Stane se pracovní úraz. Zaměstnanec si zlomí ruku, protože obsluhoval stroj způsobem, který pracovní postup výslovně zakazuje. Na školení se ten postup probíral a zaměstnanec podepsal, že s ním byl seznámen. Přesto to udělal jinak. A zaměstnavatel za to přesto odpovídá.
Není to nespravedlnost ani chyba v zákoně. Je to důsledek toho, jak je odpovědnost za pracovní úraz v českém právu postavená, a z toho, že podmínky pro zproštění jsou přísnější, než jak se běžně citují.
1. Kdy jde vůbec o pracovní úraz
Než se řeší zproštění, má smysl ověřit, jestli je událost pracovním úrazem. Definice je v § 271k odst. 1: pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Ta definice má čtyři znaky a všechny musí být splněné zároveň: nezávisle na vůli, krátkodobě, náhle a násilným působením zevních vlivů. Postupné opotřebení ani onemocnění, které se rozvíjí měsíce, tomu neodpovídá; na to je institut nemoci z povolání.
Plnění pracovních úkolů vymezuje § 273 odst. 1 jako výkon pracovních povinností z pracovního poměru i z dohod konaných mimo pracovní poměr, jinou činnost vykonávanou na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.
Přímou souvislost pak § 274 odst. 1 popisuje jako úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce či po jejím skončení, úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele, vyšetření na příkaz zaměstnavatele nebo v souvislosti s noční prací a ošetření při první pomoci včetně cesty k němu a zpět.
A hned v téže větě zákon vyjmenovává, co takovými úkony není: cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud se nekoná v objektu zaměstnavatele.
Cesta do práce tedy pracovním úrazem není. Naopak úraz při obědě ve firemní jídelně do režimu pracovního úrazu spadá, protože přestávka konaná v objektu zaměstnavatele je výslovně uvedená.
2. Odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění
Základ je v § 269 odst. 1 zákoníku práce: zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
Všimněte si, co v té větě není. Není tam nic o tom, že by zaměstnavatel musel něco porušit. Odpovědnost je objektivní: stačí, že k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel může mít dokumentaci v pořádku, školení proškolená a stroje zkontrolované, a přesto odpovídá.
Obdobně § 269 odst. 2 upravuje nemoc z povolání: zaměstnavatel ji hradí, pracoval-li u něj zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním za podmínek, za nichž ta nemoc vzniká.
Jediná cesta ven je § 270. A ten má čtyři odstavce, ze kterých se obvykle cituje jeden a půl.
3. Úplné zproštění: dvě cesty a jedna tvrdá podmínka
Podle § 270 odst. 1 se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu zcela, prokáže-li, že vznikla:
- písmeno a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
- písmeno b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek, a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.
A pak přichází věta, která celý odstavec uzavírá a bez které nedává smysl: „a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy“.
Tohle je ta polovina věty, která se běžně vynechává. Nestačí, že zaměstnanec porušil předpis. Musí to být jediná příčina. Jakmile se na vzniku úrazu podílelo cokoli dalšího, třeba nedostatečné osvětlení, chybějící kryt, nepřehledné uspořádání pracoviště nebo organizace práce, přestává jít o jedinou příčinu a úplné zproštění je vyloučené.
Z judikatury: montér pod demontovaným dopravníkem (21 Cdo 2907/2012). Montéra přimáčkl dopravník, který se sesunul ve chvíli, kdy pod něj bez dorozumění s kolegou vstoupil. Předpisy tím porušil. Jenže kolega předtím povolil šrouby ložisek, aniž dopravník zajistil, a byl za to pravomocně odsouzen. Nejvyšší soud v rozsudku z 11. 9. 2013 potvrdil, že porušení předpisů postiženým proto nebylo jedinou příčinou úrazu a zaměstnavatel se mohl zprostit jen zčásti. Soudy mu zproštění přiznaly z poloviny a dovolání zaměstnavatele Nejvyšší soud zamítl. Selhání jiného zaměstnance jde k tíži firmy.
