změníte účet, dříve stažené soubory už nepůjde otevřít. Váš archiv se promění v hromadu zašifrovaných dat. Přidejte k tomu limit dvou zařízení na uživatele a strop 30 otevřených dokumentů za den, obojí přímo z podmínek, a máte službu, která uživatele odrazuje od toho, aby si vytvořil vlastní pořádek.

7. Nápověda jako obžaloba

Nejlepší doklad o stavu služby je její vlastní nápověda. Stáhl jsem sekci Časté dotazy a spočítal položky podle sekcí, které používá sám provozovatel.

Z 35 položek nápovědy jich 19 řeší chybová hlášení a další 4 problémy s tiskem. Vyhledávání v normách se týkají dvě. Když si ty chybové hlášky přečtete, zjistíte, že skoro žádná není o normách. Jsou to hlášky Acrobatu a pluginu FileOpen:

• „Adobe Acrobat se neotevře, pokud je nainstalován plugin FileOpen.“
• „Normy lze otevřít pouze po instalaci pluginu FileOpen a ne po restartu PC. Plugin FileOpen je nutno instalovat opakovaně.“
• „The FileOpen client has encountered an error. Please re-start Reader.“
• „No permissions were found for this document. Please connect to the Internet to get updated permissions.“
• „This printer is not allowed for secure printing.“
• „Všechny Vaše volné pozice pro registraci zařízení jsou již obsazeny.“

U poslední jmenované musí uživatel napsat e-mail zákaznické podpoře, aby mu seznam zařízení vymazala. Nápověda k tomu dodává velkými písmeny: NIKOLIV TELEFONICKY. Vyměnili jste notebook? Pište žádost.

8. Co to stojí

Poplatky nestanoví agentura, ale příloha č. 2 vyhlášky č. 571/2020 Sb. Agentura k tomu na svém webu upozorňuje, že proto „není možné uplatňovat různé množstevní či jiné slevy“.

Zvláštní jednotkou je tisková strana. Kupujete si roční přístup a k němu balík stran, které smíte vytisknout: 150, 600 nebo 3 000. Když je vyčerpáte, dokoupíte dalších 50 stran za 500 Kč, 200 stran za 1 500 Kč nebo 1 000 stran za 2 500 Kč. Nevyčerpané strany se převádějí do dalšího období. V roce 2026 se tedy digitální služba účtuje v počtu papírů, které z ní smíte vytisknout.

A ještě jedno číslo, které stojí za pozornost. Sponzorovaný přístup, tedy režim, ve kterém normu zpřístupní zdarma ministerstvo, má vlastní ceník v příloze č. 3 téže vyhlášky. Sazby začínají na 150 000 Kč a končí na 22 950 000 Kč podle počtu stran a předpokládaného počtu uživatelů. Stát tedy platí sám sobě za to, aby lidé mohli číst pravidla, která jim sám uložil.

9. Druhá cesta: koupit si normu na papíře

Předplatné není jediná možnost. Jednotlivou normu si lze koupit v e-shopu agentury, a to ve dvou podobách, jako PDF nebo tištěnou. Poplatek stanoví příloha č. 1 téže vyhlášky a řídí se počtem stran dokumentu.

Sazba začíná na 18 Kč za jednostránkový dokument a končí na 2 699 Kč u normy, která má 749 stran a víc. Přepočteno na stranu vyjde jednostránková norma na 18 Kč, dvacetistránková zhruba na 10 Kč za stranu a ta nejtlustší asi na 3,60 Kč. Pro srovnání: běžná odborná kniha v knihkupectví vyjde kolem jedné až dvou korun na stranu, a to je v ní autorský text, sazba, tisk, distribuce i marže obchodu.

Praktický dopad je nepříjemný hlavně pro menší firmy. Bezpečák, který během roku potřebuje pět norem středního rozsahu, na nich utratí kolem 2 500 Kč. To už je víc než roční přístup do celé databáze bez možnosti tisku. Jenže dopředu nikdy nevíte, kolik norem budete potřebovat, takže volíte mezi dvěma špatnými odhady.

