Ochranné rukavice podle ČSN: jak číst štítek a co znamenají kódy

Rukavice jsou osobní ochranný pracovní prostředek, který se vydává nejčastěji a o kterém se nejméně přemýšlí. Ve skladu bývá jeden druh pro všechny, nejčastěji pletené rukavice s máčenou dlaní, a ty pak dostane skladník, uklízečka s koncentrátem, údržbář u vrtačky i svářeč. Někteří z nich jsou chránění dobře, jiní vůbec ne a někdo je v rukavicích ohrožený víc než bez nich.

Přitom žádný jiný ochranný prostředek nemá na sobě tolik informací. Na manžetě rukavice bývá značka CE s čtyřmístným číslem, několik piktogramů ve štítu a pod každým z nich řada číslic a písmen. Z této řady se dá vyčíst, jak rukavice odolá oděru a řezu, jak dlouho ji neprojde aceton, na jak horký plech se v ní dá sáhnout nebo do jakého napětí se v ní smí pracovat. Kdo ji umí číst, nepotřebuje katalog.

Ochranné rukavice upravuje celá řada norem. Obecné požadavky platné pro všechny stanoví ČSN EN ISO 21420. Na ni navazují normy pro jednotlivá rizika: ČSN EN 388 pro mechanická rizika, ČSN EN ISO 374-1 a 374-5 pro chemikálie a mikroorganismy, ČSN EN 407 pro teplo a oheň, ČSN EN 12477 pro svařování, ČSN EN 60903 pro práci pod napětím, ČSN EN 511 pro chlad a ČSN EN ISO 10819 pro vibrace. Zdravotnické rukavice mají vlastní řadu ČSN EN 455. Prošel jsem všechny včetně změn a obsah převyprávím vlastními slovy, s odkazem na článek nebo tabulku normy, ze které údaj pochází.

Článek patří do řady o osobních ochranných prostředcích podle norem, ve které vyšly bezpečnostní obuv, respirátory a filtry a chrániče sluchu. Je delší než ostatní, protože rukavic je víc druhů než bot nebo chráničů sluchu. Jednotlivé kapitoly se dají číst samostatně.

1. Co říkají předpisy

Zákoník práce v § 104 odst. 1 ukládá poskytnout osobní ochranné prostředky tam, kde rizika nejde odstranit nebo dostatečně omezit technicky nebo organizačně. Nařízení vlády č. 390/2021 Sb. v příloze č. 2 bodě V vyjmenovává druhy rukavic podle toho, před čím chrání: mechanická rizika, teplo, plamen a chlad, elektrický proud a práce pod napětím, chemikálie, biologické činitele, ionizující a neionizující záření a vibrace. Příloha č. 3 pak uvádí příklady činností, u kterých může být který druh potřeba. Podle § 3 odst. 1 téhož nařízení musí být prostředek účinný proti rizikům a jeho používání nesmí představovat další riziko, musí odpovídat podmínkám na pracovišti a být přizpůsobený fyzickým předpokladům a zdravotnímu stavu zaměstnance.

U chemických látek je zvláštní ustanovení. Podle § 11 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb. musí mít zaměstnanec vhodný osobní ochranný prostředek u látek, které se vstřebávají kůží nebo sliznicemi, a u látek a prachů, které kůži dráždí nebo senzibilizují. Látky, u kterých se pronikání kůží významně uplatňuje, poznáte v tabulce přípustných expozičních limitů v příloze č. 2 části A podle značky D. U nich nejsou rukavice doplněk, ale nezbytná ochrana vedle ochrany dýchání, protože respirátor kůži nechrání.

Požadavky na výrobky stanoví nařízení (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích, které platí v Česku přímo. Rozděluje prostředky do tří kategorií podle závažnosti rizika a to má na rukavicích viditelný následek:

• Kategorie I jsou prostředky výlučně proti minimálním rizikům: povrchová mechanická poranění, slabě agresivní čisticí prostředky nebo dlouhý styk s vodou, horké povrchy do 50 °C a běžné počasí. Výrobce shodu posuzuje sám.
• Kategorie III jsou prostředky proti rizikům s velmi závažnými následky. Z těch, které se týkají rukavic, příloha I jmenuje látky a směsi nebezpečné pro zdraví, škodlivé biologické činitele, ionizující záření, horká prostředí srovnatelná se vzduchem o teplotě nejméně 100 °C, chladná prostředí srovnatelná se vzduchem o teplotě −50 °C a nižší, úraz elektrickým proudem a práci pod napětím a pořez ruční motorovou pilou.
• Kategorie II je vše ostatní. Patří sem většina rukavic proti mechanickým rizikům a také antivibrační rukavice; vibrace v kategorii III nejsou.

Rozdíl je vidět na značce CE. Podle článku 17 odst. 3 nařízení následuje u prostředků kategorie III za značkou CE identifikační číslo oznámeného subjektu, který dohlíží na výrobu. Chemická rukavice, rukavice proti mikroorganismům nebo elektroizolační rukavice tedy musí mít za CE čtyřmístné číslo. Když ho nemají, nejsou to ochranné prostředky proti tomuto riziku, ať je na obalu napsáno cokoli.

2. Jak číst štítek rukavice

Informace o rukavici jsou rozdělené do tří vrstev: co je přímo na rukavici, co je na nejmenším obalu a co je v návodu. ČSN EN ISO 21420 v kapitole 7 přesně stanoví, co patří kam.