Z judikatury: tříska od rozmítací pily (21 Cdo 1088/2023). Dělníka zasáhla do trupu odmrštěná asi třímetrová tříska a zemřel. Neměl na sobě vyztuženou zástěru proti propíchnutí, přestože byl opakovaně školen, a soudy dvou stupňů proto zaměstnavatele zprostily zcela. Nejvyšší soud oba rozsudky 28. 3. 2024 zrušil. Nestačí zjistit, že zaměstnanec předpis porušil, musí se zjistit i to, že by dodržení předpisu újmě zabránilo. U ochranných prostředků se zaměstnavatel zprostí zcela jen tehdy, je-li nepochybné, že by s nimi k poškození zdraví nedošlo (body 24 a 25).
Co si z toho vzít: při objasňování úrazu zapisujte i to, jak by událost dopadla, kdyby zaměstnanec pravidlo dodržel. Věta „neměl ochranné brýle“ nestačí. Podstatné je, jestli by ho brýle před tímhle konkrétním zraněním ochránily.
4. Jádro věci: soustavně vyžadovány a kontrolovány
V písmenu a) jsou vedle sebe dvě podmínky a firmy typicky splní jen tu první.
Řádné seznámení je to, co většina zvládne. Školení proběhlo, prezenční listina je podepsaná, osnova existuje. Tahle část bývá v pořádku.
Z judikatury: zaseknutá baterie (21 Cdo 1276/2023). Zaměstnanec uvolňoval rukou zaseknutou baterii ve stroji, který přivařuje víka baterií. Stroj se spustil a přimáčkl mu ruku. Odvolací soud firmě zproštění neuznal, protože neprokázala školení přímo pro situaci zaseknuté baterie. Nejvyšší soud rozsudek 30. 4. 2024 zrušil a ukázal obě strany věci. Řádné seznámení není, když zaměstnavatel jen dá předpisy k přečtení, a nezmění na tom nic ani podpis (bod 24). Školení ale také nemusí předvídat každou variantu. Rozhoduje, zda zaměstnanci ze školení nebo jinak muselo být zřejmé, co v nastalé situaci dělat a co ne (body 25 až 28). Na školeních se tu učilo nesahat do spuštěného stroje a zastavit ho nouzovým tlačítkem.
Co si z toho vzít: do seznámení patří i mimořádné stavy, tedy zaseknutí, porucha nebo ucpání. Jedno obecné pravidlo typu „při poruše stroj zastav a zavolej mistra“ pokryje víc situací než seznam všech možných závad.
Soustavné vyžadování a kontrolování je to, kde se to láme. Zákon nechce jednorázový akt, ale trvalý stav. Chce doložit, že se dodržování předpisů ve firmě průběžně vyžadovalo a průběžně kontrolovalo. Jeden podpis ze školení před čtrnácti měsíci tuhle podmínku nesplňuje, protože nevypovídá vůbec nic o tom, co se dělo mezi školením a úrazem.
Z judikatury: údržbář a jeřáb (21 Cdo 3706/2019). Údržbáře při opravě zařízení srazil projíždějící jeřáb. Vnitřní norma ukládala jeřáb před vstupem do prostoru odstavit. Zaměstnanec ji dobře znal, ale spolehl se, že jeřáb odstaví nadřízený. Seznámení tedy bylo v pořádku. Soud prvního stupně ale zjistil, že firma dodržování norem nijak systematicky nekontrolovala. Argument, že se léta nic nestalo a zaměstnanec dělal tutéž práci roky, Nejvyšší soud v rozsudku z 5. 12. 2019 odmítl. O soustavné kontrole to podle něj nic nevypovídá a je to jen domněnka. Doklad o splnění všech podmínek je přitom podmínkou zproštění úplného i částečného:
„Důkaz o splnění všech uvedených podmínek je tak condicio sine qua non možnosti dílčího či úplného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za újmu způsobenou pracovním úrazem.“
Věc se přesto vrátila zpět, protože soudy neprovedly důkazy, které firma ke kontrole navrhla, tedy svědka a fotodokumentaci. Kdo kontrolu dělá a umí ji doložit, má o čem mluvit.