A papír má vadu, kterou předplatné nemá. Norma zastará a vy se o tom nedozvíte. Koupíte si ji, založíte do šanonu a o dva roky později podle ní děláte kontrolu, aniž byste tušili, že mezitím vyšlo nové vydání. U dokumentu, kterým se řídí revize a prohlídky, je to zásadní problém. Papírová norma je tak nejdražší varianta, která zároveň nejrychleji ztrácí platnost.

10. Dokument, který o agentuře vypovídá nejvíc

Když jsem hledal hospodářská čísla, otevřel jsem výroční zprávu České agentury pro standardizaci podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb. za rok 2024. Je to PDF na webu agentury.

Ten dokument je dvoustránkový sken z kancelářské kopírky Konica Minolta bizhub C3350i, bez textové vrstvy. Nedá se v něm hledat, nedá se z něj kopírovat a čtečka pro nevidomé z něj nepřečte nic. Instituce, která provozuje národní portál digitálních norem a prodává přístup k nim, vydala vlastní výroční zprávu tak, že si ji vytiskla a naskenovala.

Obsah je mimochodem taky zajímavý. V roce 2024 agentura přijala 6 žádostí o informace a vydala 3 rozhodnutí o odmítnutí, z toho jedno částečné. Polovina žádostí o informace skončila odmítnutím.

11. Proč to není jen estetika

Dalo by se říct, že si stěžuju na nepohodlí. Jenže tady jde o něco jiného.

Technické normy jsou v Česku formálně nezávazné, ale ve chvíli, kdy na ně odkáže právní předpis, se stávají podmínkou splnění povinnosti. Zaměstnavatel, projektant ani revizní technik nemají volbu. A Soudní dvůr Evropské unie k tomu v rozsudku velkého senátu ze dne 5. března 2024 ve věci C-588/21 P (Public.Resource.Org) řekl něco zásadního: u harmonizovaných norem existuje převažující veřejný zájem na jejich zpřístupnění, protože tvoří součást unijního práva. Soud to opřel o zásadu právního státu a o zásadu volného přístupu k právu.

Rozsudek se týkal dokumentů v držení Evropské komise a harmonizovaných norem, ne celé soustavy ČSN. Ale směr je jasný. Pravidlo, které musíte splnit, byste měli mít možnost si přečíst.

Spočítejte si to na konkrétním případu. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. odkazuje na 36 norem. Kdyby si je zaměstnavatel chtěl mít doma všechny, zaplatí podle jejich rozsahu řádově kolem osmnácti tisíc korun, a to je jen jediný předpis z desítek, které na normy odkazují. Roční přístup do celé databáze za 2 000 Kč je proti tomu levný, ale je to čtení bez tisku, bez archivu a s vědomím, že po skončení předplatného vám nezůstane nic.

Reálný důsledek pak vypadá takhle. Malá firma normy nekoupí. Bezpečák si vystačí s tím, co si pamatuje, s tím, co našel na internetu, a s dokumentací od někoho jiného. Když přijde kontrola, neshoda se najde a firma dostane pokutu za to, že nesplnila požadavek, jehož znění si nemohla dovolit přečíst. To není teorie, to je běžný pátek v malé firmě.

Přidejte k tomu, že ochrana proti kopírování a proti snímku obrazovky dělá z normy dokument, který je prakticky nepřístupný pro člověka s postižením zraku. A že Nový Zéland šel opačnou cestou: ministerstvo tam z odvodů ve stavebnictví zaplatilo přes 120 norem používaných k prokázání shody se stavebním předpisem a daly se stáhnout zdarma. Ne číst v prohlížeči po registraci. Stáhnout.

12. Jak si s ČSN online poradit dnes

Než se cokoli změní, dá se s tím pracovat chytřeji. Nejdřív si ale ujasněme, jak se za normy vlastně platí, protože se to plete i lidem, kteří v oboru dělají roky.