Na rukavici (článek 7.2.1.1) musí být:

• výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce, stačí název nebo obchodní značka,
• označení modelu, název nebo kód,
• velikost,
• piktogramy, každý s odkazem na normu a s třídami ve stálém pořadí podle té normy,
• datum výroby, nejméně měsíc a rok, nebo jiný údaj, ze kterého se pozná výrobní šarže,
• je-li potřeba, datum použitelnosti za piktogramem přesýpacích hodin.

Značení musí být čitelné a nesmazatelné po celou životnost rukavice. Když se na rukavici nevejde, například u tenkých jednorázových rukavic, uvede se na obalu. Piktogram smí výrobce použít jen tehdy, když rukavice splní aspoň minimální požadavek příslušné normy (7.2.1.4). Norma výslovně upozorňuje, že samotné značení nestačí a vždy se čte spolu s informacemi výrobce.

Na nejmenším obalu (7.2.2) je navíc úplná adresa výrobce, údaj, kde najít informace pro uživatele, a je-li potřeba, datum použitelnosti. Jednoduché rukavice, které chrání jen před minimálními riziky podle přílohy A, nesou text „Pouze pro minimální rizika“. Příloha A k nim počítá povrchová mechanická zranění bez potřeby lékařské péče, slabě působící čisticí prostředky nebo dlouhodobý kontakt s vodou, horký povrch do 50 °C a atmosférické podmínky, které nejsou extrémní. Rukavice s tímto nápisem tedy nejsou na řez, chemikálie ani na horké plechy.

V informacích pro uživatele (7.3) musí být mimo jiné účel použití, normy včetně roku vydání, vysvětlení piktogramů a tříd, upozornění, když rukavice chrání jen část ruky, upozornění na omezení (výslovně třeba rukavice odolné proti trhání u pohyblivých mechanismů), postup kontroly před použitím, skladování, údaje o praní nebo text, že rukavice prát nelze, a u rukavic z přírodního kaučuku upozornění na možnou alergii. Seznam známých alergenů v rukavici musí výrobce poskytnout na vyžádání (7.4). Nařízení 2016/425 v příloze II bodě 1.4 k tomu přidává údaj o oznámeném subjektu a internetovou adresu, na které je EU prohlášení o shodě, pokud prohlášení není přiložené.

Piktogramy pro rukavice jsou v tabulce C.1 normy ISO 21420. Na pracovních rukavicích se nejčastěji setkáte s těmito:

U piktogramu jsou třídy jednotlivých vlastností. Dvě hodnoty se objevují ve všech normách a stojí za to je znát. 0 znamená, že rukavice ve zkoušce nedosáhla ani nejnižší třídy dané vlastnosti; ČSN EN 388 to v tabulce 4 vysvětluje slovy, že rukavice nesplňuje třídu 1. X znamená, že zkouška neproběhla nebo se metoda pro tuto konstrukci nebo materiál rukavice nehodí. Výrobce musí v informacích vysvětlit, proč je u vlastnosti X.

Pro představu, jak takový štítek čte zkušené oko. Představte si rukavici, která má na manžetě CE s čtyřmístným číslem, štít s kladívkem s kódem „4X43D“ a štít s baňkou s nápisem „ISO 374-1/Type B“ a písmeny „JKL“. Z toho plyne: rukavice chrání před chemikáliemi, je tedy prostředkem kategorie III, a proto má za CE číslo oznámeného subjektu. Proti oděru má nejvyšší třídu 4, řez metodou coupe zkoušený nebyl, proti trhání má třídu 4, proti propíchnutí třídu 3 a proti řezu metodou TDM úroveň D, tedy nejméně 15 N. Proti chemikáliím je typ B a nejméně 30 minut odolává n-heptanu, 40% hydroxidu sodnému a 96% kyselině sírové. Na řez a na tyto tři chemikálie se hodí; na aceton nebo toluen o ní štítek nic neříká.

3. Obecné požadavky: ISO 21420

ČSN EN ISO 21420 nahradila dřívější EN 420; český překlad vyšel v lednu 2021 a v březnu 2025 k němu vyšla změna A1. Ta hlavně datovala odkazy na zkušební normy a výslovně svázala upozornění pro rotující stroje s EN 388:2016+A1:2018; limity nezměnila. Norma sama ochranné vlastnosti nestanoví, používá se vždy spolu s normou pro konkrétní riziko. Řeší to, co platí pro všechny rukavice: nezávadnost, pohodlí, značení a informace.

Nezávadnost (článek 4.2). Rukavice nesmí uvolňovat látky, které by poškozovaly zdraví uživatele. Norma pro to stanoví konkrétní meze:

U přírodního kaučuku norma limit bílkovin nestanoví, vyžaduje jen upozornění, že může vyvolat alergii. Příloha G uvádí příklady dalších známých alergenů v rukavicích, například urychlovače vulkanizace (thiuramy, dithiokarbamáty), formaldehyd, bisfenol A nebo nikl. Výrobce musí na vyžádání sdělit seznam známých alergenů v rukavici (7.4), a povinnost přizpůsobit prostředek zdravotnímu stavu zaměstnance, třeba kontaktní alergii, dává § 3 odst. 1 písm. d) NV č. 390/2021 Sb.

