Řidiči referenti: paragraf, který se na ně nevztahuje, a lhůta, kterou si všichni pletou

Obchodní zástupce jede za klientem. Účetní vezme firemní auto na poštu. Technik vyjíždí na servis. Ve všech třech případech jde o řidiče referenta a ve všech třech případech má zaměstnavatel povinnosti, na které se přijde obvykle až po nehodě.

Tenhle text vznikl sloučením čtyř kratších článků do jednoho a při té příležitosti jsem si ověřil, co v nich stálo. U lékařských prohlídek se ukázalo, že jsme opakovali omyl, který koluje celým oborem. Začnu proto jím.

1. Paragraf, který se na referenty nevztahuje

V článcích o řidičích referentech se běžně uvádí, že jejich lékařské prohlídky upravuje § 87 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Neupravuje.

Podle § 87 odst. 1 se pravidelným lékařským prohlídkám podle tohoto zákona povinně podrobuje pět skupin osob. Pro zaměstnance je podstatné písmeno b): řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě.

Klíčová je ta poslední část. Druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. Obchodní zástupce má ve smlouvě obchodního zástupce. Technik má technika. Účetní má účetní. Řízení je u nich způsob, jak se dostat k práci, ne ta práce. Pod § 87 odst. 1 písm. b) tedy nespadají.

Druhá věc, která se plete ještě častěji: lhůty v § 87 nejsou šest a čtyři roky. Odstavec 2 stanoví, že vstupní prohlídce se osoba podrobí před zahájením činnosti a dalším pravidelným prohlídkám pak do dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně.

Kdo tedy pod § 87 spadá, chodí na prohlídku třikrát častěji, než se běžně píše. A kdo pod něj nespadá, se jím nemá řídit vůbec.

2. Čím se tedy prohlídky referentů řídí

Obecným režimem pracovnělékařských služeb, tedy zákonem č. 373/2011 Sb. a vyhláškou č. 79/2013 Sb. Lhůty periodických prohlídek stanoví § 11 odst. 2 té vyhlášky a odvíjejí se od kategorie práce, nikoli od toho, že člověk řídí.

Odtud pocházejí ty roky šest a čtyři, které se v článcích o referentech objevují. Jsou správné, jen patří k jinému předpisu a k jiné logice: nevyplývají z řízení, ale ze zařazení práce.

Jedna věc se tím ale nevyřeší sama. Posudek o zdravotní způsobilosti se vydává k konkrétní práci, a pokud má lékař posoudit i způsobilost k řízení, musí o tom vědět. Proto do žádosti o prohlídku patří informace, že součástí práce je řízení služebního vozidla. Bez ní lékař posoudí kancelářskou práci a způsobilost k řízení v posudku prostě nebude.

3. Kdo je vlastně řidič referent

Zákon ten pojem nezná. V praxi se tak označuje zaměstnanec, který řídí motorové vozidlo v rámci plnění pracovních úkolů, ačkoli řízení není hlavní náplní jeho práce. Patří sem obchodní zástupce cestující za klienty, technik na servisní zakázce, administrativní pracovník jedoucí na poštu, vedoucí na jednání i zaměstnanec, který ke služební cestě používá vlastní auto.

Proti tomu stojí řidič z povolání, u kterého je řízení druhem práce sjednaným ve smlouvě. Na něj dopadá § 87 zákona o silničním provozu s lhůtami dva roky a rok, a u vozidel nad 3,5 tuny k tomu přistupují další povinnosti včetně profesní způsobilosti a doby řízení.

Hranice mezi nimi není v tom, kolik kdo najezdí, ale co má v pracovní smlouvě. To je zároveň důvod, proč se vyplatí smlouvy projít: firma, která má obchodníka najíždějícího padesát tisíc kilometrů ročně, ho pod referenty vede správně, ale rizikem se má zabývat jako u profesionála.

4. Školení: co musí obsahovat a jak často

Povinnost školit plyne z § 103 zákoníku práce a školení má odpovídat rizikům konkrétní práce. U řidiče referenta to znamená obsah, který se týká řízení, ne obecné bezpečnosti v kanceláři.