Z judikatury: skladník na paletě (21 Cdo 357/2025). Manipulační dělník při kontrole zboží šlápl na zboží uložené na paletě, noha mu propadla a poranil si koleno. Odvolací soud zproštění odmítl mimo jiné proto, že na palety občas lezli i jiní zaměstnanci a vedoucí. Nejvyšší soud rozsudek 20. 5. 2026 zrušil a řekl, kde vede hranice:
„Ojedinělá porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů ze strany zaměstnanců, popřípadě i vedoucích zaměstnanců proto ještě závěr o nesplnění této podmínky neodůvodňují.“ (bod 26)
Kontrola nemusí být nepřetržitá, má odpovídat rizikům práce a osobě zaměstnance. Podmínka není splněná teprve tehdy, když zaměstnavatel na kontrolu rezignoval a z porušování pravidel soustavně nevyvozuje důsledky. Odvolací soud se navíc nevypořádal s vytýkacím dopisem kvůli lezení po stozích palet, který firma předložila (bod 31). Pro úplnost: nešlo o žalobu na náhradu škody, ale o odstupné, a zproštění se v ní posuzovalo jako předběžná otázka.
Z judikatury: brigádník první den v práci (21 Cdo 1590/2021 a 21 Cdo 1832/2024). Ukrajinský brigádník nastoupil „na zkoušku“ a jednatel firmy ho do té doby neznal. Měl vymalovat místnost do výšky 150 cm a jednatel mu výslovně zakázal používat pojízdné lešení. Pracoval sám a bez kontroly a zemřel po pádu z výšky. Soudy zaměstnavatele dvakrát zprostily zcela a Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil, 24. 11. 2021 a 10. 3. 2025. Výslovný zákaz k úplnému zproštění vést může, ale jen když byl pokyn pro konkrétního člověka srozumitelný a jeho dodržování se přiměřeně kontrolovalo. U neznámého pracovníka, kterého jednatel nechal po základním seznámení samotného bez jakéhokoli dohledu, byl zaměstnavatel povinen zkontrolovat, zda pokynům porozuměl a zda se jimi řídí (21 Cdo 1832/2024, bod 30). Samotná výpověď jednatele, že pokyn dal, je navíc jen podpůrný důkaz.
Co si z toho vzít: kontrola musí zanechat stopu a mít následky, tedy zápis, upozornění, případně vytýkací dopis. Soud po vás nechce bezchybný provoz, chce vidět, že na porušení pravidel reagujete. A čím je člověk novější a čím hůř rozumí česky, tím dřív a častěji má přijít první kontrola.
Prakticky to znamená mít doklady o kontrolní činnosti: záznamy z kontrol pracoviště, zápisy z prověrek, doklady o kontrole používání ochranných prostředků, záznamy o tom, že se zjištěné nedostatky řešily. Tedy věci, které vznikají průběžně a nesou datum, jméno a podpis.
Bez téhle stopy je argumentace u zproštění postavená na tvrzení „my to samozřejmě kontrolujeme“, které se nedá ničím podložit. Přitom právě tady je poměr námahy a užitku nejlepší z celé agendy: kontrolní doklad je jeden list papíru, který někdo jednou za čas projde a podepíše.
5. Částečné zproštění a lehkomyslné jednání
§ 270 odst. 2 upravuje mírnější variantu. Zaměstnavatel se zprostí zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla:
- písmeno a) v důsledku týchž skutečností jako u úplného zproštění, ale ty byly jen jednou z příčin, nikoli jedinou, nebo
- písmeno b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. A to i tehdy, když žádný předpis neporušil.
Písmeno b) má v zákoně vlastní vysvětlující větu, která se hodí znát doslova: „Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.“
Tahle věta uzavírá cestu, kterou by jinak firmy používaly pořád. Zaměstnanec, který si ublížil běžnou nepozorností nebo v důsledku rizika, které k dané práci prostě patří, nejednal lehkomyslně. Lehkomyslnost je něco výrazně nad tímhle rámcem.