Velikost (článek 5.1 a příloha B). Číslo velikosti je konvenční a vychází z obvodu ruky v palcích. Obvod se měří pásovým měřidlem 20 mm od vrcholu oblouku mezi palcem a ukazovákem, délka od zápěstí ke špičce prostředníku.

Minimální délku rukavice ISO 21420 nestanoví, to dělají normy pro konkrétní riziko, například pro svařování nebo pro práci s roztaveným kovem. Délka se měří tak, že se rukavice zavěsí prostředníkem na svislé pravítko se zaoblenou špičkou a zapíše se nejmenší naměřená hodnota.

Obratnost (článek 5.2). Zkouší se jen tam, kde ji požaduje norma pro konkrétní riziko. Školený pracovník v rukavici zvedá z rovné plochy ocelové válečky dlouhé 40 mm, každý třikrát během 30 sekund. Zkoušejí se čtyři rukavice a platí nejhorší výsledek.

Pohodlí. Kde je to účelné, má rukavice propouštět vodní páru: useň nejméně 5 mg/(cm²·h), u textilu nesmí výparný odpor přesáhnout 30 m²·Pa/W. Když ochranná vrstva páru nepropustí, má rukavice aspoň co nejméně bránit pohlcování potu.

Elektrostatika (článek 4.4.1). Pro prostředí s nebezpečím výbuchu se rukavice zkouší podle EN 16350 a jen tehdy smí nést piktogram statické elektřiny. Výsledky podle norem pro oděvy (EN 1149) smí výrobce uvést v návodu, ale piktogram na ně použít nesmí. A musí upozornit, že antistatické musí být i oděv a obuv, jinak rukavice sama nic neřeší.

4. Mechanická rizika: EN 388

Nejčastější piktogram na pracovních rukavicích je štít s kladívkem podle ČSN EN 388+A1 z července 2019. Za ním je pět znaků v pevném pořadí: odolnost proti oděru, proti řezu metodou coupe, proti trhání, proti propíchnutí a jako páté písmeno odolnost proti řezu metodou TDM. Šestý znak P se připisuje, když rukavice chrání i proti nárazu. Aby rukavice mohla nést piktogram, musí mít aspoň třídu 1 v jedné z vlastností nebo aspoň úroveň A podle TDM.

Za každým číslem je konkrétní zkouška a vyplatí se vědět, co měří. Všechny vzorky se berou z dlaně, protože dlaň je nejvíc namáhaná.

• Oděr se zkouší na přístroji Martindale. Vzorek se otírá brusným papírem zrnitosti 180 pod tlakem 9 kPa a počítá se, kolik otáček vydrží, než se prodře. U pleteniny stačí přetržená jedna nit, u tkaniny dvě, u ostatních materiálů díra skrz všechny vrstvy. Zkoušejí se čtyři vzorky ze čtyř rukavic a třída se určí podle nejhoršího.
• Řez coupe pracuje s rotujícím kruhovým nožem o průměru 45 mm, který při zatížení 5 N jezdí po vzorku tam a zpět. Počet cyklů do prořezání se porovná s kontrolním bavlněným plátnem a z poměru vyjde index. Zkoušejí se dva vzorky a platí horší.
• Trhání se měří na trhacím stroji: do vzorku se nastřihne zářez a měří se síla potřebná k jeho dotržení. Zkoušejí se vzorky podélně i napříč dlaní a třída se určí podle nejnižší síly.
• Propíchnutí měří sílu, kterou do vzorku pronikne ocelový hrot pohybující se rychlostí 100 mm/min. Norma k tomu má poznámku, která se v katalozích nedočtete: rukavice odolné proti propíchnutí nemusí chránit před předměty s ostrou špičkou, jako jsou injekční jehly (článek 4.1).
• Řez TDM se zkouší podle EN ISO 13997 a výsledek se uvádí písmenem A až F podle síly v newtonech.
• Náraz P se zkouší energií 5 J podle EN 13594. Platí jen pro oblasti, které výrobce uvede, například klouby nebo hřbet ruky. Prsty zkoušet nejde, a návod musí upozornit, že se ochrana proti nárazu na prsty nevztahuje.

Proč dvě zkoušky na řez? U materiálů s vysokou odolností se kruhový nůž během zkoušky coupe otupuje a výsledek přestává být spolehlivý. Norma proto v článku 6.2.6 stanoví přesné kritérium: když je počet cyklů na kontrolním vzorku po první sekvenci víc než trojnásobkem počtu na začátku, musí se použít TDM a ta se stává referenční metodou. Výrobce musí do návodu vždy, u každé rukavice s deklarovanou ochranou proti řezu, napsat, že výsledek coupe je kvůli otupování čepele jen orientační a referenční je TDM. Pro uživatele z toho plyne jednoduché pravidlo: u rukavic proti řezu se dívejte na páté písmeno, ne na druhé číslo. A nesnažte se coupe a TDM přepočítávat, norma v poznámce k článku 4.1 výslovně uvádí, že mezi nimi není souvztažnost.

Norma v obrázku 11 ukazuje tři příklady, jak kód číst:

Dvě zajímavosti z postupu zkoušek. U rukavic z více nespojených vrstev se při oděru výsledky vrstev sčítají, kdežto u trhání rozhoduje nejpevnější vrstva a coupe i propíchnutí se zkoušejí na všech vrstvách společně. A u vícevrstvých rukavic musí výrobce upozornit, že celková třída nemusí odpovídat vnější vrstvě, takže po prodření svrchní vrstvy může ochrana rychle klesnout.