Co do osnovy patří:

• pravidla silničního provozu a jejich aktuální změny,
• zásady defenzivní jízdy, tedy odstupy, anticipace a přizpůsobení rychlosti,
• řízení za ztížených podmínek: mlha, námraza, mokrá vozovka, noční jízda,
• postup při dopravní nehodě včetně zajištění místa a hlášení zaměstnavateli,
• kontrola vozidla před jízdou,
• vliv únavy na řízení a pravidla pro přestávky,
• zákaz řízení pod vlivem alkoholu a léků ovlivňujících schopnost řídit,
• používání telefonu za jízdy.

Lhůtu předpis nestanoví, určuje si ji zaměstnavatel ve vnitřním předpisu. Co se osvědčuje: vstupní školení před první jízdou, periodické jednou za rok až dva a mimořádné po nehodě nebo po změně předpisu.

Důležitější než lhůta je ověření. Prezenční listina dokládá, že člověk seděl v místnosti. Test dokládá, že něčemu rozumí, a po nehodě je to rozdíl, který se řeší jako první.

5. Únava za volantem: pravidlo, které referenta nekryje

U řidičů nad 3,5 tuny platí tvrdé limity doby řízení, přestávek a odpočinku a hlídá je tachograf. U referenta neplatí nic. Obchodník může vyjet v pět ráno, absolvovat tři schůzky přes celou republiku a vrátit se v jedenáct večer, a žádný předpis mu v tom nebrání.

Riziko úrazu přitom s dobou bdění roste prokazatelně a ne rovnoměrně; rozebral jsem to v textu o únavě a směnách. U řízení je ta souvislost o to tvrdší, že následek nese i někdo třetí.

Co s tím může zaměstnavatel udělat, aniž by mu to kdokoli ukládal: stanovit ve vnitřním předpisu maximální dobu řízení za den, povinnou přestávku po určité době a pravidlo pro přenocování místo noční cesty zpět. Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., které upravuje pracovní dobu v dopravě, je k tomu použitelný a odzkoušený vzor, i když se na referenty nevztahuje.

Existuje ještě jedna situace, na kterou se zapomíná úplně: zaměstnanec s víc než jedním zaměstnavatelem. Zaměstnavatel nemá jak zjistit, kolik ten člověk najezdil jinde, a přitom se doby sčítají. Jediná cesta je prohlášení řidiče, ve kterém to uvede sám.

6. Povolení k jízdě a pověření řidiče

Tohle jsou dva různé dokumenty, které se pletou.

Pověření řidiče je trvalé a váže se na konkrétního člověka. Říká, že tenhle zaměstnanec smí řídit firemní vozidla určité kategorie, že byl proškolen, má platný řidičský průkaz a zdravotní posudek. Je to obdoba pověření u jiných činností a patří do personální složky.

Povolení k užití vozidla je ke konkrétní jízdě nebo období. Řeší, které vozidlo, na jakou cestu, kdo za něj v tu dobu odpovídá a za jakých podmínek se smí použít k soukromým účelům, pokud se smí.

Proč na tom záleží. Bez písemného povolení se po nehodě těžko prokazuje, že jízda byla služební, a to je otázka, na které stojí odškodnění z pracovního úrazu i posouzení odpovědnosti za škodu na vozidle. Ústní souhlas vedoucího je v tu chvíli tvrzení proti tvrzení.

U firem se zahraničními zaměstnanci k tomu přistupuje praktická věc: dokument, kterému člověk nerozumí, neplní informační funkci. Dvojjazyčná verze to řeší jedním papírem.

7. Soukromé vozidlo na služební cestu

Používá-li zaměstnanec vlastní auto, je písemná dohoda nutnost, ne formalita. Bez ní není jasné, kdo odpovídá za škodu na vozidle, chybí jistota, že havarijní pojištění zaměstnance služební jízdy kryje, zaměstnavatel nemůže doložit, že ověřil technický stav, a nejsou ošetřeny cestovní náhrady podle § 157 až 160 zákoníku práce.

