Home office a BOZP: kdy je úraz v kuchyni pracovní a kdy ne

Když se mě klienti ptají na práci z domova, ptají se skoro vždycky na totéž: jestli musí zaměstnanci doma něco zkontrolovat, jestli jim musí koupit židli a co se stane, když si někdo doma zlomí ruku. Kolují k tomu dvě odpovědi. Podle jedné zaměstnavatel odpovídá za domácí pracoviště úplně stejně jako za kancelář, podle druhé je domov věc zaměstnance. Obě jsou nepřesné.

Každé tvrzení v textu je ukotvené ke konkrétnímu ustanovení, a kde předpis mlčí, říkám to rovnou a odlišuji to od svého výkladu. Ergonomii sezení a obrazovky tu podrobně nerozebírám, ta má vlastní texty: co říká nařízení vlády k práci u počítače a rozbor nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

1. Co zákon o práci na dálku říká a co neříká

Práci na dálku upravuje § 317 zákoníku práce ve znění novely č. 281/2023 Sb., účinné od 1. října 2023. Předtím zákoník znal jen zaměstnance, „který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele“, jak ho pojmenovává i přechodné ustanovení té novely. Dnešní § 317 má tři odstavce:

• odst. 1: práce na dálku je možná jen na základě písemné dohody,
• odst. 2: dohodu lze ukončit dohodou nebo písemnou výpovědí bez udání důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou; strany si mohou sjednat jinou délku, stejnou pro obě, nebo výpověď vyloučit,
• odst. 3: nařídit práci na dálku smí zaměstnavatel jen tehdy, když to stanoví opatření orgánu veřejné moci, na nezbytně nutnou dobu a jen na místo způsobilé k výkonu práce.

Původní znění mělo ještě čtvrtý odstavec o pracovní době, kterou si zaměstnanec rozvrhuje sám. Zákon č. 230/2024 Sb. ho přesunul do samostatného § 87a a podle jeho přechodného ustanovení se staré dohody od 1. ledna 2026 řídí právě § 87a. Kdo má v dohodě odkaz na „§ 317 odst. 4“, odkazuje na ustanovení, které už neexistuje. Dále platí § 241a: požádá-li písemně o práci na dálku těhotná zaměstnankyně, rodič dítěte mladšího devíti let nebo zaměstnanec pečující o závislou osobu a zaměstnavatel nevyhoví, musí odmítnutí písemně odůvodnit.

V § 317 chybí jakákoli zmínka o bezpečnosti práce. Neznamená to, že se na práci z domova nevztahuje, ale že platí obecná pravidla bez výjimky. Podle § 101 odst. 1 je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví s ohledem na rizika, „která se týkají výkonu práce“, a o místě výkonu tam není ani slovo. Podle § 101 odst. 6 náklady na bezpečnost a ochranu zdraví hradí zaměstnavatel a nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance. Tahle věta se ukáže jako klíčová u náhrad.

2. Dohoda o práci na dálku: co v ní musí být a co v ní má být

Zákon po dohodě výslovně chce jen písemnou formu, náležitosti nevyjmenovává. Z navazujících ustanovení ale plyne, co v ní chybět nesmí, a z bezpečnosti práce, co v ní chybět nemá.

Nejčastější chyba, kterou vídám, je místo výkonu práce napsané jako „bydliště zaměstnance“ nebo „místo dle volby zaměstnance“. První přestane platit s prvním stěhováním, druhé neříká nic. Místo je přitom údaj, bez kterého nejde posoudit rizika ani úraz. Když zaměstnavatel chce povolit víc míst, má je vyjmenovat, nebo stanovit podmínky změny a povinnost ji předem oznámit.

3. Náhrada nákladů: paušál 4,70 Kč a co do něj nepatří

Podle § 190a má zaměstnanec buď nárok na náhradu nákladů, které prokáže, nebo na paušální částku za každou započatou hodinu práce na dálku, pokud byla písemně sjednána nebo stanovena vnitřním předpisem (odst. 1 a 3). Strany si také mohou předem písemně sjednat, že náhrady nebo jejich část nepřísluší (odst. 2). Výši paušálu stanoví každý rok vyhláškou Ministerstvo práce a sociálních věcí podle údajů Českého statistického úřadu o spotřebě domácností (odst. 4).