5. Rukavice u rotujících strojů

Rukavice, která dobře odolává trhání, je u stroje s rotujícím vřetenem nebezpečná. Když ji zachytí vrták, soustružené dílo nebo válec, netrhne se, ale vtáhne ruku do stroje. Proto ČSN EN 388 v kapitole 8 ukládá výrobci rukavic s deklarovanou odolností proti trhání třídy 1 a vyšší upozornit, že se nesmějí nosit tam, kde hrozí zachycení pohyblivými částmi strojů. ČSN EN ISO 21420 v článku 4.3 k tomu dodává, že rozhoduje nejvyšší třída trhání, ať vyšla před praním, nebo po něm, a vysvětluje smysl: u rotujícího stroje se má rukavice roztrhnout dřív, než stroj zachytí ruku.

Předpis jde stejným směrem. Podle § 3 odst. 1 písm. a) NV č. 390/2021 Sb. nesmí používání ochranného prostředku představovat další riziko, a příloha č. 3 téhož nařízení u mechanických rukavic pro manipulaci s předměty s ostrými hranami výslovně vynechává stroje, u kterých hrozí zachycení rukavice. U vrtaček, soustruhů, frézek, válcových strojů a míchadel tedy rukavice nepatří, a to platí i pro pletené rukavice s máčenou dlaní. Ruce se tam chrání krytem, upnutím obrobku a pracovním postupem. Rozbor skutečných úrazů a dalších rizik, jako jsou dlouhé vlasy, šperky a volný oděv, najdete v článku Zachycení rotujícím strojem.

6. Chemikálie: ISO 374-1, typy A, B a C

Chemické rukavice nesou piktogram baňky ve štítu a vedle něj vždy knihu s písmenem i. Nad piktogramem je od změny A1 (EN 2018, ČSN 2019) nápis bez roku, například „ISO 374-1/Type A“. ČSN EN ISO 374-1 z roku 2017 rozlišuje tři jevy, které se snadno pletou:

• Penetrace je průnik chemikálie dírkami, švy a vadami materiálu, tedy ne skrz samotný materiál. Zkouší se těsnost rukavice vzduchem a vodou podle EN 374-2 a rukavice nesmí propustit. Platí pro všechny tři typy.
• Permeace je průnik materiálem na molekulární úrovni: chemikálie se vstřebá na vnějším povrchu, projde materiálem a uvolní se na vnitřní straně, aniž by na rukavici bylo cokoli vidět. Měří se doba, za kterou se objeví na druhé straně vzorku, a podle ní se určí třída 1 až 6.
• Degradace je změna materiálu po kontaktu s chemikálií: botnání, měknutí, tvrdnutí, křehnutí, odlupování nebo změna barvy. Stanoví se podle EN 374-4 pro každou chemikálii na štítku a uvádí se v návodu; mez pro ni norma nemá.

Vzorky pro permeaci se berou z dlaně. Když je rukavice dlouhá 400 mm a víc a manžeta má chránit před chemikáliemi, zkouší se i manžeta 80 mm od jejího konce, a když vyjdou různé třídy, platí nižší. Šev v oblasti ruky se zkouší vždy. Podle výsledků se rukavice zařadí do jednoho ze tří typů:

• Typ A: nejméně šest chemikálií ze seznamu, každá nejméně třídy 2, tedy průnik za víc než 30 minut. Pod piktogramem je šest písmen.
• Typ B: nejméně tři chemikálie, každá nejméně třídy 2. Pod piktogramem jsou tři písmena.
• Typ C: nejméně jedna chemikálie nejméně třídy 1, tedy průnik za víc než 10 minut. Pod piktogramem písmeno není, zkoušené chemikálie a jejich třídy jsou jen v návodu.

Písmena odkazují na zkušební chemikálie z tabulky 2 normy. Každá zastupuje jinou skupinu látek, proto je dobré vidět i skupinu:

Písmena Q a R v seznamu nejsou, norma důvod neuvádí. Výrobce smí zkoušet i jiné chemikálie podle zamýšleného použití, ty ale na štítek nepatří a najdete je jen v návodu.

Teď to podstatné, co ze štítku vidět není. Norma v kapitole 7 ukládá výrobci do návodu pět upozornění a každé z nich má praktický dopad:

• doba průniku z laboratoře nevyjadřuje skutečnou dobu ochrany na pracovišti,
• odolnost byla zjištěna jen na vzorcích z dlaně (u dlouhých rukavic i z manžety) a jen pro zkoušené chemikálie; směs se může chovat jinak než každá její složka,
• je potřeba ověřit vhodnost pro konkrétní použití, protože teplota, oděr a degradace na pracovišti se liší od zkoušky,
• obrušování, odírání a degradace mohou dobu použití výrazně zkrátit a u agresivních chemikálií může být degradace pro výběr nejdůležitější,
• rukavice se před použitím kontrolují na vady.

Opakovaně použitelné rukavice musí mít v návodu postup dekontaminace. Když ho výrobce neuvádí, jde o jednorázový výrobek s upozorněním „Pouze pro jednorázové použití“. Nařízení 2016/425 navíc v příloze II bodě 3.10.2 požaduje, aby návod u chemických rukavic obsahoval informace potřebné k určení nejdelší doby nošení za předvídatelných podmínek.