Právní zásada, kterou je dobré znát: osobní automobil zaměstnance není věc, kterou zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. Z toho plyne, že zaměstnavatel za škodu na něm neodpovídá automaticky jen proto, že se poškodil při plnění pracovních úkolů. Tuhle otázku musí vyřešit právě ta dohoda.

Co v dohodě má být: identifikace vozidla, potvrzení platné technické prohlídky a pojištění, souhlas s kontrolou technického stavu, podmínky náhrady za použití a výslovné ujednání o tom, jak se řeší škoda na vozidle.

8. Odpovědnost zaměstnance za škodu

Když zaměstnanec při služební jízdě něco naboří, řeší se odpovědnost podle zákoníku práce, ne podle občanského zákoníku. Rozdíl je zásadní: u nedbalostního jednání je náhrada limitovaná a odvíjí se od průměrného výdělku zaměstnance, zatímco u škody způsobené úmyslně, v opilosti nebo po požití návykové látky je odpovědnost v plném rozsahu.

Praktický dopad pro zaměstnavatele: pokud po nehodě nemá jak doložit, že zaměstnanec byl proškolený, měl platné posudky a znal pravidla, oslabuje si vlastní pozici. Dokumentace tady neslouží kontrole, slouží vám.

9. Dopravní nehoda při služební cestě je pracovní úraz

Ze všech povinností v téhle agendě se nejhůř plní ta poslední, protože přijde ve chvíli, kdy všichni řeší něco jiného.

Nehoda při plnění pracovních úkolů je pracovní úraz se vším, co k tomu patří: zápis do knihy úrazů, a je-li neschopnost delší než tři kalendářní dny nebo jde-li o úraz smrtelný, také samostatný záznam o úrazu a hlášení podle nařízení vlády č. 322/2025 Sb. Rozbor evidence je v samostatném článku o knize úrazů.

Zaměstnavatel odpovídá za pracovní úraz bez ohledu na zavinění a zprostit se může jen v případech, které zákoník práce vyjmenovává. Typicky tehdy, když zaměstnanec porušil předpisy, se kterými byl prokazatelně seznámen, nebo když byl pod vlivem alkoholu. Obě zproštění stojí a padají s tím, jestli má zaměstnavatel doklady.

Poškozený zaměstnanec má navíc dvě cesty, jak se domáhat náhrady: z pracovního úrazu podle zákoníku práce, nebo z dopravní nehody podle občanského zákoníku a povinného ručení. Výpočty se liší a vyplatí se prověřit obě.

10. Vozidlo: co má být v pořádku, než ho někomu svěříte

Zaměstnavatel odpovídá za to, že svěřuje bezpečné vozidlo. Před předáním se ověřuje platná technická prohlídka a měření emisí, povinné ručení, povinná výbava včetně exspirace lékárničky, stav pneumatik včetně hloubky dezénu a sezónního typu, funkční osvětlení a brzdy a čistota skel.

Kontrola před jízdou je pak povinnost řidiče a je to nejlevnější opatření z celé agendy. Trvá dvě minuty a odhalí právě ty věci, které po nehodě vypadají jako zanedbání: prasklé sklo, sjeté pneumatiky, nesvítící světlo.

Co se přehlíží nejčastěji: zajištění nákladu. I v dodávce nebo v kufru osobního auta se vozí věci, které se při nárazu chovají jako projektil. Volně ložené nářadí za zadními sedadly je při čelním střetu smrtelné nebezpečí pro posádku.

11. Alkohol a léky: dvě věci, které se řeší jinak

Zákaz řízení pod vlivem alkoholu zná každý. Co se řeší hůř, jsou dvě situace kolem něj.

Kontrola. Zaměstnavatel má právo ověřit, jestli zaměstnanec není pod vlivem, ale musí mít předem daná pravidla: kdo je oprávněn kontrolu provést, kdy se provádí a jak se výsledek zapisuje. Kontrola provedená narychlo a bez pravidel je špatně z pracovněprávní i z datové strany, protože jde o údaj o zdravotním stavu.