Jsou dvě cesty a každá má vlastní ceník. Buď si předplatíte ČSN online, a pak máte za jeden poplatek přístup k celé databázi, tedy ke všem normám bez ohledu na to, kolik jich otevřete. Nebo si koupíte jednotlivou normu v e-shopu a platíte za každý dokument zvlášť podle počtu stran. První cestu upravuje příloha č. 2 vyhlášky, druhou příloha č. 1.

Zlom mezi nimi je zhruba u čtyř až pěti norem ročně. Kdo potřebuje jednu normu jednou za rok, ať ji koupí. Kdo do nich kouká každý měsíc, ať si předplatí přístup. Následující postup s tímhle rozhodnutím počítá a jde od nejlevnějšího k nejdražšímu.

1. Ověřte, jestli normu potřebujete celou. V katalogu ČSN online je u norem HTML náhled s titulním listem, obsahem a předmětem normy. Databázi lze prohlížet i bez registrace jako demoverzi, jen bez textů. Z obsahu často poznáte, jestli je uvnitř to, co hledáte, a někdy zjistíte, že vám stačí jiná norma.
2. Zjistěte, jestli norma není zdarma ve sponzorovaném přístupu na sponzorpristup.agentura-cas.cz. Registrace nic nestojí a jsou tam i normy, na které odkazují právní předpisy, například ČSN EN 12464-1 pro osvětlení pracovišť nebo ČSN 73 4108 pro šatny. Číst je lze jen v prohlížeči, ale k ověření jedné hodnoty to bohatě stačí.
3. Teprve pak se rozhodněte mezi jednotlivou normou a předplatným. Sečtěte, kolik norem jste za poslední rok reálně otevřel. Do čtyř kupujte po kusech, od pěti výš vyjde levněji roční přístup.
4. Než zaplatíte cokoli, stáhněte si na stránce Ke stažení testovací PDF a ověřte, že se vám na vašem počítači otevře a že jde vytisknout. Dělejte to před platbou, ne po ní. Na macOS to platí dvojnásob, protože tam provozovatel funkčnost negarantuje.
5. U předplatného se rozmyslete, jestli budete tisknout. Varianta bez tisku stojí 2 000 Kč ročně, s tiskem do 150 stran 3 000 Kč. Když tisknout nebudete, neplaťte za strany. Nevyčerpané strany se sice převádějí do dalšího období, ale peníze zpátky nedostanete.
6. Používejte jen dvě zařízení a od začátku ta, u kterých počítáte, že vám vydrží. Výměna notebooku nebo přeinstalace systému vám jednu pozici sebere a odblokování se řeší e-mailem, telefonicky to nejde.
7. Stažené soubory nepřejmenovávejte a nestavte si z nich archiv, protože po výměně počítače je stejně neotevřete. Místo toho si veďte vlastní poznámku: číslo normy, článek, hodnotu a datum, kdy jste ji ověřoval. Ta poznámka vám zůstane, i když soubor přestane fungovat.
8. Údaje, které používáte opakovaně, přepište do vlastní dokumentace vlastními slovy a odkažte se na číslo článku normy. Parafráze a odkaz na článek souhlas nevyžadují, doslovná citace v komerčním materiálu ano.

Poslední bod je ten nejdůležitější a zároveň nejvíc opomíjený. Práce s normou nekončí jejím přečtením. Když si z ní neuděláte vlastní použitelný výstup, budete ji za rok kupovat nebo hledat znovu.

13. Jak by měl portál technických norem vypadat

Teď ta konstruktivní část. Nechci psát „udělejte to moderní“. Tady je konkrétní seznam toho, co by portál měl umět, seřazený podle toho, kolik to uživateli přinese.

13.1 Číst normu v prohlížeči, bez instalace čehokoli

Tohle je jediná změna, která by sama o sobě stála za celou modernizaci. Norma se otevře v prohlížeči na počítači i v telefonu, přizpůsobí se šířce obrazovky, jde v ní přiblížit obrázek a proklikat obsah.