Soudy to drží přísně. Ze tří rozsudků Nejvyššího soudu je vidět, kde hranice vede:
- Granulátor (21 Cdo 1798/2020). Strojník čistil zaseknutou část granulátoru šroubovákem, aniž stroj uvedl do klidového stavu. Rotující část mu vtáhla ruku. Odvolací soud zprostil zaměstnavatele ze dvou třetin pro lehkomyslnost. Nejvyšší soud 15. 9. 2020 vysvětlil, že lehkomyslnost přichází v úvahu jen tam, kde zaměstnanec neporušil žádný předpis ani pokyn. Tady existoval pokyn nečistit stroj šroubovákem a jen ve vypnutém stavu, takže se musí posuzovat porušení pokynu, ne lehkomyslnost.
- Vychovatel u rybníka (21 Cdo 1739/2016). Vychovatel na škole v přírodě, pracující na dohodu o provedení práce, dostal pokyn jít se podívat po dívce, bez upřesnění kam a jak. Hledal v lese u rybníka, kam děti chodily s dozorem běžně, a uklouzl na mokrém kořeni. Soudy nižších stupňů zprostily zaměstnavatele z poloviny. Nejvyšší soud 3. 4. 2017 rozhodl, že nevhodně zvolené místo hledání je nanejvýš běžná neopatrnost, a zaměstnavatel odpovídá v plném rozsahu.
- Můstek bez zábradlí (21 Cdo 2757/2020). Projektant vstoupil na spojovací můstek ve výšce 4,5 m, který nebyl zajištěný proti pádu, a spadl. Jak přesně, se nezjistilo. Odvolací soud v samotném vstupu viděl nebezpečné riskování. Nejvyšší soud 25. 2. 2021 rozsudek zrušil: lehkomyslnost nelze stavět na pouhé pravděpodobné verzi děje a samotný vstup na můstek nepřesahuje běžnou neopatrnost.
Co si z toho vzít: lehkomyslnost je záchranná brzda pro situace, které žádný pokyn neupravuje, ne náhrada chybějícího pokynu. Kde riziko znáte, napište na ně konkrétní pravidlo. Jeho porušení se posuzuje podle písmene a), kde neplatí povinná třetina a při splnění všech podmínek přichází v úvahu i úplné zproštění.
5.1 Jedna třetina zůstává vždycky
A pak je tu § 270 odst. 3, který bývá překvapením. Zprostí-li se zaměstnavatel zčásti, určí část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění. V případě lehkomyslného jednání podle odst. 2 písm. b) je ale zaměstnavatel povinen uhradit alespoň jednu třetinu škody.
Jinými slovy: u lehkomyslného jednání se nelze zprostit víc než ze dvou třetin, ať byl poměr zavinění jakýkoli.
6. Na obecná ustanovení se odvolat nelze
§ 270 odst. 4 je krátký a zavírá nejčastěji používanou zkratku: při posuzování, zda zaměstnanec porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.
Tohle je věta, o kterou se láme spousta případů. Argument typu „zaměstnanec přece musí dávat pozor“ nebo odkaz na obecnou povinnost počínat si opatrně není použitelný. Musí jít o konkrétní předpis nebo konkrétní pokyn, který se dá ukázat a u kterého se dá doložit, že s ním byl zaměstnanec seznámen a že se jeho dodržování soustavně kontrolovalo.
Z judikatury: „byl proškolen z BOZP“ nestačí (21 Cdo 2141/2011). Stavební dělník při zateplování střechy haly usedl na trapézový plech, který zakrýval otvor světlíku. Když si k němu přisedl kolega, plech povolil a oba spadli asi z deseti metrů. Nejvyšší soud v rozsudku ze 4. 9. 2012 uvedl, že pro zproštění není významné obecné zjištění, že zaměstnanec „byl proškolen z BOZP“. Rozhoduje porušení konkrétního předpisu nebo pokynu, které s úrazem příčinně souvisí. Takovým pokynem může být i ústní a nevybíravě formulovaný výkřik předáka, ať na světlíky nelezou, a soudy měly zkoumat právě to. Soud připomněl i druhou stranu: podle podepsaných pokynů měly být otvory zakryté pevným krytem. Úvaha „kdyby dodržel pokyny, nic by se nestalo“ tak platí stejně dobře i proti zaměstnavateli.