Za osmihodinový den to dělá 37,60 Kč, za měsíc s 21 pracovními dny po osmi hodinách 789,60 Kč. Zaměstnavatel, který není uveden v § 109 odst. 3, smí dát víc (§ 190a odst. 5).

Teď věc, na kterou se zapomíná. Podle § 190a odst. 6 paušál „zahrnuje náhradu veškerých nákladů, které zaměstnanci při výkonu práce na dálku vznikly“. Podle § 101 odst. 6 zároveň nesmějí být náklady na bezpečnost a ochranu zdraví přenášeny na zaměstnance. Podle mého čtení spolu tato ustanovení nekolidují, protože mluví o různých věcech. Paušál kryje spotřebu domácnosti: elektřinu, topení, vodu, internet. Opatření přijaté na základě hodnocení rizik je náklad na bezpečnost práce. Když posouzení ukáže, že zaměstnanec pracuje osm hodin denně na notebooku bez oddělené klávesnice, v rozporu s § 50 odst. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., nevyřeší to zaměstnavatel paušálem 4,70 Kč za hodinu.

Stejně to vidím u dohody, že náhrady nepřísluší. Ta se týká náhrad podle § 190a, ne povinnosti zajistit bezpečné pracovní prostředky. Soudní rozhodnutí k tomuto vztahu jsem nenašel, jde o výklad. Prakticky z něj plyne pravidlo: vybavení nutné k bezpečné práci zaměstnavatel buď poskytne, nebo s ním práci na dálku nepovolí. Náhrada za opotřebení vlastních věcí zaměstnance, třeba jeho monitoru, se řídí samostatně § 190 a musí být sjednaná nebo stanovená.

4. Co zaměstnavatel smí v bytě kontrolovat a co ne

Tady narážejí dvě pravidla na sebe. Podle § 102 odst. 3 zákoníku práce musí zaměstnavatel soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti, „zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť“. A podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je obydlí nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

Zaměstnavatel tedy do bytu bez souhlasu nevstoupí nikdy, ani vedoucí, ani bezpečák. Ani inspektor nemá volnou cestu: kontrolní řád (zákon č. 255/2012 Sb.) v § 7 obydlí ze vstupu vyjímá a připouští ho jen u obydlí užívaného k podnikání nebo jiné hospodářské činnosti, případně k ověření, zda tak užíváno je. Zaměstnanec, který doma pracuje pro jiného, podle mého čtení nepodniká.

Druhá hranice je § 316 zákoníku práce. Odstavec 2 zakazuje narušovat soukromí zaměstnance sledováním bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, odstavec 4 zakazuje vyžadovat informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce. Proto se ptám jen na pracovní místo, ne na byt. Obecně jsem hranici mezi zákoníkem práce a GDPR rozebíral v článku BOZP a osobní údaje.

Nejsilnějším nástrojem zaměstnavatele tedy není kontrola, ale smlouva. Když zaměstnanec odmítne doložit stav pracovního místa, zaměstnavatel nemůže splnit povinnost podle § 102 odst. 3 a práci na dálku povolit nemusí, případně dohodu vypoví s patnáctidenní lhůtou.

5. Posouzení domácího pracoviště: sebehodnocení a jak ho doložit

Hodnocení rizik se u práce na dálku dělá podle § 102 odst. 3 a 4 včetně povinnosti vést o něm dokumentaci. Rozdíl je v tom, odkud se berou vstupy: v kanceláři je bezpečák vidí, doma je musí dodat zaměstnanec. Proto má smysl hodnocení rozdělit na dvě vrstvy. První je obecné hodnocení rizik práce na dálku pro skupinu pozic: zobrazovací jednotka, sezení, elektřina, požár, pád, psychická zátěž a osamění. Druhá je kontrolní list konkrétního místa, který vyplní každý zaměstnanec. U klientů ho mám ustálený na čtyřech krocích:

1. Otázky ano, ne. Deset až patnáct konkrétních: je obrazovka v úrovni očí, je klávesnice oddělená od obrazovky, neodráží se v obrazovce okno, je u místa pevná zásuvka, vedou kabely mimo cestu, je v bytě hlásič kouře.
2. Dvě až tři fotografie jen pracovního místa. Pohled zboku na sedícího člověka ukáže víc než deset odpovědí.
3. Podpis a datum. Kontrolní list je prohlášení zaměstnance o stavu místa. Když není pravdivé, nese to zaměstnanec, ale jen pokud z listu bylo jasné, na co se ptá.
4. Vyhodnocení a odpověď. Někdo za zaměstnavatele list přečte, zapíše opatření a odpoví. List, na který nikdo nereagoval, je horší než žádný: zaměstnanec může doložit, že na nedostatek upozornil.