Nejde o utopii. Agentura to už umí. Ke každé normě existuje HTML náhled, který je uložený jako obyčejná webová stránka a obsahuje titulní list, obsah i kus textu. Technologie na vykreslení normy do HTML tedy existuje a je nasazená. Používá se jen na ukázku.

Ty náhledy mimochodem prozrazují stáří té vrstvy: servírují se v kódování ISO-8859-2, tedy ve znakové sadě, kterou svět opustil kolem roku 2005 ve prospěch UTF-8. Funguje to, ale je to další stopa po tom, že se pod novým kabátem nic nehnulo.

Ochranu lze řešit jinak než pluginem, který blokuje schránku celého systému: individuální vodoznak vykreslený do stránky, omezení počtu souběžných relací, logování přístupů. Přesně tak fungují databáze odborných článků a nikdo v nich neinstaluje Acrobat.

13.2 Fulltext přes celou databázi

Hledat v textu všech norem, ne v názvech. S filtry podle třídy, platnosti, roku vydání a podle toho, jestli je norma citovaná právním předpisem. S našeptáváním a s tím, že výsledek ukáže úryvek textu, ve kterém se hledaný výraz našel.

Dnes se to dělá tak, že bezpečák hledá v Googlu, najde odstavec ocitovaný na cizím webu a doufá, že je to opsané správně. Portál, který hledání neumí, tím pádem sám vytváří to, čemu se snaží bránit.

13.3 Provázání norem s právem

U každé normy by mělo být napsané, které právní předpisy na ni odkazují a jestli je pro ně závazná. A naopak: u vyhlášky nebo nařízení vlády seznam norem, na které odkazuje, s odkazem přímo na ně. Agentura má oboje v ruce, protože databázi harmonizovaných a určených norem už provozuje.

Praktický dopad: člověk, který dostane do ruky nařízení vlády č. 361/2007 Sb., dnes nemá jak zjistit, které z jeho 36 norem jsou ve sponzorovaném přístupu zdarma a které si musí koupit. Seznam sponzorovaných norem je totiž na portálu ČAS přístupný až po přihlášení.

13.4 Verze, změny a upozornění

U normy má být vidět, čím byla nahrazena, co nahradila a co se mezi vydáními změnilo. Aspoň seznam změněných článků, ideálně porovnání textu. K tomu hlídací pes: nechám si sledovat deset norem a přijde mi e-mail, když se s některou něco stane.

Dnes se změna normy dozvíte tak, že si jí někdo všimne. To je u dokumentů, kterými se řídí kontroly a revize, dost slabé.

13.5 Slušné soubory a stabilní odkazy

Když už se PDF stahuje, ať se jmenuje CSN-EN-12464-1-2022.pdf, ne 2098702.pdf. A ať má každá norma trvalou webovou adresu, na kterou se dá odkázat z dokumentace i z e-mailu. To je práce na jedno odpoledne a ušetří to tisícům lidí hodiny.

13.6 Otevřené rozhraní pro strojové zpracování

Katalogová data, tedy označení, název, platnost, třídicí znak, vazby na předpisy, by měla být dostupná přes veřejné API a jako otevřená data. Ne text norem, jen metadata. Software pro správu dokumentace by si pak sám hlídal, jestli norma, na kterou se odkazuje interní předpis, ještě platí.

13.7 Přístupnost jako povinnost, ne jako laskavost

Portál veřejné instituce má splňovat požadavky na přístupnost internetových stránek. Norma zamčená proti kopírování a proti snímku obrazovky je pro čtečku obrazovky nepoužitelná. HTML podoba tenhle problém řeší mimochodem, protože text zůstane textem.

13.8 Ceník, který dává smysl

Tisková strana jako měna patří do minulosti. Dávalo by smysl: levný roční přístup na čtení, možnost koupit si jednorázově jednu konkrétní normu na omezenou dobu, zvýhodnění pro OSVČ a mikrofirmy a plošně bezplatný přístup ke všem normám, na které odkazuje právní předpis s povinností je dodržet. Ten poslední bod není ani nový nápad, jen důsledné dotažení sponzorovaného přístupu, který už zákon zná.