Z judikatury: šéfmontér za vraty haly (21 Cdo 2886/2013). Šéfmontér si odskočil na malou potřebu za vrata montážní haly a uklouzl na neudržovaném povrchu. Podle krajského soudu mu nadřízený dal pokyn, že za vrata se chodí jen při navážení materiálu, a krajský soud firmu zprostil zcela. Nejvyšší soud rozsudek 14. 8. 2014 zrušil. Pokyn může být i ústní, ale musí být konkrétní, ne všeobecný. Soud musí zkoumat, zda pokyn opravdu sledoval bezpečnost, nebo měl jiný důvod (pozemek za vraty patřil jiné firmě). A musí přihlédnout k tomu, že zaměstnavatel sám vyžadoval pohyb v tomtéž prostoru, když se navážel materiál. Krajský soud navíc vůbec neposoudil, zda se dodržování pokynu soustavně vyžadovalo a kontrolovalo.
Oba rozsudky ještě vykládají zákoník práce z roku 1965. Dnešní § 270 odst. 4 stojí na stejném principu a Nejvyšší soud se k nim v nových věcech dál hlásí.
Co si z toho vzít: ústní pokyn mistra platí, ale u soudu ho budete muset dokázat. Když ho zapíšete do záznamu z kontroly nebo do upozornění s datem a podpisem, z tvrzení se stane doklad.
Z toho plyne praktický důsledek pro dokumentaci: obecné fráze ve směrnici typu „zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby neohrozil zdraví“ nemají pro zproštění žádnou hodnotu. Hodnotu má konkrétní zákaz v konkrétním pracovním postupu, konkrétní pokyn k obsluze zařízení nebo konkrétní ustanovení předpisu.
7. Co tedy musí firma mít, aby zproštění vůbec přicházelo v úvahu
Když se § 270 přečte celý, vyjde z toho krátký seznam podmínek, které musí být splněné současně:
- Konkrétní předpis nebo pokyn, který zaměstnanec porušil. Ne obecná povinnost opatrnosti, ale adresný požadavek, který lze ukázat.
- Doklad o řádném seznámení s tímhle konkrétním předpisem nebo pokynem, ne jen obecné školení BOZP.
- Doklady o tom, že se znalost a dodržování soustavně vyžadovaly a kontrolovaly, tedy průběžná kontrolní činnost s datem a podpisem.
- Zavinění na straně zaměstnance, tedy že porušení bylo jeho zaviněním.
- Jediná příčina, má-li jít o zproštění zcela. Jinak přichází v úvahu nanejvýš částečné.
Chybí-li kterákoli z nich, zproštění nevychází. A protože první čtyři jsou otázkou dokumentace, rozhoduje se o výsledku dávno před samotným úrazem.
8. Objasnění příčin je zákonná povinnost, ne laskavost
Pokud se zproštění opírá o okolnosti úrazu, musí být ty okolnosti zjištěné a zapsané. Zákoník práce to ukládá přímo. Podle § 105 odst. 1 je zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku úrazu, a to za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, za účasti svědků, odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Ve stejném odstavci je ještě jedna povinnost, na kterou se v provozu často zapomíná: bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin. Uklidit pracoviště hned po odvozu zraněného je pochopitelná reakce, ale zároveň to obvykle znamená ztrátu důkazů, o které se pak zproštění nemá jak opřít.
Navazující odstavce určují, co se z toho zapisuje. Podle § 105 odst. 2 se v knize úrazů vede evidence o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla kratší než tři kalendářní dny. Podle § 105 odst. 3 se záznam o úrazu vyhotovuje u úrazů s neschopností delší než tři kalendářní dny, přičemž jedno vyhotovení se předává postiženému zaměstnanci a u smrtelného úrazu jeho rodinným příslušníkům. § 105 odst. 4 ukládá úraz ohlásit a záznam zaslat stanoveným orgánům a § 105 odst. 5 přijímat opatření proti opakování úrazů.
Poslední z nich stojí za pozornost i v souvislosti se zproštěním. Opatření proti opakování je doklad o tom, že firma na událost reagovala. V úvahách o tom, zda byla jedinou příčinou chyba zaměstnance, hraje roli i to, co se po úrazu změnilo, protože změna organizace práce nebo doplnění ochranného prvku se dá číst jako připuštění, že něco na straně firmy k úrazu přispělo. Neznamená to, že se opatření dělat nemají. Znamená to, že se má rozlišovat mezi zlepšením a přiznáním příčiny, a obojí popsat srozumitelně.