Prakticky to znamená, že rukavice se nevybírá podle typu, ale podle konkrétní látky. Do seznamu OOPP nepatří „chemické rukavice typ A“, ale materiál, tloušťka a doba použití pro konkrétní přípravek. Údaje najdete v bezpečnostním listu v oddíle o omezování expozice a v tabulkách odolnosti od výrobce rukavic. U tenkých jednorázových rukavic počítejte s tím, že bývají určené jen proti krátkému potřísnění; po potřísnění se mají vyměnit a doba odolnosti pro konkrétní látku je v tabulkách výrobce.

7. Mikroorganismy a zdravotnické rukavice

Rukavice proti mikroorganismům podle ČSN EN ISO 374-5 nesou piktogram biologického nebezpečí ve štítu. Norma rozlišuje dvě úrovně. Ochrana proti bakteriím a houbám (kvasinkám a plísním) se prokazuje stejnou zkouškou těsnosti jako penetrace u chemických rukavic: rukavice nesmí propustit vzduch ani vodu. Žádná zkouška s živými bakteriemi to není. Ochrana proti virům se zkouší zvlášť, podle ISO 16604 s bakteriofágem Phi-X174, který nesmí projít v detekovatelném množství. Pokud rukavice touto zkouškou prošla, je pod piktogramem slovo VIRUS. Rukavice, která proti virům zkoušená nebyla, musí mít v návodu upozornění, že zkoušená nebyla.

Zvláštní skupinou jsou lékařské rukavice pro jedno použití podle řady ČSN EN 455. Jsou to zdravotnické prostředky podle nařízení (EU) 2017/745 a mají chránit pacienta i personál před přenosem nákazy. Norma hlídá jiné věci než normy pro ochranné prostředky:

• Těsnost (EN 455-1): rukavice se naplní litrem vody a sleduje se, jestli neprosakuje. Přípustná mez jakosti AQL pro statistickou přejímku dávky je 1,5 u vyšetřovacích a 0,65 u chirurgických rukavic.
• Rozměry a pevnost (EN 455-2): vyšetřovací rukavice musí být dlouhé nejméně 240 mm a vydržet sílu při přetržení nejméně 6 N, u rukavic z PVC a polyethylenu 3,6 N, a to po celou dobu skladovatelnosti.
• Biologická bezpečnost (EN 455-3): bezpudrová rukavice smí mít nejvýš 2 mg pudru, mastek je zakázaný. U latexových rukavic je povinné varování před alergií a údaje typu „hypoalergenní“ jsou zakázané.
• Skladovatelnost (EN 455-4): doba stanovená zrychleným stárnutím je nejvýš tři roky a musí ji potvrdit studie v reálném čase.

Ochranu podle EN 388 ani ISO 374 řada EN 455 neřeší. Vyšetřovací rukavice bez označení podle ISO 374 tedy není chemická rukavice, i když vypadá stejně. Rozhoduje piktogram ISO 374-1 nebo ISO 374-5 na rukavici a odkaz na nařízení 2016/425 v návodu nebo v EU prohlášení o shodě. Samotné čtyřmístné číslo za CE nestačí: má ho každá ochranná rukavice kategorie III, ale i některé zdravotnické rukavice, u kterých patří oznámenému subjektu podle předpisu o zdravotnických prostředcích. Na trhu jsou rukavice s oběma označeními, a u práce s dezinfekcí nebo cytostatiky je dobré hledat právě takové.

8. Teplo a oheň: EN 407

Tepelné rukavice upravuje ČSN EN 407 ed. 2 z června 2021, která převzala EN 407:2020. Platí pro pracovní rukavice i pro chňapky a rukavice na grilování, ne však pro rukavice hasičů a svářečů, které mají vlastní normy. Nové vydání přidalo piktogram tří vlnek bez plamene. Ten nese rukavice, která nemá deklarovanou odolnost proti šíření plamene; plamen ve štítu smí mít jen rukavice, která v této zkoušce dosáhla aspoň třídy 1. Oba piktogramy současně na jednom výrobku být nesmějí a rukavice s vlnkami nesmí přijít do styku s otevřeným ohněm.

Pod piktogramem je šest znaků. Každý odpovídá jiné zkoušce:

Příklady z normy: „3 2 1 X X X“ pod plamenem znamená třídu 3 v šíření plamene, třídu 2 v kontaktním teple, třídu 1 v konvekčním teple a nezkoušené ostatní vlastnosti. „X 2 X X X X“ pod vlnkami znamená rukavici jen na kontaktní teplo.

Nejčastěji se čte druhá číslice, kontaktní teplo. Udává teplotu povrchu, na které rukavice vydrží nejméně 15 sekund, než se uvnitř dosáhne prahu bolesti. U výrobků pro domácnost s kontaktním teplem třídy 1 musí výrobce upozornit, že se nehodí k vyndávání nádobí z trouby; norma navrhuje formulaci „maximální použití do 100 °C“. Pro srovnání: příloha č. 1 část E NV č. 361/2007 Sb. uvádí jako práh popálení kovového povrchu při minutovém dotyku 51 °C.