13.9 Poznámky, které zůstanou uživateli

Kdo s normou pracuje, dělá si do ní značky. Dnes to znamená vytisknout stránku a vzít si zvýrazňovač, protože do chráněného PDF nic nepřidáte a po vypršení předplatného byste o to stejně přišli.

Portál by měl umět vlastní zvýraznění a poznámku k článku normy, uloženou u účtu, ne v souboru. A hlavně: poznámka musí přežít konec předplatného i vydání nové verze normy. Když norma vyjde znovu, chci u své poznámky vidět, jestli se článek, ke kterému se váže, změnil.

13.10 Práce v týmu

Dnešní model je jeden uživatel na dvou zařízeních. Reálná firma má bezpečáka, technika a vedoucího provozu, kteří potřebují stejnou normu, každý na chvilku a každý z jiného místa. Firemní varianta sice existuje, ale je to oddělený systém s vlastní registrací.

Chtělo by to jednu službu s rolemi, kde správce vidí, kdo co používá, kde jde licenci přesunout mezi lidmi bez e-mailové žádosti a kde se sdílený odkaz na článek normy otevře kolegovi rovnou na správném místě.

13.11 Zeptat se uživatelů

Tenhle bod je nejlevnější ze všech. Posadit k portálu deset lidí, kteří s normami pracují denně, dát jim úkol „najděte požadavek na počet záchodů na pracovišti“ a dívat se, co dělají. Za dopoledne bude jasné, jestli je problém v menu, ve vyhledávání nebo v Acrobatu. Odhaduju, že by z toho vyšlo pořadí hodně podobné tomuhle článku.

14. A kdyby se to mělo udělat pořádně

Předchozí seznam je oprava toho, co dnes chybí. Kdyby ale někdo dostal za úkol postavit portál technických norem od nuly a udělat ho tak, aby byl nejlepší v Evropě, vypadalo by to takhle.

14.1 Norma jako živý dokument, ne jako soubor

Základ je opustit myšlenku, že norma je PDF, které se někam stahuje. Norma je strukturovaný dokument: má články, tabulky, obrázky, definice a odkazy na jiné normy. Když se s ní takhle pracuje, jde na ní postavit všechno ostatní.

Každý článek normy má vlastní trvalou adresu. Odkážete se na něj z interní směrnice, z e-mailu i z protokolu o kontrole a příjemce se dostane přesně tam, ne na začátek dokumentu. Tabulka se dá zobrazit i na úzké obrazovce, protože je to tabulka, ne obrázek tabulky. Definice pojmu se ukáže v bublině, aniž byste odcházel z místa, kde čtete.

14.2 Nativní mobilní aplikace, která funguje bez signálu

Tohle je pro bezpečáka nejdůležitější věc z celého seznamu a dnes chybí úplně. Aplikace pro iOS a Android, ne prohlížeč zabalený do ikony:

• Offline knihovna. Vyberu si dvacet norem, které používám, a mám je v telefonu i v hale bez signálu, v šachtě, v tunelu nebo na staveništi za městem. Šifrované úložiště a přihlášení otiskem prstu problém licence řeší lépe než dnešní podmínka trvalého připojení.
• Vyhledávání v textu uvnitř aplikace, ne jen v názvech.
• Fotoaparát jako vstup. Vyfotím štítek zařízení nebo číslo normy na výkresu a aplikace mi nabídne, co k tomu patří.
• Poznámky z terénu. Označím článek, přidám poznámku a ta mi večer naskočí v počítači u téhož místa.
• Sdílení odkazu na konkrétní článek do firemního chatu nebo do protokolu.

Dnešní stav je opakem: aplikace je od cizí firmy, jmenuje se FileOpen Viewer, neumí tisk a bez internetu neotevře nic.