Opakovat se to má při změně místa, vybavení a při roční prověrce. Povinnost hlásit závady ohrožující bezpečnost plyne z § 106 odst. 4 písm. f) a platí i doma; do pokynu je dobré napsat, že za takovou změnu se považuje i přestěhování pracovního místa. Jak vypadá celé hodnocení rizik pro kancelář, popisuje článek Hodnocení rizik v kanceláři.

6. Elektroinstalace a spotřebiče: kde končí odpovědnost zaměstnavatele

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. ukládá zaměstnavateli používat zařízení v souladu s provozní dokumentací (§ 3 odst. 1 písm. a)), chránit zaměstnance proti nebezpečnému dotyku u zařízení pod napětím (§ 3 odst. 1 písm. f)) a zařízení kontrolovat nejméně jednou za 12 měsíců, nestanoví-li zvláštní předpis, průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost jinak (§ 4 odst. 2). Tyto povinnosti se vážou na zařízení, které zaměstnavatel poskytl, ne na byt.

Předpis, který by zaměstnavateli ukládal nechat revidovat elektroinstalaci v bytě zaměstnance, jsem nenašel. Stav instalace ho ale zajímat musí: když zaměstnanec v kontrolním listu napíše, že notebook napájí přes tři zapojené prodlužovačky z jediné zásuvky v chodbě, je to zjištěné riziko podle § 102 odst. 3 a zaměstnavatel na ně musí reagovat, nejčastěji jedním kvalitním přívodem a pokynem, jak ho vést. Nabíječky na posteli nebo gauči, kde se zakryjí a hřejí, patří do pokynu k požární ochraně; víc o nabíjení píšu v průvodci bateriemi na pracovišti.

7. Požární ochrana v bytě: dva paragrafy, dvě osoby

Zákon o požární ochraně (zákon č. 133/1985 Sb.) rozděluje povinnosti podle toho, kdo je nese. Paragraf 5 ukládá právnickým a podnikajícím fyzickým osobám povinnosti k činnostem, které provozují, a k prostorám, které vlastní nebo užívají. Paragraf 17 ukládá každé fyzické osobě počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání elektrických, tepelných a plynových spotřebičů, zajistit přístup k rozvodům elektřiny a uzávěrům plynu, vody a topení a vytvářet v prostorách ve svém vlastnictví nebo užívání podmínky pro rychlé zdolání požáru.

Byt zaměstnance není prostor, který zaměstnavatel vlastní nebo užívá. Podle mého čtení se v něm proto uplatní především § 17 a nese ho zaměstnanec jako obyvatel bytu. Zaměstnavatel tím z věci nevypadá: požár je riziko, které se výkonu práce týká, patří tedy do hodnocení rizik podle § 102 zákoníku práce a do pokynů podle § 103 odst. 1 písm. f). Rozdíl je v nástrojích. Hasicí přístroj v kuchyni nařídit nemůže, poučit a zeptat se na hlásič kouře ano.

Hlásič kouře v bytě je stavebně technický požadavek. Vyhláška č. 23/2008 Sb. požaduje zařízení autonomní detekce a signalizace v každém bytě bytového domu v části vedoucí k únikové cestě (§ 16 odst. 2) i v rodinném domě (§ 15 odst. 5). Jestli ho konkrétní starší byt mít musí, záleží na tom, kdy a podle čeho se stavěl nebo měnil. Pro práci na dálku to rozhodující není: hlásič patří do kontrolního listu jako doporučení, ne jako podmínka.