9. Jak vypadá kontrolní stopa, která obstojí
Z praxe se osvědčuje jednoduché měřítko: dokumentace obstojí tehdy, když z ní člověk, který ve firmě nikdy nebyl, pozná, co se kontrolovalo, kdy, kdo to dělal a co z toho vyplynulo. Konkrétně to znamená čtyři vrstvy, které na sebe navazují:
- Konkrétní pravidlo. Pracovní postup nebo místní provozní bezpečnostní předpis, kde je zákaz nebo příkaz formulovaný adresně k dané činnosti a zařízení. Obecná směrnice o povinnostech zaměstnanců tuhle roli neplní.
- Doklad o seznámení s tím pravidlem. Ne obecné školení BOZP, ale seznámení s konkrétním postupem, ideálně s uvedením, co bylo obsahem.
- Průběžné kontroly. Záznamy s datem, jménem a podpisem, ze kterých je vidět opakování v čase. Jedna kontrola za rok soustavnost nedokládá.
- Reakce na zjištění. Pokud kontrola něco našla, musí být vidět, že se to řešilo. Řada nálezů bez jediného opatření svědčí spíš proti firmě než pro ni.
Rozsah přitom nemusí být velký. Kontrolní doklad o dvou stranách, který vedoucí projde jednou za měsíc, vytvoří za rok dvanáct datovaných záznamů. To je přesně ta stopa, kterou § 270 odst. 1 písm. a) požaduje, a získá se řádově levněji než jakýkoli spor o odpovědnost.
10. Nejčastější důvody, proč argumentace neobstojí
Z pohledu toho, co má firma v šanonu, se opakují čtyři situace:
- Existuje jen školení, žádná kontrola. Prezenční listina prokazuje seznámení, ale ne soustavné vyžadování a kontrolování. Je to jeden ze dvou požadavků písmene a), ne oba.
- Kontroly se dělají, ale nezapisují. Vedoucí pracoviště obchází provoz denně a nedostatky řeší na místě. Pro účely zproštění to je, jako by se nedělo nic.
- Porušený požadavek je formulovaný obecně. Směrnice říká, že zaměstnanec má dbát na svou bezpečnost. Podle § 270 odst. 4 se toho dovolávat nelze.
- K úrazu přispělo i něco na straně firmy. Chybějící kryt, špatné osvětlení, tlak na výkon. Tím padá podmínka jediné příčiny a zbývá nanejvýš částečné zproštění.
11. Co se hradí, když zproštění nevyjde
Zproštění se vyplatí řešit i proto, že rozsah náhrad není malý. Zákoník práce jich rozlišuje několik druhů a dvě nejvýznamnější jsou náhrady za ztrátu na výdělku.
Po dobu pracovní neschopnosti přísluší podle § 271a odst. 1 náhrada ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a plnou výší náhrady mzdy podle § 192 a plnou výší nemocenského. Zaměstnanec se tedy dorovnává na svůj původní průměrný výdělek.
Po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší podle § 271b odst. 1 náhrada ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po úrazu, s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Zákon k tomu dodává, že se nepřihlíží k výdělku, kterého zaměstnanec dosáhl zvýšeným pracovním úsilím.
Právě tahle druhá položka bývá finančně nejtěžší, protože neběží týdny, ale roky, případně až do důchodového věku. K tomu přistupují další náhrady, zejména za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhrada věcné škody.
Částečné zproštění tedy nemá jen symbolický význam. Snížení podílu, který zaměstnavatel nese, se projeví u každé z těch položek a u dlouhodobých náhrad jde o podstatné částky.
12. Evidence úrazu jako podklad
Ještě jedna praktická poznámka. Okolnosti úrazu se prokazují z toho, co se zapsalo bezprostředně po události. Kniha úrazů a záznam o úrazu nejsou jen povinnost, ale i jediný doklad o tom, jak k úrazu došlo a co mu předcházelo. Pokud se řeší odpovědnost s odstupem měsíců nebo let, rozhoduje právě tenhle zápis.