14.3 Vyhledávání, které rozumí otázce

Fulltext je minimum. Nad ním by měla stát vrstva, která zvládne dotaz položený lidsky: „jaká je nejmenší podlahová plocha na jednoho zaměstnance“ nebo „jak často se kontroluje svařovací souprava“. Odpověď musí vždy ukázat zdroj, tedy konkrétní článek konkrétní normy nebo předpisu, a odkaz na něj.

Tady je potřeba jedna výstraha. Jazykový model, který odpovídá bez odkazu na zdroj, je v této oblasti nebezpečný, protože si čísla domýšlí. Psal jsem o tom v článku o halucinacích AI v české BOZP legislativě. Asistent nad normami má smysl jen tehdy, když je postavený tak, že bez dohledatelného článku neodpoví vůbec.

14.4 Napojení na svět, ve kterém se normy používají

Normy se nečtou pro radost, čtou se kvůli něčemu. Portál by na to měl navazovat:

• Od předpisu k normě a zpět. U vyhlášky seznam norem, na které odkazuje, u normy seznam předpisů, které ji vyžadují, a informace, jestli je pro ně závazná.
• Rozdíly mezi vydáními. Když vyjde nová verze, chci vidět seznam změněných článků, ne jen datum. U norem, podle kterých se dělají revize, je to zásadní.
• Hlídání změn. Označím si normy, které mám v dokumentaci, a systém mi dá vědět, když se s nimi něco stane. Ideálně rovnou upozorní, ve které mojí směrnici je citovaná.
• Otevřené rozhraní. Katalogová data, tedy označení, název, platnost, vazby na předpisy, dostupná strojově. Software pro správu dokumentace si pak sám ohlídá, jestli norma citovaná v interním předpisu ještě platí.
• Export citace jedním kliknutím, ve tvaru, který se dá vložit do dokumentu.

14.5 Přihlášení a licence bez obcházení

Přihlášení přes Identitu občana nebo bankovní identitu, protože ta v Česku funguje a lidé ji používají. Licence vázaná na člověka, ne na dvě konkrétní železa, což je model, který dávno používají odborné databáze a nikoho neomezuje v tom, že si sedne k jinému počítači.

14.6 A jedna věc navrch, která by změnila všechno

Všechny normy, na které odkazuje právní předpis s povinností je dodržet, zveřejnit bezplatně a ke stažení. Ne ke čtení po registraci, ke stažení. Mechanismus na to existuje, jmenuje se sponzorovaný přístup a zákon ho zná od roku 2021. Chybí jen rozhodnutí ho použít plošně a rozpočtová položka, která to zaplatí.

Kdyby k tomu došlo, přestala by být valná část tohoto článku aktuální. Byl bych rád.

15. Časté dotazy

16. Na závěr: dvacet pět let čekání

Nechci, aby to vyznělo jako útok na lidi v agentuře. Poplatky jim stanoví vyhláška, autorská práva k převzatým evropským normám drží CEN a CENELEC a rozpočet nemají bezedný. Část omezení, na která nadávám, není jejich rozhodnutí.

Jenže favicon, název staženého souboru, vyhledávání v textu, HTML čtečka a veřejný seznam sponzorovaných norem, to všechno jejich rozhodnutí je. A modernizace, do které se investoval čas i peníze, se jich nedotkla. Přibylo dvoufaktorové ověření, což je funkce, kterou běžné weby zavedly kolem roku 2011, a zapamatování přihlášení, což je funkce z devadesátých let.

Nejvíc mě na tom mrzí ta promarněná příležitost. Normy jsou dobrá věc. Je v nich shrnutá zkušenost tisíců lidí a v bezpečnosti práce často zachraňují zdraví. Portál, který k nim pouští, by z nich měl dělat něco, co si člověk rád otevře. Místo toho je z nich dokument, u kterého předem počítáte s tím, že to bude otrava.

Zajímá mě, jak s normami pracujete vy. Máte předplacené ČSN online, nebo jste to vzdali a spoléháte na to, co najdete jinde? A kolikrát jste kvůli jedné hodnotě z tabulky přeinstalovávali Acrobat?