Školení o požární ochraně ukládá § 16 odst. 1 zákona o požární ochraně jen zaměstnavatelům, kteří provozují činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím podle § 4 odst. 2 nebo 3. Běžná kancelářská firma do nich často nespadá. Poučení o požárních rizicích domácího pracoviště ale dává smysl jako součást informací a pokynů podle zákoníku práce, a do každého bych dal jednu větu: při požáru odejít a zavřít za sebou dveře, nehasit. Proč, jsem rozebíral v článku Tři minuty místo třiceti.

8. Ergonomie a práce se zobrazovací jednotkou doma

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. mezi kanceláří a bytem nerozlišuje, protože práci na dálku nezná. Prací se zobrazovací jednotkou rozumí práci vykonávanou jako pravidelná součást obvyklé pracovní činnosti na soustavě s obrazovkou, klávesnicí a softwarem (§ 34 odst. 4). U trvalé práce, tedy podle § 7 odst. 6 čtyř hodin za směnu a déle, se musí podle § 35 přerušovat bezpečnostními přestávkami 5 až 10 minut nejpozději po každých dvou hodinách, nebo se musí střídat činnosti.

Doma to zaměstnavatel nemůže vynutit, jen umožnit a poučit, u zaměstnance, který si pracovní dobu rozvrhuje sám podle § 87a, tím spíš. Ovlivnit může vybavení. Požadavek § 50 odst. 2, že klávesnice musí být při trvalé práci oddělena od obrazovky, notebook sám nesplní. Proto u lidí, kteří z domova pracují pravidelně, řeším externí klávesnici, myš a stojan nebo monitor dřív než židli.

Požadavky na světlou výšku (§ 46), objemový prostor 12 m³ na zaměstnance (§ 47) a volnou plochu 2 m² (§ 48) jsou psané pro pracoviště zaměstnavatele a na byt je v kontrolním listu nevyžaduji. Proč tu předpis nesedí, rozebírám v článku o nařízení vlády č. 361/2007 Sb., širší pohled je v článku Ergonomie pracoviště.

9. Pracovní úraz doma: co je a co není

Odpověď je přímo v zákoně, jen ji málokdo čte do konce. Pracovním úrazem je podle § 271k odst. 1 poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Plnění pracovních úkolů vymezuje § 273, přímou souvislost § 274 odst. 1. V přímé souvislosti jsou úkony potřebné k výkonu práce, úkony během práce obvyklé nebo nutné před jejím počátkem a po skončení a „úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele“. Naopak jimi nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování a ošetření u lékaře, „pokud není konána v objektu zaměstnavatele“.

Co je objekt zaměstnavatele, vyložil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1824/2005 ze 6. června 2006, ještě podle § 25 odst. 3 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., který zněl v tomto bodě stejně jako dnešní § 274 odst. 1. Rozhodující je, zda jde o prostory ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se jeho pokynům k zajištění bezpečnosti. Soud to odůvodnil tím, že odpovědnost zaměstnavatele má místo tam, kde může vlastními opatřeními ovlivnit úroveň bezpečnosti. Byt zaměstnance takovým prostorem podle mého čtení není.

Druhý rozsudek jde opačným směrem. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4410/2013 z 10. prosince 2014 Nejvyšší soud uvedl, že požívání nealkoholických nápojů za účelem občerstvení je obvyklé nejen v přestávce, ale i během výkonu práce, umožňuje-li to její povaha, a cestu s čajem zpět na pracoviště posoudil jako úkon během práce obvyklý. Tahle kategorie na objekt zaměstnavatele vázaná není.

Když obě pravidla položím vedle sebe, vyjde tabulka, kterou jsem v tomto tvaru jinde neviděl. Rozhoduje, co člověk v okamžiku úrazu dělal, ne kde byl.

K poslednímu řádku: v Německu Spolkový sociální soud v rozsudku B 2 U 4/21 R z 8. prosince 2021 uznal jako pracovní úraz pád na schodech z ložnice do domácí pracovny ráno cestou k zahájení práce. Německý zákonodárce navíc v roce 2021 doplnil do § 8 odst. 1 zákoníku sociálního pojištění (SGB VII) větu, že při práci v domácnosti trvá ochrana ve stejném rozsahu jako v provozovně zaměstnavatele. Česká úprava takovou větu nemá, naopak váže přestávky a stravování výslovně na objekt zaměstnavatele. Rozhodnutí českého soudu k cestě uvnitř bytu jsem nenašel.