13. Rozsudky Nejvyššího soudu v kostce
Přehled rozsudků, o které se článek opírá. Odkaz u spisové značky vede na plný text v databázi Nejvyššího soudu. Sloupec „Zaměstnavatel“ říká, jak věc pro firmu dopadla u Nejvyššího soudu. „Zrušeno, zpět“ znamená, že soud vrátil věc k novému projednání, takže konečný výsledek může být jiný.
| Rozsudek | Co se stalo | Zaměstnavatel | Co si z něj vzít |
|---|---|---|---|
| 21 Cdo 2907/2012 11. 9. 2013 | Montéra přimáčkl dopravník, který kolega nezajistil | zčásti (polovina) | Spoluzavinění jiného zaměstnance vylučuje úplné zproštění |
| 21 Cdo 1088/2023 28. 3. 2024 | Dělníka bez ochranné zástěry zabila tříska od pily | zrušeno, zpět | Musí se zjistit, že by ochranný prostředek úrazu zabránil |
| 21 Cdo 1276/2023 30. 4. 2024 | Ruka ve stroji při uvolňování zaseknuté baterie | zrušeno, zpět | Podpis nestačí, školení ale nemusí předvídat každou variantu |
| 21 Cdo 3706/2019 5. 12. 2019 | Údržbáře srazil jeřáb, který měl být odstavený | zrušeno, zpět | „Léta se nic nestalo“ kontrolu nedokládá |
| 21 Cdo 357/2025 20. 5. 2026 | Skladník šlápl na zboží na paletě | zrušeno, zpět | Ojedinělá porušení neznamenají, že firma nekontroluje |
| 21 Cdo 1590/2021, 21 Cdo 1832/2024 24. 11. 2021, 10. 3. 2025 | Brigádník první den v práci spadl z výšky | zrušeno, zpět | Pokyn musí být srozumitelný a nováček pod dohledem |
| 21 Cdo 1798/2020 15. 9. 2020 | Strojník čistil granulátor šroubovákem | zrušeno, zpět | Kde je porušen pokyn, nejde o lehkomyslnost |
| 21 Cdo 1739/2016 3. 4. 2017 | Vychovatel uklouzl při hledání dítěte | nezprostil se | Běžná neopatrnost není lehkomyslnost |
| 21 Cdo 2757/2020 25. 2. 2021 | Projektant spadl z můstku bez zábradlí | zrušeno, zpět | Lehkomyslnost nelze stavět na domněnce |
| 21 Cdo 2141/2011 4. 9. 2012 | Dělníci propadli světlíkem | zrušeno, zpět | Rozhoduje konkrétní pokyn, ne obecné školení |
| 21 Cdo 2886/2013 14. 8. 2014 | Šéfmontér uklouzl za vraty haly | zrušeno, zpět | Pokyn musí být konkrétní a sledovat bezpečnost |
Většina rozsudků vykládá zákoník práce č. 262/2006 Sb. ve starších zněních, kdy zproštění upravoval § 367 místo dnešního § 270. Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 1590/2021 výslovně uvádí, že obsahově jde o tutéž úpravu. Rozsudky 21 Cdo 2141/2011 a 21 Cdo 2886/2013 vykládají ještě zákoník práce z roku 1965.
14. Časté dotazy
Nestačí. § 270 odst. 1 písm. a) vyžaduje dvě věci zároveň: řádné seznámení a soustavné vyžadování a kontrolování znalosti i dodržování. Prezenční listina dokládá jen tu první. Bez průběžných kontrolních záznamů zůstává druhá podmínka neprokázaná.
Podle § 270 odst. 1 písm. b) ano, ale jen prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit, a platí i podmínka jediné příčiny. Pokud firma věděla o opakovaném požívání alkoholu na pracovišti a nic s tím nedělala, těžko bude tvrdit, že zabránit nemohla. Nestačí ani samotné číslo z rozboru krve. V případě brigádníka s 2,19 g/kg alkoholu v krvi Nejvyšší soud v rozsudku 21 Cdo 1832/2024 vytkl soudům, že se omezily na konstatování těžké opilosti a nezjišťovaly, jak opilost působila na jednání konkrétního zaměstnance a zda byla jedinou, nebo jen jednou z příčin (body 33 až 35).