Léky. Tohle je slepé místo skoro všude. Řada běžných léků, od antihistaminik po léky na tlak, schopnost řídit ovlivňuje a nese o tom informaci příbalový leták. Zaměstnanec o tom často neví a zaměstnavatel se neptá. Do školení řidičů proto patří věta, že léky ovlivňující pozornost se řeší stejně jako alkohol, a do vnitřního předpisu povinnost takovou skutečnost oznámit.

Praktický rozdíl oproti alkoholu: u léků nejde o zákaz, ale o posouzení. Člověk, který užívá lék s varováním, nemá přestat pracovat, má přestat řídit, dokud to neposoudí lékař.

12. Zahraniční služební cesty

Při cestě do zahraničí se nemění nic na povinnostech zaměstnavatele a přibývá několik věcí, které se v tuzemsku neřeší.

• Jiná pravidla silničního provozu, typicky povinná výbava, zimní pneumatiky podle data místo podle počasí, poplatky a mýto, a hlavně jiné limity alkoholu, které bývají nulové.
• Pojistné krytí. Zelená karta a rozsah havarijního pojištění pro danou zemi. Tohle se ověřuje před cestou, ne po nehodě.
• Postup při nehodě v cizině, protože formulář záznamu o nehodě a čísla tísňového volání jsou jiné. Do vozidla patří evropský záznam o nehodě.
• Delší doba za volantem. Zahraniční cesta bývá výrazně delší než tuzemská a přesně tam se projeví, že doba řízení referenta není nijak omezená.

Pracovní úraz při zahraniční služební cestě zůstává pracovním úrazem a eviduje se stejně. Analytická zpráva o pracovní úrazovosti za rok 2024 k tomu uvádí 168 úrazů, ke kterým došlo v zahraničí, z toho dva smrtelné a oba v Rakousku.

13. Co dát do směrnice

Agenda řidičů referentů se skládá z mnoha drobností a bez jednoho dokumentu se rozteče do e-mailů. Co má vnitřní předpis obsahovat:

1. Kdo je řidičem referentem a jak se jím člověk stane, tedy postup pověření.
2. Podmínky pro řízení: platný řidičský průkaz, posudek se způsobilostí k řízení, absolvované školení.
3. Pravidla pro přidělení vozidla a pro použití soukromého auta.
4. Doba řízení a přestávky, protože předpis to neukládá a nikdo jiný to za vás neurčí.
5. Zákazy: alkohol, telefon v ruce, předání vozidla jiné osobě, soukromé jízdy bez povolení.
6. Kontrola vozidla před jízdou a co dělat při zjištěné závadě.
7. Postup při nehodě krok za krokem, včetně telefonních čísel a toho, komu se to hlásí.
8. Kniha jízd a kdo ji kontroluje.

Poslední bod má i daňový rozměr, ale z hlediska bezpečnosti je kniha jízd hlavně jediný zdroj, ze kterého se dá zpětně zjistit, kdo kde a jak dlouho jel.

14. Kontrolní seznam

Osm otázek, na které by měl zaměstnavatel umět odpovědět ano. Kde odpověď chybí, je to místo, které se po nehodě prošetřuje jako první.

1. Máme seznam zaměstnanců, kteří řídí v rámci práce, a jsou pověřeni písemně?
2. Byli proškoleni před první jízdou a je o tom doklad s obsahem školení?
3. Ověřili jsme jejich znalosti, ne jen účast?
4. Mají posudek, ve kterém je posouzena způsobilost k řízení, protože jsme to do žádosti uvedli?
5. Máme u soukromých vozidel písemnou dohodu a ověřený technický stav?
6. Máme vnitřní předpis, který řeší dobu řízení a přestávky?
7. Ví řidič, co dělat po nehodě, a má to písemně ve vozidle?
8. Víme, že nehoda při služební cestě je pracovní úraz, a máme postup pro její zaevidování?

15. Časté dotazy