Norma má několik pojistek, které se vyplatí znát:

• Třídy 3 a 4 v kontaktním, konvekčním a sálavém teple a v roztaveném kovu smí výrobek deklarovat jen tehdy, když dosáhne aspoň třídy 3 v šíření plamene; jinak nejvýš třídu 2.
• Rukavice musí mít mechanickou pevnost, odolnost v dotržení nejméně 10 N, a zkouší se i po maximálním doporučeném počtu praní.
• Rukavice tříd 3 a 4, které se v nouzi musí rychle sundat, se zkoušejí na snadné sejmutí. Když zkouškou neprojdou, musí na to návod upozornit.
• Rukavice s ochranou proti roztavenému kovu mají předepsanou minimální délku podle velikosti, od 290 mm u velikosti 5 po 370 mm u velikosti 13.
• Rukavice zkoušené malými rozstřiky kovu nejsou podle normy vhodné pro svařování.
• Při zasažení velkým množstvím roztaveného kovu má uživatel okamžitě odejít a rukavice sundat; ani tak nemusí být vyloučeno popálení.

Informativní příloha B pomáhá vybrat, co zkoušet: u chňapky je podstatné kontaktní teplo, u rukavic na grilování navíc plamen, u slévárenských rukavic téměř všechno.

9. Svářečské rukavice: EN 12477, typ A a B

ČSN EN 12477 ze srpna 2002 platí pro ruční svařování kovů, řezání a příbuzné postupy. Svářečské rukavice mají chránit před malými rozstřiky kovu, krátkým malým plamenem, konvekčním a kontaktním teplem, ultrafialovým zářením oblouku a mechanickými vlivy. Norma rozlišuje dva typy (český překlad používá slovo „třídy“, originál i změna A1 mluví o typech). Typ A má vyšší mechanickou a tepelnou odolnost a horší obratnost a hodí se pro většinu svařovacích postupů. Typ B obětuje část ochrany ve prospěch obratnosti a norma ho doporučuje tam, kde je potřeba jemná práce, typicky při svařování metodou WIG (TIG).

Minimální délka rukavice je podle velikosti 300 až 350 mm (velikost 6 až 11). Norma odkazuje na zkušební metody z roku 1994, které se od dnešních zčásti liší; číselné meze uvedené v závorkách se ale s dnešními třídami EN 388 a EN 407 shodují. Pro uživatele je spolehlivější číst tyto hodnoty než samotné číslo třídy. Výrobce musí také uvést, že pro průnik ultrafialového záření neexistuje normalizovaná zkouška; běžná konstrukce svářečské rukavice ho ale obvykle zastaví.

Změna A1 z roku 2005 doplnila elektrickou bezpečnost. Vnitřní elektrický odpor rukavice měřený po 24 hodinách při vlhkosti 85 % musí být nad 105 Ω, aby rukavice poskytovala minimální ochranu při obloukovém svařování do 100 V stejnosměrných, a mezi vnější a vnitřní stranou nesmí být vodivé spojení, například nýty. Zároveň přibylo upozornění, které stojí za to říct každému svářeči: svářečské rukavice nechrání před úrazem proudem z vadného zdroje ani při práci pod napětím a nenahrazují izolační rukavice. Mokré, špinavé nebo propocené rukavice mají odpor nižší a riziko roste.

10. Elektroizolační rukavice: EN 60903

Rukavice pro práci pod napětím upravuje ČSN EN 60903 ed. 2 z července 2004. Mezinárodně mezitím vyšla novější IEC 60903, kterou ale evropská normalizace nepřevzala; nové evropské vydání EN IEC 60903 se podle katalogů normalizačních orgánů teprve připravuje. Norma dělí rukavice do šesti tříd podle napětí. Pokud výrobce používá barevný kód, přiřazuje každé třídě barvu značení:

Doporučená napětí jsou z informativní přílohy D a jsou nastavená tak, aby svodový proud při běžném použití nepřekročil 1 mA. Ve vícefázových sítích se bere sdružené napětí. Pro stejnosměrné sítě norma ve stejné příloze zatím doporučuje plastové a elastomerové rukavice nepoužívat, protože chybějí potřebné údaje. Každá rukavice se při výrobě zkouší napětím: naplní se vodou, ponoří do vody a mezi vnitřkem a vnějškem se po dobu jedné minuty drží kontrolní napětí z tabulky, přičemž se měří svodový proud.

Kromě třídy může rukavice mít kategorii se zvláštními vlastnostmi, které se připojují ke značení. A je odolnost proti kyselině, H proti oleji, Z proti ozonu, R kombinuje všechny tři a C znamená odolnost proti velmi nízkým teplotám. Běžné rukavice jsou určené pro teploty od −25 do +55 °C, kategorie C od −40 °C. Kombinované rukavice, které mají izolační i mechanickou ochranu v jednom, nesou vedle dvojitého trojúhelníku ještě symbol kladívka.

Na každé rukavici musí být dvojitý trojúhelník s číslem normy, výrobce, kategorie, velikost, třída, číslo série a měsíc a rok výroby, a také místo pro datum kontroly nebo jiný způsob, jak doložit datum předání do užívání a pravidelných zkoušek. Každý pár je balený zvlášť.