Pro zaměstnance z toho plyne nepříjemná věc. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz je podle § 269 odst. 1 a 4 objektivní, nevyžaduje jeho zavinění. Že k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, ale musí v případném sporu prokázat zaměstnanec, a doma obvykle nemá svědka.

10. Jak se úraz doma vyšetřuje a dokládá

Zaměstnanec je povinen bezodkladně oznámit svůj pracovní úraz nadřízenému, pokud mu to zdravotní stav dovolí, a spolupracovat při objasňování příčin (§ 106 odst. 4 písm. h)). Zaměstnavatel je povinen objasnit příčiny a okolnosti úrazu za účasti zaměstnance, svědků a zástupců zaměstnanců a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu (§ 105 odst. 1). U práce z domova to v praxi znamená čtyři věci:

1. Nahlásit hned, ne druhý den. Čas zprávy nadřízenému nebo do firemního chatu dokládá, kdy se úraz stal a že v pracovní době.
2. Vyfotit místo před úklidem. Stav na místě se doma nedá zakonzervovat do příchodu komise, fotografie ano.
3. Zapsat, co člověk v tu chvíli dělal a proč. Podle tabulky výše rozhoduje právě to.
4. Doložit, že se pracovalo. Přihlášení do systémů, odeslané e-maily, záznam hovoru.

Evidence se od 1. ledna 2026 řídí nařízením vlády č. 322/2025 Sb. Do knihy úrazů se zapisují všechny úrazy (§ 105 odst. 2 zákoníku práce, § 3 nařízení). Záznam o pracovním úrazu se vyhotovuje u úrazů s pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny a u smrtelných (§ 105 odst. 3) a posílá se přes portál Státního úřadu inspekce práce nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy se zaměstnavatel o úrazu dozvěděl (§ 4 a § 6 odst. 1 nařízení). Podrobnosti jsou v článku Kniha úrazů od roku 2026 a v průvodci pracovním úrazem pro zaměstnavatele.

Zproštění odpovědnosti podle § 270 odst. 1 písm. a) vyžaduje, aby zaměstnanec porušil předpisy nebo pokyny, s nimiž byl řádně seznámen, a aby jejich znalost a dodržování byly „soustavně vyžadovány a kontrolovány“. U práce z domova je druhá polovina té věty velmi těžko splnitelná. Kdo se zproštěním počítá, musí mít aspoň doložené poučení, vyplněné kontrolní listy, reakce na ně a pravidelné ověřování znalostí. Proč zaměstnavatelé prohrávají právě na slově „soustavně“, je v článku Zproštění odpovědnosti za pracovní úraz.

11. Školení a jeho prokazatelnost

Školení o předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví musí zaměstnavatel podle § 103 odst. 2 zajistit při nástupu, při změně pracovního zařazení nebo druhu práce, při změně pracovních prostředků a postupů a v případech s podstatným vlivem na bezpečnost. Zahájení práce na dálku je podle mě změna pracovního prostředí, při které je navíc podle poslední věty § 103 odst. 1 potřeba dát zaměstnanci informace a pokyny a vést o tom dokumentaci. Obsah, četnost a způsob ověřování znalostí určuje zaměstnavatel (§ 103 odst. 3) a zaměstnanec se školení včetně ověření musí zúčastnit (§ 106 odst. 4 písm. a)).

Obecné školení BOZP pro kancelář práci z domova nepokryje. Chybí v něm přesně to, co je doma jinak: jak si nastavit místo bez pomoci, co s elektřinou, kterou nikdo nereviduje, jak se chovat při požáru v bytě, kdy je úraz pracovní a co udělat v první hodině po něm. To poslední je pro zaměstnance nejcennější, protože bez toho často přijde o odškodnění, na které by měl nárok.

Aby záznam o online školení obstál, musí jít doložit, kdo ho absolvoval, kdy, s jakým obsahem a s jakým výsledkem ověření; technicky to rozebírám v článku Prokazatelnost online školení BOZP. U práce z domova se hodí spojit školení s vyplněním kontrolního listu místa. Zaměstnanec pak nepodepisuje dvě oddělené věci, ale jeden celek, ze kterého je vidět, že byl poučen a své místo podle poučení posoudil.

12. Typické chyby a jejich následky

13. Časté dotazy