Na to míří § 270 odst. 2 písm. b), tedy lehkomyslné jednání. Vede ale jen k částečnému zproštění a podle § 270 odst. 3 hradí zaměstnavatel vždy alespoň jednu třetinu. Navíc zákon výslovně říká, že běžná neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce se za lehkomyslné považovat nedají.
Ne. Rozsah odpovědnosti i podmínky zproštění stanoví zákoník práce a vnitřní předpis je změnit nemůže. Co směrnice a pracovní postupy ovlivnit mohou, je něco jiného a důležitějšího: aby existoval konkrétní pokyn, jehož porušení lze vůbec namítat, protože na obecná ustanovení se podle § 270 odst. 4 odvolat nelze.
Ano. § 273 odst. 1 řadí mezi plnění pracovních úkolů výslovně i výkon povinností z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Brigádník na dohodě je tedy v režimu pracovního úrazu stejně jako zaměstnanec v pracovním poměru a stejně se posuzuje i zproštění. Případ vychovatele na dohodě o provedení práce (21 Cdo 1739/2016) posoudil Nejvyšší soud podle stejných pravidel a zaměstnavatel odpovídal v plném rozsahu. Rozdíl je jen v tom, že u krátkých dohod bývá doložení soustavného vyžadování a kontrolování obtížnější, protože k němu je méně času a méně záznamů.
Podle § 273 odst. 1 je plněním pracovních úkolů i činnost, která je předmětem pracovní cesty. Na samotnou cestu do zaměstnání a zpět se to ale nevztahuje, tu § 274 odst. 1 z přímé souvislosti výslovně vylučuje. Rozhoduje tedy, zda šlo o pracovní cestu nařízenou zaměstnavatelem, nebo o běžné dojíždění do práce.
Zaměstnavatel. Formulace § 270 zní „prokáže-li“, takže je na zaměstnavateli, aby doložil splnění všech podmínek. To je i důvod, proč se o výsledku rozhoduje stavem dokumentace, ne líčením toho, jak to ve firmě chodí. Nejvyšší soud to opakuje stále, například v rozsudcích 21 Cdo 1798/2020 a 21 Cdo 357/2025 (bod 23). A výpověď jednatele nebo mistra, že pokyn dal, je podle rozsudku 21 Cdo 1590/2021 jen podpůrný důkaz, který soud hodnotí velmi pečlivě.
Lhůtník školení BOZP a PO
Zdarma ke stažení
Doporučené produkty

Doklad o kontrole dodržování BOZP zaměstnanci (8 oblastí)
Doklad o kontrole dodržování BOZP zaměstnanci je přesně ten záznam, kterým se prokazuje, že dodržování předpisů bylo soustavně vyžadováno a kontrolováno.

Porušení povinnosti zaměstnance: upozornění, výzva, projednání
Upozornění a výzva při porušení pravidel dokládají, že firma z porušování vyvozuje důsledky a na kontrolu nerezignovala (21 Cdo 357/2025).

Záznam o seznámení s návodem k obsluze a s dokumenty BOZP
Řádné seznámení je první ze dvou podmínek § 270 odst. 1 písm. a) a dokládá se podpisem zaměstnance.

Doklad o denní kontrole BOZP a PO pracoviště (18 bodů)
Denní kontrola stavu pracoviště najde chybějící kryt nebo závadu dřív, než se stane spolupříčinou úrazu a padne podmínka jediné příčiny.

Kniha úrazů 2026 podle NV 322/2025 Sb. (evidenční list, vzor)
Bez pořádné evidence úrazů se okolnosti konkrétní události po letech nedokazují.

Balíček: Pracovní úrazy (plán, kniha úrazů, předání, komise)
Kompletní sada dokumentů k pracovním úrazům, od knihy úrazů po předání záznamu.

Alkohol a návykové látky na pracovišti: směrnice a přílohy
Zproštění kvůli opilosti podle § 270 odst. 1 písm. b) předpokládá, že zaměstnavatel nemohl škodě zabránit; směrnice a kontroly alkoholu to dokládají.