Pravidla používání jsou v informativní příloze E, kterou norma sama označuje jako rady. Závazný rámec jim dává nařízení 2016/425, které v příloze II bodě 3.8.1 požaduje, aby návod k izolačním prostředkům uváděl povahu a četnost dielektrických zkoušek; zaměstnavatel se tedy řídí návodem výrobce. Rady přílohy E jsou tyto:

• Před každým použitím se rukavice prohlédne a, je-li to proveditelné, nafoukne vzduchem, aby se ukázala případná dírka. Když je pochybnost o jedné rukavici, nepoužívá se celý pár a vrací se k přezkoušení.
• Rukavice tříd 1 až 4 by se neměly používat, ani když leží ve skladu, pokud nebyly přezkoušeny v posledních šesti měsících. Obvyklý interval je 30 až 90 dní. Přezkoušení zahrnuje nafouknutí, prohlídku a elektrickou zkoušku; u tříd 00 a 0 se za dostatečné považuje nafouknutí a prohlídka.
• Nosí-li se přes izolační rukavici ochranná rukavice, nesmí ji deformovat a její okraj musí končit dostatečně pod okrajem izolační rukavice: nejméně 13 mm u tříd 00 a 0, 25 mm u třídy 1, 51 mm u třídy 2, 76 mm u třídy 3 a 102 mm u třídy 4.
• Rukavice se chrání před olejem, tukem, rozpouštědly a koncentrovanými kyselinami, myjí mýdlem a vodou a suší nejvýš při 65 °C.
• Skladují se v obalu, nestlačené a nepřeložené, mimo slunce, topení, páru a zdroje ozonu, nejlépe při teplotě 10 až 21 °C.

11. Rukavice proti chladu: EN 511

Chlad má v předpisech pevnou hranici. Podle § 7 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb. musí být zaměstnanec při poklesu teploty vzduchu na pracovišti na 4 °C a nižší vybaven také rukavicemi chránícími před chladem. Příloha č. 3 NV č. 390/2021 Sb. uvádí jako příklady práci venku v extrémním chladu, v chladicích prostorech a s kryogenními kapalinami.

Rukavice proti chladu upravuje ČSN EN 511 z listopadu 2006, pro chlad přenášený prouděním vzduchu i dotykem až do −50 °C. Značí se piktogramem sněhové vločky ve štítu a třemi znaky v tomto pořadí:

X na kterékoli pozici znamená, že vlastnost nebyla zkoušena, a piktogram smí rukavice nést jen tehdy, když dosáhne aspoň třídy 1 v konvekčním nebo kontaktním chladu. Norma výslovně upozorňuje, že třídy vyjadřují výsledek zkoušky, ne stupeň ochrany. Další pravidla:

• Všechny rukavice proti chladu musí mít aspoň třídu 1 v oděru a trhání podle EN 388. Třídy 2 až 4 v konvekčním i kontaktním chladu smí rukavice deklarovat jen tehdy, když dosáhne aspoň třídy 2 v oděru i v trhání podle EN 388; jinak smí uvést nejvýš třídu 1 (články 4.5 a 4.6).
• Materiály s nánosem se zkoušejí na ohyb při −20 °C, rukavice určené pro práci pod −30 °C navíc na ohebnost při −50 °C; nesmějí popraskat.
• Když je u vody 0, musí výrobce upozornit, že promáčená rukavice může ztratit izolační vlastnosti. U práce s mokrým zbožím v mrazírně je to zásadní.
• Výrobce musí uvést nejvyšší přípustnou expozici, například teplotu a dobu, nebo kde ji uživatel najde.

Informativní příloha B připomíná, že potřebná izolace se mění s tělesnou aktivitou, větrem, dobou pobytu v chladu, dalším oblečením a s tím, jestli se pracuje se studenými nebo mokrými předměty. Skladník, který v mrazírně stojí u vozíku, potřebuje teplejší rukavice než ten, kdo nakládá.

12. Antivibrační rukavice: ISO 10819

U vibrací přenášených na ruce stanoví § 13 odst. 1 písm. b) NV č. 272/2011 Sb. přípustný expoziční limit 2,5 m/s². Příloha č. 3 NV č. 390/2021 Sb. uvádí ochranné rukavice proti vibracím u práce s mechanickým ručním nářadím. Kolik rukavice opravdu utlumí, se dozvíte z ČSN EN ISO 10819 z března 2014, kterou doplnily změny A1 (2019) a A2 (2023).

Zkouška je laboratorní. Pět zkušebních osob drží ve zkoušené rukavici vibrující rukojeť o průměru 40 mm se stiskem 30 N a přítlakem 50 N a měří se poměr vibrací v dlani v rukavici k vibracím rukojeti. Hodnota pod 1 znamená útlum, nad 1 zesílení. Hodnotí se ve dvou pásmech, středním od 25 do 200 Hz (M) a vysokém od 200 do 1 250 Hz (H). Aby se rukavice smela nazývat antivibrační, musí v pásmu M propustit nejvýš 0,90 a v pásmu H nejvýš 0,60 vibrací (článek 9.2). Na konstrukci jsou další požadavky:

• Stejný tlumicí materiál jako v dlani musí krýt celý palec, tři články každého prstu a dva články palce, v prstech v tloušťce aspoň 0,55násobku dlaně.
• V dlani by tlumicí materiál neměl být silnější než 8 mm, protože tlustší vrstva zhoršuje úchop a nutí ruku víc svírat.
• Mezery v tlumicím materiálu mezi palcem, prsty a dlaní nesmějí být širší než tloušťka materiálu v dlani; změna A2 k tomu přidala měřicí postup.
• V EU musí rukavice podle změny A1 dosáhnout aspoň třídy 1 ve všech čtyřech mechanických vlastnostech podle EN 388, doporučená je třída 2.

Pro praxi plyne z normy hlavně to, co rukavice nedokážou:

• Pod 150 Hz rukavice vibrace obvykle tlumí málo a mohou je i zesílit. U nářadí, jehož hlavní vibrace leží pod touto hranicí, od nich nelze čekat velký účinek.
• Útlum se měří jen v dlani; přenos na prsty norma neměří a jen doporučuje ho posoudit.
• Podle změny A1 musí výrobce upozornit, že rukavice nechrání dostatečně před zdravotními riziky z vibrací a že jejich útlum nelze použít při výpočtu denní expozice vibracím. Hodnocení rizika a měření tedy počítají s vibracemi nářadí bez ohledu na rukavice.
• Útlum se časem zhoršuje stárnutím, vlhkostí a tlakem; životnost končí podle přílohy B.5 změny A1, když útlum klesne o 20 % pod hodnotu ze zkoušky; poznat se to dá třeba podle poškozeného vnějšího materiálu.

Antivibrační rukavice mají i nespornou výhodu: udrží ruce teplé a suché, a to při práci s vibrujícím nářadím pomáhá. Rozhodující ale zůstávají technická opatření: nářadí s nízkými vibracemi, jeho údržba, výměna opotřebených nástrojů a zkrácení doby práce. Vedle piktogramu EN 388 smí rukavice nést vlastní piktogram rukavice s vlnovkami ve štítu. Podle nařízení 2016/425 jsou antivibrační rukavice prostředkem kategorie II.

13. Kontrola, výměna a sdílení rukavic

Zaměstnavatel stanoví způsob, podmínky a dobu používání sám (§ 3 odst. 4 NV č. 390/2021 Sb.) a nový prostředek přiděluje, když u původního skončila životnost nebo ztratil funkční vlastnosti (§ 3 odst. 5). Z norem a předpisů plyne několik konkrétních pravidel:

• Výrobce musí v návodu popsat kontrolu před použitím, typicky na díry, praskliny, trhliny a změnu barvy (ČSN EN ISO 21420, 7.3.12). Tu je dobré převzít do vlastních pravidel používání.
• Opakovaně použitelné chemické rukavice musí mít od výrobce postup dekontaminace; bez něj jsou jen na jedno použití (ČSN EN ISO 374-1, kapitola 7).
• Rukavici, kterou může používat víc lidí, lze použít jen s opatřeními proti přenosu infekčních onemocnění (§ 3 odst. 3 NV č. 390/2021 Sb.).
• U pratelných rukavic musí výrobce uvést symboly údržby nebo počet cyklů praní, případně že rukavice prát nelze. Ochranné vlastnosti se zkoušejí před praním i po maximálním počtu cyklů a na štítku je horší výsledek.
• Elektroizolační rukavice se pravidelně přezkušují podle návodu výrobce a datum přezkoušení se zapisuje na rukavici nebo do evidence.
• Antivibrační rukavice se mění při poškození vnějšího materiálu nebo po době, kterou uvede výrobce.

Jak kontrolu používání doložit, jsem rozebral v článku Kontrola používání OOPP.

14. Jak vybrat a zapsat ochranné rukavice

Postup od zjištění rizika po zápis do seznamu OOPP podle předpisů a norem:

1. Zjistěte, před čím mají rukavice chránit. Řez, oděr, propíchnutí, chemikálie a jaké, biologické činitele, teplo, chlad, proud, vibrace. Vycházíte z vyhodnocení rizik a příloh č. 1 a 3 NV č. 390/2021 Sb.
2. Ověřte, jestli nejde o stroj se zachycením. U rotujících částí rukavice nepatří; chraňte ruce technicky a postupem.
3. Vyberte normu a třídu. Řez podle písmene TDM, chemikálie podle konkrétní látky a doby průniku, teplo podle správné pozice v kódu EN 407, chlad podle teploty a vlhkosti.
4. U chemikálií vyjděte z bezpečnostního listu. Materiál a tloušťka podle látky, ověřené v tabulkách odolnosti od výrobce rukavic; u směsí s rezervou.
5. Zkontrolujte kategorii. U chemikálií, mikroorganismů, proudu a prostředí o 100 °C a víc nebo −50 °C a méně jde o kategorii III a za CE musí být číslo oznámeného subjektu.
6. Ověřte velikost, obratnost a slučitelnost. Rukavice musí odpovídat podmínkám pracoviště (§ 3 odst. 1 písm. b)) a být slučitelné s ostatními ochrannými prostředky (§ 3 odst. 2 NV č. 390/2021 Sb.).
7. Stanovte dobu používání a výměnu. U chemických rukavic po potřísnění nebo po stanovené době, u jednorázových po každém použití, u elektroizolačních podle intervalu přezkoušení.
8. Seznamte zaměstnance. Prokazatelně (§ 3 odst. 3 NV č. 390/2021 Sb.), včetně toho, kde rukavice nosit nesmí a jak je bezpečně sundat.
9. Zapište výsledek do seznamu OOPP. Ne „pracovní rukavice“, ale druh, normu, látku a dobu, například „nitrilové rukavice 0,4 mm podle ISO 374-1 pro ředidlo X, podle tabulky odolnosti výrobce třída 4 (nad 120 min), výměna po potřísnění nebo po 1 hodině“.

15. Časté dotazy